Svobodné noviny na internetu

Motto: „Chytří demonstrují, hloupí volí dál ANO.“ (Názor čtenáře z internetu)

KDU-ČSL se již mnoho měsíců potácí okolo pětiprocentní hranice potřebné pro vstup do Sněmovny. (Aktuálně mají lidovci podle agentury Kantar.cz 4,5 %.) Dva měsíce po výměně stranického vedení zůstává situace v této straně beze změny. Nový předseda M. Výborný pokračuje v Bělobrádkových šlépějích. Že tím nemůže propad strany zastavit, musí být zřejmé každému, kdo to prohlubující se fiasko sleduje, byť jen z dálky. Těm ostatním občanům jsou „černoprdelníci“ šumafuk.

Ani volby do Evropského parlamentu (EP) žádnou pozitivní změnu nepřinesly. „Provařené“ obličeje (lépe: ksichty) tří dosavadních europoslanců zvýšit volební zisk KDU-ČSL bohužel nedokázaly. I tak to byl na tu bídu, kterou lidovci v neslané a nemastné kampani předvedli, docela úspěch: ztratili pouze jeden post. Ale protože Bělobrádkovo vedení pozbylo zřejmě i poslední zbytky pudu sebezáchovy, zařadilo na kandidátku do EP dvě beznadějně profláknuté politické figurky z minulého stranického předsednictva: na 5. místo dalo vesnického podvodníčka O. Benešíka ze Strání, jehož kriminální kauzou se zabývá Policie ČR, a na poslední místo kandidátky umístilo bývalého ministra kultury D. Hermana. Podle předpokladu se ani jeden z nich do EP nedostal. Kdyby tam ti dva nefigurovali, jistě by byl výsledek lepší. Ptáte-li se, komu tím Bělobrádek prospěl, pak je nutno konstatovat, že KDU-ČSL to nebyla.

Velký přítel sudetských Němců D. Herman, někdejší zběhlý kněz, jenž pozoruhodně objevil své židovské kořeny, je věru politováníhodnou postavičkou této strany. Přišel do ní docela nedávno a zamířil si to rovnou do jejího vedení. Stalo se tak poté, kdy krátce zahříval židli ředitele ÚSTR, kde vykonával dohled nad výbušnými materiály Státní bezpečnosti (StB). Zkrátka: otázek okolo této osoby je víc než dost, aby to nevyvolávalo nejrůznější pochyby a podezření.

Když skončilo angažmá lidovců v Sobotkově vládě, objevil se nový problém: co s bývalými politiky (včetně různých ministerských „trafikantů“ v pozici náměstků, které Babiš vyházel) a z čeho budou dál žít, když o jejich služby nikdo nestojí? Například D. Herman je již půl druhého roku bez práce. A třebaže Babiš nadává na lidovce, kudy chodí, jeho „podržtašky“ se usilovně snaží, aby nějaký ten „džob“ pro bývalé „parťáky“ z vlády sehnaly.

Dokonce i „soudružka profesorka“ z plzeňských práv H. Válková, která se nejnověji stala šéfkou vládního úřadu pro lidská práva (kdysi mu šéfoval J. Dienstbier ml.), nabídla uvolněné místo po D. Kroupovi (nedávno rezignoval na protest proti jmenování Válkové do čela tohoto úřadu) právě bývalému ministru D. Hermanovi. Zdá se, že pro tohoto lidoveckého „fouňu“ to bylo málo lukrativní, a proto se rozhodl, že se pokusí sám obstarat si nějaký lepší „džob“ – přímo od soukmenovce B. Posselta.

Tomu, kdo sleduje dění na naší vnitropolitické scéně jen povrchně, mohlo uniknout, že Babiš se chová ve vztahu k Německu velmi zdrženlivě. Možná částečně kvůli problémům, které si nadrobil svou prostořekostí, ale spíše proto, že instinkt mu velí, aby byl opatrný. Proto Babišova vláda letos nevyslala do Německa na 70. Sudetoněmecký den v Řezně (Regensburg) žádného ministra, nýbrž pouze českého velvyslance v Berlíně T. Podivínského. Zkrátka: nic nad rámec běžné, zdvořilostní účasti. (70. Sudetendeutscher Tag se uskutečnil ve dnech 7.-9. 6. 2019.)

A tady se před lidoveckými politiky otevřelo široké pole působnosti. Kdo by toho nevyužil, že ano? Co na tom, že se jedná o typickou „partyzánskou“ akci, k níž by nesáhl nikdo z předsedů ostatních politických stran, protože je jim jasné, že se jedná o politickou sebevraždu? Tu se rozhodli před televizními kamerami spáchat dva vysloužilí politici z minulého vedení KDU-ČSL: P. Bělobrádek a D. Herman. Oba tuto akci sudeťáků navštívili: Herman zde dokonce promluvil a pak si spolu s předáky Sudetoněmeckého krajanského sdružení zazpíval; Bělobrádek byl méně odvážný: pouze seděl v hledišti a „jistil“ to stranicky.

Inu, prvotřídní politická ostuda, kterou se kdosi pokusil před českou veřejností utajit. Leč – nepodařilo se. Díky bulvárnímu „Blesku“ se o tom naši občané dozvěděli, Marně se snažila „veřejnoprávní“ ČT tuto záležitost zamlčet. Že by naše/vaše ČT kromě Babiše stále ještě „kopala“ za lidovce? Proč, když už jsou nějakou dobu pod pěti procenty a nahoru se zpátky nedostanou?

Také tato nejnovější událost, kterou nám veřejnoprávní ČT úmyslně zamlčuje, potvrdila jeden nesporný fakt, jenž je čím dál tím zjevnější: lidovci dnes představují ten nejhorší politický „odpad“, jaký u nás máme.

Na první pohled se zdá, jako by tato opakovaná návštěva na sudeťáckém sjezdu byla pouhým politickým výstřelkem dvou zoufalců, kteří už žádnou budoucnost nemají. Nebyl to projev zoufalství, ale obyčejná politická provokace! Bělobrádek po odchodu ze Sobotkovy vlády a po neúspěchu ve volbách do Senátu ČR (říjen 2018) raději předal řízení strany M. Výbornému. Zda je to on, koho si vybrali původní Bělobrádkovi „loutkovodiči“ zpoza Velké louže, ukáže až čas. Bělobrádek tak jako tak v politice končí a žádná budoucnost ho nečeká. (Ba ani návrat na jatka.)

─────

V posledních týdnech jde KDU-ČSL od neúspěchu k neúspěchu, od ostudy k ostudě. Je to stav podobný tomu, jaký svého času zažívala ODS po pádu Nečasovy vlády (2013). Jako by nestačilo, že se M. Výborný znemožnil tím, jak se ostentativně smál, když ve Sněmovně hovořil T. Okamura o druhém fyzickém napadení L. Jakla, bývalého spolupracovníka prezidenta V. Klause! Opravdu si někdo ze současného vedení KDU-ČSL (jsou v něm noví místopředsedové, kteří ale žádný reálný vliv na vývoj ve straně nemají; jede se dál v Bělobrádkových „kolejích“) myslí, že tyto politické výstřelky mohou lidovcům přilákat další voliče? Svatá prostoto!

Někdo rozumný by měl M. Výbornému vysvětlit, že je to přímá cesta do pekel. Brzy tam lidovci budou! Doporučil bych otci M. Výborného, aby svého syna „poučil“ buď výchovnou fackou, nebo aspoň mírným „lepancem“. Já bych mu dal aspoň deset pohlavků, aby se mu v té jeho „kebuli“ rozsvítilo. (Každý zkušený učitel ví, že pohlavek mívá zázračné účinky.)

V kontextu toho, co jsem v předchozích řádcích uvedl, musím konstatovat, že není jednoduché proniknout do „záhadných“ myšlenkových procesů, jež se odehrávají v hlavě nazrzlého blonďáka P. Bělobrádka a jeho plešatého a nekonečně nadutého kolegy D. Hermana, který by mohl z fleku dělat „ředitele galaxie“.

Jisté je pouze jedno: Oba tito pánové (kdopak je řídí?) přivedli (spolu s O. Benešíkem) KDU-ČSL do naprosto žalostného stavu, který tato strana stěží přežije. Když jsem nedávno psal o jejím stranickém sjezdu, balancovala okolo pěti procent. Podle zjištění agentury Kantar.cz má dnes 4,5 procenta volebních preferencí. Nicméně: M. Výborný se chová tak, jako by měla 10 procent. To nebude mít ani tehdy, kdyby se nějaká další strana rozhodla jít s KDU-ČSL do koalice. Rád bych to takovému předsedovi rozmluvil: byla by to politická sebevražda.

Náš slavný básník a novinář J. Neruda v jedné ze svých básní napsal: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál…“ Ano, to je momentální stav, v němž se nachází KDU-ČSL. Žádný rozvoj, žádná vize, ale pouhá stagnace a čekání na stranický funus. KDU-ČSL brzy skončí jako celostátní partaj. Tuto stranu čekají v příštích měsících vážné problémy také na krajské a komunální úrovni.

Důvod je prostý: lidé přestávají věřit falešným prorokům a „slibotechnám“. Zkušenost s jedním Babišem jim stačila. Nač si pěstovat „malé Babiše“ v provedení např. M. Výborného a jiných „korytářů“ a politických „vyžírek“? Ti jsou na naší scéně jenom proto, že se v politice moc „makat“ nemusí, ale penízky z kapes daňových poplatníků se sypou dál. Dokud se občanům, daňovým poplatníkům, neotevřou oči…

Napíšu to naprosto otevřeně – slovníkem návštěvníka hospody 4. cenové skupiny: P. Bělobrádek zatáhl KDU-ČSL do takových sra*ek, že na jejich odvoz bude zapotřebí několika „hovnocuců“. Komu by se chtělo čichat ten smrad?!

Dosavadní vývoj v KDU-ČSL po vystřídání P. Bělobrádka novým předsedou M. Výborným ukázal, že se volba neosvědčila a že tuto stranu personální obměna nikam neposunula. Proto bude nutno Výborného po nějaké době opět vystřídat, a to někým, kdo má skutečný „tah na branku“. Jalové žvanění před televizními kamerami žádnou stranu nezachrání. Tam, kde chybí činy, číhá za dveřmi smrt. A také jinak: po staru se žít nedá. Říkali to již svého času komunisté. A pro odstranění „starých pořádků“ něco dělali, i když ne všechno se jim podařilo.

A úplně na závěr: Jak okomentovali „statečný“ čin Hermana a Bělobrádka čtenáři našich zpravodajských serverů, které se nebály o 70. Sudetoněmeckém dnu napsat? Takto: „Herman je hovado první velikosti.“ – „O tom, že Herman je vlastizrádce, není pochyb.“ – „Nechápu, jak tady to ‚jateční prase‘ mohlo zastávat [funkci] ministra kultury! Odporný a slizký dobytek!“ – „Lidovci vždy byli sajrajt, křiváci, zaprodanci, udavači.“

No – nic hezkého to není. Neumím si proto představit, že by někoho, kdo má takové renomé, mohli myslící voliči poslat do parlamentu či na jiné zodpovědné místo. Být v pozici M. Výborného, raději bych se v ústředním sekretariátu KDU-ČSL na Karlově náměstí v Praze moc nezabydloval. Brzy bude končit. Blíží se totiž doba, kdy v naší politice nezůstane kámen na kameni.

9. 6. 2019

PhDr. Rostislav Janošík

Popisek: Dobře si prohlédněte tuto fotografii. Byla pořízena ještě v časech Sobotkovy vlády. Oba muže za mřížemi věznice v Uherském Hradišti, která vstoupila do našich moderních dějin bezprecedentními formami mučení politických vězňů elektrickým proudem, představovat nemusím. Přesto: Tito dva „kámoši“ (vlevo A. Babiš, vpravo D. Herman) se rozhodli navštívit tuto nechvalně proslulou věznici, aby ji společnými silami proměnili v „Muzeum totality“. ‒ Nesmím v této souvislosti zapomenout ani na zlínského hejtmana J. Čunka. Ten v březnu 2018, během návštěvy A. Babiše ve Zlínském kraji, v žertu navrhoval, aby se průvodci tohoto muzea stali: Z. Ondráček (známý jako „mlátička“) a syn bývalého vyšetřovatele StB v této věznici ‒ M. Grebeníček. Copak asi na toto doporučení hejtmana Čunka (bez vysoké školy) říkali? Nebo že by se jim takový „vedlejšák“ líbil? ‒ Asi se shodneme v tom, že oběma ministrům to tehdy slušelo: v obleku a kravatě. Někdo jistě poznamená: ve vězeňském mundůru jim to bude slušet víc! ‒ Pro mne, jako historika, který se zabývá problematikou protikomunistického odboje, je tato fotografie o to pikantnější, že se na ní objevují vedle sebe (kdyby se chytili za ruce, bylo by to ještě „rajcovnější“) agent StB (A. Babiš) a bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (D. Herman), který měl na starosti archivní fondy, vzniklé z činnosti komunistické tajné policie (StB). Copak tyto dva soudruhy svedlo dohromady? Že by to byla společná minulost? Kdoví? ‒ Odpověď na tuto znepokojivou otázku se dozvíme možná tak za padesát, či spíše za sto let. Ale z toho už nás hlava bolet nebude. Zatím po této „záhadě“ nikdo nepátrá. Naši investigativní novináři jsou plně zaujati dotačními podvody A. Babiše. Jeho spolupráce s StB je momentálně na vedlejší koleji. Ostatně – co čekat od novinářů z generace „Husákových dětí“? Nic.