Svobodné noviny na internetu

Politická přestřelka: R. Vondráček ‒ J. Bartošek

26. 5. 2023

Motto: „Muž, rod i národ cti své nedbalý je ztracen.“ (B. Adámek)

Šafrův novinář Jan Pánik (podle jména Slovák), který se po personálních změnách ve vedení internetového deníku „Forum24.cz“ stal vedoucím editorem (je to něco jako zástupce šéfredaktora) tohoto kontroverzního periodika, zveřejnil dnes (25. 5. 2023) článek s tímto titulkem: „Advokát lichvářů a kytarový virtuóz s kladným vztahem k alkoholu. Bartošek se vysmál Vondráčkovi“. (Forum24.cz, 25. 5. 2023)

Jmenovaný internetový deník se v posledních měsících vyznamenává tím, že patří k nejmilitantnějším „hlásným troubám“ Fialovy koalice. To, co si netroufne z pudu sebezáchovy napsat jakékoli další prorežimní médium (jiná tady skoro nemáme), to najde uplatnění právě na tomto webu. Proto nás nemůže překvapit, že poté, kdy Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny (PS) PČR odmítl zabývat se dvojí stížností místopředsedy PS J. Bartoška (KDU-ČSL) bývalého předsedu vlády A. Babiše (ANO 2011), objevil se právě dnes (25. 5. 2023) v tomto deníku zmíněný článek J. Pánika.

Nejde v něm o žádné mistrovské pojednání autora, které by se s plnou vážností zabývalo složitou situací na naší vnitropolitické scéně, ale o pouhé „přežvýkání“ toho, co je všeobecně známo o obou aktérech této kauzy. Ani R. Vondráček, ani J. Bartošek totiž nejsou žádné „nepopsané listy“ naší politiky. Jsou to naopak „listy“ hodně pomuchlané, zamaštěné a páchnoucí. Rozhodně se nejedná o nějaká politická neviňátka, která by měla sloužit jako vzor správného chování a vystupování v demokratické politice. V demokratickém zřízení ovšem zároveň platí, že nemáme primárně posuzovat toho, kdo něco říká, ale obsah jeho sdělení. Zda je to pravda, polopravda nebo lež…

To je třeba konstatovat hned v úvodu, aby bylo jasné, v jakém „terénu“ se tady pohybujeme. O obou těchto politicích píšu již dlouhou dobu: všechny jejich prohřešky a chybné politické kroky sleduji a podrobuji objektivní kritice. (Lze se o tom přesvědčit kliknutím na odkazy již zveřejněných textů za tímto článkem.) Jak stojí v Bibli: „Kdo jsi bez viny, hoď kamenem!“

Odmítnutý stěžovatel J. Bartošek, jehož sklon k totalitnímu chování (je na tom stejně jako P. Fiala) ve funkci místopředsedy PS vyvolává oprávněnou kritiku jak části poslanců, tak i nespokojené veřejnosti, si na sociálních sítích postěžoval těmito slovy (své sdělení začíná „vypůjčeným“ výrokem herečky E. Holubové z filmu „Pelíšky“) :

„Zdá se, že se nám tu rozmohl takový nešvar. Pan poslanec Radek Vondráček, veřejně známý jako advokát lichvářů, kytarový virtuóz s kladným vtahem k alkoholu na pracovních schůzkách v Rusku, mě veřejně označil za udavače. A důvod? Podal jsem ze své pozice oficiálně, svým jménem, a slušně podnět k prošetření porušování jednacího řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Toho se dopustil jeho kolega, předseda hnutí ANO Babiš. A to přímo v živém přenosu, který viděla celá země. (…) Ale zdá se, že označování lidí za udavače se stalo oblíbeným hlavně mezi zástupci hnutí ANO. (…) To, co se tam (= během obstrukcí při schvalování návrhu na snížení valorizace důchodů dne 3. 3. 2023) stalo ze strany opozice, může vytvořit nebezpečný precedent pro budoucí fungování našeho systému. Začíná to urážkami, přechází k blokaci řečnického pultu. Co nás čeká příště? Někdo se nám přilepí k pultu? Prostě pravidla a zákony musí platit pro všechny bez výjimky.“

S tou poslední větou nutno bezvýhradně souhlasit. Pak ovšem nechápu, proč samotný J. Bartošek nedodržuje znění „Jednacího řádu Poslanecké sněmovny“, který stanoví neomezenou řečnickou dobu pro osoby s přednostním právem – včetně A. Babiše.

[K tomu, co napsal J. Bartošek, připojím pouze několik svých poznámek. Předně: podobně jako představitelé současné opozice používají často výraz „udavač“, nešetří naopak stoupenci vládní koalice „nálepkami“, jako je „dezolát“, „proruský troll“ nebo „Putinův šváb“. Na rozdíl od toho „udavače“ se to těžko dokazuje. Ostatně – Bartošek se sám nachytal na hruškách. Jeho udání, které se týkalo „Nočních vlků“ (spolu s poslancem J. Foldynou) bylo v r. 2020 zveřejněno na sociálních sítích. On sám potvrdil, že je nejen udavač, ale i lhář. O Bartoškově „udavačském kousku“ pojednává článek s názvem: Další „bonzák“ z KDU-ČSL? Jen „malý oznamovatel“ Bartošek (SN č. 5/2020, vloženo 11. 5. 2020, ZDE).

A ještě poznámka, týkající se české gramatiky: Zatímco J. Bartošek správně píše „Poslanecká sněmovna“ (na rozdíl od článků v deníku „Forum24.cz“), za což ho chválím, ve tvaru cizího slova „precedent“ má chybu. Správně se to má psát takto: „precedens“.]

Na toto poměrně obsáhlé vyjádření J. Bartoška reagoval docela stručně a výstižně poslanec R. Vondráček takto: „Udání na Andreje Babiše podal lidovecký místopředseda sněmovny Bartošek. Zřejmě by byl rád, kdyby žádná opozice neexistovala jako v letech 1948-89, kdy lidovci v parlamentu působili s komunisty.“

─────

S Vondráčkovým vyjádřením mohu naprosto souhlasit – jako historik i jako pamětník doby před rokem 1989, navíc jako soudně uznaný „nepřítel socialismu“. Lidovci trpí jakousi podivnou „ztrátou paměti“. Co se jim nehodí do krámu, k tomu se nehlásí. Nelze nevzpomenout jejich nechutného podbízení se sudeťákům, na jejichž každoroční srazy jezdí politici KDU-ČSL (Herman, Bělobrádek, Heller). Podkuřování B. Posseltovi se „rozlezlo“ jako rakovina po celé naší politické scéně: nedávno byl na návštěvě v Bavorsku P. Pavel a na jejich sjezd pojede brzy ministr školství M. Bek. Měli by se všichni stydět. Na jedné straně jezdí navštěvovat sudeťáky a na straně druhé se klanějí obětem německé hrůzovlády za Druhé světové války. To je ukázkový případ politické schizofrenie v přímém přenosu: absolutní ztráta soudnosti i historické paměti.

Tato strana (= Československá strana lidová, ČSL) měla po r. 1948 nejen své poslance v tehdejším Národním shromáždění a později ve Federálním shromáždění ČSSR, ale rovněž ministry ve většině vlád od r. 1948 až do pádu komunistického režimu. Zástupci této strany (ČSL) spolu s představiteli Československé strany socialistické (ČSS) vyjednávali u „kulatého stolu“ v závěru roku 1989 o předání moci z rukou KSČ do rukou „sametových“ revolucionářů (Havel a spol.) ČSL tudíž nese politickou spoluzodpovědnost za všechno, co se u nás v letech komunistické diktatury (1948-89) odehrávalo – včetně poprav a dlouholetého věznění odpůrců tohoto režimu (Píka, Horáková, Broj atd.).

Členy této kolaborantské strany byli i aktivní politici z období po r. 1989, např. J. Lux, M. Výborný (otec poslance Marka Výborného), M. Kalousek, ale i všichni ministři v polistopadových vládách. Výjimkou byl pouze P. Tigrid, který byl členem předúnorové ČSL, ale vzápětí emigroval a žil v exilu, odkud se vrátil až po změně režimu. Tigrid patřil také k nejkvalitnějším ministrům, jaké kdy lidovci do vlády nominovali. Všichni ostatní nestojí ani za zmínku: je to politický „odpad“ – včetně těch současných ve Fialově vládě.

Aby nedošlo k omylu: Nebyli jen kolaboranti, ale i odpůrci komunistického režimu. K těm patřili někteří stateční členové předúnorové ČSL. Ty komunisté zavraždili nebo zemřeli při výslechu StB (R. Sochorec), byli popraveni (S. Broj), případně internováni až do konce života (J. Šrámek a F. Hála zatčeni 19. 3. 1948 při pokusu o útěk na Západ). Mnozí z lidoveckých politiků a jejich nominantů, kteří působili ve vysokých úřadech, byli zatčeni a dlouhá léta strávili ve vězení.

K nim patřil např. V. Jandečka, vrchní ministerský komisař, který byl kvůli zorganizování schůzky opozičních politiků na salesiánské faře ve Vinoři (zúčastnila se jí i M. Horáková) již v lednu 1949 zatčen a krutě vyslýchán (za pomoci elektrického proudu) v nechvalně známé věznici v Uherském Hradišti. V protokolu z vyšetřování na základě stížnosti pro použití násilných metod v práci StB ze dne 9. 3. 1949, které v této věznici prováděl šéflékař krajského velitelství SNB v Brně, se o tomto vyšetřovanci píše toto: „Politický vězeň. 30 dní invalida. Vyslýchán týden, 3 dny a 2 noci. Melancholie, deprese. Odpovídá vyhýbavě a nepřesně. Projevuje zásadní nedůvěru a strach.“ Jandečka byl následně odsouzen k dvaceti letům vězení, z nichž si odseděl 18 let.

Aby informace o ČSL před rokem 1989 byla úplná, je nutno dodat, že mezi vysokými funkcionáři této strany byli i agenti StB, např. předsedové strany R. Petera nebo J. Bartončík. Zvláštní, vskutku „památné“, postavení mezi těmito „převlečenými“ politiky zaujímal polistopadový ministr vnitra R. Sacher, který na jedné straně v únoru 1990 vydal rozhodnutí po zrušení StB, avšak současně nese vinu za „zmizení“ zhruba 25 000 svazků, které komunistická tajná policie vedla na „zájmové osoby“, jež pro ni pracovaly. Kolik z nich mělo legitimaci ČSL, o tom se můžeme pouze dohadovat. Teprve v době, kdy se R. Sacher ocitl mimo politiku, vyšlo najevo, že i on byl spolupracovníkem StB.

Předmětné svazky prý byly tajně vyvezeny na počátku 90. let 20. století na Kubu. Co se s nimi stalo pak, není známo. Ani to, zda nejsou dodnes zneužívány k politickému vydírání dotyčných osob. Lidovci v každém případě představují nejméně důvěryhodné politiky, kterým se podařilo udržet na naší polistopadové politické scéně. Je to politický a lidský „odpad“, který nemá konkurenci. Nesnesitelný smrad z paláce „Charitas“ již zamořil celé centrum Prahy.

─────

Ještě stručnější než u R. Vondráčka bylo vyjádření předsedkyně Mandátového a imunitního výboru PS H. Válkové: „V obou případech můžu konstatovat, že jsme neshledali podmínky pro zahájení disciplinárního řízení.“ Bartošek a jemu podobní stoupenci novodobých „čarodějnických procesů“ a řádění politické inkvizice (právě Bartošek vypadá jako typický „inkvizitor“) se již nemohli dočkat dalšího vláčení A. Babiše mediálním bahnem. Namísto toho byli tito „demokraté“ s totalitními praktikami odmítnuti. Teď, když jejich „ministryně války“ podepisuje jakousi podivnou smlouvu s jistým hodně opáleným pánem z Pentagonu…

Onen druhý případ se týkal Babišova údajného obvinění z toho, že v r. 2009 se měli politici KDU-ČSL a ČSSD obohatit na úkor České pošty. Tato záležitost se dá s odstupem tolika let jen obtížně dokazovat. Navíc je tento skutek, pokud se vůbec stal, již promlčen. Když nelze dokázat, zda to byla, či nebyla pravda, je těžko představitelné, že se bude někdo někomu za něco omlouvat. Spíše je to věc zpytování svědomí našich politiků.

Celá tato záležitost z roku 2009 dobře dokumentuje poměry, jaké panovaly v Topolánkově vládě, na níž lidovci participovali jako jeden z koaličních partnerů. Tato nestabilní vláda nakonec padla v době evropského předsednictví. Byla to jak ostuda vnitropolitická, tak i mezinárodní. Právě v této době se dostala KDU-ČSL na šikmou plochu – díky aférám J. Čunka i slabému vedení strany v čele s C. Svobodou. V důsledku toho tato strana vypadla z Poslanecké sněmovny. Vrátila se tam až po předčasných volbách z r. 2013 (po pádu Nečasovy vlády).

Žádnou výhrou nebylo ovšem ani opakované „přepřahání“ v čele KDU-ČSL (Bělobrádek, Výborný, Jurečka). Po dočasné stabilizaci se strana opět začala sunout k pětiprocentní hranici, až pod ní po volbách 2021 definitivně skončila. Momentálně čeká na ránu z milosti. Lidovci by nejlépe udělali, kdyby to odpískali sami. Jurečka je vůbec nejslabší a nejneschopnější předseda této strany za celou dobu od r. 1989. Pro budoucnost strany by měl být rozhodující program a stabilní voličská podpora. Ani jedno tato strana dnes nenabízí. Nelze do nekonečna udržovat „na přístrojích“ stranu, kterou nikdo nevolí. Jak ČSSD, tak i KSČM „dojely“ na to, že se staly stranami funkcionářů s papalášskými manýry. Přesně tak se dnes chová KDU-ČSL. Je to signál blížícího se konce této strany.

Černoprdelníci, už máte objednaný pohřeb a zajištěné místo na hřbitově? Začněte s tím něco dělat! Jinak ta „mrtvá“ partaj skončí jako mršina pohozená kdesi ve škarpě.

25. 5. 2023

‒ RJ ‒

─────