Svobodné noviny na internetu

Jsou věci, o nichž píšu nerad. Také proto, že tím ještě víc zpochybním už tak „vachrlatou“ pozici naší politické „opozice“. Kde jsou ty časy, kdy se naši politici chovali příkladně slušně, navzájem se nezesměšňovali ani neuráželi? A že by nebyli schopni se bez pravopisných chyb písemně vyjadřovat v tisku, to vůbec nepřicházelo v úvahu. Sem tam nějaká chybička v mluveném projevu se občas vloudila i tenkrát, ale většinou si toho diváci ani posluchači nevšimli. Rovněž dnes jsme k nedostatkům v mluveném projevu tolerantnější než k chybám v publikovaných textech – kohokoliv (včetně politiků).

Ano, v těch dávných dobách, těsně po „sametové revoluci 1989“, jsme na tom byli v tomto směru daleko líp než dnes. Všelijaké nedostatky v mluvených či písemných projevech „zachytávali“ ještě včas příslušní, k tomu určení redaktoři a v „hodině dvanácté“ pak jazykoví korektoři. Jak lze snadno zjistit, některá média (tištěná i internetová) žádné korektory dnes již nezaměstnávají. Jejich šéfredaktoři totiž spoléhají jednoduše na to, že autor příslušného textu není úplný blbec, a proto si své „veledílo“ nejprve po sobě přečte, opraví chyby, kterých se dopustil (pokud je vůbec najde), a teprve pak nabídne, nikoli vnutí, tento text ke zveřejnění.

Bohužel – ne všude se tato praxe dodržuje a ne každý šéfredaktor se chová zodpovědně. Jsou i takoví „borci“, kteří na všechno kašlou, zatímco jiní nepustí žádný text ke zveřejnění, aniž by ho přečetli. (Do této skupiny patřím také já.) Během posledních několika měsíců jsem již dvakrát na stránkách SN kritizoval ty novináře, kteří mnou popsané povinnosti zanedbávají.

Předmětem mé kritiky byl již začátkem ledna 2020 server „Info.cz“. (Šéfredaktor Michal Půr je podle jména Slovák, byť narozený v Čechách. Tím jsou nedostatky ve zvládání češtiny sice vysvětleny, nikoli prominuty. Takový šéfredaktor tam nemá co dělat!) Druhým případem novinářského „šlendriánu“ byl chybný tvar ve jméně J. Buchala, jednoho ze čtyř popravených z procesu s JUDr. M. Horákovou (†27. 6. 1950). Tuto chybu zavinil jakýsi anonym z ČTK. Zmíněná agentura pak text s touto chybou rozšířila do všech médií (včetně ČT) a ještě si za to nechala zaplatit.

Tito „dobří lidé“ se zřejmě spolehli na to, že chybu nikdo neodhalí a že jim to nikdo nestrhne z prémií. Zkrátka: mnoho našich spoluobčanů (včetně novinářů) žije stále v hlubokém „socíku“, kde na ničem nezáleželo, protože kdo by se namáhal podávat špičkové pracovní výkony za mizerné mzdy?

Když jsem o politováníhodné chybě se jméně J. Buchala napsal (nedalo se o tom mlčet), mylně jsem se domníval, že to bude pro letošek poslední článek tohoto druhu. Leč – opět jsem se mýlil. Proto jsem dospěl k závěru, že nemohu mlčet ani tentokrát, třebaže nejde o selhání novinářů, nýbrž jednoho ze současných politiků. Navíc jde o politika „opozičního“, kteří jsou v některých médiích protežováni a v jiných „chráněni“ jako vzácný živočišný druh.

O co jde? Náhodou jsem v těchto dnech narazil na internetu na upoutávku k jednomu článku europoslance T. Zdechovského. O tomto politikovi jsem psal naposledy v souvislosti s posledním sjezdem KDU-ČSL, na němž kandidoval na funkci předsedy této strany. Bylo to v článku nazvaném „Předčasná ejakulace“ europoslance T. Zdechovského (SN č. 11/2019, vloženo 25. 11. 2019, ZDE).

Předmětný článek T. Zdechovského se týká poměrně diskutovaného námětu: Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Předpokládal jsem, že to bude další plácání, jaké nedávno předvedl v tisku na totéž téma pražský primátor Z. Hřib. Ten se nedávno „rekvalifikoval“ z lékaře na „historika“. (Jím vedený Magistrát hlavního města Prahy prý bude pořádat lekce z moderních dějin. Přemýšlím o tom, že se tam přihlásím taky. Mám sice doktorát z historie, ale člověk nikdy neví, kdy a kde se dozví něco nového, o čem do té doby neměl ani tušení.)

Článek T. Zdechovského v časopise „Reflex“ (14. 6. 2020) byl pro mne doopravdy překvapením. Nikoli kvůli zveřejněným faktům, jež dlouhá léta znám, nýbrž kvůli tragické úrovni češtiny, přesněji: pravopisným chybám, kterých se autor tohoto textu dopustil. Horší než to je totiž fakt, že nikdo ze zodpovědných redaktorů (šéfredaktorem je M. Stoniš a jeho zástupcem B. Pečinka) na tyto chyby nepřišel a nenechal je opravit. (V redakci tohoto časopisu jsou zaměstnáni dva jazykoví korektoři. Co tam dělají a za co berou plat?)  Inu, další případ šlendriánu v českých médiích! Zdá se, že osazenstvu časopisu „Reflex“ nezáleží ani na tom, kdo v něm publikuje, ani jakou jazykovou úroveň jeho příspěvky mají. Vskutku politováníhodná situace.

Nebudu zastírat, že pro mne – jako bývalého učitele češtiny – byl uvedený příspěvek T. Zdechovského totéž jako „červený hadr“ pro býka. U někoho jiného bych možná nad tím jen shovívavě mávl rukou a nechal to být. Jako učitel jsem viděl za svůj život bezpočet naprosto neuvěřitelných chyb. Proti tomu je šest pravopisných prohřešků T. Zdechovského úplné nic. Přesto: Zdechovskému neprominu nic, protože si to nezaslouží.

A abych dokázal, že jsem skutečný „formát“, člověk nad věcí, nikoli „malý oznamovatel“ (= J. Bartošek) nebo „přeborník“ v podávání trestních oznámení na kohokoliv (= M. Jurečka), upozorním na nedostatky v pravopisu nikoli předsedu Evropského parlamentu, ale pouze čtenáře SN, aby si mohli udělat obrázek o tom, koho si někteří občané zvolili do zodpovědných funkcí. Přitom doufám, že se text tohoto článku dostane jak ke kritizovanému europoslanci, tak i k šéfredaktorovi „Reflexu“ M. Stonišovi.

Doufám, že v této věci najdu pochopení aspoň u expředsedy KDU-ČSL ‒ učitele M. Výborného. Ten by si mohl vzít T. Zdechovského na doučování z češtiny. (Učil teď několik měsíců své děti doma, tak to jistě zvládne.) Bylo by totiž vrcholně trapné a nevýchovné, kdyby se tomuto místopředsedovi KDU-ČSL a europoslanci smály i školní děti kvůli tomu, že neumí pořádně česky. Stačí, že nám to denně předvádí „Spasitel ze Slovenska“, slunéčko naše sedmitečné.

V tomto článku budu pouze konstatovat, že v textu, který T. Zdechovský zveřejnil v časopise „Reflex“(v rozsahu 50 řádků), stačil „nasekat“ šest chyb. Nejedná se sice o chyby v tzv. vyjmenovaných slovech, za které každý učitel dává o stupeň horší známku, ale jsou to chyby v tvarosloví a syntaxi. Je to např. chyba ve tvaru přídavného jména přivlastňovacího („Stalinově“), dvě chyby v psaní velkých a malých písmen („Národní Muzeum“, „Mistra Jana Husa“), dále chyba ve tvaru zájmena „ona“ („jí“) a konečně dvě chybějící interpunkční čárky, které oddělují víceslovný přívlastek volný od ostatních částí složitého souvětí.

Všechno nasvědčuje tomu, že T. Zdechovský si tento svůj „výtvor“ po sobě ani pořádně nepřečetl. Pokud si takový autor není podobných chyb vůbec vědom, stěží by je „objevil“ i po několikerém přečtení: zkrátka by ty chyby „neviděl“. Co však musí každého čtenáře doslova „uhodit“ do očí, je odlišné titulování A. Rychlíkové, kterou T. Zdechovský tak tvrdě kritizuje ve svém článku. Dvakrát tuto novinářku z časopisu „A2larm“ označuje slovem „paní“ a jednou „slečna“. Jedná se o jasnou chybu z nepozornosti. Měl by si to ujasnit.

(Text článku T. Zdechovského je připojen za touto statí ‒ jako příloha. Pravopisné chyby jsou vyznačeny „červeně“, chyby v titulování A. Rychlíkové „žlutě“. Podrobnější vysvětlení chyb, kterých se T. Zdechovský dopustil, je uvedeno za jeho článkem.)

─────

O europoslanci T. Zdechovském nepíšu na stránkách SN poprvé. Nikdy jsem ho nechválil, protože k tomu nebyl žádný důvod. Není ani tentokrát. Pro jeho selhání v oblasti českého jazyka mám jediné vysvětlení: Nedávno totiž absolvoval několikatýdenní vojenský kurs pro tzv. aktivní zálohy. Zdá se tedy, že mu tam totálně „vymyli“ mozek. V důsledku toho zapomněl všechno, co se až dosud naučil. Pokud by tomu ale bylo jinak, viděl bych to na odchod z aktivní politiky s obrovskou ostudou. Chtělo by to velkou, „černoprdelnickou“ poradu o dalším osudu jak tohoto zbytečného politika, tak i této zbytečné strany.

Čtyřprocentní KDU-ČSL má momentálně zamotanou „šišku“ z toho, že její preference se nezvedají, jelikož voliči odmítají tuto prolhanou, podvodnickou a křiváckou stranu volit. Nakonec těm lidoveckým zoufalcům z Poslanecké sněmovny i ze Senátu nezbude nic jiného, než aby si našli nějakou pořádnou práci, až v politice definitivně skončí. Babiš se prý připravuje na předčasné volby. Jak se zdá, tři- až pětiprocentní strany budou brzy končit. Se třemi nebo čtyřmi úspěšnějšími partajemi se bude Babišovi vládnout líp.

A co vzkázat T. Zdechovskému? Zpátky do školy – do té základní!

15. 6. 2020

‒ RJ ‒

─────

Příloha:

Tomáš Zdechovský: Odpůrci Mariánského sloupu volají po toleranci, sami ale šíří nenávist

Levicově orientovaná režisérka Apolena Rychlíková se rozhodla vyhlásit válku Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí. Přirovnala jej k Stalinově monumentu a vyhrožuje, že opět dojde k jeho zboření. Pustila se rovněž do tvůrce kopie vzácného barokního díla sochaře Petra Váni, kterého nazvala amatérem a jeho sloup pohrdlivě napodobeninou jak z OBI.

Tohle už není jen hlásání nesmyslů, ale vyloženě nehorázné lhaní! Petr Váňa je absolventem pražské Akademie výtvarných umění, tedy akademickým sochařem, a to velmi uznávaným. Rovněž si získal renomé jako restaurátor. To dokazují jeho kvalitní kopie, které zdobí například pražský Arcibiskupský palác, průčelí kostela svatého Salvátora na Křížovnickém náměstí, Národní Muzeum, Strahovský klášter, Břevnovský klášter a další.

Jistě, přímo autorské dílo je vždy lepší než jakákoliv kopie, ale v tomto případě bylo přímo cílem zachovat co nejkvalitněji původní zničené dílo. Kritika tak vyznívá podobně trapně, jako když oceňovaný film Avatar označovali závistivci za kopii filmu Pocahontas.

Také důraz na údajnou souvislost sovětského komunistického vraha Stalina, který je zodpovědný za vraždy desítek milionů lidí, s Pannou Marií, která nikdy nikoho nezabila, a lidé jí naopak uctívali a uctívají jako ochránkyni lidských životů, je důkazem neznalosti základních faktů a hlouposti. A je skutečně smutné, že tento názor sdílel i pražský primátor Zdeněk Hřib.

Svržení bylo barbarským činem

Mariánský sloup v Praze od předního umělce té doby Jana Jiřího Bendla byl postavený v polovině 17. století jako poděkování Pražanů za ukončení obléhání švédským vojskem, které pustošilo a drancovalo české země. Nejedná se tedy o oslavu vítězství katolíků nad protestanty v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, jak se někteří neinformovaní lidé domnívají. Originál Mariánského sloupu byl kulturní památkou obrovské hodnoty, jehož stržení krátce po vyhlášení samostatného Československa 3. listopadu 1918 zfanatizovaným davem[,] vedeným žižkovským anarchistou Frantou Sauerem[,] bylo barbarským činem.

Proto i opětovný požadavek na zničení zdařilé kopie Mariánského sloupu je z mého pohledu jen navádění k hrubosti a nesnášenlivosti. A je to pikantní zvláště u chvílemi až fanatických levičáků typu paní Rychlíkové, kteří mají jinak plná ústa tolerance, ale sami v důsledku nejsou tolerantní ani v nejmenším.

Ne všichni souhlasí s přínosem Husa, zničíme jeho sochy také?

Nedaleko Mariánského sloupu se nachází sousoší Mistra Jana Husa. Tuším, že pro paní Rychlíkovou a její názorové spřízněnce, je to kladný hrdina a bojovník za pravdu. Mnozí lidé to však vidí jinak. Tuto postavu vnímají jako ideologického původce husitského hnutí, které zavinilo vražedné války a civilizační úpadek českého království. Úplně všichni se tedy na jeho významu neshodneme - znamená to tedy, že tento památník náboženského reformátora necháme zničit? Podle logiky odpůrců Sloupu bychom k tomu ale měli minimálně vyzývat.

Staroměstské náměstí je prostor, který má být podle Apoleny Rychlíkové „ze své podstaty sdílený, kultivovaný a demokraticky přístupný.“ Takže i místo Husa, tak jak to ona navrhuje v případě Mariánského sloupu, až jej zbouráme, dáme stůl a pár židlí, protože prý to bude tisíckrát užitečnější. No, podle mě bude nejužitečnější, když slečna Rychlíková prodá chudým svůj počítač a některých nápadů nás tak ušetří.

Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL.

(Reflex, 14. 6. 2020, 12:00)

─────

[Vysvětlivky k chybám v článku T. Zdechovského: Místo: „Stalinově monumentu“ má být: „Stalinovu monumentu“. Jedná se o 3. pád (dativ) přivlastňovacího zájmena mužského rodu. – Místo: „Národní Muzeum“ má být: „Národní muzeum“. Ve dvojslovných názvech se druhé slovo píše s malým písmenem. – Místo: „jí“ má být: „ji“. Jedná se o 4. pád (akuzativ) zájmena „ona“. Tato chyba se dnes vyskytuje často, a to téměř ve všech novinách a časopisech. – Místo: „Mistra Jana Husa“ má být: „mistra Jana Husa“. Hodnost univerzitního mistra (= magistra) se dnes píše dvojím způsobem: buď „mistr“, nebo formou zkratky: „M.“. Výraz „vedeným žižkovským anarchistou Frantou Sauerem“ je volný přívlastek, který musí být oddělen od ostatních části složitého souvětí interpunkčními čárkami z obou stran.]