Svobodné noviny na internetu

Dne 26. června uplyne čtrnáct let od smrti bývalého vězně komunistického režimu, Miroslava DOLEJŠÍHO (1931-2001), který strávil ve vězení celkem 19 let svého života. Jeho jméno se dostalo do povědomí širší veřejnosti poté, kdy v září 1990 zveřejnil v deníku Expres (a později v samostatně vydané brožuře) svou „Analýzu 17. listopadu 1989“. (Pozn. 1)

M. Dolejší provedl nejen mistrný rozbor toho, co souviselo s pádem komunistického režimu v satelitních státech bývalého Sovětského svazu (včetně Československa), ale zajímal se i o právě probíhající změny doma a v zahraničí v souvislosti se zásadním přepsáním geopolitické mapy světa, jež bylo důsledkem zahájení procesu globalizace.

O vynikajících schopnostech politického analytika M. Dolejšího svědčí i jeho pozdější články a interview. Patří sem i rozhovor z roku 1998. Mnohé ze změn, o nichž M. Dolejší hovoří, jsme mohli od té doby zažít na vlastní kůži. To ostatní nás teprve čeká…

Rozhovor, jehož kopii naší redakci zaslala Doc. Dr. M. Řehořková, připojujeme jako přílohu k tomuto článku.

Čest památce Miroslava Dolejšího!

24. 6. 2015

PhDr. Rostislav Janošík

Pozn. 1: „Analýzu 17. listopadu 1989“ si mohou čtenáři přečíst v rubrice „Dokumenty doby“ (ZDE).

***

Miroslav Dolejší: „Význam jednotlivce je obrovský“

Představovat blíže skvělého politického analytika Miroslava Dolejšího, potomka starého šlechtického rodu katolické orientace, by zřejmě bylo nošením dříví do lesa. Jeho Analýza 17. listopadu 1989 již dávno překročila hranice našeho státu. Nabízíme nyní čtenářům zkrácenou verzi rozhovoru, který s Miroslavem Dolejším uskutečnil náš slovenský kolega Jozef Luky.

■ Pane Dolejší, jak byste charakterizoval současnou mezinárodní poltickou situaci?

Zdá se pravděpodobné, že situace v naplňování hlavního cíle, který je sledován prakticky od začátku tohoto století – postupné sjednocení kontinentů a světa – je, pokud jde o dosažené výsledky, kritická, krizová. Nedaří se to tak, jak to bylo naplánované. Je potřebné dělat množství taktických manévrů a dosahovat podružných cílů. Nyní už bude všechno záviset na vývoji na Středním východě a v Rusku. I když se Izraeli podařilo pacifikovat Arafata a Palestince, je pravděpodobné, že se to nepodaří s konečnou platností. Když nastane změna vlády, ujme se své tradiční úlohy – pronikat na Střední východ: do Sýrie, Íránu, Iráku, případně Pákistánu, a není vyloučeno, že i do Afghánistánu. Tím dojde k ohrožení Izraele, který se bude snažit tuto situaci nasměrováním Palestinců a muslimů do Jugoslávie, což vyvolá konflikt v Evropě. Protože ani „evropský pokrok“, realizovaný Evropskou unií, nepostupuje podle plánu, důsledkem bude s největší pravděpodobností anarchie a občanská války. Když se změní situace v Rusku, i když to nepovažuji za příliš pravděpodobné, bude to mít za následek vojenskou dohodu mezi Ruskem a Čínou: vznikne euroasijský blok z dob konjunktury bolševismu, avšak zřejmě již ne pod bezprostředním vedením Bank of England a amerických bank.

■ W. Christopher několikrát na mezinárodním fóru zopakoval, že na záměru rozšířit NATO směrem na východ se už nic nezmění…

Jak vidíme na současném vývoji, je téměř jisté, že Američané prosadí definitivní zařazení středo- a východoevropských států do NATO. Počítají s tím, že postreformní garnitura v Rusku, i když možná ani ne. Jelcin a spol. ale až ti další, kteří nastoupí po volbách, bude nakloněna spolupráci s USA, protože jejich bankovní, finanční vliv na hospodářskou sféru v Rusku je nesmírně silný. Jedinou možností, jak se tohoto vlivu zbavit, by byla revoluce s následkem vojenské diktatury a s velmi tvrdými zákroky proti průniku zahraničního kapitálu rabujícího Rusko. Podobný pokus zkusila svého času Čína v Tchajwanském zálivu. Tam vůbec nešlo o nějaké varování před volbami prezidenta. Byla to reakce na vnitropolitickou situaci v Číně, která umožnila průnik izraelského, amerického a anglického kapitálu na jejich teritorium a rozběhla reformy. Jejich důsledky jsou stejné jako v bývalém Československu, Mexiku a všude na světě: zhroucení výroby, monopolizace celého hospodářského života bankovním kapitálem. Výrobu nahradily bankovní a finanční spekulace, tj. doslova krádeže. To všechno mělo za následek zavření obrovských průmyslových podniků a velkou nezaměstnanost, která vyvolává sociální nepokoje. Čína zareagovala manévry: částečnou mobilizací armády a upevněním vnitřního režimu. Tím chce demonstrovat Spojeným státům svoji nezávislost. Je dost pravděpodobné, že v pozadí této operace je také zájem Japonska a Ruska. Navzdory tomu Christopher bude nutit Rusko – když už ne k souhlasu, tak alespoň k pasivitě vůči americkému aktu anexe celé Evropy.

■ Jaký účel měla podle Vás šílená masmediální kampaň okolo vstupu postkomunistických států do EU a NATO?

Jako každá psychologická kampaň nebo válka má za cíl – v tomto případě jde o evropské národy, které existují již staletí a tisíciletí – vykořenit pocit národní svébytnosti. Protože všechny státy, které vstoupí do Unie, se s konečnou platností vzdají své svrchovanosti. Zbavování se této svrchovanosti bude nadále pokračovat nejen v oblasti obrany, ale především v oblasti financí, ochrany obyvatelstva (policie), zahraniční politiky. Proto byla v České republice prakticky zlikvidována armáda, policie i zpravodajská služba podřízená Evropě. Banky jsou samozřejmě mezinárodní – pan Tošovský (jeho role „pololetního“ premiéra byla jen přechodná – pozn. red.) byl pět roků na stáži v Bank of England, kde se připravoval nový finanční a měnový systém a jeho podřízenost Evropské bance. Tato kampaň, která nyní intenzivně probíhá (EURO a rok 2002), je do značné míry náhradou toho, že se zatím v praxi nedaří evropská integrace v plánovaném rozsahu. Před několika roky se nepodařila celní unie. Je pravděpodobné, že národy, nejen střední a východní Evropy, se budou bránit. Británie se nikdy nevzdá svrchovanosti své libry. Takže jak může dopadnout Evropská unie bez jednotné měny? To je iluze. Chudé východo- a středoevropské státy budou do toho natlačené, jednoduše jim to rozkáží, ale mocnostem, jako je Velká Británie nebo Německo, to těžko mohou nařídit. Všimněte si např., jaký odpor u evropských národů a nebo u evropské veřejnosti vyvolává proces s tzv. válečnými zločinci ze Srbska v Haagu. Hle, to je tendence světovládných kruhů: povýšit evropské instituce do pozice úplné svrchovanosti. Ne místní soudy někde v Jugoslávii či Srbsku, ale evropská justice bude rozhodovat o tom, kdo je a kdo není zločinec; a pro ně je zločincem každý, kdo nesouhlasí s Evropskou unií. Metodika, prostředky, s jakými pracovali komunistické režimy, jsou ty stejné, jen kritéria se změnila. Namísto těch, kteří nadávali na Brežněva, jsou dnes trestáni ti, kteří nadávají na Evropskou unii a na vlastní sociální zbídačení. Tomu zatím Slovensko vzdoruje s relativně větším úspěchem jako Praha, která to odstoupila dobrovolně, kompletně všechno. Zadarmo. Bez jakýchkoliv nároků na kompenzaci. Klausova vláda přijala dluh, půjčku od MMF, kterou nepotřebovala, a to jen proto, aby byla donucena platit úroky. Jenže úroky nad 4 až 5 % jsou nesplatitelné. Je to 7 miliard dolarů. Česká republika je navěky ztracená, to nemůže zaplatit. Je to klasický trik velkých světových finančních ústavů: vnutí půjčku na vysoký úrok a státy nikdy nejsou schopny ji zaplatit, a proto jsou soustavně ve vleku těchto mocných institucí.

■ Žijeme v době krajního relativismu. Na jedné straně se mluví o lidských právech, toleranci a snášenlivosti a na druhé straně ti samí politici tvrdí, že je v Evropě konec tradičního sociálního státu či státu blahobytu. Jaké je tedy podle Vás budoucnost evropského člověka na pozadí těchto rozporuplných okolností?

Je to prosté. V konečné fázi integrované Evropy, podřízené světové vládě v OSN, je to jednoduše otroctví. Ale každá politická vláda – stejně jako v jednotlivých státech, tak i v Evropě – musí být zkrášlena, musí mít suitu bohatých lidí. Proto také privatizace, např. u nás i na Slovensku, vytváří novou vrstvu bohatých lidí, ale na rozdíl od období před 2. světovou válkou ji vytváří z lidí se silnými sklony ke zločinnosti. Podněcuje k tomu i samotný způsob privatizace, když se národní majetek rozdává lidem, kteří jsou sdruženi v nejrůznějších tajných a zahraničních organizacích. Těmto lidem banky půjčují obrovské sumy, přičemž vědí, že ty půjčky jsou nevratné. Takto budují závislé finanční oligarchie, které budou prostřednictvím těchto dluhů ovládat. Takže zbídačování obyvatelstva pokračuje: dochází k cílevědomé destrukci zdravotnictví, likvidaci školství, protože světovláda má záměr snížit stav světové populace až o dvě třetiny. Ve všech státech je ochromeno zdravotnictví, lékařská péče, sociální péče o staré lidi a děti i školství. Vždyť proč školit lidi, kteří budou muset zemřít? Existují však vybrané ústavy a univerzity, okolo kterých se soustřeďuje celý elementární výzkum pro vyvolené rodiny, a ti ostatní žádné vzdělání nepotřebují.

Dále pozorujeme zjevnou degeneraci řeči. Dnešní mladá generace hovoří už jen v heslech. Její slovník se skládá z několika stovek slov, kterými není možné vyjadřovat se o věcech náboženských, filozofických, politických či finančních, a proto o tom nemluví vůbec. Jednoduše její pojmový aparát neobsahuje slova, kterými by se v rukopise uměli kvantifikovat. Takže trend, který Evropu čeká za padesát roků, je zřetelný již dnes.

■ Pod sugescí masmédií pociťuje čestný člověk současnosti svoji bezmocnost vůči světu. Svět se jen baví a obchoduje. Dnešní život je zdánlivě jednoduchý, podmínkou však je být šikovný, chamtivý, zákeřný a bezzásadový. Víme, že na těchto pseudohodnotách nevznikla naše civilizace, a proto tento marasmus nemůže trvat do nekonečna. Jaký je význam čestného jednotlivce dnes?

Obrovský. Zejména pro záchranu lidstva vůbec. I když jsou dnes tito lidé izolovaní, tím, že vůbec existují, jsou největším nebezpečím pro rýsující se světovládu. Čím víc jich bude, tím bude její uskutečnění těžší. Tento záměr ale jednoduše nemůže vyjít, ani kdyby těchto lidí nebylo. Vytvořit světovou říši je absurdum. Realizace by vyžadovala alespoň deset až patnáct generací, ve kterých by muselo nastat úplné smíšení všech ras, aby se odstranily rasové i genetické předpoklady, a současně zničit národy a rozpustit státy. Tato genetická a rasová degenerace by musela trvat až patnáct generací. Tolik času nemá nikdo, a proto ho nemá ani ta vláda, která se už 200 roků pokouší získat světový mocenský monopol. Takže význam čestných lidí je rozhodující, protože na cestě ke sjednocení světa, řízeného prostřednictvím celé hierarchie koordinačních stupňů, dojde k mnoha krizím a v nich budou mít rozhodující význam právě tito lidé. Dnes je ještě neznáme, ale nepochybuji o tom, že tak jako se našli vůdcové v Jugoslávii i v Somálsku, a jako se našli kdekoliv jinde, kde vypukly krize, tak se najdou i u nás. Dnes o tom možná ani sami nevědí, protože doba je ještě nepovolala. Ale až dojde k takové rozhodující krizi, vystoupí. Jsou tu, nepodařilo se je zničit. I když už dvě stě – tři sta roků se dělá všechno, aby tento úpadek nastal a aby se eliminoval výskyt vůdců, kteří by mohli odporovat světové moci.

■ Německý filozof Spengler tvrdil, že civilizace existovaly 3 až 5 tisíc roků, s tím, že tento interval se neustále zkracuje. Zároveň je autorem knihy Zánik Západu, ve které říká, že evropská civilizace je před svým koncem…

Spengler nebyl první, kdo vyslovil tuto tezi. Před Spenglerem byla celá řada filozofů, kteří předvídali zhruba už od 8.-9. století po Kr. regrese, tedy v době. kdy křesťanská civilizace byla na vzestupu, který dosáhl svého vrcholu ve 13. století. Od té doby nastává úpadek. Protože jsme z historie poznali, jak dopadla říše římská, říše perská, státní celky, tak bylo celkem logické předpokládat, že podobný osud postihne i křesťanskou civilizaci Evropy. V dnešní době velmi mnoho příznaků nasvědčuje, že ten úpadek je velmi rychlý a chýlí se ke konci. Především proto, že po 2. světové válce byla pozornost velmocí soustředěna na výzkumy zbraní a takových způsobů ovládání a ničení, jejichž použití je spolehlivě anonymní. V šedesátých letech [20. století] šlo například o bakteriologické zbraně, chemické zbraně, psychologické zbraně a vůbec zbraně, které v případě nasazení mají hromadné účinky, ale pro kterýkoliv exekutivní státní orgán je v podstatě nemožné vyhledat původce. Příkladů je dost: japonské metro, naše epidemie nejrůznějších druhů chorob, tuberkulóza, kterou jsme uměli už před sto roky léčit, dnes máme problémy zásluhou nasazení umělých virů, vypěstovaných v laboratořích, a proto odolných proti klasické léčbě. Toto všechno svědčí o tom, že se stále opakují zkoušky, testy nasazení těchto zbraní, přičemž jejich původci jsou prakticky neusvědčitelní. Stejně tak je velmi těžké usvědčovat kohokoliv z klimatických pohrom, které v posledních desetiletích postihují Spojené státy: požáry, záplavy, zemětřesení. (Loňské záplavy a katastrofy v zemích střední a východní Evropy do této oblasti také spadají.) Přitom byly publikovány mnohé materiály o tom, že Rusko, Čína i USA investovaly obrovské finanční prostředky právě do výzkumů, týkajících se ovládání klimatu. A že nepochybně přinesly výsledky, je jasné.

Podívejme se na situaci v katolické církvi, která je katastrofální. Když je porušena kontinuita myšlenkové báze, ze které vycházela evropská civilizace, nastává její konec…

(Nový Dnešek, č. 6, 1998, str. 11-15)