Svobodné noviny na internetu

Známe to všichni: blba obvykle poznáme na první „huby otevření“. Někteří se u toho navíc tváří důležitě a sami sebe považují div ne za výkvět všeho lidstva. Většinou se jedná jen o domýšlivé pitomce, kteří si nevidí ani na špičku vlastního nosu. Ano, to je charakteristika osob, s nimiž se často setkáváme na obrazovce „veřejnoprávní“ České televize. Toho média, které sami jeho zaměstnanci „bůhvíproč“ (zdravím J. Železného!) považují za tu jedinou studnici poznání a „věčné pravdy“. Omlouvám se čtenářům za poněkud obsáhlejší úvod. Bez něho by další řádky byly jen málo srozumitelné.

U České televize (ČT) jsme si už za poslední dva roky zvykli na to, že se na nás valí z obrazovky jen samá propaganda: nejdříve „covidová“, pak „válečná“ a nyní zase ta, která je spojena s připomínkou 80. výročí atentátu na R. Heydricha (27. 5. 1942). Máme u nás sice dost jiných výročí, na která ČT ve své ideologické předpojatosti a omezenosti „zapomněla“, ale budiž! Zaplať Pánbůh aspoň za pár informací (kdyby byly aspoň objektivní, což nejsou) o tomto atentátu a o historických okolnostech, jež ho provázely. Ani tento útok na „pražského řezníka“ R. Heydricha se totiž neodehrával ve vzduchoprázdnu, nýbrž v kontextu velmi složité doby.

Včera (27. 5. 2022) jsme byli svědky nekonečného proudu informací o atentátu. Dlužno dodat, že se ČT snažila, aby nás zásobila informacemi. Opět poněkud jednostrannými. To, co musím ocenit, je věc pohříchu nahodilá a víceméně bezděčná: připomínka desítek a stovek obětavých občanů Protektorátu, kteří pomáhali protinacistickým odbojářů, třebaže jim za to hrozil trest smrti. Bez nich by byly nahodilé a špatně koordinované akce londýnského odboje v čele s E. Benešem málo úspěšné, či zcela kontraproduktivní.

Atentát byl totiž proveden – přes nesouhlas domácích odbojářů – jenom proto, aby tím byl „vylepšen“ nepříliš dobrý obraz tohoto politika. O něm je dostatečně známo, že „měl plán a tím plánem byl aeroplán“. Neměli bychom přeceňovat význam osoby (nikoli osobnosti) E. Beneše. Zase tak velký nebyl!

Jak již bylo uvedeno, ČT se v pátek 27. 5. 2022 velmi snažila, aby nám vnutila opět jednu „verzi“ příběhu. Ten sice vstoupil do dějin, avšak dodnes neznáme všechny okolnosti toho, jak se celý tento „příběh“ odehrál. Chybí řada kamínků do mozaiky, z nichž je poskládán.

Jedním z velesnaživých televizních poskoků, kteří již dlouhou dobu nechybí u toho, aby nás mohli „masírovat“ v duchu té „jediné správné pravdy“, je přestárlý „svazák“ (s hodně prošedivělými vlasy a líným mozkem) z líhně soudruha J. Varholíka – Daniel Takáč. (Podle jména je to dobře „zakuklený“ Slovák.) Vždy jsem ho považoval za extra velkého hlupáka, který se snažil a snaží zavděčit všem momentálním mocným na naší politické scéně.

Moderátoři z ČT to jistě nemají lehké, aby mohli předstírat dojem jakési objektivnosti a vyváženosti svého jinak zcela jednostranného působení. Už i malé děti chápou, že ta „naše-vaše“ televize „kope“ pouze za určitý typ českých politiků. Dělá to tak hloupým a nápadným způsobem, že si toho musí všimnout i slepí a nahluchlí občané, kteří za jejich mediální „představení“ musí platit koncesionářské poplatky. No řekněte! Není to drzost, když platíte za něco, co se vám nelíbí a co se skutečnou objektivní informovaností nemá nic společného?

Ale protože je D. Takáč jen jedním z mnoha poslušných slouhů našich politiků (včera „opozičních“, dnes „koaličních“), nezbývá mu nic jiného než „sloužit“ a „sloužit“. S tím pak souvisí i to, že se občas nechtěně zaplete do poněkud složité politické situace. Na nejrůznější „skrumáže“ máme u nás štěstí: neustále se něco děje a jen málokdo se v tom zmatku vyzná. Dokonce i někteří politici se už v tom neorientují.

Takáčovy „kousky“, které předvádí na ČT24, sleduji již dlouhá léta. Stěží bychom našli většího „patolízala“ a „podržtašku“ mocných. Kdyby to věděl, možná by se zastyděl a zalezl raději někam do kouta. Po tom, co předvedl dne 27. 5. 2022, by měl skončit a jít se živit něčím méně náročným, než je moderování a předčítání zpráv.

[Jistě jste si všimli, že na některých akcích se nepotkali tito dva politici z téže vlády: J. Černochová a její kolega J. Lipavský. Důvodem bylo neopatrné vyjádření J. Černochové ohledně J. Lipavského. Trvající nesympatie mezi M. Zemanem a týmž pirátským politikem mělo za následek, že ministr zahraničí nebyl pozván na jednání „expertního“ týmu M. Zemana ohledně zahraniční politiky. Proto také nebyl Lipavský přítomen v Národním muzeu. Nikde jsem nezaznamenal ani P. Fialu. Jako předseda vlády tam měl být, dokonce v první řadě!]

Co se týká vele ochotného televizního žvanila D. Takáče, dodnes mám v živé paměti jeho „zpovídání" J. Lipavského poté, kdy mu M. Zeman v Lánech dal najevo, že ho nehodlá jmenovat ministrem zahraničí, a to nikoli jen kvůli jeho nízké odborné kvalifikaci (titul Bc.), ale i kvůli prosudeťáckým postojům. V pořadu „Interview ČT24“ se tehdy D. Takáč mohl přetrhnout, aby z Lipavského „vypáčil“ tuto informaci. Leč – nedočkal se. Lipavský se tehdy rozhodl, že o tom mluvit nebude a že „platí dohoda uvnitř Fialovy pětikoalice“.

Vývoj nakonec potvrdil, že ta dohoda skutečně platila. Proto se Lipavský následně stal ministrem a proto jej M. Zeman nakonec jmenoval, byť s velkým sebezapřením. Došlo k oboustrannému trapasu: jak u Lipavského, tak i u Takáče. Oba se nicméně po tomto zesměšnění otřepali, jako by se nic nestalo. Výsledek známe: Zeman i nadále Lipavského ignoruje a nikdo s tím nic nenadělá.

Od té doby se D. Takáč činí, seč může, aby se novým mocným, tentokrát „fialovcům“, zavděčil. V televizi je „pečený vařený“, jako by tam neměli nikoho jiného. Podobné je to i dalším „užitečným idiotem“ ČT24 – J. Václavkem. To je nový, nadějný kandidát na cenu „Blb České televize“.

Na to, kolik zbytečných lidí ČT zaměstnává, je s podivem, že se tam „točí“ pořád dokola ti stejní jedinci. Co dělá ten zbytek „redaktorů“, kteří jsou na výplatní listině této televize? Ale dost možná je všechno úplně jinak a s D. Takáčem se počítá jako s dalším „žhavým“ kandidátem na příštího ředitele ČT. Kdoví? Já bych ho poslal zpátky na Slovensko – ke krajanům. A mohl by s sebou vzít i J. Síkelu z Fialovy vlády.

─────

Dne 27. 5. 2022 nás ČT24 celý den zásobovala informacemi o 80. výročí „Operace Anthropoid“. Moderátor D. Takáč chtěl být u toho, ale moc se mu to tentokrát nepovedlo. Neuhlídal si totiž jeden „přebrept“. Ve své horlivosti se dopustil velké faktografické chyby. Řekl, že R. Heydrich jel do Prahy (vstříc atentátu) limuzínou. Když jsem to slyšel, připadal jsem si jako při vysílání Rádia Jerevan. Ne, nebyla to limuzína, ale kabriolet!

Kdyby Heydrich nebyl takový „frajer“ a kdyby měl opancéřovanou limuzínu (jako jiní nacističtí pohlaváři nebo světoví politici dneška), pokus o atentát by nepochybně přežil. (Zastupující říšský protektor to všechno dělal naschvál, aby tím provokoval Čechy, o nichž prohlašoval, že si na atentát netroufnou. V tom měl pravdu: museli ho provést parašutisté ze zahraniční československé armády ‒ z Anglie.)

Případ atentátu na R. Heydricha nebyl událostí podle příruček věhlasných vojenských učilišť. Těch náhod a neočekávaných situací, které vstoupily do hry a jež provedení tohoto útoku provázely, bylo víc, než jsme ochotni připustit. Žádná událost neprobíhá nikdy přesně „podle plánu“, byť by byl sebedokonalejší. „Náhoda“ bývá „mrška“, která to může všechno hodně zkomplikovat. Ještě ani dnes nevíme všechno. Některá fakta již zůstanou natrvalo zahalena tajemstvím. Stále se totiž vychází z jednostranných informací, které shromáždilo vyšetřování německých okupantů. Vzhledem k přísné konspiraci je málo pravděpodobné, že by osoby, jež parašutistům pomáhaly, věděly víc, než bylo nutné.

Je dobré připomenout všechna tato fakta. A také to, že kabrioletem projížděl při své návštěvě texaského Dallasu americký prezident J. F. Kennedy (1963), který se rovněž stal obětí politického atentátu. Toho nezachránilo ani to, že měl ochranku. Heydrich kromě řidiče neměl nikoho. Spoléhal sám na sebe, protože se v prostředí českých „podlidí“ považoval za vyvoleného samotným Bohem. Kdo příliš vyčnívá nad ostatními, musí počítat se vším – i se smrtí.

Jsem přesvědčen o tom, že si moderátor D. Takáč dá příště pozor na to, co říká. Naši televizní a rozhlasoví novináři si často nevidí „do huby“ a plácají nejrůznější nesmysly. Domnívají se, že jim to lidi všechno zbaští i s navijákem. Občas se jim háček s navijákem stane osudným – jako v případě jmenovaného televizního moderátora. Nejde však pouze o jednoho televizního žvanila, který se „uřekl“ a doufal, že si toho nikdo nevšimne. Jistě jsem nebyl jediný, kdo tento „přebrept“ zaregistroval. Naši televizní diváci jsou pozorní a jen tak něco neprominou. A to je dobře.

ČT24 znovu prokázala to, co často tvrdím: že je hlavním dezinformačním médiem u nás. Chtělo by to ČT vypnout – podobně jako ty údajné dezinformační weby, kterých se v posledním čtvrt roce naši politici tak moc báli, že je nechali v rozporu s platnými zákony této země zablokovat. Tím se Fialův režim demaskoval jako „fašistický“.

A ještě jednu poznámku. Nerad to konstatuji, ale musím. Škoda, že podobné publicity jako 80. výročí provedení „Operace Anthropoid“ se ve vysílání ČT nedostalo 70. výročí popravy P. J. Buly (†20. 5. 1952). Vedení ČT by se nad tím mělo vážně zamyslet a zjednat nápravu. Naši občané (a televizní koncesionáři) mají právo rovněž na informace o protikomunistickém odboji.

Místo toho ČT vysílá do omrzení pořady o holocaustu a o A. Hitlerovi. Lidem se ta jednostrannost už začíná „zajídat“. Je třeba změnit styl práce, vážení soudruzi z ČT! Chápu, že pod vedením bývalého normalizačního komunisty P. Dvořáka se to dá uskutečnit jen obtížně. Pokud toho nejste schopni, složte své funkce a jděte na Úřad práce hledat jiné zaměstnání! ČT potřebuje „zeštíhlit“! A náš „politický rybník“ zase odbahnit!

Přeji Vám hezký den!

28. 5. 2022

‒ RJ ‒

Seznam vyobrazení:

1. Nepojízdný, šedozelený mercedes R. Heydricha v „zatáčce smrti“ pod Vychovatelnou v Libni ‒ krátce po atentátu (27. 5. 1942).

2. Situace na místě atentátu (rekonstrukce činu byla provedena německými vyšetřovateli dne 28. 5. 1942). V době atentátu tramvaj č. 3 právě zatáčí během jízdy ze stanice V Holešovičkách vzhůru vlevo do Kirchmayerovy třídy. Zůstává stát v důsledku výbuchu v okamžiku, kdy projíždí touto zatáčkou. Na zastávce v Kirchmayerově třídě stojí další tramvaj.