Svobodné noviny na internetu

Novináře Pavla Šafra považuji za jednoho z nejlepších píšících šéfredaktorů našich současných tištěných a internetových periodik. Zároveň oceňuji jeho dlouhodobě setrvalý postoj, který se týká kritického hodnocení komunistického období našich novodobých dějin. Na rozdíl od všelijakých politických konjunkturalistů, typických „převlékačů kabátů“, je stále týž: autentický, svůj.

Proto když se na naší politické scéně zjevil „spasitel“ ze Slovenska, A. Babiš, zkušený žurnalista P. Šafr dokázal rychle a pohotově rozpoznat, že pro naši svobodu a demokracii nebude vůbec snadné tohoto ekonomického a politického „predátora“ porazit. Však se taky Babiš nikdy netajil tím, že Šafra nemá rád, a mediálně ho dehonestoval, jak se jen dalo.

Jednu dobu to vypadalo tak, jako by politický „parní válec“, zvaný A. Babiš, měl převálcovat naše velké širé rodné lány a všechno/všechny, co se mu postaví do cesty. Naštěstí to skončilo jen velkými širými řepkovými lány a troufalými plány, jež se nikdy neuskuteční.

Na to je totiž Babiš příliš velká „nula“, byť hodně nabubřelá, a bezkoncepční břídil, než aby po něm zůstalo něco víc než jen zaneřáděná krajina a rozvrat v duších naivních voličů „Svědků Burešových“. Až Babiš z politiky úplně zmizí, nikdo plakat nebude. (Vyjma jeho vládních „slepiček“ a „králíkářky“ T. Malé.)

Jak Zeman, tak i Babiš se nikdy netajili tím, že nemají rádi myslící novináře, a už vůbec ne ty, kteří mu kladou nepříjemné otázky, či dokonce trvají na tom, aby jim bylo popravdě zodpovězeno. Babiš je mistr úhybných manévrů, a proto se většinou tito novináři dozvědí jenom to, co on uzná za vhodné, aby věděli. Ani o kousíček víc.

Jedním z těchto zvídavých a pro „světového politika“ Babiše nepohodlných novinářů je i P. Šafr. Je dost zkušený na to, aby věděl, že éra Babišů a jemu podobných politických dobrodruhů je časově omezená. Dříve nebo později každý takový jedinec v politice skončí. Také politici totiž mají svou „expirační“ dobu. Ta Babišova se již naplnila vrchovatou měrou. Přesto jsou tito jedinci nebezpeční a mohou mnoha lidem uškodit.

Proto jsem nikdy nepochyboval o tom, že právě P. Šafr (nebo někdo jemu podobný) by se mohl stát „českým“ J. Kuciakem. Osobou, jejíž život by mohla ukončit ruka nájemného vraha. Ač to zní nepravděpodobně, ani u nás není vyloučena vražda tohoto typu, ba ani atentát na A. Babiše. On to dobře ví, a proto ho hlídá ochranka ve dne v noci.

Že zatím k neštěstí tohoto druhu u nás nedošlo, za to může P. Šafr a další stateční novináři a političtí aktivisté (např. M. Minář), kteří šlapou Babišovi na paty a nenechají ho v noci v klidu spát (Minář mu prý dokonce v noci posílá esemesky), vděčit pouze tomu, že se slovenský oligarcha začíná topit ve vlastních problémech. Zabředl do nich až po krk, a přitom se mu nepodařilo skoro nic z naslibovaných „projektů“ splnit.

Babišův čas v politice se krátí. Již dnes spolehlivě víme, že dvojí přídavek k důchodům (2019, 2020) se v budoucnu opakovat nebude. Ne že by slovenský oligarcha nechtěl (z jeho kapsy to stejně nepůjde), ale nebudou na to peníze ve státním rozpočtu.

Konec všech „slibotechen“ a politických podvodníků bývá úplně stejný – na celém světě. Je to jako „přes kopírák“. Babiš se už začíná ve svých problémech topit – a záchranáři nejedou a nejedou… Kdo ho z té bezedné louže vytáhne?

─────

Tyto pochvalné řádky na adresu P. Šafra píšu v okamžiku, kdy ze soukromé televize ve službách Hradu jeden „taky novinář“, jehož jméno je opatřeno dokonce titulem JUDr., pronáší slova téměř neuvěřitelná: cosi o blbci a magorovi. No, na různé sprosťárny z úst M. Zemana a jeho poslušné „loutky“ J. Soukupa jsme si už zvykli. Má smysl to vůbec komentovat?

A jen tak pro dokreslení toho našeho politického „cirkusu“ dodejme, že se to všechno odehrává ve chvíli, kdy na sociálních sítích příznivců T. Okamury probíhá cosi jako neřízený „lynč“ jisté novinářky z Českého rozhlasu (ČRo). Věc dosáhla takových grádů, že se této ženy musel zastat i samotný probabišovský ředitel ČRo ‒ R. Zavoral. Pozadu nezůstal ani momentální ministr vnitra, „středoškolák“ J. Hamáček. Ten se dokonce nechal slyšet, že Policie ČR to již vyšetřuje. Pak se nedivme, že nemá čas na jiné důležité kauzy, včetně těch, které se týkají našeho trestně stíhaného premiéra!

Pavel Šafr nepíše články zase tak často, ale když se tak stane, můžeme si být jisti tím, že se jedná o zásadní sdělení. Proto mne docela překvapil, ba „uzemnil“, svým pozoruhodným nápadem. Ten vyjádřil v článku Dejme Babišovým lidem šanci vrátit se do slušné společnosti. Musí začít omluvou“. (Forum 24, 19. 6. 2019)

Abych nezačínal „zprostředka“, poznamenávám, že Šafrův nápad s „odpustky“ pro Babišovy novináře nespadl z nebe. Byl reakcí na ukončení spolupráce R. Krajča a jeho hudební skupiny Kryštof s A. Babišem. Přesněji: došlo k ukončení sponzoringu z pokladny Agrofertu.

Hudebník a zpěvák R. Krajčo se díky své hlouposti a naivní víře, že tady Babiš bude až do skonání věků, dostal do prekérní situace. Zůstal téměř posledním z těch, kdo tuto spolupráci neukončili včas. Ti ostatní o tom raději ze studu nemluví a tváří se, že žádná spolupráce s Babišem nikdy nebyla. A protože Krajčo prošvihl ten správný čas, dnes to o něm ví celá republika. Ono totiž nestačí pouze umět zpívat. Chce to i trochu fištrónu. Nicméně Krajčo, protože není Čech, ale Slovák (podobně jako Babiš), vůbec netuší, „vo co go“!

Od poněkud přeceňované hudební „celebrity“ R. Krajča vedla cesta úvah novináře P. Šafra až k těm „presstitutům“, kteří dosud pracovali a pracují („kolaborují“) v žoldu slovenského oligarchy. Někteří tam „dřepěli“ již v době Babišovy koupě Mladé fronty Dnes a Lidových novin v r. 2013. Zkrátka: když se někdo probudí ze sladkého snu o nadstandardních výdělcích v Mafře po šesti letech, je to docela dlouhá doba. Příliš dlouhá na to, abychom nad tím mávli rukou a považovali to za normální věc. Ne, normální to není!

Proto na rozdíl od P. Šafra, jehož názorů si jinak cením a s řadou z nich se ztotožňuji, si nemyslím, že lidé typu R. Krajča a novinářských poskoků z MF Dnes a LN mají dostat jakýsi „generální pardon“ za své hanebné chování a vlastizrádné posluhování soukromým byznysovým a politickým zájmům jednoho ušišlaného přivandrovalce ze Slovenska, který se dodnes nebyl schopen naučit pořádně česky.

Historie nám podává bezpočet příkladů tohoto typu. Existuje totiž pouze omezená skupina Slováků, kteří to nikdy nezvládli. Babiš se zařadil po bok V. Biľaka, jenž, coby vyučený „krejčík“, byl prý levý jako šavle, a proto ho nadřízení nepouštěli „na saka“. My jsme Babiše neměli zase vůbec pustit přes hranice, když se dělilo Československo. Dávno jsme ho od těch dob mohli „vyexpedovat“ zpátky na Slovensko. Že se tak dodnes nestalo, za to mohou konkrétní politici, kteří budou jednou voláni k zodpovědnosti.

─────

O situaci v Babišově tisku jsem psal v SN několikrát – již před více než dvěma roky. V článku Lze porazit A. Babiše? ANO!, 2. část (SN č. 3/2017, vloženo 2. 3. 2017, ZDE) je situace v Mafře popsána v kapitole nazvané „Ve šlépějích Sabiny, Krychtálka a Rysa-Rozsévače“. Ocituji tři poslední odstavce z této kapitoly:

„Tato fakta připomínám proto, aby si dnešní slouhové A. Babiše uvědomili, že desetitisícové platy v kdysi prestižních denících, které od svého chlebodárce dostávají, jsou vlastně totéž jako Jidášových „třicet stříbrných“. Po provinění vždycky přichází trest – dříve nebo později.

Ještě vnuci dnešních Babišových novinářů z MF Dnes a LN se budou stydět za své dědečky. Za ty, kteří se tak hanebně propůjčili ke kolaboraci s někým takovým, jako je A. Babiš. Stát se to v zemi s jinou kulturou a náboženskou tradicí, odmítli by lidé takového jedince pohřbít. Jeho tělo by pohodili někde za městem jako mršinu – na pospas dravcům.

Ano, provinění zmíněných novinářů je veliké a jejich hanba bude věčná. Ale protože jsou to v podstatě ubožáci, zdá se, že dosah svých skutků si neuvědomují. Ani kdyby si teď nasypali popel na hlavu a dušovali se, že o ničem nevěděli, nikdo jim neuvěří. Jsou činy, které se napravit nedají.“

Na platnosti toho, co jsem před více než dvěma roky napsal, se nezměnilo zhola nic. Fakta jsou stále stejná. Jen Babišův konec se přiblížil rychleji, než jeho „věrní“ doufali. Na další volební období to už sotva bude. ANO 2011 čeká osudová „bitva u Lipan“. A pak – propadliště dějin.

Doporučuji P. Šafrovi nejen tento článek, ale i další, kde jsem se situací v Mafře zabýval: Novináři z Mafry? Krychtálkové české žurnalistiky (SN č. 5/2017, vloženo 11. 5. 2017, ZDE).

Všechno to, o čem jsem již tehdy psal, je dnes mimořádně aktuální. Před politickým pádem svého „chlebodárce“ budou muset Babišovi novináři z mediální divize Agrofertu řešit nejeden problém – pracovní i morální. Nemyslím si, že je bude někdo přemlouvat, aby šli pracovat právě k němu. Budou to jen další nezaměstnaní a nezaměstnatelní jedinci. Kdo by si k sobě nasadil takové podvratné živly z Babišovy estébácké líhně? Každý slušný člověk musí tato individua odmítnout a odplivnout si před nimi. Ať si je dál živí Babiš – ze svého!

─────

Podle návrhu P. Šafra mají dostat novináři Jan Macháček, Petr Kamberský, Martin Zvěřina, Miroslav Korecký, Ondřej Neff, Petruška Šustrová a další Babišovi poskoci z mediální divize Agrofertu ještě jednu šanci, aby se prý „vrátili z vandru domů“ – mezi demokraticky orientované občany. Opravdu to P. Šafr myslí vážně, nebo si z nás dělá legraci? Kdyby se tak stalo, bylo by to totéž, jako kdybychom mezi stádo zdravých ovcí přivedli několik jedinců nakažených prašivinou. Výsledek si jistě dovede každý myslící tvor představit sám.

Šéfredaktor serveru „Forum 24“ P. Šafr má samozřejmě pravdu v tom, že slušní novináři měli z MF Dnes a LN odejít dávno, v okamžiku, kdy tyto deníky koupil  A. Babiš. Dnes spolehlivě víme, že je chtěl využít výhradně ke svým politickým cílům. K těm byznysovým asi sotva, protože žádný tištěný deník není v současné době výdělečný. Ty doby jsou již nenávratně pryč.

Někteří novináři to skutečně tehdy udělali a založili si svá vlastní periodika (J. Kmenta, R. Čásenský, L. Zlámalová, D. Kaiser, D. Balšínek, P. Šafr atd.). Jiným to bohužel trvalo déle (S. Slonková), protože zpočátku stále ještě doufali, že i pod slovenským Berlusconim by se dalo přežít. Až pak zjistili, že nikoliv. No a zbývající skupinka novinářských poskoků slouží Babišovi dodnes. Pro ně navrhuje P. Šafr „odpuštění“.

Proboha proč? Udělali snad málo škody jak novinářské obci, tak i naší demokracii? Vždyť byli v epicentru systematického podkopávání naší svobody a demokracie! Co jiného než sabotáž a kolaborace to bylo? Za to by za vlády KSČ v 50. letech 20. století dostali trest smrti! Uvádím to úmyslně, aby si tito političtí prostituti uvědomili, do čeho se „namočili“. Za války by skončili před popravčí četou.

Půjdeme-li ještě dál do minulosti, například do středověku, tam by dopadli podstatně hůř. V lepším případě by byli na několik dní vystaveni na pranýři, aby si je mohl každý prohlédnout a plivnout na ně. Pak by jim kat buď usekl ruku, kterou psali své oslavné články na Babiše, nebo vyřízl ten jejich jedovatý jazyk. Nakonec by je mistr popravčí vymrskal z města, aby se dál životem protloukali coby žebráci. Ještě v 19. století by skončili jako K. Sabina, známý autor libreta ke slavné Smetanově opeře „Prodaná nevěsta“: zemřeli by v bídě, všeobecném opovržení a věčném zapomnění.

Tak totiž vypadá spravedlivý trest! Nikoli lehkomyslné tolerování spáchaných špatností, jak to navrhuje P. Šafr. Činy, kterých se tito jedinci dopustili, se ve slušné, demokratické společnosti ani nezapomínají, ani neodpouštějí! S podobnou bezdůvodnou tolerancí bychom se brzy ocitli na ještě šikmější ploše, než po jaké se od října 2017 suneme zpátky směrem ke „starým pořádkům“ z doby před rokem 1989.

Na rozdíl od P. Šafra, který zřejmě řadu z těch výše jmenovaných Babišových mediálních slouhů zná osobně, já touto nemístnou tolerancí netrpím a vůbec si nemyslím, že by nějakou druhou či další šanci měli dostat. Pro Babiše se přece před šesti lety rozhodli sami dobrovolně. Bohužel jim trvalo trestuhodně dlouho, než přestali vědomě a bezostyšně balamutit oligarchovými pohádkami své důvěřivé čtenáře.

Jsem přesvědčen o tom, že dobře věděli, co dělají, a že hlavní motivací jejich odsouzeníhodné činností byl balík peněz, který od Babiše dostávali. Morálku ani nic jiného bych v tom nehledal. Copak vystudovaný sociolog P. Kamberský netušil, jak to všechno jednou skončí? Pokud ne, měl by vrátit vysokoškolský diplom!

Připomeňme, že v době, kdy tyto dva deníky Babiš kupoval, se jednalo o prestižní, čtenáři vyhledávaná a zisková periodika. Za šest let „pod Babišem“ se z nich stal novinový „hnůj“. Babišovi se podařilo tyto deníky dokonale zničit – za pomoci Plesla a Léka. Proto jejich obnova nebude již možná. Po Babišově politickém pádu bude nutno tyto deníky zastavit. Ani sebevětší personální čistky by nevedly ke zjednání nápravy. Co se týká LN, ty zanikly již jednou – v roce 1952, v době, kdy u nás vrcholily stalinistické soudní procesy s tzv. nepřáteli lidu.

Mezi novináři, jimž by mělo být podle P. Šafra odpuštěno, se objevuje i jméno P. Šustrové, někdejší náměstkyně ministra vnitra J. Rumla. Nebudu hodnotit tuto bývalou signatářku Charty 77. Nikdy jsem o ní neměl valného mínění a na tom se nic nezměnilo ani po třiceti letech.

Co se týká této kontroverzní „disidentky“ z okruhu V. Havla, je nutno připomenout její ostudnou roli v „levicovém puči“ v ÚSTR, kde spolu s některými dalšími nastrčenými figurkami, např. M. Uhlem, synem trockisty P. Uhla, a politickým „analytikem“ L. Jelínkem, jenž pracoval ve službách ČSSD, pomáhala zlikvidovat to, co se podařilo vybudovat zakladateli této instituce P. Žáčkovi, dnešnímu poslanci za ODS. Nemáme právo zapomínat! Mohlo by se nám to krutě vymstít!

─────

Nevím, zda P. Šafr věří tomu, co sám navrhuje, ale já nikoli. Prý se tito novináři musí omluvit a jasně se od Babiše distancovat. Opravdu se někdo domnívá, že zradu demokratických ideálů lze vyřešit takto naivním způsobem? Že se lze vykoupit z té nekonečné hanby tak jednoduše? To snad ne!

Nejsem jistě v této zemi sám, kdo gesta podobné smířlivosti z principu odmítá. Tudy cesta doopravdy nevede! Nehrajme si na humanisty a demokraty v situaci, kdy proti nám stále ještě stojí semknutá fronta nedemokratů a stoupenců „starých pořádků“ z doby před rokem 1989!

Dopustili bychom se stejně naivního a pošetilého chování, jemuž podlehli protagonisté „sametové revoluce“ z konce roku 1989. Tehdy totiž V. Havel a spolu s ním další předáci „revolučního“ OF prosadili pod heslem „Nejsme jako oni!“ faktické nepotrestání minulého zla, spojeného s érou komunistické diktatury u nás (1948-89). Tak jako nelze vstoupil dvakrát do téže řeky, neměli bychom znovu opakovat ani minulé chyby. Následky by byly mnohem tragičtější než po roce 1989.

Proto např. organizátoři demonstrací z „Milionu chvilek pro demokracii“ důsledně dbají o to, aby si na vlně nespokojenosti občanů nepřihřívali svou politickou polívčičku jak různí neúspěšní politici, tak i všelijaké „celebrity“ a vysloužilé politické „ikony“ typu J. Hutky. Minářovi a jeho kolegům dobře rozumím a chápu, proč tak činí. Zaslouží si za to pochvalu. Ani já totiž nejsem zvědavý na tlachání „fialového“ P. Fialy či zbabělého lidovce M. Výborného, který na demonstraci na Staroměstském náměstí místo sebe poslal raději „Jeníčka Pacholíčka“ Čižinského, aby si snad on sám nezadal s „rebelanty“.

Zkrátka: Politik musí být osobnost, která se neschovává za druhé, ale je vždy připravena kráčet v čele průvodu občanů. To už dnes žádný ze současných politiků nedokáže. Chlapi z politiky zmizeli a zůstaly tam jen atrapy mužů. S tím se žádná změna ani revoluce dělat nedá. Proto nám aktuálně nehrozí, že by se kdokoli z těchto natěšených pánů politiků mohl znovu dostat k moci.

Rovněž v tomto případě totiž platí, že dvakrát nelze vstoupit do téže řeky. Buďme rádi, že tomu tak je! Představa, že by se zase ve vládě roztahovali lidé z ODS či KDU-ČSL, pohrobci politiků, kteří před dvaceti a více lety rozkradli bohatství této země v řádu několika bilionů korun, je pro většinu občanů naší vlasti nepřijatelná. Stejně jako pokračování Babišova „nevládnutí“ v Republice Agrofert.

Ano, příští měsíce přinesou nepochybně do zahnívajících vod našeho politického rybníka, zvaného Česká republika, tolik potřebné politické změny. Přiteče do něj spousta čerstvé vody a objeví se i nové ryby. Líní kapři skončí na vánočním stole, aby ty nové ryby měly dostatek prostoru pro svůj úspěšný růst. 

Změny jsou potřebné a nutné. Bez nich bychom žili stále ještě v éře mladopaleolitických „lovců mamutů“.

22. 6. 2019

PhDr. Rostislav Janošík