Svobodné noviny na internetu

ČSSD je mrtvá! Nač to divadýlko, soudruzi?

8. 6. 2020

Motto: „ČSSD si opravdu leští náhrobní kámen.“ (Reakce čtenáře z diskuse na internetu po oznámení, že exministryně práce M. Marksová-Tominová bude dělat politickou náměstkyni na „zamini“.)

Tento článek píšu nikoli jako „komentář“, nýbrž pouze jako „názor“ člověka, jenž se o politiku dlouhá léta zajímá – jako historik a publicista. O ČSSD ostatně nepíšu poprvé. V posledních týdnech se nicméně čím dál víc utvrzuji v přesvědčení, že v „mrtvé“ Hamáčkově partaji dnes již doopravdy není nikdo, kdo by byl schopen vnímat politickou realitu, natož na ni odpovídajícím způsobem reagovat. Abych parafrázoval divadelního klasika: v ČSSD namísto výroku „království za koně“ platí jiné heslo: „kvůli korytu udělám cokoliv“.

Vedoucí funkcionáři hamáčkovské ČSSD se navzdory složitému, nepředvídatelnému vývoji v příštích měsících chovají tak, jako bychom žili ve standardních poměrech, či dokonce v politicky „zabetonovaném“ systému, kde to své „jisté“ mají zajištěno „na věčné časy a nikdy jinak“. Bohužel – nemají. Již zítra může Babišova vláda padnout a následovat budou předčasné volby. Jiný scénář ani nepřichází v úvahu.

Proč? Jelikož A. Babiš stále ještě nenabídl nikoho jako „náhradního“ premiéra, i když mu musí být jasné, že dříve nebo později ve funkci skončí. A s ním také „virtuální“ politická strana/hnutí ANO 2011.

A co tzv. opozice, která se nekonečné měsíce chystala na převzetí moci ve státě? Dokonce měla již dopředu „vybraného“ příštího premiéra, „fialového Péťu“ z Brna, a snažila se nám, obyčejnému plebsu, vnutit představu, že nejlepším prezidentem namísto M. Zemana bude bývalý „komunistický lampasák“ gen. P. Pavel. No řekněte: to byl „kauf“!

Zkrátka: političtí zoufalci, kteří se označují za „demokratickou opozici“, jsou jen beznadějně roztříštění „čekatelé na moc“, neschopní společného postupu. Navíc ani nemají jedinou osobnost, kterou bychom mohli považovat alespoň za průměrnou „náhradu“ stávajícího premiéra A. Babiše.

Nemají nikoho a nic – kromě nezvládnuté touhy vládnout. Něco takového by mohlo stačit v totalitním systému, nikoli však v parlamentní demokracii, kterou ČR stále ještě zůstává. Vždyť ti „opoziční“ břídilové nebyli za dva a půl roku, co dřepí ve Sněmovně a okopávají kotníky premiéru A. Babišovi a jeho lidem, schopni vytvořit ani „stínovou vládu“, jaké tady v minulosti běžně existovaly a fungovaly.

To, co tzv. opozice dnes a denně teatrálně předvádí, hlavně před kamerami „veřejnoprávní“ ČT, je jen směs bezradnosti, impotence, jakož i prázdných slov a gest. S tím se nedá postavit ani ta pověstná „psí bouda“, o níž A. Babiš tak rád a často hovoří. A tito nýmandi a „neumětelové“ by chtěli vládnout? Možná tak v Antarktidě tučňákům, kteří by jim do toho „nekecali“.

●●●

Nejen politici, ale ani „hlídací psi demokracie“ netuší, která bije…

Bezprostředním podnětem, proč jsem se rozhodl adresovat „hamáčkovcům“ pár upřímných slov, není jen celkově zmatená politika, jakou předvádí předseda strany J. Hamáček a parta jeho „eurosvazáků“. K napsání tohoto článku mě totiž vyprovokoval komentář v internetovém deníku „Forum24“, opatřený nadpisem: „Vnitřní rozpad ČSSD: po vstupu do Babišovy vlády pomalu zaniká“ (Forum24, 5. 6. 2020).

Autor tohoto článku, jistý J. Bican, se pokouší o jakousi „rekapitulaci“ toho, co dovedlo ČSSD až do dnešního žalostného, předsmrtného stavu. Pisatel „objevil“ to, o čem jsem psal již v roce 2017 – bezprostředně po 39. sjezdu ČSSD. Sobotkovo vedení strany se tehdy nepoučilo z chyb a naopak vršilo chyby další a další – jako na běžícím pásu. Výsledkem tohoto sebedestruktivního procesu byl Sobotkův konec v čele strany a předání správy ČSSD do rukou podivného „triumvirátu“ dalších nekompetentních osob, jež nakonec přivedly tuto stranu až k debaklu v parlamentních volbách v říjnu 2017. Tyto události otevřely cestu k neomezené moci slovenského oligarchy A. Babiše. Od té doby se ČSSD potácí mezi životem a smrtí.

(O všech těchto aspektech vývoje, jež jsem tehdy předpovídal a které byly následně vývojem potvrzeny, se píše v příspěvcích, na něž uvádím odkaz na konci tohoto článku.)

Zmíněný komentátor deníku „Forum24“ konstatuje některá fakta, jež není na škodu připomenout. Dokumentují postupný úpadek této strany až do dnešních dnů. ČSSD měla ještě v r. 2015 členskou základnu v počtu 22 500 osob. Za čtyři roky (2019) se tento počet snížil na 13 845 osob. S úbytkem členské základny (a samozřejmě i voličů) souvisí také odchody členů, dokonce i výraznějších postav, které tím dávají najevo nespokojenost se stávajícím stavem strany. Stačí připomenout pár jmen: hejtman Plzeňského kraje J. Bernard, exministr kultury V. Jandák (bude kandidovat za ANO 2011), poslanec J. Foldyna („zakotvil“ v SPD) a bývalý jihočeský hejtman J. Zimola (založil uskupení „Změna 2020“).

Jak to všechno ovlivní letošní podzimní volby, je nasnadě. V Senátu PČR má ČSSD obhajovat 10 ze 13 mandátů. Šance socanů jsou nepatrné či spíše žádné. Konkurence bude veliká a „natěšenost“ některých potencionálních kandidátů na lákavou „trafiku“ je již teď obrovská. Situace došla dokonce tak daleko, že např. ve Zlínském kraji již probíhají „šarvátky“ mezi kandidáty tzv. opozice. (STAN v zastoupení poslance P. Gazdíka, jednoho z „alpských lyžařů“, neurvale útočí na jiného „lyžaře“, kandidáta klubu Senátor 21 T. Goláně, a to na sociálních sítích. Kdyby tento „kabaretní“ kousek nebyl k smíchu, byl by dozajista k pláči. A tito „političtí komedianti“ se považují za „elitu“ národa. To jsme dopadli, tatíčku Masaryku!) Inu, slimáčků je moc, ale kapustičky bude málo.

Jak bude vypadat na podzim 2020 situace v krajských volbách, to si momentálně nikdo ze zkušených politiků ani komentátorů netroufá odhadovat. U socanů to bude nejspíš NULA. Jediný, kdo beze zbytku obstál v „koronavirové krizi“ posledních tří měsíců, byl hejtman Vysočiny J. Běhounek.

Že dojde k totálnímu „překreslení“ politické mapy u nás, a to nejen v regionech, ale i na celostátní úrovni, je zřejmé již několik měsíců před těmito volbami. Proto ta obrovská nervozita – hlavně ve vedení malých stran a hnutí. V tradičně pravicové „baště“, hlavním městě Praze, budou i dvě procenta, kterých ČSSD dosáhla v r. 2018 v komunálních volbách, velikým úspěchem. Spíše to budou jen promile.

●●●

ČSSD se chystá na volby, ale zapomněla si udělat „inventuru“…

Jak uvádím ve svých starších článcích, ale jak zároveň opakovaně na webu „Vaševěc“ konstatuje také expředseda strany J. Paroubek, vedení ČSSD za mnoho posledních let neudělalo nic, aby zhodnotilo svůj postup a přiznalo chyby, k nimž došlo. A už vůbec si nevzalo z toho všeho poučení pro další cestu vpřed. Proto strana stojí na místě, proto jí „utíká“ členská základna, proto je politicky nečitelná a neúspěšná.

Jak někdejší „jednobarevné“ Sobotkovo, tak i současné Hamáčkovo vedení ČSSD, tvořené výhradně osobami z generace tzv. Husákových dětí (jistě to není náhoda, že obdobně „postižená“ KDU-ČSL má ve svém čele samé výtečníky z této mnou kritizované generace), se naopak tváří, že je všechno v nejlepším pořádku. Proč? No přece proto, že „sebevražedný“ vstup do Babišovy vlády si „náčelníci“ z Lidového domu nechali odsouhlasit ve vnitrostranickém referendu. K čemu je taková demokracie? Byl to obyčejný, předem vykalkulovaný alibismus.

Tato situace mi připomněla hlasování poslanců Federálního shromáždění ČSFR z roku 1992 o zániku čs. federace (a tím i FS). Pak se někteří politici, kteří si tímto neuváženým činem podřízli větev, na níž pohodlně seděli, tvářili velice překvapeně, když po 1. 1. 1993 zjistili, že se jim nikdo nepostaral o náhradní „trafiku“. Jen málokterý z nich se tehdy zachránil v nově ustavené (na základě ústavy ČR) Poslanecké sněmovně (PS), jež se „transformovala z někdejší České národní rady (ČNR). Také dnešní členové předsednictva ČSSD budou brzy překvapeni, až skončí na Úřadu práce. V té době tam již J. Maláčová sedět nebude, takže jim nikdo „teplé místečko“ nenabídne. To bude pláče a skřípění zubů!

Politici ČSSD by si měli zapamatovat jednu moudrou myšlenku: Kde chybí jakákoliv sebereflexe, tam nemůže být ani žádná budoucnost. Všechno je navíc komplikováno objektivními okolnostmi, s nimiž žádný jedinec (kromě Boha) nic nenadělá: „koronavirus“ od základu změní náš dosavadní život na dlouhou dobu. Jen ty dluhy, které teď při napravování „zastavené“ ekonomiky „nasekáme“, budou platiti ještě naše vnoučata.

A ještě jedno konstatování: Žijeme v době obrovského úpadku, který je živnou půdou pro slabé, nespolehlivé a zbabělé politiky. Týká se to i současného premiéra ze Slovenska – A. Babiše. Ten se sice na veřejnosti rád prezentuje jako „Big Boss“, avšak ve skutečnosti patří k našim nejslabším polistopadovým premiérům. I ten „mašinfíra“ S. Gross byl na tom líp a navíc (na rozdíl od Babišových odstávajících uší a „kuního ksichtu“) disponoval tím, co zajišťuje např. trvalý úspěch mladému rakouskému kancléři s dětskou tváří – S. Kurzovi. (Politik/politička ve spojení se sex-appealem dokáže dělat divy.)

Nerad bych, aby to vypadalo jako nemístný útok na ambiciózní političky Hamáčkova vedení ČSSD, ale nemohu jinak: Zatímco ANO 2011 má svou B. Kořanovou, má zase ČSSD svou „hloupou blondýnu“ K. Valachovou a kredenciózní „dvojnici“ M. Gottwaldové – v podání J. Maláčové. Ženy a jejich spravedlivé zastoupení v politickém životě byly v ČSSD vždycky problémem, který ani nařízené a vyžadované „kvóty“ nevyřešily.

●●●

Exhumací politických mrtvol ještě žádná strana neobživla!

Přípravy dvojích letošních voleb v kontextu „koronaviru“ nechaly vyhřeznout na povrch ještě jednomu palčivému problému. Je jím nedostatek „kádrů“, vhodných osob, které by bylo možno bez problému umístit na kandidátku, aby to neodradilo i ten zbytek voličů, kteří socany ani po tom všem, co předvádějí, definitivně nezatratili. (Mě se to netýká. Já jsem je „odepsal“ již dávno – před mnoha lety.)

Stále vidíme totéž pokušení: Stranické sekretariáty se snaží „prostrkat“ na kandidátky i všelijaké osoby, pro něž používám nehezké označení „zasmrádlí politici“. Mají je ve všech stranách a někde tvoří dokonce velkou část kandidátů.

Obvykle se jedná o beznadějně profláknuté figurky, zapomenuté a nevýznamné „ouřady“, lidi, kteří nikdy neprošli řádným zaměstnáním (a pracovat v nějakém kolektivu by ani nedokázali, protože si nevypěstovali základní pracovní návyky), zkrátka osoby celoživotně přisáté k „cecíku“ státní kasy nebo aspoň pokladny stranické. Celé to dnešní vedení ČSSD v čele s J. Hamáčkem k této sortě zbytečných lidí patří.

Abych dokumentoval to, že personální „bídou“ trpí i jiné strany, uvedu aspoň jméno jednoho kandidáta do podzimních voleb. Je jím bývalý ministr průmyslu a obchodu M. Kocourek z ODS. (To je ten, co „odkláněl“ miliony, aby se nemusel při rozvodu dělit s manželkou. Již tento odpudivý fakt by měl dotyčného politika natrvalo z jakékoli účasti ve veřejném životě diskvalifikovat.) To, že ODS dala nový prostor A. „Promopro“ Vondrovi a chce jej poskytnout i M. Kocourkovi, svědčí o tom, že tato strana i nadále zůstává „kmotrovskou“. S tím bude dál klesat: od současných 11 % až k nule. Již na podzim to uvidíme. Možná to všechno „zachrání“ svou kandidaturou chrabrý bohatýr z Řeporyjí – P. Novotný. Anebo pošle tuto nepoučitelnou stranu „modrých ptáků“, která se ho nebyla schopna zbavit, definitivně „do kytek“.

Co se týká ČSSD a jejích „ambicí“ uspět na podzim ve volbách, uvedu jen několik jmen – jako ilustraci naprosto zoufalého stavu, v němž se tato partaj nachází. Kromě náměstka ministryně J. Maláčové, R. Povšíka, který se má stát krajským volebním lídrem ve středních Čechách, stojí za pozornost tři nahodile vybraná jména. Ta více než co jiného potvrzují, že ČSSD je doopravdy mrtvá a že ji NIC nemůže přivést k životu. Dokonce ani pohádková „živá voda“ od Zlatovlásky.

Jméno první: M. Hašek, bývalý jihomoravský hejtman a místopředseda ČSSD, známý „pučista z Lán“ z r. 2013. Hamáčkovo vedení z něho udělalo ústředního volebního manažera pro letošní volby. To není vtip, ale tvrdá realita v ČSSD těsně před „funusem“. ‒ Jméno druhé: O. Sehnalová, bývalá europoslankyně, která několik let marně bojovala proti „dvojí kvalitě potravin“. Výsledek? Naprostá nula. ‒ Jméno třetí: M. Marksová-Tominová, bývalá ministryně práce, která proslula svou leností a naprostou neschopností. Krátce pobyla v Radě ČTK, ale asi za to bylo málo penízků, a proto si u „eurosvazáka“ T. Petříčka (= Pocheho sekretářky) „vydyndala“ místo politické náměstkyně na Ministerstvu zahraničí ČR. To bude posila jako hrom!

Co z toho všeho plyne? Strana, jež dělá takovou personální politiku, nemůže ani uspět ve volbách, ani politicky přežít. Může se jen dobře připravit na blížící se politický „funus“. Dojde k němu brzy: již letos na podzim. Kdyby se náhodou konaly zároveň i předčasné parlamentní volby, ani to by tuto partaj od „smrti“ nezachránilo.

ČSSD již pár měsíců leží ve „futrálu“, avšak stále marně čeká na pohřební vůz. Socani prý nemají peníze na jeho zaplacení. Proto budou muset udělat sbírku mezi svými členy. Podobně – jako se kdysi konala sbírka na Národní divadlo. A před „funusem“ se ještě delegace zasloužilých členů strany vydá na horu Říp – poradit se s praotcem Čechem o tom, co bude dál…

●●●

Chybami se člověk učí. Politici kvůli nim končí…

Třebaže to přímo nesouvisí s tématem blížících se voleb, jimž je tento článek věnován, nemohu se o tom nezmínit. Je totiž mnoho věcí, jež se podílejí na tom, jak nakonec vypadá „image“ té které politické strany. A bylo by naivní myslet si, že všichni občané jsou blbí, slepí a hluší a že si ničeho nevšimnou.

Opak je obvykle pravdou: Češi patřívali vždy spíše k těm bystřejším národům, i když někteří jedinci jsou občas všímaví až moc, což politikům pochopitelně vadilo a vadí. Nikdo nemá rád, když mu někdo kouká pod prsty. Ale upřímně: J. Hamáčka, který za čtyřicet let svého života nebyl schopen absolvovat ani vysokou školu, kterou v této zemi má kdekdo, strčí dnes do kapsy každý druhý občan – i s „vysokou školou života“. Inu, domýšlivých hlupáků jsme měli v politice vždycky dost – již za minulého režimu. A tato nepřetržitá řada pokračuje do těchto dnů…

Právě včera, 5. 6. 2020, bylo na nečekaně svolané mimořádné tiskové konferenci premiéra A. Babiše a ministra zahraničí T. Petříčka oznámeno, že BIS (pod vedení vrchního „čučkaře“ M. Koudelky) údajně „rozkryla“ (řekl bych spíš, že „odkryla“ víko od senkrovny) to, co bylo od samého začátku jasné každému, kdo používá hlavu k přemýšlení: údajná „aféra s ricinem“ byla zpravodajskou hrou ruských tajných služeb, kterou bohužel naše BIS (jíž „záda kryje“ CIA) sbaštila i s navijákem.

Kdyby k něčemu takovému došlo v kterékoli zemi, kde normálně fungují demokratické mechanismy státní moci a kde existuje právní stát (nikoli ona Potěmkinova vesnice s týmž označením), muselo by to vést k demisi premiéra, a tudíž k pádu celé vlády. Je to neskutečný skandál, který dlouhodobě poškodí naši zemi i její pověst v zahraničí. Tajná služba, jež se nechá cizími zpravodajci vodit za nos, je zkrátka k ničemu. Měla by být proto neprodleně a bez náhrady zrušena.

Díky politicky nezkušenému a lidsky nevyzrálému ministru zahraničí, který se nikdy do této funkce neměl dostat (podobně je tomu i v případě ministra zdravotnictví A. Vojtěcha, třebaže „koronavirovou krizi“ ustál), jsme se jako stát ocitli ve stejné situaci jako kdysi Sovětský svaz před Druhou světovou válkou. Jak známo, v letech 1937-1938 provedl sovětský diktátor J. V. Stalin politické čistky v armádě. (Popraven byl i maršál M. N. Tuchačevskij, k jehož zatčení „pomohl“ tehdy ještě naivní prezident E. Beneš, jenž se toužil Stalinovi zavděčit.)

Důsledky těchto personálních změn byly tragické: demoralizovaná Rudá armáda, vedená nezkušenými, ale politicky pravověrnými veliteli, nedokázala čelit vojenské agresi hitlerovského Wehrmachtu. Ten se během několika měsíců dostal téměř až k samotné Moskvě. Před kapitulací zachránila Stalina ruská zima, na kterou Němci nebyli zvyklí.

To, co se stalo v důsledku politických provokací několika pražských komunálních politiků (O. Kolář, P. Novotný, Z. Hřib), nás dostalo do pozice bezbranného dítěte, které je vydáno na pospas útočníkovi. Bude-li to jen obyčejný zvrhlík, skončí to sexuálním zneužitím; bude-li to navíc násilník a vrah, následky mohou být tragické. Nevím, zda si to ti bezvýznamní „politikáři“ vůbec uvědomují. Čím dříve tyto osoby zmizí z politiky, tím lépe pro nás – pro všechny.

Nijak nepřeháním. Pouze se snažím vnímat současnou situaci v širších souvislostech. Co si asi musí myslet o této zemi ruský ministr zahraničí S. Lavrov, jestliže mu starosta Řeporyjí hrozí smrtí. (Jako by nestačil onen výrok jistého zastupitele z Jesenice u Prahy o „vykrvení svině“ M. Zemana!) Být jiná zahraničně politická konstelace, než jaká právě je, mohli jsme znovu zažít reprízu okupace z roku 1968. Opravdu si někdo myslí, že neuvážené akce jistých, nezodpovědných, leč o to domýšlivějších starostů městských části Prahy zůstanou bez následků? Tomu by mohlo uvěřit jen malé dítě!

Stále si ještě politici socanů myslí, že po tom všem může ta jejich podivná partaj (či spíše partička politických kariéristů a vyžírek) přežít? NEMŮŽE!

●●●

Není nic staršího než včerejší noviny!

Ten výraz v titulku zná jistě každý starší a zkušený novinář. Nikoli ta dnešní žurnalistická nedochůdčata, která mají problém se zvládáním pravopisu i s tím, aby jejich sdělení mělo patu a hlavu. Někteří jsou totiž schopni udělat hrubou pravopisnou chybu již v titulku svého článku. Když občas poslouchám přihlouplé otázky mladých novinářů na tiskových konferencích politiků (včetně premiéra), vůbec se nedivím tomu, že jsou dnešní tištěná i internetová média na tak nízké úrovni. Když je někdo nevzdělanec a pologramot, počítač ho nezachrání!

Své „napomínání“ vládní ČSSD zakončím vzpomínkou, v níž bude řeč i o této straně. Přesněji: o straně M. Zemana, který se v 90. letech 20. století pokusil z roztříštěné masy levicově smýšlejících voličů i občanů, kteří se toužili politicky angažovat, protože byli přesvědčeni o tom, že to má smysl a že to naši zemi, osvobozenou od komunistické diktatury, posune vpřed, vytvořit velkou a silnou „levicovou“ stranu – jako protiváhu „pravicové“ ODS.

Kdo pamatuje atmosféru 90. let 20. století, jistě mi dá za pravdu v tom, že tehdy se ještě dalo leccos dělat: nejen v oblasti podnikání (bylo to takové novodobé „gründerství“ na způsob toho z 19. století), ale i politicky. Občané v těch časech ještě politikou „žili“. Bylo nemálo těch lidí, kteří denně kupovali několik titulů novin, aby „byli v obraze“. Když se pak blížily volby, na ulicích a na náměstích bývalo veselo: potkávali se tu zástupci nejrůznějších volebních štábů. Tehdy bylo ještě běžné, že nové strany a hnutí vznikaly a následně zanikaly. Dnes tady máme politický „úhor“: okoukané tváře nechce nikdo volit a žádné nové nejsou na obzoru.

Všechno to, o čem píšu, je nenávratně pryč. Náš dnešní, „český politický rybník“ je plný líných kaprů, které nedokáže přimět k pohybu ani těch pár štik, které tam ještě zbyly. Politický život u nás „zmrtvěl“. Zlenivěli nejen politici, ale i voliči. Politika přestala „táhnout“, časem se „okoukal“ i spasitel ze Slovenska. Nikdo dnes neví, co bude dál. Strany se bojí, co je čeká v příštích dnech a týdnech. Jedno je jisté: bude hůř. Týká se to jak politiky, tak i života obyčejných lidí. Z devíti stran a hnutí, které se probojovaly do Sněmovny, se tam po parlamentních volbách 2021 znovu dostanou nanejvýš tři (ANO 2011, ODS, Piráti), možná čtyři. Nad zbytkem se „zavře voda“. Brzy budou všechny „pětiprocentní“ strany končit. Co s tím?

Řešení se nabízí samo: předčasné volby. Nemá smysl prodlužovat tu současnou politickou agónii.

─────

Moje postesknutí nad neutěšeným stavem současné české žurnalistiky zakončím vzpomínkou na začátky předchůdkyně dnešních „SN na internetu“. V prosinci letošního roku uplyne 25 let od vydání prvního čísla tištěného měsíčníku „Svobodné noviny“. Když jsem nedávno hledal jakýsi dávno zapomenutý článek z 2. poloviny 90. let 20. století a listoval v těch zažloutlých exemplářích (jako ekologicky uvědomělí novináři jsme to tehdy tiskli na recyklovaném papíru), narazil jsem v číslech z let 1996-1998 na řadu zajímavých článků a rozhovorů, které se týkaly Zemanovy ČSSD.

SN v těch dobách začínaly jako regionální, nízkonákladové periodikum, jež vycházelo v městské části Prahy 10. Proto tam byly materiály, týkající se místních problémů, ale i celostátní politiky. Bývalo to občas docela pestré čtení. Když jsem v těchto dnech v oněch starších číslech listoval, musel jsem i s odstupem těch 24 let konstatovat, že např. některé moje reportáže z předvolebních mítinků ODS, ČSSD nebo DEU se dají i po těch dlouhých letech číst a že obsahují zajímavé a stále aktuální myšlenky. S těmi „neslanými a nemastnými“ slátaninami dnešních novinářům, kterým říkám „přežvýkávači“, se to vůbec srovnávat nedá.

Byl jsem v té době „píšícím šéfredaktorem“, a proto jsem měl na starosti i rozhovory s některými politiky. Např. v roce 1996 jsme se aktivně zapojili do volební kampaně právě zřízeného Senátu PČR (rozhovor s JUDr. J. Andělem, JUDr. J. Čermínem, ale i Ing. J. Lesákem). Mezi mnou „zpovídanými“ politiky byli v r. 1996 také sociální demokraté: poslanec P. Hulinský, místostarosta Prahy 10 Ing. K. Výrut nebo kandidát do Senátu PČR – MUDr. V. Kordač. Po ustavení Senátu PČR jsme následně přinesli rozhovor s tehdejším „doyenem“ horní komory parlamentu – JUDr. J. Musialem (ČSSD). Stejně aktivně jsme sledovali i kampaň před parlamentními volbami v r. 1998, díky nimž se dostal „hlavním vchodem do Strakovy akademie“ tehdejší předseda ČSSD Ing. M. Zeman, dnešní prezident republiky.

Možná se někdo zeptá, proč tyto „předpotopní“ časy vzpomínám. A já mu odpovím: právě proto! Aby bylo i dnešním členům a voličům ČSSD jasné, kam jsme se od těch dob posunuli. Bohužel ‒ nikoli k lepšímu, ale k horšímu. Je načase, aby si to občané, členové politických stran, ale hlavně voliči uvědomili. Všichni ti, s nimiž jsem před více než dvaceti lety dělal ony politické rozhovory, totiž byly skutečné, autentické osobnosti. Kromě M. Zemana z nich v politice nezůstal nikdo. Ke škodě ČSSD i nás všech.

Nepíše se mi to snadno, ale napsat to musím. Celá ta dnešní politická „partička“ okolo J. Hamáčka nejsou žádné osobnosti, ale pouze „trafikanti“ a politické „vyžírky“ z hospody 5. cenové skupiny. S tím se dobrá a úspěšná politika dělat nedá. Vlastně žádná politika. Být majitelem prosperující firmy, bál bych se tato individua vůbec pustit k jakékoli práci.

Ano, až tak hluboko klesla někdejší, prof. J. Horákem a Ing. M. Zemanem obnovená, Česká strana sociálně demokratická (ČSSD). Někdejší „dělnická strana“, která kdysi vybojovala pro neprivilegované obyvatele Předlitavska jak možnost slavení Svátku práce, tak i všeobecné hlasovací právo a osmihodinový pracovní den. Tato slavná minulost byla současným vedením ČSSD doslova zadupána do země. Je to ostuda, kterou lze jen těžko popsat.

Postupný úpadek někdejší Zemanovy ČSSD pokročil v posledních letech do té míry, že tato „dělnická strana“ nejen opustila své původní voliče, ale jejich zbytek poztrácela také díky „konkubinátu“ s politickým predátorem ze Slovenska. Namísto „návratu z vandru“, o němž kdysi, v dřevních dobách své politické kariéry, žertoval tehdy ještě vtipný a nápady překypující M. Zeman, tu dnes máme jen potupné posluhování oligarchovi. Je to smutný konec někdejší úctyhodné politické strany. Ty desítky a stovky perzekvovaných a umučených sociálních demokratů si to doopravdy nezaslouží!

Proto doporučuji členům i funkcionářům ČSSD, aby se pohroužili do letopisů své strany, až na to budou mít čas. Stane se tak nepochybně brzy.

●●●

Shrňme si to!

ČSSD je díky vstupu do Babišovy vlády již dva roky mrtvou stranou. Nic ji neoživí. Ani mise k pohádkové Zlatovlásce pro „živou vodu“ na tom nic nezmění. Socani, jak dlouho ještě chcete tu svou stranickou mrtvolu schovávat v lednici? Začněte už konečně připravovat důstojný „funus“! Již včera bylo pozdě.

P. S.

V rozhovoru pro deník „Právo“ dne 6. 6. 2020 ministryně J. Maláčová prohlásila: „Soc. dem. je obětí svého úspěchu všude v Evropě.“ O čem to tato „eurosvazácká“ ministryně mluví? Chodí vůbec mezi lidi a hovoří s nimi? Asi ne. Jinak by takový nesmysl nemohla nikdy vypustit z úst. Socanům zvoní umíráček a oni začínají panikařit. Ti nejskeptičtější z nich se dokonce bojí, že jim nikdo nepřijde na pohřeb. Já určitě přijdu a věřím, že nebudu sám.

To je celé, soudruzi! Pohádka o úspěšné a nesmrtelné straně skončila. Dobrou noc a hezké sny!

6. 6. 2020

‒ RJ ‒

─────

Odkaz na články o ČSSD a KSČM:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2015/zamysleni-pred-38.-sjezdem-cssd---phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2017/sobotkuv----vystrel----z-aurory.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2017/staronovy-predseda-cssd--do-svestek-----phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2017/cssd--fenix--ktery-uz-vstava-z-popela---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2017/zaslouzeny-uspech-socialni-demokracie-----phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2017/co-udelal-b.-sobotka-spatne------phdr.-rostislav-janosik.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2017/co-s-vitezem--ktereho-nikdo-nechce-.html