Měsíc ČERVEN v příslovích, pranostikách a lidových obyčejích
Přísloví
ČERVEN – Červen studený, sedlák krčí rameny. (České přísloví) – Na Boží tělo jaký den, dlouho potom se vrací ten. (Polské přísloví)
8. 6. – Medardova krápě čtyřicet dní kape. (České a polské přísloví)
15. 6. – Kdo seje na Víta – škoda žita. (Ruské přísloví) – Slavíček jen do svatého Víta zpívá. (Polské přísloví)
16. 6. – Po svatém Tichonu ptactvo tichne. (Ruské přísloví)
24. 6. – Od Jana Křtitele běží slunce k zimě a léto k horku; a od Jana Evangelisty obrací se slunce k létu a zima k mrazům. (Ruské přísloví) – Kukačka po svatém Janu za kolik dní kuká, za tolik grošů žito bude. (České přísloví) – Před svatým Janem modli se o déšť; po svatém Janě přicházíť bez modlení. (Polské přísloví) – Do Jana Křtitele nechval ječmene. (České přísloví)
26. 6. – Který svatý mlátí bez cepu?
29. 6. – Z Petrova dne zří oko zrno. (Ruské přísloví)
***
Pranostiky
1. 6. – O svatém Fortunátu má kapka deště cenu dukátu. Jasno-li o Božím těle (= 21. 5.‒24. 6.), dobrý rok čekejte směle! Když utíkají na Boží tělo od oltářů sekáči, budou sušit seno v pekáči.
8. 6. – Medardova krápě – čtyřicet dní kape. Pláče-li Medard, i ječmen zapláče. Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá.
11. 6. – Prší-li na svatého Barnabáše, padají hrozny do koše.
12. 6. – Svatá Tonička mívá často uplakaná očička.
15. 6. – Pohoda na svatého Víta, to dobrota na žita. Svatý Vít dává trávě pít. Déšť na Víta – špatný budou žita.
19. 6. – Svatí Gervázi a Protázi po loukách kopce sena rozhází.
21. 6. – Na svatého Aloise poseč louku, neboj se!
23. 6. – Na svatou Agripinu odpočívej jenom v stínu.
24. 6. – Na svatého Jana otvírá se létu brána. Déšť na svatého Jana Křtitele, nenasbíráš ořechů do věrtele. Před svatým Janem modli se o déšť, po něm přijde bez říkání.
26. 6. – Svatý Jan Burian mlátí bez cepů.
27. 6. – Prší-li na Ladislava, déšť po sedm neděl trvá.
29. 6. – Prší-li na svatého Petra a Pavla, bude mnoho myší, urodí se hodně hub. Je-li od Petra až do Vavřince parno, bývá v zimě dlouho studeno.
***
Lidové obyčeje
8. 6. – sv. Medard
Sv. Medard (459-545 po Kr.) – pocházel ze severní Francie, ve 33 letech byl vysvěcen na kněze a v 70 letech se stal biskupem ve Vermandois. – S jeho jménem se pojí pranostika: „Medardova krápě – 40 dní kape.“
24. 6. – sv. Jan Křtitel (den jeho narození)
Pocházel z Judeji, žil jako poustevník na poušti. Připravoval lid na příchod Mesiáše. Pokřtil Ježíše Krista. Král Galileje Herodes Antipas ho dal uvěznit a na přání Salome mu byla useknuta hlava.
Svátek sv. Jana Křtitele připadá (církev ho slaví od r. 506) na dobu letního slunovratu. S ním se pojí řada pověr a zvyků. K předkřesťanským patřilo pálení ohňů („svatojanské“), u nichž se scházela především mládež. – Zvláštní síla se připisovala bylinám natrhaným v předvečer tohoto svátku, které se užívaly v lidovém léčení a magii. V lesích se daly podle zářícího kapradí nalézt ukryté poklady.
29. 6. – sv. Petr a Pavel
Patřili k nejstarším světcům. Apoštol sv. Petr († 67 po Kr.) se stal prvním papežem; byl císařem Neronem uvězněn a posléze ukřižován (hlavou dolů). Sv. Pavel z Tarsu byl sťat r. 64 po Kr.
Podle lidové víry si toho dne žádala oběť řeka. Proto se na sv. Petra a Pavla nikdo nekoupal a převozníci se zdráhali vyjet na vodu, ba i vylovit utopence.
Zpracoval: ‒ RJ –
Použitá literatura:
F. L. Čelakovský: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích, Čs. spisovatel, Praha 1978, str. 275; V. Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje, 2. vydání, Nakladatelství Dona, České Budějovice 2005, str. 40, 67-68.