Svobodné noviny na internetu

Motto: „Kdo strachy umře, nezasluhuje na hřbitově místa.“ (České a haličské přísloví)

„Den vítězství“ ano, „Den samizdatu“ ne!

V naší politice se stále něco děje. Proto je vcelku lhostejné, zda to budeme brát vážně, či zda se tomu naopak zasmějeme. Veřejný prostor se totiž vinou hloupých a nekompetentních politiků mění postupně v kabaret („U blbé nálady“). Jen to „vstupné“ nás brzy přijde draho: půjde to do sta miliard korun.

Zvykli jsme si na to, že na internetu, ale tu a tam i v televizi, narazíme na informaci, o níž „strážci ideové čistoty“ Fialova neostalinistického režimu prohlašují, že se jedná o „dezinformaci“. Ale protože se fakta obvykle dají ověřit jen obtížně, žije si tato „informace“ dál svým životem. Někdo se jí snaží zabývat a přijít této „pravdě“ na kloub, zatímco jiný, obvykle volič „Pětikolky“, který je zvyklý „zbaštit“ všechno, co je mu předloženo k věření, nad tím vším pouze mávne rukou.

A aby u nás bylo stále veselo, zatímco naši vrcholní politici „rajzují“ za peníze daňových poplatníků po světě (Fiala v Asii, Rakušan v Africe. Jen čekám, kdo navštíví v rámci cestovní kanceláře „Poslanecká sněmovna“ Antarktidu) objevila se koncem dubna 2023 na internetu zase jedna „zaručená zpráva“. (Dříve se tomu říkalo: agentura „Jedna paní povídala“.)

V dotyčném sdělení na sociálních sítích z 22. 4. 2023 se tvrdí, že Fialova vláda má v úmyslu zrušit jeden z našich státních svátků, a sice 8. květen čili „Den vítězství“. K tomu je třeba doplnit, že tento svátek ani zdaleka nebyl dosud chápán pouze jako „Den vítězství Rudé armády nad nacismem a fašismem“, nýbrž byl od samého začátku pojímán jako oslava společného vítězství všech účastníků protihitlerovské koalice (SSSR, USA, Velká Británie, Francie atd.).

Aby nevznikly pochybnosti ohledně této „dezinformace“, ocituji doslova to, o čem se na internetu píše: „Aktuálně: Usnesení vlády ČR o státních svátcích. Vyřazen bude Den vítězství. Takže 8. května. Letos zůstane ještě svátek, ale od příštího roku bude zrušen. Akt bezpodmínečné kapitulace německých vojsk do rukou SSSR byl původně podepsán 7. května 1945 v Remeši. SSSR nicméně trval na opakování aktu v Berlíně…“ (iROZHLAS.cz, 7. 5. 2023, 5:00)

Pisatel tohoto příspěvku na sociálních sítích dále uvádí, že mají být přepsány i učebnice dějepisu. Od roku 2024 prý bude platit, že nás Rudá armáda nikdy neosvobodila a všechny zásluhy se tak připíší koalici západních států v čele s USA. S požitím slovníku cizích slov se něco takového dá označit za pokus o „falzifikaci“ dějin nebo „dezinterpretaci“ historických událostí.

Tyto informace ovšem mluvčí vlády V. Smolka odmítá. Pravdou je rovněž to, že vláda nemůže nějakým svým usnesením zavádět nebo rušit svátky. Vždy to musí projednat a odhlasovat Parlament ČR (obě komory). Přesto prý existuje jistý návrh, který se týká nového významného dne: 12. říjen by se měl stát „Dnem samizdatu“.

Pokud jde o tento návrh, jsem zásadně proti tomu, aby se rozšiřoval již tak dlouhý seznam tzv. významných dnů v našem kalendáři. Proč by měl být tímto dnem právě 12. říjen? A když už, tak jako den, kdy v r. 1492 K. Kolumbus objevil Ameriku. Většina našich občanů stejně neví, co to byl „samizdat“! Samotný název pochází z ruštiny. (Pozor na to, soudruzi inkvizitoři ze Strakovy akademie! Někdo by vás mohl označit za Putinovy ruské šváby!)

Nebudu předstírat, že netuším, odkud „vítr vane“. Tuším to naprosto spolehlivě: ze Strakovy akademie, z blízkosti P. Fialy. Je totiž úsměvné, jestliže ta neschopná „partička“ žvanilů okolo P. Fialy, která za dob normalizace nedělala proti komunistickému režimu vůbec nic, se dnes hodlá přiživovat na „samizdatu“. Ti Fialovi „hoši a dívky, co spolu mluví“ v té době pouze drželi hubu a krok. A to na rozdíl od jiných občanů, kteří skončili za tzv. protistátní činnost ve vězení. Ono je totiž velký rozdíl mezi „disidentem“, jenž šířil „samizdat“, a skutečným bojovníkem proti komunistické totalitě, který za to dostal několik let „natvrdo“.

K té druhé skupině patřil jak V. Havel, V. Benda či D. Duka, tak i J. Dienstbier st., P. Uhl, J. Šabata, P. Cibulka, J. Bašta, jakož i D. Němcová nebo nedávno zesnulá P. Šustrová. Je třeba rozlišovat mezi „fanfaróny“ a celoživotními žvanily na jedné straně a lidmi odvážnými a statečnými, kteří neváhali přinášet pro svobodu a demokracii skutečné oběti.

Proč o tom píšu? Proto, že k těm „šiřitelům samizdatu“ měl údajně patřit i náš premiér P. Fiala. Nějak mi to k tomuto notorickému lháři, slabochovi a zbabělci v jedné osobě nesedí. Zbabělci totiž nikdy v našich dějinách nevykonali nic, co by bylo hodno úcty. Proto nevylučuji, že prosazování „Dne samizdatu“ má u veřejnosti vytvořit iluzi jakéhosi boje proti komunistickému režimu právě u „předpos*aných“ zbabělců a žvanilů typu P. Fialy.

Ano, je třeba přísně odlišovat, co byl, nebo nebyl otevřený odboj či alespoň odpor vůči komunistickému režimu – od všeho ostatního. Šíření „samizdatu“, stejně jako diskutování chartistů s představiteli totalitní moci, sem rozhodně nepatří. Udělovat proto ocenění za činnost v III. odboji kvůli šíření „samizdatu“ či za působení v „undergroundu“, to je naprostá absurdita.

Bohužel – pár takových případů se v nedávné minulosti u nás objevilo. Uvedu alespoň dva příklady za všechny: F. Stárek alias „Čuňas“ nebo novinář z Respektu – J. Spurný. Oba dostali toto ocenění od Ministerstva obrany ČR. Na rozdíl od vězňů z 50. let 20. století, kteří nedostali nic: ani za svého života, ani po smrti.

[Více se o této chybné praxi uvedeného ministerstva čtenáři dozvědí z článku: Výroky poslance P. Žáčka, ÚSTR a KPV, 1. část (SN č. 10/2019, vloženo 5. 10. 2019, ZDE).]

Existuje ještě jeden důvod, který mě vede k odmítnutí návrhu na zařazení „Dne samizdatu“ mezi tzv. významné dny v našem kalendáři. Je to nedávná zkušenost z práce PS. Její poslanci schválili mylně jako „Den odsunu sovětských vojsk“ 25. červen – namísto správného 26. 6. (1991). Tak to původně navrhoval jejich velký vzor – V. Havel. Ještě že se této ostudy nedožil! Tento „kiks“ patří zatím k největším ostudám současné předsedkyně PS M. Pekarové-Adamové, která nese za činnost PS politickou odpovědnost. Přesto se tváří, jako by se jí to netýkalo. Dějiny to zhodnotí podle pravdy.

[Uvedenému případu je věnován článek s titulkem Lajdácká práce našich politiků (SN č. 3/2022, vloženo 6. 3. 2022, ZDE).]

●●●

Komu čest, tomu čest aneb Fialovi pokrytci „oplakávali“ P. Šustrovou

V prvním květnovém týdnu, dne 6. 5. 2023, zemřela novinářka a disidentka z okruhu V. Havla – Petruška Šustrová (1947-2023). O této statečné ženě, jež se v posledních letech jen zřídkakdy objevovala v televizi, když se jí nějaký moderátor či moderátorka ptali na situaci v Bělorusku nebo v Polsku, se v souvislosti s její smrtí rozepsali mnozí pisálkové ze zpravodajských webů, kteří mají o skutečné novinářské práci jen mlhavé představy.

Kdybych napsal, že P. Šustrová (dále jen P. Š.) byla „šálek mého čaje“, nebylo by to upřímné ani pravdivé, protože k této osobě jsem měl vždy spoustu výhrad. Ale aby to bylo spravedlivé, musím na druhou misku vah přidat fakt, že se nikdy nebála postavit se proti komunistickému režimu, i když to býval v naprosté většině předem prohraný boj.

Můžeme si myslet cokoliv o tom levičáckém spolku, který spolu s P. Uhlem, J. Baštou a dalšími intelektuály a studenty z FF UK koncem 60. let 20. století spoluzakládala. Nezpochybnitelnou skutečností nicméně zůstává, že tehdejší režim s ní „zametl“ velmi nemilosrdně: byla vyhozena z vysoké školy (FF UK) a odsouzena na dva roky do vězení. Po propuštění na svobodu se jen obtížně protloukala životem s puncem „nepřítele socialismu“. Když se pak po částečném zmírnění represí po XV. sjezdu KSČ (1976) a po soudním přelíčení s rockovou skupinou „The Plastic People of the Universe“ objevily iniciativy s názvem „Charta 77“ a „Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných“ (VONS), byla P. Š. mezi prvními, kdo se k nim připojil.

Opakovat tato všeobecně známá fakta dnešním držitelům moci z generace „Husákových dětí“ (a zároveň odchovanců Aspen Institutu), kteří nemají žádné zásluhy o návrat svobody a demokracie po Listopadu 1989 (přišli k hotovému), ale přesto se mylně domnívají, že jim přísluší jakési privilegium vládnout nám, ostatním občanům, by bylo zbytečné. (Já tvrdím, že nemají a že úspěch ve volbách v r. 2021, které byly navíc zmanipulované, je jen nedostatečnou „legitimací“ pro to, aby se roztahovali u „koryt“ a chovali se jako nenažraná prasata.)

Bohužel – všechna tato politická „nedochůdčata“ v době, kdy byla P. Š. komunistickým režimem pronásledována, za sebou buď tahala kačera (Rakušan, Jurečka, Bartoš, Skopeček), nebo vozila panenku v kočárku (Černochová, Pekarová, Richterová). Nejen novináři, kteří si zvykli na to, že stačí odpapouškovat to, co o P. Š. napsala ČTK (z hlouposti, nevzdělanosti a lenosti si nedovolí k tomu přidat ani slůvko navíc), ale i tito politici, jsou na tom podobně. Sami to předvedli na sociálních sítích: opisují těch pár vět, plných frází a prázdných floskulí, jeden od druhého.

Co o tom může vědět například obtloustlý hoch z Černínského paláce, který se nezmohl ani na pořádné vysokoškolské vzdělání, ale jemuž nechybí notná porce drzosti a oprsklosti, aby poučoval o zahraniční politice mnohem starší a zkušenější diplomaty z celého světa? Samozřejmě že o tom ví úplný prd.

Tito mocichtiví „svazáci“, kteří se prodrali ke svým „korytům“ díky dnes tak módní ideologické líhni Aspen Institutu, možná viděli V. Havla a další disidenty akorát v televizi nebo na nějaké fotografii. Stejně pokrytecké bylo i vyjádření senátora P. Fischera, jenž krátce před „sametovou revolucí“ 1989 studoval na FF UK, odkud byla P. Š. na počátku 70. let 20. století vyhozena tehdejšími normalizátory. Ti tuto fakultu ovládali až do pádu komunistického režimu – spolu s agenty StB, KGB a GRU, jakož i komunisty všeho druhu: normalizačními i těmi „vyhozenými“. Tito lidé „antikomunistovi“ P. Fischerovi nevadili?

A protože i disidenti byli jen obyčejnými lidmi z masa a kostí, sluší se poznamenat, že po r. 1989, kdy události dostaly prudký spád, se P. Š. k dokončení studia již neodhodlala. Doba byla příliš hektická a bylo třeba měnit „za pochodu“ spoustu věcí. A tak nějakou dobu působila jako náměstkyně ministra vnitra (nikdy se veřejně nepochlubila, proč v této funkci náhle skončila) a následně jako novinářka a překladatelka. A protože měla pět dětí, ani pro ni nebyl život v nově nabyté „svobodě“ jednoduchý.

V záplavě publikovaných vzpomínkových textů (většinou twitterových příspěvků na jedno brdo) si jeden článek přece jen zaslouží trochu pozornosti. Pod titulkem S Petruškou u šicího stroje (Forum24.cz, 7. 5. 2023) jej zveřejnil kontroverzní novinář P. Šafr, bývalý šéfredaktor internetového deníku „Forum24.cz“. Tento autor ve svém textu zavzpomínal na P. Š. coby její někdejší kolega, v té době šéfredaktor Lidových novin, deníku s velkým kreditem a značnou oblíbeností u čtenářů. Právě v době svého „šéfredaktorování“ získal P. Šafr tuto disidentku z okruhu V. Havla pro spolupráci s tímto prestižním deníkem. Od té doby až do své smrti zde P. Š. pravidelně publikovala své sloupky v rubrice „Poslední slovo“.

V dotyčném článku P. Šafr svou bývalou kolegyni nijak neoslavuje, nýbrž konstatuje prostá fakta.  Potvrzuje, že to byla „komplikovaná osobnost“. (Tou byl ostatně i samotný V. Havel.) P. Š. si stála za svým – v tom dobrém i špatném smyslu slova. Její politické poblouznění ideologií maoismu a trockismu, jak se to projevovalo v činnosti „Hnutí revoluční mládeže“, ji provázelo celý život. Velmi negativní stopu zanechala P. Š. svým působením v Radě ÚSTR. Tato „paměťová“ instituce se dodnes nevzpamatovala z následků tohoto „levicového puče“. Současná krize v ÚSTR je jen pokračováním tohoto celkového rozvratu, na jehož počátku stáli: P. Šustrová, M. Uhl (syn P. Uhla) a údajný „politický komentátor“ L. Jelínek, který se mnoho let „ometal“ okolo Lidového domu v Hybernské ulici.

●●●

Korunovace krále Karla III. a „zaprděné Česko“ aneb Jaký je rozdíl mezi „světovostí“ a „provincionalismem“?

V sobotu dne 6. 5. 2023 nám Česká televize (ČT) dala milý dárek. Namísto neustálého omílání všeho, co souvisí s Ukrajinou, jsme měli možnost skoro celý den sledovat jedinečnou událost, jež se v uspěchané Evropě nikde jinde nevidí. Dokonce ani tam, kde mají rovněž svého krále nebo královnu. Po pohřbu britské královny Alžběty II. se jednalo o další událost ze života britské panovnické rodiny.

Dlužno dodat, že Britové si nic ze života rodiny svého krále či královny nenechají ujít. Tradicionalismus a izolacionismus v té podobě, jakou nabízí Velká Británie, nemáme šanci vidět nikde na světě. Je to tak trochu paradox. Právě Alžběta II. patřila k velice moderním monarchům. Totéž ovšem platí i o jejím nepříliš populárním synovi, dnešním králi Karlu III., který ještě jako „princ Charles“ navštívil několikrát i ČR.

Kdo vydržel celý den sledovat pečlivě připravený a do detailu provedený obřad korunovace krále Karla III., ten si musel mimoděk uvědomit onen podstatný rozdíl mezi zavedenou konstituční monarchií ve Velké Británii a naší špatně fungující parlamentní republikou. Velká Británie, která byla po staletí největší koloniální mocností světa, přežila až do dneška díky tomu, že dokázala překonat historický zlom, jímž se stal rozpad světové koloniální soustavy na přelomu 50. a 60. let 20. století. (Ne všem zemím se podařilo totéž. Např. rozpad SSSR dodnes zaměstnává ruské a další politiky postsovětských republik. Ani třicet let po pokojném „rozchodu“ zemí, jež kdysi tvořily bývalý Sovětský svaz, nejsou vzájemné vztahy vyřešeny. Důsledkem toho jsou lokální války, např. v Čečensku, v Gruzii a nejnověji na Ukrajině.)

Proč to všechno uvádím? Abychom si jako občané a voliči uvědomili, že pro stabilitu společenského uspořádání je třeba udělat mnohem víc, než nám nabízí naše současná politická garnitura. (Té jde hlavně o to, aby se udržela co nejdéle u koryt.) Nestačí se totiž občas ukázat v televizi a jinak dál kašlat na občany, nebo pořádat výlety okolo světa, jak nám to aktuálně předvádějí politici z Fialovy koalice. V tomto směru byl bez konkurence V. Havel: v cizině byl oblíbenější než doma. Totéž postihlo i bývalého sovětského prezidenta M. S. Gorbačova, kterému samotní Rusové nemohli přijít na jméno.

Kdo není slepý a hluchý, ten musí pozorovat rozdíl mezi Velkou Británií a naší nepříliš vyspělou parlamentní demokracií. Volby jednou za čtyři roky (nebo v jiném intervalu) sice patří k pilířům demokracie, ale nejsou všechno. Když se nepodaří zvolit skutečně kvalitní a pracovitou „partu“ politiků, pro něž je na prvním místě občan ČR, nikoli kdejaký uprchlík (např. z Ukrajiny nebo z Blízkého či Středního východu), je třeba čekat (a zbytečně ztrácet čas) na příští volby. Mezitím plyne čas a roste naštvanost občanů a voličů. Všechno to současně stojí obrovské peníze, o které přicházíme.

Ano, demokracie je příliš nákladný způsob, kterak lze spravovat věci veřejné. Ve středověku to měly některé země jednodušší: špatného panovníka stačilo buď popravit (např. Karla I. v Anglii nebo Ludvíka XVI. ve Francii), nebo ho vyhnat ze země. My si to zbytečně komplikujeme volbami. Přitom nám nic nebrání v tom, abychom tu neschopnou chásku v čele s brněnským „tichošlápkem“ Uršulínem Fialenkem taky ze Strakovky vyhnali. Když vezmeme klacky a pořádné sukovice do ruky, utečou sami.

●●●

Máme nakročeno ke vzniku nového „protektorátu“? ANO!

Po svém návratu z USA současný „kinderministr“ J. Lipavský alias „Vojín Jasánek“ překvapil část našich zvídavých novinářů docela odvážným prohlášením. Na dotaz, jak máme rozumět textu nedávno podepsané dohody mezi ministerstvy obrany ČR a USA, řekl toto: „Vytváří se tím právní rámec pro případný pobyt amerických vojáků, který nese jistá specifika, ale není to nic, co bychom neznali. Dalších 26 zemí v Evropě a na celém světě má se Spojenými státy podepsanou smlouvu, neděláme nic výjimečného.“ (PL, 12. 5. 2023, 14:05)

Každý, kdo sleduje „cvrkot“ v naší vládě, musí tušit, že část politiků si to u občanů rozlila tak moc, že po příštích volbách skončí mimo politiku. Poté, kdy přijdou o imunitu, lze očekávat, že tito jedinci skončí na lavici obžalovaných. K tradicím našeho státu s tisíciletou historií vždy patřilo, že zemští škůdci pokaždé skončili na popravišti. Těch pár exponentů z Fialovy vlády, kteří zapomněli, že jsou především politiky českými, jistě správně tuší, že spravedlivý trest je nemine. Proto to splašené podepisování jakési smlouvy s USA. Na to bylo přece až dosud dost času a nijak to nespěchalo. „Kvaltovat“ se začalo až v posledních měsících, kdy se ukázalo, že občané mají nadbíhání cizím zájmům ze strany našich politiků plné zuby.

I kdyby se Američané přece jen rozhodli „zachraňovat“ zadek několika českým kolaborantům, nic z toho nejspíš nebude. Dopadnou podobně jako E. Moravec. Mohli by je nanejvýš dočasně ukrývat na své ambasádě a pak tajně vyvézt za Západ. Ani to je však nezachrání, protože v případě trestního stíhání by museli být vydáni do své vlasti. Návod, jak to vyřešit, předvedl nedávno prezident republiky P. Pavel, když ukrajinskému prezidentovi V. Zelenskému věnoval pistoli v naší zbrojovky. Tlustý zadek „Vojína Jasánka“ ani ty dvě „jalovice“, které se pohybují v naší vysoké politice, nikdo zachraňovat nebude.

Naši politici, kteří se v říjnu 2021 dostali podvodem k moci, se začali mylně domnívat, že je u koryt udrží cizí mocnost. Svou hloupostí a omezeností se dostali do politické pasti: na jedné straně měli plná ústa toho, že v srpnu 1968 udržely sovětské tanky u moci tehdejší komunisty. Dnes se „fialovci“ pokoušejí o totéž – s opačným ideologickým znaménkem: místo Sovětů lezou do zadku Američanům. Chybí už jen onen „zvací dopis“. Ten už ve skutečnosti napsán byl již v roce 2020, kdy se o to pokusila M. Pekarová-Adamová. (O tom viz článek, na který je uveden odkaz na konci tohoto textu.) Psala tehdy nikoli strýčkovi Joeovi do Washingtonu, nýbrž generálnímu tajemníkovi NATO J. Stoltenbergovi. Namísto „zvacího dopisu“ tu aktuálně máme smlouvu, kterou podepsali dva ministři obrany: J. Černochová a L. Austin.

Fialova vláda předložila dne 11. 5. 2023 svůj „ozdravný balíček“. Potřebovala by spíš „balíček poslední záchrany“. Než jí američtí přátelé poskytnou to, co „fialovci“ nutně potřebují ke svému přežití, bude s touto vládou konec. Zmíněný „balíček“ je totiž natolik „toxický“, že Fialovu vládu stejně od blížícího se pádu nic nezachrání. Smlouva s USA přišla příliš pozdě. Možná by pomohlo několik létajících talířů, které by ten zoufalý spolek ze Strakovy akademie přepravil do bezpečí. Dokonce ani přátelé z Marsu se neozývají: nechtějí mít s tím zoufalcem P. Fialou nic společného. Je totiž tak „toxický“, že od něho dali ruce pryč úplně všichni. Mlčí jak tetička Uršula, tak i strýček Joe. Konec se přiblížil rychleji, než to kdo očekával.

Už máte sbaleno, „matláci“ ze Strakovky? Je nejvyšší čas!

9. 5. 2023

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Obyčejná neznalost, nebo jen pokus o jazykové „brusičství“?

A ještě něco pro čtenáře, kteří sledují moje články o špatné práci České televize. Ani v tomto směru nezahálím. Proto nabídnu alespoň dva postřehy o tom, že v ČT stále k nápravě tristního stavu nedošlo. Po volbě P. Pavla prezidentem republiky se naopak zdá, jako by tu „partičku“ propagandistů a politických aktivistů z redakce zpravodajství ČT někdo polil „živou vodou“. Přesto: stále nejhůř jsou na tom „televizní husičky“ z ČT24, které si zvykly do kamery jen přečíst (bez zakoktání) ze čtecího zařízení nebo ze služebního notebooku či tabletu nějaké to sdělení.

Tak například dne 26. 4. 2023 se v dopoledním zpravodajském bloku ve „Studiu 6“ na ČT24 redaktorka Klára Radilová dopustila hned dvou „přebreptů“. Když hovořila s jakýmsi hostem „na dálku“ o stavu našeho vysokého školství, řekla toto: „Financování vysokých škol je podfinancované.“ A vzápětí se dopustila další „perly“: namísto slovního spojení „humanitní obory“ řekla: „humanitární obory“. (V této souvislosti připomenu známé Havlovo vyjádření z konce 90. let 20. století: „humanitární bombardování Jugoslávie“.)

Špatně na tom není jen Česká televize. Úspěšně jí začíná konkurovat i komerční „CNN Prima News“, která občas vyvolává dojem, že je objektivnější než ČT, ač to není pravda. Moderátorka T. Tománková se již mnohému přiučila a dokáže se úspěšně vyhýbat kontroverzním tématům. Ani v této televizi není o veselé výroky politiků nouze. Naposledy nám to předvedl poslanec za ODS Jiří Havránek, který o připravovaném „úsporném“ balíčku Fialovy vlády prohlásil toto: „Balíček má úzké hrdlo.“ Chtělo by to nějakého odborníka na metaforická vyjádření.

Dnes (12. 5. 2023) se podařil redaktorům ČT24 v dopoledním zpravodajské bloku opět jeden nepřesný výrok: Když připomínali, že začíná festival vážné hudby „Pražské jaro“, hovořila příslušná redaktorka (J. Krásná nebo N. Reindlová) o „symfonické básni Má vlast“. Správně měla říci toto: „cyklus symfonických básní Má vlast“. Ve skutečnosti se jedná o šest skladeb: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Není nad to, když mají redaktoři ČT aspoň maturitu. Opravdu ji mají? Nejsem si tím jist.

Abych byl korektní a objektivní: o pár hodin později tuto chybu napravili a „předčítači zpráv“ již správně hovořili o „cyklu symfonických básní“. Za to je chválím. Někdo je zřejmě na tuto chybu upozornil a oni zjednali nápravu. Snad se již blýská na lepší časy. Až půjde P. Dvořák ke všem čertům, možná se dočkáme výraznějšího zlepšení v práci ČT.

12. 5. 2023

‒ RJ ‒

─────

P. P. S.

Danuše Nerudová: „Je třeba vzkázat signál…“ aneb Hádejte, kdo je nejnovějším vítězem soutěže o největší blábol měsíce?

Citát, uvedený v titulku této poznámky, zazněl na tiskové konferenci Fialovy vlády k tzv. úspornému balíčku dne 11. 5. 2023. Tato politička, která začátkem roku neúspěšně kandidovala na funkci prezidenta republiky, je všeobecně známa svou hloupostí. Právě tímto blábolem to znovu potvrdila. Proto mi není jasné, proč si ji tam P. Fiala pozval, zatímco členy své vlády nechal trapně sedět v první řadě pro obecenstvo. Divím se rovněž ekonomu D. Stroukalovi, že se neostýchal sednout si do jedné řady s těmi ekonomickými břídily, kteří na pódiu dělali Fialovi „křoví“. Mohlo by to být pro příští kariéru tohoto mladého muže smrtící.

12. 5. 2023

‒ RJ ‒

Odkaz na článek o M. Pekarové-Adamové:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/m.-pekarova-adamova-----pragovacka----z-roku-2020-.html