Svobodné noviny na internetu

Motto: „Musíme pracovat na míru a čelit východní agresi.“ (M. Bek na sjezdu sudeťáků v Regensburgu, 28. 5. 2023)

Mám ještě v živé paměti rozruch, který nastal, když nově zvolený prezident republiky V. Havel, krátce po svém nástupu do funkce hlavy státu, navštívil tehdejší Spolkovou republiku Německo (ještě bez NDR) a omluvil se tam sudetským Němcům za jejich „vyhnání“. Od Havla, jehož rodina se s německými okupanty nehezky zapletla (malý Vašík si jako dítě užíval velké přízně nacistických pohlavárů), toto gesto nemohlo nikoho překvapit. „Pomluvy“ ze strany komunistů byly tehdy ještě hodně živé a těžko vyvratitelné. Chtělo to pouze čas, aby se zapomnělo. S tím, jak přicházely stále nové a nové problémy na naší cestě za svobodou a demokracií…

Zdá se, že ten čas, kdy už je téměř všechno zapomenuto, nastal právě teď. Vlastně již před několika lety se začali někteří naši politici přičiňovat o to, aby se tempo zapomínání urychlilo. Jako nejaktivnější se v tomto směru ukázali být věční „kolaboranti“ naší politické scény: té předlistopadové i polistopadové. Například lidovci měli s kolaborací bohaté zkušenosti z celé své stoleté historie. Proto tak snadno obrátili po Listopadu 1989 politický kabát, aby se mohli znovu „zapojit do politiky“. Tentokrát se rozhodli pod praporem ODS a dalších „pravicových“ stran budovat „kapitalismus bez přívlastků“ a „transformovat“ ekonomiku formou tunelování a všelijakých dalších triků, kdy majetek státu končil v rukou podvodníků, kteří za něj nikdy nezaplatili.

Už se zdálo, že to všechno máme po těch 33 letech za sebou, ale ono ne… Výlety do Němec pokračují po jisté pauze dál. Po D. Hermanovi a P. Bělobrádkovi, kteří navštívili sudeťácký sjezd jako zástupci vlády v letech 2016-2017, se vloni konal pouze jakýsi polosoukromý „výlet“ lidoveckého poslance Š. Hellera. Dokonce ani samotní Němci jeho návštěvu nepřipomínají. Proč asi? Zřejmě proto, že tam nepřednesl žádnou zdravici, ale pouze tam BYL ‒ bez oficiálního pověření. Upřímně: Heller není ani okouzlující politik ani skvělý řečník. Snad se i němečtí soukmenovci doslechli, že tento zoufalec se u nás totálně zesměšnil tím, že prosadil přejmenování jedné z ulic v Českých Budějovicích, jež nesla jméno po sovětské kosmonautce V. Těreškovové. Kopat do politicky neškodných osob, dokonce do žen, musí být i pro ty sudeťáky těžko stravitelné sousto.

Letos se Š. Heller raději nikam nevydal. I nadále bojuje ty své minulé války s M. Zemanem a jeho nenasytnou kanceláří. Té poslanci zkrátili rozpočet. Teď ho má nový prezident P. Pavel nižší. Dobře mu tak. Přesto by měl vědět, že mu to „zařídil“ právě „černoprdelník“ Heller. Jeden z těch „iniciativních blbů“, kterých je naše politická scéna plná. Z čeho bude Pavlova soudružka J. Vohralíková, šéfka Kanceláře prezidenta republiky, platit své úředníky? Heller by jí mohl přispívat ze svého. Jako jeden z těch zcela zbytečných poslanců si vydělá dost.

V letošním roce se na „sudetské“ frontě mimořádně dařilo. Postupně se do Bavorska vydali tři naši politici. Nejprve odjel do Selbu, kde se konaly „Bavorsko-české týdny přátelství“, pozdravit B. Posselta samotný prezident P. Pavel. O uplynulém víkendu pak navštívili sjezd „Sudetoněmeckého krajanského sdružení“ v Regensburgu (Řezně) hned dva členové Fialovy koalice: v pátek 26. 5. 2023 poslanec KDU-ČSL P. Bělobrádek a v neděli 28. 5. 2023 ministr školství M. Bek (STAN).

Druhý jmenovaný zástupce Fialovy koalice tam jel nepochybně z pověření vlády. Přesněji: místo zbabělého premiéra P. Fialy, který dostal strach, že by se „provalilo“ jeho osobní přátelství se sudeťákem B. Posseltem. Byly to obavy zbytečné, protože o kolaboraci P. Fialy se sudeťáky a s „architekty“ projektu Spojených států evropských se ví minimálně od počátku 90. let 20. století.

Zdá se, že již v té době, krátce po změně režimu, si tohoto neznámého, leč snaživého brněnského „tichošlápka“,kdosi vytipoval jako příštího premiéra. Trvalo to sice dlouho, ale nakonec se to podařilo. Teď máme sice „premiéra, kterého nám závidí celý svět“, ale je nám to houby platné. Tento nažehlený „panák“ (něco na způsob bývalého viceprezidenta USA  A. Gora) se ve vedení státu neosvědčil, jako vrchní „manažer“ každodenně selhává, a proto ze zoufalství nad tím svým „neumětelstvím“ se raději schovává před občany a nechává za sebe mluvit své hloupé a neschopné ministry. Dopracoval to až tak daleko, že se stal nejhorším představitelem státu z celé EU a možná na celém světě. Pod jeho vedením je všechno špatně: od cen energií a potravin až po nejvyšší inflaci. Aspoň s těmi sudeťáky mu to vychází. Zatím. Než většině občanů dojde, jakého „prevíta“ si ve volbách zvolili…

Letos si P. Bělobrádek svým sudetským „přátelům“ hořce postěžoval přímo na tomto sjezdu: „Jsem napadán jako fašista.“ Možná by bylo přesnější říci: jako nacista. To je také jeden z pozůstatků 40leté ideologické indoktrinace našich občanů komunistickým režimem. Zaměňování „fašismu“ a „nacismu“ bylo bravurním tahem Stalina, kterým hodlal zamaskovat podobnost německého „nacionálního socialismu“ a „stalinského komunismu“. „Fašismus“ ‒ jako jedna z ideologií období mezi dvěma světovými válkami ‒ nebyl vnímán tak nebezpečně, jako právě „nacismus“. Zčásti proto, že italští a španělští fašisté, a to na rozdíl od Němců, nepronásledovali Židy.

Bělobrádek si na sudeťáckém sjezdu nejen postěžoval, ale svedl toto údajné nepřátelství vůči sudetským Němcům na komunisty a na jejich ideologické působení v letech 1948-89. Pan poslanec to vzal hezky zeširoka, s přesahem do dnešní doby. Tuto zvláštnost vysvětlil těmito slovy: „Bohužel jejich rétoriku (= komunistů) přijali jiní extremisté z jiného pólu politického spektra. I nyní jsem napadán jako fašista, zastavují mě i lidí na ulici, že jejich rodiny byly oběťmi Němců za druhé světové války a že se za mě stydí. Je vidět, že 70 let propagandy zanechalo své. Nezbývá, než trpělivě vysvětlovat. Pro mě jako pro křesťana jsou uznání viny a odpuštění jedinou cestou vpřed.“ (Echo24.cz, 27. 5. 2023)

Je to trochu složitější, než se P. Bělobrádek snaží vysvětlit. On sám si to pamatovat nemůže, protože se narodil mnoho let po skončení války. A pokud něco o působení sudetských Němců slyšel od starších pamětníků, buď tomu příliš neporozuměl, nebo mu poskytli neúplné informace. Přímí účastníci těchto událostí, ale i profesionální historici, o tom vědí své. Na nezvratná, nezpochybnitelná fakta totiž žádné hezké řečičky neplatí.

A co se týká onoho „napadání“ ze strany „málo uvědomělých občanů“, faktem zůstává, že ani Herman, ani Bělobrádek neuspěli ve volbách do Senátu, které se konaly krátce po jejich návštěvě v Bavorsku. Bělobrádek nebyl zvolen dokonce ani do zastupitelstva města Náchoda na podzim 2022. Pouze díky společné kandidátce koalice SPOLU se opakovaně stal poslancem. Ale i to mu brzy skončí. Zkrátka: o jeho „bratříčkování“ se sudeťáky není mezi jeho spoluobčany zájem. V demokratických volbách to mohou občané dát najevo jediným způsobem: že totiž dotyčného nezvolí. A to se Bělobrádkovi opakovaně stalo.

Mise ministra M. Beka je zřejmě z jiného „soudku“. Jedná se spíše o zdvořilostní návštěvu a o předání uctivého pozdravu od Fialovy vlády. Bek pozdravil sudetské Němce jako „milé krajany“ v němčině. A aby dal najevo přítomným, že je vskutku velký vzdělanec (ani já nepopírám, že z té tlupy nevzdělanců a pologramotů z Fialovy vlády patří muzikolog M. Bek k těm nejlepším), svůj projev zakončil latinsky těmito slovy: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi, daruj nám pokoj.“ Kdyby to bylo řečeno někde jinde, i já bych tomu zatleskal, ale vzhledem ke složité minulosti vzájemných vztahů mezi Němci a Čechy nemohu.

Jediné, co mi na celém tom sjezdu letos vadilo a vadí, je zvláštní „symbolika“. Ze strany organizátorů to byl nejspíš od samého začátku úmysl. My ‒ jako národ i jako stát ‒ jsme k tomu přišli jako slepí k houslím. Letos se totiž sjezd sudeťáků konal v Regensburgu (česky: Řezno). Pro naše historické počátky má toho bavorské město mimořádný význam. Jednak proto, že zde přijalo v r. 845 křest prvních 14 zástupců českých kmenů (snad se jednalo o kmenové vládce, knížata), jednak z toho důvodu, že po stránce církevní organizace patřil pražský biskup pod pravomoc toho řezenského.

Z celého jednání sjezdu v tomto historickém městě je nejpodivnější, že právě předseda sudetoněmeckého sdružení B. Posselt se pohotově odvolával na projev českého prezidenta P. Pavla z 21. 5. 2023, jenž byl pronesen v Terezíně: „Jak řekl prezident (= P. Pavel), nesmíme zapomínat na zločiny našich předků.“ (iDNES.cz, 28. 5. 2023, 12:05)

Možná by se slušelo upřesnit, u kterého z těch dvou národů bylo těch zločinů víc: zda u Čechů, nebo u Němců. Pavlův projev byl totiž zcela zavádějící. Ukazuje se, že měl posloužit právě k následným manipulacím s historickými fakty. To se ovšem moc nepovedlo, protože na české straně se to nesetkalo s příznivou odezvou. Pavel prostě jen „přestřelil“ a lidi mu za to nezatleskali. To je všechno, „příteli“ B. Posselte! Příště bude náš pan prezident muset více přemýšlet, aby zase na veřejnosti neplácl jinou podobnou hloupost.

Nechci být vůči M. Bekovi nespravedlivý. Oceňuji to, že se v nelehké době evropského předsednictví vcelku úspěšně zhostil úkolů, které pro něho tato povinnost znamenala. Vzápětí pak byl nucen „přesedlat“ do nové role ministra školství. Přišel jako „krizový manažer“ do resortu, který dva jeho předchůdci „rozhasili“ způsobem, že ještě teď doznívají následky jejich špatné řídicí práce. Na povrch se dostal problém, který nelze přehlédnout ani bagatelizovat. Jsou to nedostatečně připravené kapacity pro výuku na středních školách: míst je málo a zájemců v některých krajích naopak moc.

Nejnověji k tomu všemu ještě přibyl úkol s návštěvou sjezdu sudeťáků. Na jednoho člověka je najednou té práce až až. Je to přesně podle tohoto schématu, který je pro naši zemi tak typický: jedni pracují, až „padají na hubu“, zatímco druzí se jen „vezou“. A nejen to: protože se nudí, z dlouhé chvíle kritizují všechno okolo sebe, včetně těch, co za ně pracují. Premiér P. Fiala je typickým reprezentantem té druhé skupiny: tváří se veledůležitě, ale žádné výsledky za ním vidět nejsou. Místo toho, aby se stal nejviditelnější personou, raději se někde schovává. Jako autistický hoch, jemuž se posmívají jeho spolužáci. A maminka to vyřeší tak, že svému chlapečkovi pofouká „bebíčko“.

Ale teď vážně. Za normálních okolností bych od M. Beka za jeho účast na sjezdu sudeťáků požadoval okamžitou demisi. Ministr školství nemá na takovou akci jezdit! Jet tam naopak měl premiér P. Fiala. Ale protože je to zbabělec, hodil to na někoho jiného. To je obvyklý styl jeho jednání. Přehazuje nepříjemné úkoly na druhé, aby sám mohl před lidmi vypadat jako „svatoušek“: „Já nic, já muzikant!“ Je na čase se takového premiéra zbavit a poohlédnout se po někom, kdo se nebojí postavit před občany a začít jim říkat pravdu, nikoli jim mazat med okolo huby.

Za věru špatný vtip beru informaci o tom, že se B. Posselt údajně omluvil za spoluúčast sudetských Němců na ideologii nacismu. Tzv. českoslovenští Němci, pro něž se vžilo označení „sudetští Němci“, byli po staletí dobrými a spořádanými „sousedy“ původních českých obyvatel měst a vesnic. Patřili k dobrým hospodářům, kteří pečovali o pole a lesy a kteří byli mezi prvními, kdo se začal zabývat průmyslovým podnikáním (např. ve sklářství), a to v nehostinných pohraničních regionech, kde se zemědělství příliš nedařilo.

Všechno se to nakonec pokazilo po nástupu A. Hitlera k moci. Díky K. Henleinovi se zrůdnou ideologií nacismu nakazily stovky a tisíce Němců v našich zemích. Jejich volání „Heim ins Reich“ bylo dovršením soustavné indoktrinace ze strany říšských Němců. Nebýt Hitlera, jistě by se vývoj odehrával jinak. Přesto: rovněž mezi sudetskými Němci byli vlastenci a antinacisté. Hodnotit to všechno je proto velmi obtížné. A hlavně: najít tam pravdu a spravedlnost patří k úkolům z nejtěžších.

─────

Ještě se zastavím u toho, co M. Bek na sjezdu sudeťáků řekl a co o něm napsaly některé sdělovací prostředky. Co se týká výroku ministra školství o tom, že míru lze dosáhnout jen dalším vyzbrojováním napadené země namísto diplomacií, s tím nelze v žádném případě souhlasit. Dějiny válek napříč staletími potvrzují něco jiného. Kdyby nebylo diplomacie, dávno by se lidstvo vyhubilo.

Proto volání po urychleném uzavření příměří mezi válčícími stranami je požadavkem minimálním, leč zásadním. I tak hrozí, že ukrajinská válka vstoupí do dějin jako další ze „zamrzlých konfliktů“, který se potáhne dlouhá léta – bez vyhlídky na brzké vyřešení. Případ války v Koreji (1950-53) je tím nejnázornějším příkladem. Vždyť ani Druhá světová válka neskončila podpisem mírových smluv mezi hlavními účastníky tohoto mezinárodního konfliktu: dodnes má Německo na svém území americká okupační vojska.

─────

A co se týká Bekem zmíněného výroku: „Musíme pracovat na míru a čelit východní agresi“, k té agresi jen několik historických faktů. Nejen území Ruska (včetně Ukrajiny), ale i celé tehdejší Evropy se týkalo hned několik „agresí“ od východu: Předně to bylo mohutné tažení Mongolů, kteří již v r. 1223 porazili v bitvě na řece Kalce (u Azovského moře) ruská knížata. Poté, kdy v r. 1243 Mongolové, jimž v Rusku začali říkat „Tataři“, založili svůj chanát zvaný „Zlatá horda“, ohrožovali dál území na západ od Uralu; současně si podmanili Arménii, Gruzii a Ázerbajdžán. Ruská knížata musela odvádět „Zlaté hordě“ pravidelnou daň. Otevřený boj s Tatary pokračoval i za vlády moskevského knížete Dmitrije Donského (1359-1389), který byl současníkem našeho Karla IV. Teprve za moskevského knížete Ivana III. se v r. 1480 podařilo zbavit se placení této daně chánovi „Zlaté hordy“. Po bitvě u Lehnice (1241) vpadli mongolští Tataři ze Slezska i na naše území: prošli Moravou a dostali se až do Itálie. ‒ Největší výboje uskutečnili Mongolové pod vedením Čingischána (1206-1227): v r. 1211 vpadla mongolská vojska do Číny; odtud byla vyhnána teprve v r. 1368. Čingischánův potomek Tamerlán v r. 1395 napadl rozsáhlé oblasti jižního Ruska, v r. 1398 dobyl Dillí v Indii a v r. 1402 porazil Osmanské Turky u Ankary. Mongolskou invazi zastavila až smrt tohoto chána (1405). ‒ Do té doby nepředstavitelná invaze Mongolů do celého okolního světa v Asii a v Evropě nebyla ovšem první svého druhu. Jinou výpravu napříč kontinenty představoval na počátku středověkých dějin Evropy vpád Hunů a Avarů. Ten se týkal i našeho území. Hunové se na konci 4. století vydali z Mongolska směrem na západ. Pod vedením krále Attily se usadili na břehu Dunaje, odkud útočili proti Galii a Itálii. V r. 451 byl jejich postup zastaven u Katalaunských polí v Galii, a to spojenými vojsky Římanů, Gótů a Franků. Po Attilově smrti (453) se jejich říše rozpadla. ‒ Dalšími útočníky z východu byli Avaři: byli to kočovníci, kteří pocházeli z Mongolska a Mandžuska. Do Evropy se dostali v r. 558. Zpočátku ohrožovali Byzantskou říši ‒ za vlády císaře Justiniána I. Po odchodu Langobardů do severní Itálie (568) se usadili v Karpatské kotlině, kde si vytvořili svou vlastní říši ‒ kaganát. Bojovali se Slovany (623), kteří tehdy obývali naše území (= Sámova říše). Nakonec byla jejich říše vyvrácena vojenskou výpravou franckého krále Karla I. Velikého (796). Po této porážce zbytky Avarů odešly za řeku Tisu; ostatní obyvatelstvo postupně asimilovalo s domorodými kmeny v Karpatské kotlině a na Slovensku.

─────

Ministra M. Beka omlouvá, že na rozdíl ode mne není historik, ale muzikolog. V Babišově vládě taky jeden takový odborník byl – coby ministr kultury. Ten ale nejezdil na sjezdy sudeťáků, ale raději se věnoval svému resortu. Zdá se, že ministr M. Bek ke své „misi“ ve Fialově vládě přistupuje úplně jinak než jeho dva nepříliš úspěšní předchůdci: vesnický „podučitel“ P. Gazdík a zakladatel plzeňských práv V. Balaš. Jeden horší než druhý. Po takové „elitě“ musí být každý nástupce „lepší“, není-liž pravda?

Ať tak či onak: ministra M. Beka si dovedu představit jako premiéra. Nebyl by to takový „ňouma“, jako je neslaný a nemastný P. Fiala. Vinou neschopnosti této vlády nám hrozí, že se po dalších volbách znovu do čela státu dostane „chaotik“ A. Babiš. Nečeká nás tedy žádná světlá budoucnost: jen pokračování stagnace a přešlapování na místě. Pokud do začátku odchodu příslušníků generace „Husákových dětí“ do penze (v průběhu 30. let 21. století) „nenastartujeme“ znovu ekonomiku k solidnímu růstu, budou naši potomci pouze živořit. S tím nám nepomůže ani dnes tak módní „umělá inteligence“.

30. 5. 2023

‒ RJ ‒

P. S.

Dva názory čtenářů

Aby to nevypadalo tak, že jenom já mám tak vyhraněně kritický názor na ježdění našich politiků do Němec a na klanění se sudeťákům, dovolím si ocitovat dva názory čtenářů, které byly publikovány jako reakce na článek o právě skončeném sjezdu v Regensburgu.

Autor prvního názoru F. N.: píše: „Je rozdíl mezi hrdou polskou vládou a pětikolkovými onucemi. Poláci si nenechají nic líbit. Současná česká politická reprezentace se jezdí miliskovat s pohrobky henleinovců a pokorně se omlouvá za největší zločin předků, kterým je, že se Třetí říši v čele s »milými krajany« nepovedlo český národ vyhubit.“ (iDNES.cz, 28. 5. 2023, 16:51)

Druhý názor je snad ještě výmluvnější. Jeho autorem je čtenář J. V.: „To jsem nevěděl, že pětikoalice má v programu být další spolkovou republikou Německa.“ (iDNES.cz, 28. 5. 2023, 16:15)

30. 5. 2023

‒ RJ ‒

Vyobrazení: B. Posselt a P. Bělobrádek