Svobodné noviny na internetu

Četl jsem tu zprávu týž den na několika zpravodajských webech. Náš nedávno zvolený prezident republiky, na něhož se Fialova koalice těšila jako na dar z nebes, si začíná dělat, co chce. Protokol – neprotokol. Všechno nasvědčuje tomu, že na Hradě po odchodu M. Zemana zavládl chaos, jaký tam za celých 33 let nebyl.

Nejenže se tam začalo znovu jezdit na koloběžce (jako za časů V. Havla), ale teď nejnověji si prezident dokonce udělal cestu do Německa na motorce. Dá se předpokládat, že bez mandátu vlády i parlamentu. Prezident republiky, ač to možná někteří naši politici nevědí, není z ústavy odpovědný. To ovšem neznamená, že si bude dělat, co ho napadne. Pavlova cesta do Bavorska se samozřejmě uskutečnila v doprovodu bodyguardů – rovněž na motorkách. I jejich výlet platíme ze svých daní.

Prezident republiky P. Pavel nezahálel ani v Německu. Hned po příjezdu se setkal v rámci právě probíhajících Bavorsko-českých týdnů přátelství v německém Selbu s předsedou Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndem Posseltem a poděkoval mu za zlepšení v česko-německých vztazích. Zdá se, že také P. Pavel se hodlá komusi zavděčit. Přesto si nejsem jist tím, že u nás to bude přijato kladně. Spíše naopak.

Cesta P. Pavla na motorce do Bavorska nebyla jen tak nějakým kratochvilným výletem. Navázala na ni cesta daleko významnější – státnická. Spolu se slovenskou prezidentkou Z. Čaputovou se obě hlavy státu vydaly letadlem do Reykjavíku na Islandu, kde se konal summit Rady Evropy. Na rozdíl od summitu z roku 1986 (Reagan-Gorbačov) se tady nejednalo o jaderném odzbrojení, nýbrž o dodávkách zbraní na Ukrajinu. I tuto událost jednou zhodnotí historikové – a nebude to hodnocení hezké.

Nerad to konstatuji, ale musím. Prezidentu P. Pavlovi se podařilo za těch pár měsíců, co je ve funkci, poštvat proti sobě už tolik občanů, že to vypadá na jeho brzký konec. V každém případě se může rozloučit s představou, že by mohl být zvolen znovu. Češi jsou příliš citliví na to, když premiér a prezident republiky neplní své sliby.

Přesto: takovou míru drzosti a „oprsklosti“ ze strany hlavy státu jsme tady ještě neměli. M. Zeman sice rád a často provokoval, ale držel se po celou dobu svého mandátu v patřičných mantinelech. P. Pavel si počíná úplně jinak. Domnívá se, že může všechno, co se mu zlíbí.

A k dovršení všeho si P. Pavel dokonce troufl zkritizovat Fialovu vládu. Vybral si k tomu jedinečnou příležitost – celostátní sjezd Svazu obcí a měst v Olomouci. Jedná se o organizaci, která kritizuje otevřeně vládu za to, že si hodlá přivlastnit zvýšenou částku za daň z nemovitosti na „zalátání“ děr ve státním rozpočtu. Někdo by to mohl chápat jako jasnou politickou provokaci.

Z rozvědčíka „Pávka“ se pomalu, ale jistě stává největší „problém“ tohoto státu. Pár měsíců po nástupu do funkce začal významně konkurovat neschopnému P. Fialovi a přebírat agendy, které mu nepřísluší. Chová se jako Fialův opak: je aktivní všude tam, kde by mu spíše slušela skromnost a pokora. K tomu ještě zasahuje do věcí, jež jsou v rozporu s jeho pravomocemi. Zkrátka: plete se do toho, po čem mu nic není.

Asi nejsem sám, kdo je den ode dne čím dál víc přesvědčen o tom, že takového prezidenta nepotřebujeme. Kam se poděl onen slibovaný „mediátor“ a trpělivý „řešitel problémů“? Bez takového prezidenta, jaký se z P. Pavla stal, se docela dobře obejdeme. Když ho nebudeme mít, vůbec nic se nestane. Je to totiž zcela zbytečná funkce, která měla být již dávno zrušena. Zdá se, že to P. Pavlovi nikdo neřekl. Nejspíš proto, že se na tuto funkci tak poctivě připravoval a těšil několik let.

20. 5. 2023

‒ RJ ‒