Svobodné noviny na internetu

Hloupých Slováků jsem za svůj život zažil nekonečné množství, ale to, co zatím předvádí tento domýšlivý fanfarón, který se nedopatřením stal ministrem průmyslu a obchodu, nemá konkurenci. Politici STAN museli zřejmě dlouho hledat, než toto podivné individuum našli. Slovák, který si hraje na Čecha! To doopravdy nevymyslíš!

Důvod, proč o tomto politickém „exempláři“ z mafiánské líhně STAN píšu, je docela prozaický. Je to sebeoslavný článek v „Parlamentních listech“ na téma: Pečkův palác – jako sídlo Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, jemuž právě J. Síkela šéfuje. Jedná se o jasný střet zájmů. Ministr, který píše oslavné tirády na své ministerstvo? To doopravdy nevymyslíš. Jedná se o ten nejvykřičenější případ politického populismu. Jako by si „bordelmamá“ dala do novin inzerát na svůj podnik! Ano, až tak daleko jsme za 33 let od Listopadu 1989 klesli.

Článek má titulek: Ministr Síkela: Z Pečkárny české výrobky, služby a know-how dobývají svět. (PL, 20. 5. 2023, 20:14) Ve skutečnosti se jedná o tiskovou zprávu, která nejspíš pochází z dílny MPO. Patrně ji vyplodil nějaký zbytečný úředník z tohoto ministerstva, aby se pan ministr měl čím pochlubit. Žádný jiný smysl tento text nemá. Je to tak průzračně čisté jako svého času všechno okolo „mašinfíry“ S. Grosse.

Nehodlám se zabývat celou touto tiskovou zprávou, kterou považuji za plýtvání papírem a tonerem z příslušné počítačové tiskárny na MPO. Ocituji pouze první tři odstavce, aby bylo jasno, „vo co gou“:

„Již po 75 let je Petschkův palác středobodem českého exportu a zahraničního obchodu. Tato budova Ministerstva průmyslu a obchodu je symbolem byznysu a podpory českých firem.

Nyní se v rámci letošního 9. ročníku festivalu Open House Praha 2023 otevře veřejnosti stejně jako další vládní a významné budovy. Letos poprvé se slavnostním zahájením z Petschkova paláce.

„Jsem rád, že jsem mohl zahájit další ročník úspěšného festivalu, v rámci kterého se v Praze otevírají dveře významných budov. Jednou z nich je Petschkův palác, druhý domov našeho ministerstva. Pečkárna, jak ji (správně má být: jí) říkáme, je nezastupitelným místem, odkud české výrobky, služby a know-how dobývají svět,“ říká ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a dodává: „Sídlí tu totiž zahraniční obchod a fondy Evropské unie, dvě stěžejní sekce pro podporu českých firem. Naši odborníci jim odtud pomáhají prosazovat jejich zájmy ve světě a otevírat jim dveře k novým příležitostem.“ (PL, 20. 5. 2023, 20:14)

Dále již pokračovat nebudu, protože by to byla ztráta času: mého i čtenářů. Raději se zaměřím na to, co mně na tomto příspěvku vadí. Mojí hlavní výhradou je to, že také pro J. Síkelu a pracovníky jeho ministerstva naše dějiny začínají až rokem 1948! Tak to pojímali i někteří komunisté, kteří se k moci dostali právě v tomto roce “vítězství čs. pracujícího lidu nad reakcí“ (1948). Tu situaci dobře znám, jako pamětník, z doby bezprostředně po r. 1989: Pro většinu „osmašedesátníků“ začínaly naše dějiny, tedy ty „jejich“, až v roce 1968. Před tím tady nebylo nic. Zejména cudně zapomínali i na svou osobní účast při likvidaci svobody a demokracie v Únoru 1948 a ve dvou dekádách, které pak následovaly.

Zamlčování politicky nepohodlných období v dějinách, selektivní vytrhávání pouze některých událostí z kontextu doby a pokusy o novou interpretaci historických událostí ‒ to všechno patří k tzv. přepisování dějin. Ti starší občané s tím mají své zkušenosti: zažili to již mnohokrát. Současné snahy o „dezinterpretaci“ některých úseků našich nedávných dějin proto nejsou žádným překvapením. Vždy za tím najdeme lidi, kteří nemají čisté svědomí, protože v klíčových okamžicích dějin jednoduše selhali. Čím víc se vzdalujeme od této minulosti, o to lépe se některým lidem lže o naší (i té „jejich“) minulosti. Je to tak prosté, že to dokáže pochopit každý. Nejlépe se lže mladým lidem, kteří tato období nezažili a ve škole se toho moc o dějinách nenaučili.

Zdá se, že k těmto jedincům patří i ministr J. Síkela. V jeho případě k tomu ještě přistupuje fakt, že je to Slovák, který neumí pořádně česky (viz gramatická chyba v jeho projevu!) a mnoho toho neví ani o našich dějinách. Domýšlivé hlupáky nemá cenu zkoušet z jakýchkoli vědomostí. Pan ministr se dostatečně zapsal do dějin svým výrokem o „závětrných elektrárnách“, kde to prý hodně fouká. Větší pitomost jsem za celý život neslyšel. V kterékoli demokratické zemi by tento člověk v politice dávno skončil. U nás jsme na tom tak, že jistí podporovatelé tohoto popleteného pana/soudruha ze Slovenska navrhují jako příštího „českého“ eurokomisaře. Něco takového může udělat jedině absolutní blb.

Protože nikdo z dotyčného ministerstva J. Síkelu nepoučil o starší historii budovy Petschkova paláce, nazývaného „Pečkárna“, udělám to já. Novoklasicistní budovu čp. 931 na Novém Městě v Praze, tvořící roh ulice Politických vězňů (č. 20) a Washingtonovy (č. 15), nechal postavit v letech 1923-1929 podle návrhu architekta Maxe Spielmanna bankéř Julius Petschek (1856-1932).

Rodina tohoto pražského německo-židovského podnikatele a bankéře spolu s dalšími příbuznými se stala během První republiky vlastníkem dvou největších těžařských společností (Severočeská, Mostecká). Postupně získala kontrolu nad polovinou evropské těžby uhlí. Díky tomu byl již v r. 1920 založen bankovní dům Petschek a spol., který řídil a financoval rozsáhlý koncern průmyslových a obchodních podniků v předmnichovské ČSR. Potomci J. Petschka již v červenci 1938 opustili Prahu a odjeli do Velké Británie; později se přestěhovali do USA a do Jižní Ameriky. Tak se jim podařilo vyhnout holocaustu.

Po 15. 3. 1939 byl majetek Petschkovy rodiny v bývalé ČSR konfiskován, a to včetně onoho bankovního domu, pro nějž se vžilo označení: Petschkův palác. V něm záhy po začátku německé okupace bylo zřízeno sídlo pražského Gestapa. Po nástupu R. Heydricha zde působil stanný soud, který vynášel hrdelní rozsudky a odsuzoval další stovky a tisíce českých vlastenců do vězení v Říši. Vyslýchané osoby sem byly přiváženy z věznice na Pankráci. Mnoho českých vlastenců bylo ubito během výslechů přímo v této budově. Od dob německé okupace se tomuto paláci říká: Pečkárna. Na počest obětí nacistické perzekuce je na této budově umístěna pamětní deska.

Od roku 1948, kdy se v ČSR dostali k moci komunisté, sídlilo v této budově Ministerstvo zahraničního obchodu. Dnes je zde jedno z pracovišť Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). V roce 1989 se Petschkův palác stal národní kulturní památkou. Před postavením novoklasicistní budovy na tomto místě původně stál dům „U Zlatého korábu“ (U Zlaté lodi), v němž prožila dětství spisovatelka A. M. Tilschová (1873-1957).

Věřím, že tato doplňující informace o historii Petschkova paláce poněkud rozšíří obzory ministra J. Síkely. A pokud ne, snad to aspoň pomůže pracovníkům této instituce, aby pochopili, že historie u nás bývala vždy nikoli jen černobílá, ale hodně barevná a mnohovrstevnatá.

Čest vaší práci, soudruzi z MPO! Potřebovali byste lepšího ministra, než je Slovák J. Síkela, ale na to si budete muset počkat do doby, kdy ta Fialova hrůzovláda skončí.

21. 5. 2023

‒ RJ ‒