Musí pryč – František Růžička
V posledních měsících byla velká pozornost upřena nejen k nebezpečným teroristickým akcím na evropském kontinentu, ale především k Francii, kde probíhaly prezidentské volby. Jak už bývá obvyklým jevem, novinové titulky se předháněly: „Francie volí hlavu státu. Smrt na Champs-Élysées převrací kampaň naruby. Hlasování ve stínu nejistot. Osudová volba, na niž hledí celá Evropa. Le Penová patří do koše.“ Tak nějak to už patří k novinářskému řemeslu. Stejně jako matematické prognózy o průběžných preferencích. Počítá se, počítá. Píše se, píše. Stejně jako vaří se, vaří. Mnohdy jenom z vody. Jistě není od věci názor publicisty A. J. Liehma, který ve Francii zůstal jako exulant po roce 1968. „Tisknou se články na jednu, dvě i tři stránky. To už nejsou noviny, ale sborníky. Je mi trochu líto, že skutečné noviny trošku zmizely.“
Je po volbách a noviny obracejí stránku. Podle zaběhnutých šablon je vítězství Emmanuela Macrona nevysvětlitelné. O skutečné moci rozhodnou až parlamentní volby. Bude-li Francii řídit, či jen klást věnce? Francouzi jej teprve objevují. Hrozba frexitu v podobě Marine Le Pen byla zažehnána. Macron slíbil, že do šesti měsíců dokáže, že to s reformami myslí vážně… Do té doby se sdělovací prostředky mohou klidně věnovat jeho „přistarší“ manželce. I to patří k novinářskému řemeslu.
Nechme volby volbami a uveďme, že spolčovací zákon z roku 1901 ve Francii rozpustil téměř všechny řády. V roce 1905 pak byl přijat zákon o odluce státu a církve – o totální laicizaci státu. A to je to, oč tu také běží. Možná – především. Francie se v roce 2010 stala první evropskou zemí, která na veřejných místech zakázala nošení muslimských šátků zahalujících obličej.
Ke konci minulého roku dostalo jedno z měst na východě Francie soudní nařízení, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Pokud by město neuposlechlo, bude platit pokutu 100 eur denně. Socha Ježíšovy matky stojí u břehu Ženevského jezera od roku 2011. Mnozí se nad tím pozastavují a považují to za omezování svobody projevu.
Francouzská církev je stále častěji kritizována za svůj vztah k islámu, dokonce za bratříčkování s ním. V poslední době se ozvali někteří vědci, spisovatelé a publicisté. Považují to za závažný omyl katolíků, kteří hledají dialog s islámem za každou cenu. Považují to za cestu ustupování a lhostejnosti vůči pronásledování křesťanů. Podle jednoho ze známých duchovních je naprosto evidentní, že islám je brutální a agresivní, což je zapsáno v jeho genech. Již v osmdesátých letech prohlásil, že svět islámu převezme prapor komunistických pronásledování. Teď se to ukazuje přímo před našima očima… Od patnáctého století se nevyskytl jediný případ mírového soužití muslimů a příslušníků jiných náboženství ve stejném teritoriu. Církev navíc postrádá odvahu hlásat evangelium muslimům… Islám se tak stává politickým faktorem naší doby.
Je těžké být prorokem ve vlastní zemi. Stejně tak je těžké domyslet, kam až by to dospělo. Václavské náměstí s koněm bez svatého Václava a dalších světců. Mosty a povodí bez svatého Jana Nepomuckého. České luhy a háje bez Božích muk, mnohá náměstíčka bez Mariánských sloupů a sousoší, polní cesty bez křížů s ukřižovaným Kristem… Sodoma, Gomora.
Kdy jindy tyto vtíravé myšlenky připomenout, než na sklonku měsíce května, který je každoročně spojen s mariánským kultem a uctíváním Matky Boží, Panny Marie, při večerních májových pobožnostech v mnoha kostelích, kaplích i jiných zasvěcených místech. Připomeňme jen ve stručnosti, že tendence k uctívání Panny Marie se začaly objevovat již ve 2. století. V roce 431 pak bylo vyhlášeno nejstarší dogma o Mariině Božím mateřství. Křesťané tak chtějí zdůraznit především skutky Boha a milosti, kterými zahrnul Marii a skrze ni celé lidstvo. Je však potřebné jasně rozlišovat pravou či falešnou mariánskou úctu a uskutečňovaných projevů na veřejnosti i v církevním životě.
Právě v měsíci květnu si v církvi připomínáme svátky Panny Marie Prostřednice všech milostí (8. 5.), Fatimská zjevení (13. 5.) a Navštívení Panny Marie (31. 5.). Zpravidla se v kalendáři objevují také povelikonoční slavnosti – Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého… Následuje pak svátek Nejsvětější Trojice a Tělo a Krev Páně (Boží Tělo).
František Růžička
Májové pobožnosti v nejstarším kostele na Starém Městě
