Svobodné noviny na internetu

Motto: „Výborný… Ty jsi výborný akorát do gulášu!!!“ (Názor čtenáře na internetu jako reakce na vystoupení poslance M. Výborného při hlasování PS o nedůvěře vládě A. Babiše dne 26. 6. 2019)

Pokrytectví, podrazáctví a křiváctví. To je ideová a morální „výbava“ naší druhé nejstarší politické strany – lidovců (KDU-ČSL). Vyjmenované atributy patřily k této straně odjakživa, ale v této podobě až od časů, kdy se do čela KDU-ČSL protlačil (nebo byl kýmsi neznámým „prostrkán“) bývalý „jézéďák“ Ing. J. Lux, přezdívaný jako „Had na tři“.

Dnešní předáci této strany, k níž se tradičně hlásili křesťanští voliči (hlavně na Moravě), toho mají s křesťansko-židovskými kořeny pramálo společného. Nejenže se neřídí slovy Písma svatého, nýbrž někteří z funkcionářů této strany svými činy hrubě porušují i ustanovení Desatera, mravního základu každého křesťana.

A není se čemu co divit. Vždyť příslušníci generace „Husákových dětí“, která si do života odnesla tu nejhorší komunistickou výchovu, mohou stěží na současném tristním obrazu KDU-ČSL, jakožto strany nedůvěryhodné a nevolitelné, v očích veřejnosti něco změnit. S tím souvisí i chaotické a bezkoncepční kroky dnešního vedení této strany, která se pohybuje „ode zdi ke zdi“, od jednoho skandálu k druhému a od jedné ostudy k té další.

Nejlépe nám to lidovci předvedli v těchto dnech – přímo před televizními kamerami. Ono totiž nestačí, aby se někdo slovně ohrazoval proti návrhu na státní vyznamenání pro jugoslávského filmového režiséra E. Kosturicu a současně zavíral oči před tím, že zástupci KDU-ČSL před pár dny navštívili 70. Sudetoněmecký den v Řezně, kde se „bratříčkovali“ s potomky někdejších úhlavních nepřátel Čechů – sudetskými Němci (v zastoupení B. Posselta).

Přesně tak to totiž předvedl na ČT 24 dne 24. 6.2019 v pořadu „Události, komentáře“ předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL J. Bartošek. Škoda jen, že druhý pozvaný host, komunistický poslanec L. Luzar, svému kolegovi nepřipomněl známý biblický výrok o „břevnu v oku nepřítele“. Ale dost možná jej „křesťan“ J. Bartošek ani nezná. Vždyť také on patří k oné zmíněné generaci, jež se toho ve škole moc nenaučila a do náboženství nechodila (jako např. generace moje).

Leč nezůstalo pouze u tohoto „úletu“. Lidovci nám dnes a denně nabízejí nepřebernou řádku svých komických scének. Bohužel – kousek rozumu v tom jejich zoufalém zápase o politické přežití, který předvádějí, není. Je trochu úsměvné, když právě M. Výborný hovoří během schůze PS 26. 6. 2019 o „zoufalém“ Babišovi a „zoufalé“ ČSSD. A co neméně zoufalá KDU-ČSL? Co by taky „myslitelé“ formátu M. Výborného či J. Bartoška mohli nabídnout – kromě „mlácení prázdné slámy“ nebo „objevování Ameriky“?

Vyvrcholením lidoveckého cynismu a absence jakékoli soudnosti je zatím nejnovější „kousek“, který předvedli v den hlasování o nedůvěře Babišovu kabinetu (26. 6. 2019). Šéf poslaneckého klubu KDU-ČSL se totiž rozhodl, že ještě před zahájením této schůze bude poslancům ANO 2011 a ČSSD rozdávat DVD s filmem „Milada“ – o národně socialistické političce JUDr. Miladě Horákové (1901-1950). (Pozn. 1)

Fajn. Nic proti tomu, že se den před výročím popravy M. Horákové (†27. 6. 1950) vzpomíná tohoto jubilea. Připomínka toho, že vláda ANO 2011 a ČSSD se opírá o hlasy KSČM, nástupkyně zločinné KSČ, není skutečně od věci. Naopak. Chce to jen doplnit o další fakta, o dvě stručná konstatování.

To první zní: Tato vláda byla jmenována prezidentem republiky M. Zemanem právě před rokem, 27. 6. 2018, a to zcela úmyslně v den výročí popravy této nekomunistické političky, bytostné demokratky a bojovnice proti oběma totalitám – nacistické a komunistické. Tehdy, před rokem, to byla jasná a záměrná politická provokace vítěze voleb z října 2017. Byl to vzkaz komusi z politického zákulisí, kdo tady již delší dobu rozehrává své politické hry.

A konstatování druhé, neméně závažné: Politici KDU-ČSL bohužel zapomněli na to, že jejich strana (ČSL) byla v letech 1948-1989 součástí tzv. Národní fronty a spolu s komunisty a ČSS se přímo podílela na moci. Uvádím to jen kvůli oživení paměti. Píšu o tom ostatně na jiném místě v SN, v článku nazvaném „Kterak lidovci a socialisté kolaborovali s KSČ“ (SN č. 5/2019, vloženo 16. 5. 2019, ZDE).

S KDU-ČSL je to podobné jako s KSČM: Obě tyto strany navazují na své totalitní předchůdkyně z doby před Listopadem 1989, ČSL a KSČ, a to jak převzetím původní členské základny, tak i materiálních statků – včetně stranických sekretariátů. A není jistě náhodou, že díky tomu mají obě tyto strany desetitisícovou členskou základnu (ČSSD rovněž) – na rozdíl od 3100 členů Babišova politického projektu „ANO 2011“. To je v porovnání s tím úplná „pidistrana“, leč vládnoucí. [Kdysi jsme tu ve vládě mívali i takové „exotické“ strany, o nichž se říkalo, že celá jejich členská základna se vejde do výtahu. Vzpomínáte?] Tvrdit proto, že se jedná o strany vzniklé až po r. 1989 na „zelené louce“, to by byla jen další pohádka – podobná těm vyprávěnkám A. Babiše.

Ale vraťme se zpátky k aktuálním problémům KDU-ČSL. Nemohu totiž v souvislosti s výše zmíněnými skutečnostmi zamlčet ještě jeden důležitý fakt, na který „myslitelé“ od lidovců zapomněli. Spíš to nedomysleli. JUDr. M. Horákovou věznili a chtěli i původně popravit již nacističtí okupanti. Nakonec tento navrhovaný trest změnili na osm let pobytu v německých věznicích. Odtud se tato politička národně socialistické strany vrátila do vlasti teprve dne 20. 5. 1945.

Tuto statečnou protinacistickou bojovnici a místopředsedkyni poválečného Svazu osvobozených politických vězňů nakonec poslala na šibenici až komunistická justice – v rámci vykonstruovaného soudního procesu, jenž proběhl ve dnech 31. 5. – 8. 6. 1950 v Praze. „Úřednímu výkonu“, jak to dobové dokumenty nazývají, který spočíval ve středověkém způsobu popravy na šibenici (nikoli zlomení vazu, nýbrž udušení v oprátce), byla tehdy přítomna i mladá dělnická prokurátorka L. Brožová-Polednová, později odsouzená, krátce vězněná a následně omilostněná prezidentem V. Klausem ‒ za tuto justiční vraždu.

Upřímně se divím tomu, že lidoveckým politikům chybí alespoň špetka sebereflexe. Ale ono je to tak vždy: kde nic není, tam ani čert nebere. U „korytářů“ a politických „vyžírek“, které natahal do vedení KDU-ČSL bývalý předseda (a stále ještě poslanec) P. Bělobrádek, to však není žádné překvapení. Pro generaci osob s desetkrát přeraženou páteří, jíž se vyznačují právě „Husákovy děti“, je to přece normální! Alespoň oni si to myslí.

Je minimálně nevkusné, jestliže někdo rozdává film o M. Horákové, již věznili nacisté (za výrazného přispění sudetských Němců, kteří často působili jako tlumočníci), a zároveň neprotestuje proti účasti stranických kolegů (P. Bělobrádek, D. Herman) na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Přiznám se, že to mi hlava nebere. Je to chucpe! Copak se v té partaji „černoprdelníků“ nenajde jeden jediný člověk, který by byl slušný a měl zdravý rozum, když ho nemá současné vedení? Až do dnešního dne jsem si o M. Výborném myslel, že je to člověk, který používá hlavu k přemýšlení. Zdá se, že jsem se mýlil. Snad to příští předseda KDU-ČSL napraví. Je nejvyšší čas. Našim zbývajícím tradičním stranám (včetně KDU-ČSL) totiž zvoní umíráček.

Dokud si KDU-ČSL neudělá pořádek ve svém vedení a hlavně v poslaneckém klubu (musí se zbavit P. Bělobrádka a O. Benešíka, jejichž aféry táhnou stranu ke dnu), je a zůstane stranou nevolitelnou. Doufejme, že se to změní poté, kdy bude M. Výborný vystřídán nějakým politikem rozumným a zodpovědným. Takovým, který se nebude bát řešit nahromaděné problémy, jež má na svědomí Bělobrádkovo vedení strany. Bez toho se KDU-ČSL stane brzy jen další z parlamentních stran, které v příštích měsících skončí v propadlišti dějin.

26. 6. 2019

‒ RJ ‒

Poznámka 1:  

O JUDr. M. Horákové pojednává článek Proces „H“ (SN č. 2/2010, str. 5) – viz rubrika „SN v PDF ke stažení“, vloženo 19. 10. 2010, ZDE.