Svobodné noviny na internetu

ČT neplní svou edukační funkci! Kdy s tím začne?

Za všeobecného nezájmu našich sdělovacích prostředků jsme si v uplynulých dnech mohli připomenout jedno výročí, jež souvisí s tzv. babickými procesy. Tímto „zapomenutým“ jubileem je den popravy P. Jana Buly – 20. květen 1952. Bula byl třetím z římskokatolických kněží, kteří byli komunistickou justicí odsouzeni k trestu smrti za tzv. protistátní činnost a následně popraveni.

Abych byl zcela objektivní: Byly to tentokrát ČT1 a ČT24, jež odvysílaly krátkou reportáž z odhalení bysty P. J. Buly v Rokytnici nad Rokytnou, kde tento duchovní působil nejprve jako kaplan a později jako administrátor zdejší farnosti. K odvysílání reportáže došlo dne 21. 5. 2022, tedy den po 70. výročí Bulovy popravy. Budiž. Aspoň tento počin je třeba ocenit.

Kdyby poměry v ČT za něco stály a kdyby tam nevládla ta tlupa probruselských propagandistů, připravila by „veřejnoprávní“ televize aspoň samostatný díl pořadu „Historie.cs“ k „Případu Babice“. To neudělala ani v roce 2021, ani tentokrát. V obou případech, 2. 7. 2021, kdy bylo 70. výročí známých vražd komunistických funkcionářů ve škole v Babicích na Třebíčsku, a také nyní, 21. 5. 2022, dostal příležitost ke krátkému vyjádření historik M. Stehlík.

Vloni tvrdil, že jeden z pachatelů těchto vražd, L. Malý, nebyl agentem západních zpravodajských služeb, což nebylo nikdy prokázáno ani vyvráceno, letos zase hovořil o přímé roli K. Gottwalda. „Přímá“ byla jen v tom smyslu, že Gottwaldem řízený politický sekretariát ÚV KSČ vyjádřil několik dní před soudním přelíčením souhlas se sedmi absolutními tresty pro „babické vrahy“. Kdyby byl M. Stehlík přesnější, musel by zároveň uvést, že na pohřbu obětí babické tragédie dne 6. 7. 1951 hovořil Gottwaldův blízký spolupracovník – agent NKVD a ministr informací V. Kopecký.

[O „Případu Babice“ jsem psal od r. 1996 až dodnes již několikrát. Odkazuji proto čtenáře na své starší články: Případ Babice (SN č. 6/2021, vloženo 30. 6. 2021, ZDE), „Případ Babice“ a televizní všeználek M. Řezníček (SN č. 7/2021, vloženo 26. 7. 2021, ZDE) a Babice 1951 – potřetí (SN č. 9/2016, vloženo 6. 9. 2016, ZDE).]

─────

Kdo byl P. Jan Bula?

O mladém římskokatolickém faráři P. J.  Bulovi je dnes všeobecně známo, že je jedním z čekatelů na blahořečení (= beatifikaci). Určitě si to zaslouží, a to za krutou smrt, kterou mu přichystali komunističtí vládci po roce 1948. V době, v níž žil, se choval nadmíru důvěřivě a bez potřebné dávky předvídavosti. Nebezpečí tehdy číhalo doslova na každém kroku. Bylo proto jen otázkou času, kdy se jeho dobrých charakterových vlastností pokusí někdo zneužít. To se nakonec doopravdy stalo. Na vině byl především nedostatek zkušeností tohoto mladého kněze: fara v Rokytnici nad Rokytnou byla jeho prvním působištěm. Tím se lišil od ostatních dvou popravených farářů – V. Drboly i F. Pařila.

Jan BULA se narodil dne 24. 6. 1920 v Lukově (okr. Moravské Budějovice). Vystudoval nejprve gymnázium v Moravských Budějovicích, kde byl jedním z jeho spolužáků L. Malý, klíčová postava „kauzy Babice“, a pak pokračoval ve studiu teologie v Brně. Kněžské svěcení přijal dne 29. 7. 1945. Jeho první kroky pak vedly na faru v Rokytnici nad Rokytnou. Bulova posmrtná rehabilitace se uskutečnila až sedmdesát let od jeho narození – v roce 1990. Od roku 2004 probíhá přípravný proces na jeho blahořečení. (Podobně je tomu i v případě babického faráře P. V. Drboly.)

─────

Jak „nenalítnout“ podvodníkovi a neskončit na šibenici?

„Vina“ P. J. Buly spočívala v tom, že se v danou chvíli nacházel na nesprávném místě, kde jiní připravovali zločin. I když se sám do ničeho protiprávního zatáhnout nenechal, již fakt, že do své blízkosti pustil zločince L. Malého, měl za následek, že se dostal do soukolí komunistické justice, která ho nemilosrdně „semlela“.

Ani měsíce trvající vyšetřování StB nepřineslo žádné písemné důkazy o tom, že by něco provedl či napomohl k realizaci trestné činnosti jiných osob. Ze všech tří farářů, kteří po vraždách v Babicích skončili na šibenici, byl J. Bula zatčen jako první (30. 4. 1951) a popraven jako poslední (20. 5. 1952). Kdybych to měl vyjádřit stručně a výstižně: Tím, že byl J. Bula příliš dobrý a nadmíru důvěřivý, „odskákal“ to i za ty, kteří se zapletli do zločinu a jimž bylo jedno, kolik lidí stáhnou „do pekla“ s sebou.

─────

Osudový muž: spolužák Ladislav Malý

Na počátku neštěstí P. J. Buly bylo jeho setkání s někdejším spolužákem z gymnázia – Ladislavem Malým, který v r. 1949 utekl do Rakouska. (Tam byl podle všeho vyslán StB – jako v mnoha jiných případech údajných agentů západních tajných služeb.) Své první setkání s L. Malým popsal J. Bula ve výslechovém protokolu StB těmito slovy:

„Dne 25. února [1951], kdy jsem přišel z divadla, byl v místnosti přítomen Ladislav Malý. (…) Byl oblečen v uniformě SNB (= komunistické policie) v hodnosti štábního strážmistra. Říkal mi, že slouží v Břeclavi a že se mu služba nelíbí. Když jsem mu řekl, že vím o jeho ilegálním útěku za hranice, odpověděl mi, že to není pravda. Na jeho požádání jsem ho u sebe nechal přespat.“

Protokol pokračuje tím, že následujícího dne (26. 2. 1951) se mu „Malý svěřil [s tím], že není v SNB, (…) [ale] že se vrátil ilegálně ze zahraničí, kde prodělal nějaký výcvik. Sdělil mně, že byl poslán společně s více lidmi do ČSR a že on a dalších šest jeho společníků mají speciální úkol, a sice zmocnit se arcibiskupa [Josefa] Berana a tohoto převést ilegálně do zahraničí. Na zdůraznění svých slov vytáhl [Malý] pistoli a pohrozil mně, abych o tom mlčel, a říkal, že se půjde projít.“

Historka o arcibiskupu J. Beranovi se v kontextu doby zdála být hodnověrná. Až na to, že o místě pobytu internovaného církevního hodnostáře věděla pouze StB. Kdyby málo zkušený a přespříliš důvěřivý J. Bula více přemýšlel, musel by na to sám přijít. Bohužel se tak nestalo: byl to především „muž víry“.

Od prvního setkání se L. Malý objevil na faře v Rokytnici ještě několikrát. Zdá se, že zprvu přátelské vztahy dvou spolužáků se postupem času začaly měnit, dokonce „dramatizovat“. Dne 8. 4. 1951 Bula odepřel Malému nocleh se zdůvodněním, že má u sebe zbraně: 2 brokovnice, kulovnici, dva revolvery a kulometný pás s náboji kolem pasu. Malý znovu navštívil faru v Rokytnici dne 25. 4. 1951 v doprovodu neznámého muže. Bylo zřejmé, že je součástí nějaké ozbrojené skupiny. V téže době se již mezi sedláky z okolních vesnic šířila zvěst o tom, že Malý je agentem StB a že stojí za zatýkáním zdejších občanů. Proto se místní lidé Malému vyhýbali a varovali před ním ostatní.

Zlé tušení v souvislosti s opakovanými návštěvami L. Malého nakonec po dvou měsících od jeho první návštěvy pojal i samotný P. J. Bula. Bylo však příliš pozdě. Také smyčka kolem tohoto faráře se začala utahovat. Dne 28. 4. 1951 mu prý jakási neznámá žena (patrně nastrčená „volavka“) přišla na faru oznámit, že L. Malý byl při akci v obci Okříšky postřelen. Prostřednictvím této ženy žádal Malý faráře Bulu, aby zařídil jeho odvoz do Čáslavi. Poté, kdy to Bula odmítl udělat, následovalo jeho zatčení dne 30. 4. 1951. Ukázalo se, že se jednalo o předem připravenou past.

Ve stejné době, kdy došlo k zatčení J. Buly v Rokytnici, hrozilo ze strany StB zatčení také sedlákovi A. Plichtovi ze Šebkovic, který se po dobu 14 dní skrýval u L. Stehlíka (= příbuzného výše zmíněného historika M. Stehlíka) ve vesnici Cidlina. Vytváření odbojové organizace na Třebíčsku nezačalo až s příchodem L. Malého, nýbrž bylo staršího data: začalo již v srpnu 1950 a organizovala jej samotná StB v Jihlavě. Samozřejmě – s vědomím hlavních činovníků Jihlavského kraje: vedoucího tajemníka KV KSČ Miroslava Holzbauera, předsedy KV KSČ Jindřicha Pešáka a předsedy KNV Františka Honse.

─────

„Případ Babice“ se odehrával v režii KSČ a StB

Poté, kdy došlo dne 2. 7. 1951 k vraždě tří komunistických funkcionářů ve škole v Babicích, a poté, kdy byl vynesen verdikt o sedmi rozsudcích smrti pro údajné pachatele tohoto zločinu, zabývaly se celou záležitostí i orgány KSČ. Dne 10. 7. 1951 o věci jednal politický sekretariát ÚV KSČ v Praze (ve složení: K. Gottwald, A. Zápotocký, V. Široký, R. Slánský) a rozhodl o tom, že „případ třetího faráře (= J. Buly) bude vyloučen [z hlavního soudního přelíčení] a bude později souzen“. Stejně tak bylo rozhodnuto o tom, že „bude dán pokyn soudům, aby soudily vesnické boháče, kteří jsou nyní pranýřováni pro neplnění dodávek.“

Nezahálela ovšem ani tzv. bezpečnostní pětka KV KSČ v Jihlavě, která dne 19. 7. 1951 rozhodla o tom, že „po žních bude proveden druhý proces s dalšími účastníky teroristů, aby byl patřičný odstup času od prvního soudu.“ Do čela této druhé skupiny „z řad stoupenců vysoké církevní hierarchie, venkovských boháčů a jejich náhončích“ byl postaven P. Jan Bula.

Hlavní soudní přelíčení s touto druhou skupinou tzv. přechovávačů agenta L. Malého se konalo v kině Svět v Třebíči ve dnech 13.-15. 11. 1951. Z dobového hodnocení se dozvídáme toto: „Během třídenního jednání byla organisována účast 2000 posluchačů. (…) Slabší stránkou se ukázala i obhajoba, (…) kdy nebylo plně využito povinnosti obhajoby zjišťovat eventuálně polehčující okolnosti a obhájce se někdy jevil jako pomocník prokurátora. (…) Státní soud pak rozhodl takto právem: Jan Bula, nar. 24. 6. 1920, (…) se odsuzuje podle § 78, odst. 3, tr. z. k trestu smrti.“ (…)

Faráři J. Bulovi bylo kladeno za vinu, že pomáhal organizovat teroristický útok v Babicích, k němuž došlo dva měsíce po Bulově zatčení. Je tedy zřejmé, že během vyšetřování a následného soudního přelíčení převážily spíše argumenty čistě ideologické nad těmi právními.

Ve zdůvodnění zamítavého stanoviska Nejvyššího soudu k žádosti o milost pro P. J. Bulu se píše (ve stylu ideologické příručky z té doby): „Je známo, že duchovní, zejména na venkově, mají značný vliv na věřící obyvatelstvo. (…) V lidově demokratickém zřízení má stát v prvé řadě zájem na tom, aby naše mládež byla vychovávána v novém, pokrokovém a socialistickém duchu, a proto obviněný svým jednáním narušil naše socialistické zřízení v jednom z nejdůležitějších úseků.“

Jak bylo v té době obvyklé u hrdelních trestů, odvolání i žádost o milost byly rovněž v případě J. Buly zamítnuty. Třetí z odsouzených kněží v „kauze Babice“ byl oběšen dne 20. 5. 1952 v 5.00 hodin na dvoře věznice v Jihlavě. Posledním z popravených „babických viníků“ byl mladší syn sedláka Antonína Plichty ze Šebkovic – Stanislav Plichta (*16. 11. 1931), který byl vážně postřelen při „zátahu“ bezpečnostních složek v žitném poli u Bolíkovic. S. Plichta byl oběšen dne 23. 5. 1953 ve 2.10 hod. ve věznici v Praze na Pankráci.

─────

Dopis na rozloučenou

Nejen v případě JUDr. M. Horákové (†27. 6. 1950), ale i dalších čestných a statečných odbojářů, které se podařilo komunistickým mocipánům poplivat a poslat je na šibenici, protože překáželi na jejich cestě za absolutní mocí, je důležité poselství, s nímž se tito hrdinové loučili před cestou na věčnost.

P. J. Bula ve svém dopise před popravou napsal: „Největší posilou je mi to, že jsem věrně sloužil Bohu až do konce. Člověk Boha nikdy dost nemiluje, a to je jediné, čeho musí litovat. – Připadá mi, jako bych odjížděl do vzdálených končin, po kterých jsem snad ve snu toužil, vzdálených, odkud až se vrátím, nenajdu nikoho známého. A protože víme, že návratu není, vím, že Vy přijdete za mnou. Zase se shledáme, zase Vás obejmu ve světě novém, kde já už budu se známými čekat… Loučí se s Vámi a líbá Vás Váš Jenda.“

P. Jan Bula byl zbaven svého mladého života rukou komunistického kata ve věku 31 let. Ti, kteří ho poslali na smrt, nikdy souzeni a potrestáni nebyli. Je to hanba, která padá na hlavy všech polistopadových politiků – včetně těch současných pseudodemokratů v čele s P. Fialou.

Čest památce statečného kněze P. J. Buly! Věřme, že se brzy dočkáme jeho blahořečení!

23. 5. 2022

PhDr. Rostislav Janošík

Seznam vyobrazení:

1. P. Jan Bula (1920-1952), farář v Rokytnici nad Rokytnou.

2. Agent StB Ladislav Malý, hlavní pachatel vražd v Babicích.