Svobodné noviny na internetu

Tři sta let tomu nazad – František Růžička

20. 6. 2017

Pohádkově řečeno „dávno tomu, dávno“. Historické prameny uvádějí, že svého času, v noci z 12. na 13. května roku 1717, se kolem panovnického sídla Hofburgu shromáždili mnozí Vídeňáci, aby se konečně dočkali kýženého dědice trůnu, když manželství krásné císařovny Alžběty Kristiny, s císařem Karlem VI. bylo sice šťastné, ale už osm let stále bezdětné. Před rokem se jim sice narodil syn Leopold, ale po několika měsících zemřel. Krátce po ránu „tiskový mluvčí“ (herold) oznámil: „Narodila se arcivévodkyně.“ Mlčky se shromáždění rozcházeli (údajně). Nad trůnem Habsburků jako by se zatáhlo nebe. Císařovna pak ještě porodila dvě dcery, ale následníka už čáp nepřinesl… Zatímco dnes se hrdě i nehrdě na půdě (i sklepení s výčepem) parlamentu bojuje o co nejčistší politiku, tehdy se začalo bojovat o nemalé dědictví i vládu v rozsáhlém regionu, daleko větším než od Aše k Porubě.

Ponechme teď stranou úspěšnou vládu českého krále Karla VI., trvající dvacet devět let. Nastoupil na trůn v roce 1711, kdy předčasně a nečekaně zemřel jeho bratr Josef I. na neštovice. Krutá to zbraň tehdejší doby. Přinesla smrt také čtyřem dětem samotné arcivévodkyně Marie Terezie. I ona jimi sama onemocněla (1767), což ji poznamenalo až do konce života. Byla provdána za Františka Štěpána Lotrinského, porodila jedenáct holčiček a pět hochů, šest dětí zemřelo. Přeživší Josef II. a Leopold II. se stali císaři. Zemřela 29. listopadu 1780.

Marie Terezie je hodnocena jako osvícená panovnice, o které se dá bez výčitek napsat, že byla zakladatelkou moderního státu. Připomeňme úplné zrušení mučení, budování policie podle francouzského vzoru, reformu armády s dostatečným technickým i lidským potenciálem, reformu daňového a berního systému, zavedení celní unie, stabilizace měny, zakládání manufaktur, systém státních silnic, efektivní poštovní síť, formu evidence nemovitostí a obyvatel včetně sčítání, zavedení školní docházky…

***

Dávno tomu, dávno. Je neděle 30. dubna 2017. V parku uprostřed Masarykova náměstí v Mirovicích (okr. Písek) se kolem Mariánského sloupu v hojném počtu sešli občané, aby si připomněli jinou událost vzpomínaného roku 1717. Při uvítání světícího biskupa Mons. Pavla Posáda a dalších hostů připomněla místostarostka města Marie Hrdinová důvod této slavnostní chvíle. Mariánský morový sloup je dominantou náměstí a byl vztyčen tehdy z podnětu a za finanční podpory kněžny Marie Ernestiny z Eggenbergu jako poděkování za ochranu proti morové ráně tehdejší doby. Na sousoší jsou kolem sloupu sochy sv. Barbory, sv. Benedikta, sv. Floriána a sv. Leonarda. Pod nimi na spodním podstavci jednotlivé nápisy z doby vzniku, takže je potřebné, abychom je četli v určitém pořadí. Na vrcholu s korintskou hlavicí je plastika Immaculaty – neposkvrněné Panny Marie, ženy oděné sluncem, s měsícem pod nohama a korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Autorem vrcholně barokního sloupu je - až později uváděný Jan Jiří Šlanzovský - předtím autor neznámý z Prahy. (Bližší popis i s dalšími památkami a událostmi lze nalézt v knize Mirovice na prahu století. * Doplnění ještě v dalším textu. ** Druhá část této slavnostní události bude uvedena v samostatném článku.)

Třetí část slavnosti následovala v místním kostele sv. Klimenta, kde světící biskup udělil svátost biřmování pro připravené farníky z Mirovic a Březnice. Zde duchovní správce farnosti P. Mgr. Mariusz Klimczuk připomněl, že za krátkou dobu svého působení je v této farnosti přítomen již třetí vrcholný představitel církevního života (po kardinálu Vlkovi zde a biskupu Herbstovi v Zalužanech).

Při bohoslužbě slova zaznělo první čtení ze Skutků apoštolských (Blížil se den letnic); Žalm „Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.“ Ve druhém čtení slova z prvního listu sv. Petra (Když říkáte Otče… žijte v bázni). Evangelium podle sv. Lukáše (Lk 24,13-35 o tom, jak se sám Ježíš připojil ke dvěma učedníkům na cestě do vesnice Emauzy).

Po představení biřmovanců otec biskup objasnil, proč je tento úkon součástí liturgie. Je to slavnostní okamžik, jste představování Církvi, je to součást vašeho duchovního života, abyste si to navždy pamatovali. Abyste řekli: Ano, Pane, tady jsem, přijímám dary Ducha svatého. Tím přijímáte nový plamen naděje. Tak jako byla pro učedníky cesta do Emauz, je toto cesta vaší víry. Bude-li vám těžko, nechte zaznít Boží slovo…

Následovala bohoslužba oběti, na její závěr přání biřmovancům s předáním pamětních dárků od farnosti, vzájemné poděkování a požehnání otce biskupa všem věřícím, i těm, kteří se dnes nemohli zúčastnit. Hudební doprovod byl záležitostí místního chrámového sboru a pana varhaníka.

***

Pokračování jako P. S.

Jelikož byl úvod předchozího článku věnován (také) české královně, nelze přehlédnout, že v internetovém vydání Českobudějovického deníku nám hlasatelé dřívější Jihočeské pravdy předložili, že v sobotu (13. 5. 2017) je tomu 300 let od úmrtí arcivévodkyně Marie Terezie. No budiž, šotkové dosud nevymizeli z tisku, televize ani parlamentních lavic. Někteří z nich jsou vybaveni přímo patologickými schopnostmi i oddaností vlastní stranické ideologii.

Nelze ale souhlasit ani s popisem Píseckého deníku z 2. 5. 2017, který v záznamu Lucie Kotrbové (nejspíše podle údajů paní mirovické místostarostky) uvádí mezi svatými na Mariánském sloupu sv. Klimenta, což je fatální chyba. Tomuto světci je zasvěcen místní římskokatolický kostel, oplývající velmi bohatou historii. Na mariánském sousoší je však socha svatého Benedikta. Na základě badatelského úsilí nutno uvést, že nápisy je potřebné číst zprava doleva ve směru hodinových ručiček. Pak to zcela určitě podává historický i nadčasový smysl. Při další nutné opravě písmen „U“ a „V“ se zvýrazněním „velkých“ pak chronogramy udávají shodný letopočet roku 1717. U sv. Floriána tento letopočet není vytesán v textu ani skryt v chronogramu. (Viz historické záznamy včetně trilogie „Mirovice na prahu století“.)

* Smutné je konstatování, že novinovým odborníkům to ani nestálo za omluvu.

Ale zpět do jihočeské metropole. Údaj ředitele okresního archivu Dr. Daniela Kováře uvádí, že na přípravách návštěvy Marie Terezie si Budějovičtí dali roku 1743 mimořádně záležet. Leč uvítání se nepovedlo. Panovnice totiž neměla zpoždění, jako mívají České dráhy, nebo měl pan prezident na pohřeb do Bratislavy, ale náležitý předstih. V tu dobu ji nikdo nečekal, na hradbách stála nabitá děla, ale obsluha u nich nebyla (asi měla exkurzi v pivovaru). Měšťané včetně purkmistra si doma pochutnávali na obědě (jistěže za své). Panovnice tak přijela až před radnici. A jak to bylo dál?

Také zajímavě. V dělostřeleckém táboře u Týna nad Vltavou došlo k výbuchu střelného prachu, při němž zahynulo několik desítek mužů. Osvícená panovnice ale Budějovickým naznačila, že si z piety k mrtvým nepřeje přehnané slavnostní uvítání. Okázalý a příkladný pohled panující státnice!

***

Když už jsme natolik s naším tiskem poklesli, tak se ještě zadívejme na titulní stránku Lidových novin (sobota 13. 5. 2017), které pan prezident s oblibou označuje jako nejpitomější. Raději si na fotografii s čínským protějškem zakrývá oči. Neznámo, zda z důvodu, že noviny patří pod Mafru, nebo jen tak, že je to pouhý produkt pokleslých novinářů. Shrnuto - jak to chodí v novinách. Titulka se sice zaměřuje na pana vězně Kajínka (se satirickým nadhledem na budoucí starosti pana prezidenta), v záhlaví však glorifikuje „osvícenkyni proti své vůli“- Marii Terezii. Sloupkař Zbyněk Petrášek k tomu nadhazuje: „Koho byste volili vy?“ Zcela jistě nemůže myslet nikoho jiného než mistra Andreje. A značka „eko“ zdůrazňuje blahobyt díky rozvoji malého, středního a následně i velkého podnikání v českých zemích. Ale snad ne pro Koženého, ČEZ nebo Bakalu???

František Růžička, České Budějovice