Svobodné noviny na internetu

Připomínat rok 1992 není příliš v „kurzu“. Proč? Je to rok ztroskotání snah polistopadových demokratů o udržení federace, společného státu Čechů a Slováků, rok posledních československých voleb a abdikace dvojnásobného čs. prezidenta Václava Havla (20. 7. 1992). Místo něho „prezidentoval“ federální premiér – Jan Stráský. Všechno pak dovršilo hlasování Federálního shromáždění (FS) ČSFR o zániku čs. federace ze dne 25. 11. 1992 (Ústavní zákon č. 542/1992 Sb. O zániku ČSFR k 31. 12. 1992). Namísto unitární „federace“ vznikly k 1. 1. 1993 dva samostatné státy: Česká republika (ČR) a Slovenská republika (SR).

Chaotická vyjednávání politiků, táhnoucí se po dobu mnoha měsíců, byla vystřídána snahou „uhrát“, co se dá. K nedůslednostem při „dělení“ federace patří i nedodržování politických dohod mezi oběma národními politickými reprezentacemi: Češi i Slováci si ponechali jen tu svou část původní čs. hymny. Naproti tomu zcela svévolně se zachovala česká strana v otázce státní vlajky.

Zatímco Slováci si zvolili vlajku novou, vycházející z vlastních národních symbolů, Češi si ponechali původní vlajku československou, a to v rozporu s dohodou a se závazkem vytvoření vlajky nové. Pokušení českých politiků přisvojit si „nástupnictví“ po zaniklé Československé republice se tak stalo projevem dětinskosti, nesolidnosti a nedůvěryhodnosti.

Dodnes není jasné, která z obou stran „vydělala“ víc na rozdělení federace. Politicky i ekonomicky. Jisté je pouze to, že se Slovensko ekonomicky „propadlo“ a dlouhá léta zápasí s vysokou nezaměstnaností. Příliš na tom nezměnil ani fakt, že SR přijala euro. Následky rozdělení pociťují Slováci dodnes.

Jako kuriozitu, která s dělením původně nepočítala, připomeňme úpravu českého pravopisu ve vydání „Pravidel českého pravopisu“, jež vyšlo v nakladatelství Pansofia v r. 1993. Tato úprava vycházela (po rozdělení federace zcela nelogicky) vstříc slovakismům typu „socializmus“, „dadaizmus“, „diskuze“, „revanšizmus“, „kurz“ apod. Tyto tvary v Pravidlech zůstaly, i když jsou „nečeské“; naštěstí se praxe později zčásti vrátila k původnímu pojetí pravopisu.

Nicméně: co je psáno, to je dáno. Dodnes to v těch „Pravidlech“ najdete – bez jakéhokoliv vysvětlení, proč tam něco takového je. Zkrátka: bylo to naivní, směšné, a způsobilo to i v této oblasti obrovské škody – hlavně morální. A může to posloužit jako doklad o tom, jak daleko byla česká strana ochotna jít kvůli udržení federace. Přesto, že ji nakonec neudržela. Bylo to břídilství, nebo spíš zlý úmysl některých politiků?

●●●       

Vraťme se o 25 roků zpátky – k českým volbám do obou komor Federálního shromáždění a do České národní rady, z níž se po rozpadu společného státu stal český národní parlament, tvořený od r. 1993 Poslaneckou sněmovnou PČR (prvním předsedou byl M. Uhde) a od r. 1996 Senátem ČR (prvním předsedou byl P. Pithart). Ve volbách, které se konaly ve dnech 5. a 6. 6. 1992, kandidovalo tehdy celkem 42 stran a hnutí (číslo 1 si vylosovala ODA a číslo 42 ODS-KDS).

Při probírání se materiály, které se u mne za těch 27 let nového režimu nahromadily, jsem narazil i na hlasovací lístky z posledních čs. voleb – z června 1992, a to z volebního obvodu č. 3100 (Hlavní město Praha). Je užitečné si tyto věci připomenout jako doklad o tom, „jak šel čas“, ale i jako poučení před volbami, které nás na podzim čekají. Budou totiž neméně důležité – jako ty z roku 1992.

A přiznejme si, že vývoj v případě některých politiků je velmi zajímavý a poučný. Proto uvádím jen jména některých z nich, kteří ve vrcholové politice po těch více než 25 letech zůstávají dodnes. Všichni ostatní jsou již „z kola ven“ a jejich jména by dnes už málokomu něco řekla. Zvlášť zajímavé je sledovat, jak někteří politici přebíhali z jedné partaje do druhé (v politické hantýrce se hovoří o „turistech“); řada z těchto stran již mezitím zanikla.

Za Občanskou demokratickou alianci (ODA), která si vylosovala číslo 1, kandidovali do Sněmovny lidu FS ČSFR tito politici: na 1. místě kandidátky to byl Daniel KROUPA (43 r., poslanec FS, Praha 6), dnes působící jako vedoucí katedry filozofie a politologie Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem; na 4. místě kandidátky byl Daniel KORTE (39 r., filolog, Praha 7), právě končící poslanec za TOP 09, který svůj mandát již nebude obhajovat. Ve volbách do Sněmovny národů FS ČSFR byl na 1. místě kandidátky Vojtěch CEPL (54 r., proděkan PF UK, Praha). Ve volbách do České národní rady kandidovali: na 1. místě byl Ivan MAŠEK (44 r., poslanec ČNR, Praha 6), na 2. místě Oldřich KUŽÍLEK (36 r., poslanec ČNR, Praha 6) a na 9. místě Ondřej ŠTEFFL (38 r., ředitel soukromého gymnázia, Praha 4); tomuto gymnáziu později „šéfoval“ V. Klaus ml., který letos hodlá kandidovat za ODS.

Za Československou sociální demokracii (ČSSD), jež si vylosovala číslo 3 a kterou tehdy vedl prof. J. Horák, kandidovali tito politici: ve volbách do Sněmovny národů FS ČSFR byl na 1. místě kandidátky Ing. Jiří PAROUBEK (39 r., soukromý podnikatel, Praha 10). Ve volbách do České národní rady je uveden na 2. místě kandidátky Stanislav GROSS (22 r., předseda rady mládeže, Praha 10), na 7. místě Mgr. Jana VOLFOVÁ (34 r., středoškolská profesorka, Praha 7), na 16. místě Karel ŠPLÍCHAL (45 r., historik, Praha 4) a na 17. místě Ing. Karel VÝRUT, CSc. (51 r., vědecký pracovník, Praha 10), pozdější starosta městské části Praha 10.

Za dnes již neexistující Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS), která šla do voleb s číslem 4, kandidoval do Sněmovny lidu FS ČSFR na 1. místě JUDr. Miroslav JANSTA (30 r., Nymburk, nezávislý kandidát), později člen ČSSD. Do České národní rady byl na 1. místě kandidátky uveden JUDr. Stanislav KŘEČEK (54 r., advokát, Praha 2, nezávislý kandidát), dnešní zástupce veřejné ochránkyně práv A. Šabatové a člen ČSSD.

Na 1. místě kandidátky Národně sociální strany – Čs. strany národně socialistické (ČSNS), která ve volbách figurovala pod číslem 10 a patřila k tzv. nástupnickým politickým formacím po předlistopadové Čs. straně socialistické (ČSS), je uveden Ing. Josef LESÁK (71 r., ekonom, Kladno), předúnorový studentský předák a blízký spolupracovník JUDr. M. Horákové. Tento politik tehdy neúspěšně kandidoval do České národní rady, kam byl kooptován v únoru 1990. Jeho příklad potvrzuje, že v politice neexistuje čest a spravedlnost, ale platí v ní ostré lokty a „nevymáchaná huba“.

Jednou ze zaniklých stran, která kandidovala po Sněmovny lidu FS ČSFR pod číslem 13, byli Demokraté 92 za společný stát. Na 1. místě její kandidátky byl tehdy Ing. Rudolf BATTĚK (68 r., sociolog, Praha 8), který po Listopadu 1989 byl členem ČSSD, ale později založil „alternativní“ Asociaci sociálních demokratů, jež v politické soutěži neobstála. Ani on znovu zvolen nebyl.

Z tradičních politických stran, které měly silnou členskou základnu i dobře fungující aparát od okresní až po centrální úroveň, se voleb v r. 1992 účastnila také Křesťanská a demokratická unie – Čs. strana lidová (KDU-ČSL). Tato strana s desetitisícovou členskou základnou kandidovala pod číslem 17 do obou komor FS. Již samotný název strany, který se od té doby dodnes používá, je nesmyslný: nejedná se o žádnou unii, nýbrž o „nadbytečný“ název pro jedinou politickou stranu – předlistopadovou Čs. stranu lidovou. Tehdy módní dvojčlenný název připomíná jinou stranu, SPR-RSČ, neboli Sládkovu Republikánskou stranu, která se účastnila všech voleb až do r. 1998. – Do Sněmovny lidu FS ČSFR kandidovali tito politici: na 1. místě byl Doc. Ing. Antonín BAUDYŠ, CSc. (46 r., místopředseda vlády ČR, Praha 8), na 2. místě PhDr. Jindřich KABÁT (39 r., 1. náměstek ministra vnitra ČR, Praha 5) a na 6. místě Ing. Ratibor MAJZLÍK, CSc. (47 r., podnikatel, Praha 9), pozdější výrazná postava jiné strany – Demokratické unie (DEU). – Ve volbách do Sněmovny národů FS ČSFR byl na 1. místě kandidátky JUDr. Cyril SVOBODA (36 r., ředitel legislativní sekce Ministerstva spravedlnosti ČR, Praha 4, nezávislý kandidát). Na 2. místě byl Ing. Miroslav KALOUSEK (32 r., poradce místopředsedy vlády ČR, Praha 10), dnešní předseda strany TOP 09.

Dalším dnes již neexistujícím politickým subjektem byla ve volbách v r. 1992 koalice nazvaná Liberálně sociální unie (LSU), mající číslo 22 a sdružující tři strany: Zemědělskou stranu, Stranu zelených a Čs. stranu socialistickou. S tímto subjektem v té době „koketoval“ také M. Zeman poté, kdy se rozpadlo Občanské fórum (OF) a než „zakotvil“ v ČSSD. Na 5. místě kandidátky LSU do Sněmovny národů FS ČSFR je uveden MUDr. Jiří KOSKUBA (36 r., zástupce přednosty, Praha 9, člen ČSS), který později vstoupil do ČSSD a v letošních volbách již nekandiduje. Ve volbách do Sněmovny lidu FS ČSFR v r. 1992 byla na 1. místě kandidátky LSU uvedena JUDr. Blanka HYKOVÁ (45 r., podnikový právník, Praha 6, ČSS) a na 16. místě JUDr. Jiří VYVADIL (37 r., advokát, Praha 10, ČSS), předtím předseda ČSS a nyní člen ČSSD, jenž patří k Zemanovu křídlu uvnitř této strany, jakož i k velkým obdivovatelům putinovského Ruska.

Jednou z nástupnických stran po zaniklém Občanském fóru (OF) bylo kromě ODS také Občanské hnutí (OH). V roce 1992 toto hnutí kandidovalo pod číslem 24 do obou komor FS i do ČNR. Na 1. místě kandidátky do Sněmovny lidu FS ČSFR byl Jiří DIENSTBIER (58 r., novinář, Praha 1) a na 3. místě známá studentská („svazácká“) aktivistka z roku 1989 Monika PAJEROVÁ (26 r., filolog, Praha 10). Do Sněmovny národů FS ČSFR byla na 1. místě kandidátky chartistka Dana NĚMCOVÁ (57 r., psycholog, Praha 2) a na 3. místě Martin PALOUŠ (42 r., filosof, Praha 1), syn tehdejšího rektora Univerzity Karlovy R. Palouše a dnešní kariérní diplomat. Do České národní rady byla na 1. místě kandidátky OH JUDr. Dagmar BUREŠOVÁ (63 r., právník, Praha 6) a na 2. místě RNDr. Martin BURSÍK (33 r., ekolog, Praha 4), pozdější předseda Strany zelených a dnešní ekologický a protičínský aktivista, jehož nemá v oblibě prezident M. Zeman.

V době počátků formování polistopadových politických stran a hnutí patřil k typickým představitelům autentické pravice Klub angažovaných nestraníků (KAN), který si vylosoval číslo 31. Do Sněmovny lidu FS ČSFR kandidovali tito nekomunisté, které jsem měl tu čest osobně poznat: na 1. místě Ing. Antonín DUŠEK (56 r., ekonom, Praha), angažující se v oblasti restitucí komunisty zabaveného majetku; na 2. místě kandidátky KANu byl Jiří MESICKI (67 r., důchodce, Praha, nezávislý kandidát), bývalý politický vězeň a předseda pražské pobočky KPV; na 4. místě kandidoval Ing. Vladislav SLABÝ (57 r., strojař, Praha, nezávislý kandidát), v té době známý aktivista Unie státních zaměstnanců, jež se angažovala ve věci očisty státního aparátu od bývalých členů KSČ, LM a StB. – Do Sněmovny národů FS ČSFR byl na 1. místě kandidátky JUDr. Milan HULÍK (46 r., advokát, Praha), angažující se ve prospěch politických vězňů předlistopadových i polistopadových (např. V. Hučína), a na 2. místě Stanislav STRÁNSKÝ (70 r., důchodce, Praha, nezávislý kandidát), předseda konkurenční organizace k oficiálnímu KPV (Sdružení bývalých politických vězňů). – Ve volbách do České národní rady byl na 1. místě kandidátky KANu hudebník, zpěvák a divadelník František [Ringo] ČECH (49 r., spisovatel, Praha, nezávislý kandidát), později člen ČSSD a velký podporovatel M. Zemana. Na 3. místě kandidoval Ing. Antonín BĚLOHOUBEK (54 r., poradce předsedy Sněmovny lidu, Praha, nezávislý kandidát), dlouholetý spolupracovník „Svobodných novin“ i jejich internetového pokračování.

S číslem 33 šla do koleb v r. 1992 koalice s názvem Levý blok – KSČM, DL ČSFR. Jednalo se o polistopadové nástupnické strany po totalitní KSČ. Nevinně znějící název koalice byl důsledkem nejistoty, která tehdy na „levici“ panovala: díky kryptokomunistickému postoji prezidenta V. Havla sice nedošlo k zákazu KSČ, avšak volání po radikálním vypořádání se s komunistickou minulostí bylo příliš silné na to, aby si KSČM troufla kandidovat samostatně. Pro kandidátku LB bylo typické mimo jiné i to, že se kandidáti „pyšnili“ svými tituly před jménem i za jménem, což některé jiné strany zcela odmítaly uvádět. – Do Sněmovny lidu FS ČSFR kandidovali tito bývalí (předlistopadoví) komunisté: na 1. místě této kandidátky byl předseda strany Jiří SVOBODA (47 r., režisér, Praha), dodnes úspěšně natáčející vcelku kvalitní filmy; vytknout mu lze pouze to, že až nekriticky obdivuje bývalého komunistického prospěcháře a agenta StB A. Babiše (nebude za tím vydírání?). Na 5. místě kandidoval Ing. Alexej PLUDEK (69 r., spisovatel, Praha) a na 8. místě další komunistický básník-propagandista Miroslav FLORIAN (61 r., spisovatel, Praha). – Na prvních čtyřech místech kandidátky LB do Sněmovny národů FS ČSR byli: 1. PhDr. Miloslav RANSDORF, CSc. (39 r., vědecký pracovník, Praha); 2. JUDr. Lubomír LEDL (39 r., poslanec FS, Praha); 3. JUDr. Čestmír KUBÁT, CSc. (36 r., právník, Praha); 4. Doc. PhDr. Jaroslav MATĚJKA, CSc. (64 r., spisovatel, Praha), který se „zapsal“ do dějin čs. literatury a televizní tvorby např. románem „Náš dědek Josef“ nebo scénářem k televizním seriálům „Klement Gottwald“ a „Rodáci“. – Ve volbách do České národní rady byla na 1. místě kandidátky Doc. RNDr. Marie STIBOROVÁ, CSc. (42 r., vysokoškolský učitel, Praha); na 3. místě byl RNDr. Václav EXNER, CSc. (49 r., projektant-programátor, Praha); na 15. místě kandidátky byl Ing. Jiří DOLEJŠ (31 r., výzkumný pracovník, Praha), který sedí v parlamentu již celých 25 let.

Poslední číslo, 42, si v r. 1992 vylosovala koalice Občanské demokratické strany (ODS) a Křesťanskodemokratické strany (KDS). Na prvních čtyřech místech kandidátky této koalice do Sněmovny lidu FS ČSFR byli: 1. RNDr. Igor NĚMEC (33 r., ministr kontroly ČR, Praha 7, ODS); 2. PhDr. Václav BENDA (45 r., poslanec FS, Praha 2, KDS); 3. Ing. Jan ZAHRADIL (29 r., chemik-ekolog, Praha 6, ODS); z těchto kandidátů zůstal v aktivní politice pouze J. Zahradil, který je europoslancem za ODS. – Do Sněmovny národů FS ČSFR v r. 1992 kandidoval z 1. místa Jan RUML (39 r., náměstek ministra vnitra ČSFR, Praha 2, ODS), tehdy ještě bez akademického titulu (plzeňská práva absolvoval jako stovky dalších „odborníků“ na zákony až po skončení politické kariéry v ODS a v odštěpenecké „Unii svobody“). Na 10. místě kandidátky byl RNDr. Jan KOUKAL (41 r., vědecký pracovník, Praha 10, ODS), pozdější pražský primátor. – Známá jména politiků ODS najdeme i na kandidátce pro volby do České národní rady: na 1. místě byl MUDr. Petr LOM (57 r., poslanec ČNR, Praha 4); na 2. místě RNDr. Jiří PAYNE (36 r., poslanec ČNR, Praha 2); na 3. místě JUDr. Hana MARVANOVÁ (30 r., poslanec ČNR, Praha 2); na 5. místě byl známý pražský knihkupec Petr KOHÁČEK (41 r., poslanec ČNR, Praha 10); na 14. místě byl Zdeněk KLAUSNER (45 r., starosta, Praha 4); na 24. místě byl Ing. Milan KONDR (42 r., primátor, Praha 6) a na 36. místě Ing. Lucie TALMANOVÁ (25 r., chemik-radiolog, Praha 1), pozdější manželka expremiéra M. Topolánka.

─────

Z výše uvedených jmen politiků a političek vyplývá, že jen málokdo se udržel ve vrcholné politice až dodnes. Jsou to opravdu jen vzácné výjimky. Z těch, kdož vstoupili do vysoké politiky v roce 1990, jsou to pouze dva: J. Koskuba (ČSS, ČSSD) a M. Zeman (OF, ČSSD, SPO). Z politiků, kteří kandidovali v roce 1992, jsou to čtyři osoby: J. Dolejš (KSČM), M. Kalousek (KDU-ČSL, TOP 09), D. Korte (ODA, TOP 09) a J. Zahradil (ODS).

Z ostatních politiků, kteří prošli parlamentem za posledních 27 let a o nichž se stále ještě můžeme dočíst v tisku či na internetu, nebo je vidět v TV, je to jen několik jmen. K nim patří např. V. Dlouhý (ODA), M. Jansta (ČSSD), V. Klaus (ODS), D. Kroupa (ODA), S. Křeček (ČSSD), H. Marvanová (ODS, US), M. Palouš (OH), P. Pithart (OH, KDU-ČSL) a J. Vyvadil (ČSS, ČSSD).

●●●

Z prvních svobodných voleb po tzv. sametové revoluci 1989, které se konaly ve dnech 8.-9. 6. 1990, jsem objevil mezi materiály z počátku 90. let 20. století seznam některých kandidátů za Občanské fórum (OF) a za Československou stranu socialistickou (ČSS).

Za Občanské fórum (OF), které šlo do voleb se „šťastným“ číslem 7, kandidovali tehdy tito politici: Dagmar BUREŠOVÁ, ministryně spravedlnosti ČR, v Severomoravském kraji; Jiří DIENSTBIER, federální ministr zahraničních věcí, v Západočeském kraji (později ČSSD); Vladimír DLOUHÝ, místopředseda federální vlády, v Jihočeském kraji (později ODA); Zdeněk JIČÍNSKÝ, místopředseda FS, ve Východočeském kraji (později ČSSD); Václav KLAUS, federální ministr financí, v Severomoravském kraji (později ODS); Pavel KLENER, ministr zdravotnictví ČR, ve Středočeském kraji; Valtr KOMÁREK, místopředseda federální vlády, ve Středočeském kraji (později ČSSD); Milan LUKEŠ, ministr kultury ČR, ve Východočeském kraji; Petr MILLER, federální ministr práce a sociálních věcí, v Severočeském kraji; Jaroslava MOSEROVÁ, místopředsedkyně ČNR, v Severočeském kraji (později ODA); Bedřich MOLDAN, ministr životního prostředí ČR, v Praze; Petr PITHART, předseda vlády ČR, v Jihomoravském kraji (později OH, KDU-ČSL); Vlasta ŠTĚPOVÁ, ministryně obchodu ČR, v Jihočeském kraji (později OH, ČSSD); Petr UHL, ředitel ČTK, v Praze (později OH); Miloš ZEMAN, prognostik, ve Středočeském kraji (později ČSSD).

Za Československou stranu socialistickou (ČSS), někdejší stranu E. Beneše, P. Zenkla či M. Horákové, která před rokem 1989 patřila do tzv. Národní fronty spolu s Čs. stranou lidovou (ČSL), kandidovali v roce 1990 tito politici: do České národní rady – Jan ŠKODA (dřívější předseda strany, pak poslanec ČNR a kandidát za Prahu), Čestmír ČEJKA, Ladislav BÁTORA, Jiří KOSKUBA, Darek VOSTŘEL aj.; do Sněmovny lidu FS ČSFR – Jiří VYVADIL (předseda strany, kandidát za Prahu), Vladimír ŠKUTINA (spisovatel), Milan NEVOLE (ředitel vydavatelství Melantrich), Jan SKÁCEL, Vavřinec BODENLOS, Petr BALCAR aj.; do Sněmovny národů FS – Blanka HYKOVÁ, Marta BYSTROVOVÁ, Přemysl VOTAVA aj.

A na závěr ještě jedna osobní vzpomínka: Doba od 17. 11. 1989 do 8. 6. 1990 byla nejsvobodnější obdobím v našich „porevolučních“ dějinách. Nikdy předtím (s výjimkou tzv. První republiky) a nikdy potom už tady taková svoboda šíření politických názorů a vystupování na veřejných fórech nebyla. A není ani dnes. Žijeme totiž opět v jakési „polototalitě“.

Ti, kteří by novou dobu nesvobody rádi nastolili znovu, již nedočkavě klepou na dveře. Zda jim to dovolíme a pustíme je dál, záleží jen na nás. O tom bychom měli přemýšlet, až se v říjnu 2017 budeme rozhodovat, zda půjdeme k volbám. Každý hlas pro demokracii se počítá. I ten, který promarníme tím, že k volbám kvůli své pohodlnosti nepůjdeme.

27. 6. 20117

PhDr. Rostislav Janošík

Seznam vyobrazení:

1. Federální vláda v čele s J. Stráským (1992).

2. Plakát „Hnutí za samosprávnou demokracii“.

3. Volby do ČNR v roce 1992 (výsledky).

4. Výsledky voleb do FS ČSFR z roku 1990.

5. V. Klaus, kandidující ze OF na Ostravsku, v rámci volební kampaně 1990 v Krnově.