Svobodné noviny na internetu

Motto: „Nemělo by být zapomenuto toto: TOP 09 nikdy nepodpořila prodloužení nouzového stavu a veškerá omezení po celou dobu populisticky kritizovala.“ (Názor čtenáře z internetu)

K tomu dodávám: Tak se chová nikoli státotvorná opozice, nýbrž nenávistní a záštiplní sabotéři, kteří škodí vlastní zemi. (RJ)

Václav Moravec měl co dělat, aby to „ukočíroval“…

Možná by bylo přesnější použít příměr o třech „kohoutech v sukních“, a nikoli na hnojišti, ale v kurníku nebo na hřadě. (Jeden čtenář z diskuse na internetu soudí, že s tou „Moravcovou“ jsou to vlastně slepice čtyři.) Ale to už je vcelku detail. To slůvko „hnojiště“ považuji za podstatné, protože naše současná politická scéna je jedním, rozrůstajícím se hnojištěm či přesněji: Augiášovým chlévem, který se nikomu nechce vyklidit od nahromaděného hnoje, do něhož jsme všichni zapadli až po krk. Ještě dýcháme, ale brzy nás ty sra*ky udusí. Chtělo by to starověkého siláka Hérakla (Herkula), ale ti už se vyskytují pouze v amerických filmech. U nás nikoho takového nemáme.

Často kritizovaný diskusní pořad „Otázky VM“ přinesl v neděli 9. 5. 2021 docela zajímavou „přestřelku“ mezi třemi sebevědomými mladými ženami. (Dámu jsem tam nezahlédl žádnou.) Moderátor V. Moravec si dal záležet na tom, aby pozval tři ženy, a to politicky „vyváženě“: jednu ze stávající vládní koalice (J. Maláčová, ČSSD), další z uskupení SPOLU (M. Pekarová-Adamová, TOP 09) a do třetice z konkurenční dvojkoalice Pirátů a STAN (O. Richterová, Piráti).

Obě opoziční poslankyně již dopředu avizovaly, že se hodlají stát příští ministryní práce a sociálních věcí. Zatímco O. Richterové lze objektivně přiznat, že si za celé funkční období v PS „odpracovala“ v této oblasti své, pozice M. Pekarová-Adamová je diametrálně odlišná: ta zatím vynikla pouze jalovým žvaněním na libovolné téma. Navíc to byly spíše řeči určené pro televizní kamery a PR před volbami – než co jiného.

Proto mi není doopravdy jasné, co tam ta paní s nalakovaným i nehty a vytetovaným arabským nápisem na paži chce dělat, když nic neumí a má za sebou minimální praxi. V jejím případě nelze hovořit o kvalifikaci ani o praxi v oboru, protože kdysi módní „andragogika“, kterou studoval každý jenom proto, aby měl něco vystudováno a mohl si napsat před své jméno titul, není ve skutečnosti žádná odbornost. Je to něco jako VUML z doby po r. 1989.

Absolventi tohoto studia většinou nic neznají a jsou pro praxi nepoužitelní. Proto se řada z nich tlačí právě do politiky – v naději, že se uplatní aspoň tam. Většina našich politiků z generace „Husákových dětí“, kterých se to týká, jsou nevzdělaní hlupáci s obrovskou touhou po moci. Tak trochu to připomíná starý známý komunistický slogan o někdejších mladých komunistických kádrech, které se draly k moci po roce 1948: „Čítať ani písať neviem, ale vojnu vám urobím!“

Zopakuji pouze to, co jsem už kdesi napsal: Do politiky by měli přicházet výhradně zkušení lidé teprve tehdy, až budou mít za sebou alespoň 10 let praxe v oboru. Znamená to, že mají vystudovaný nějaký klasický, nosný obor, který je dokáže uživit. Nikoli jakési „pavědy“ typu politologie, mediální vědy či podobných zbytečných pseudooborů, jimiž se dnes nabídka studijních programů vysokých škol jen hemží. Když se pak dotyčná osoba dá „na politiku“, náš stát pak dopadne tak, jak to momentálně vidíme okolo sebe.

Celkový dojem z diskuse u V. Moravce musel být pro nezaujatého diváka zdrcující: tři domýšlivé političky (to své sebevědomí by mohly prodávat někde na farmářských trzích), které by z fleku mohly dělat „ředitelky zeměkoule“. Jedna důležitější než druhá. Bohužel – původní záměr moderátorovi moc nevyšel. Pozval si do svého pořadu tři aspirantky na funkci příští ministryně práce a sociálních věcí, jež bude muset řešit obtížnou situaci s ozdravováním ekonomiky a celé společnosti poté, kdy skončí „covid-19“ a kdy se naplno projeví všechny důsledky „covidového socialismu“, a ono NIC.

Ekonomové zatím okolo tohoto problému našlapují po špičkách, avšak těm přemýšlivějším občanům musí být již teď jasné, že s tak obrovským dluhem a s vlnou bankrotů a strmým nárůstem nezaměstnanosti se nám všem nebude v příštích deseti letech žít dobře. Až skončí všechny ty státní podpory kvůli zachraňování již neexistujících pracovních míst, teprve pak poznáme hloubku ekonomické krize, do níž přerostla dosavadní krize zdravotní. A to nemluvím o hluboké krizi morální a politické, jež vyvřely na povrch díky „kauze Vrbětice“.

Kdo čekal zasvěcenou debatu o otázkách ekonomických a sociálních, jak by se slušelo na příští ministryně práce a sociálních věcí, ten musel být hodně zklamán. Spíš se tam mlátila dávno vymlácená sláma: povídačky o Vrběticích, o nichž kromě několika povšechných frází neřekl nikdo nic nového, jakož i známá „Honzíkova cesta“ za soudruhem Putinem do Moskvy. Nic z toho, co zajímá běžného občana a voliče – pár měsíců před parlamentními volbami, které jsou přece jen důležitější než všechny volby ostatní. Tak tomu alespoň vždycky bývalo.

V tomto směru bylo asi nejzajímavější „mlžení“ J. Maláčové ohledně nového „rouškovného“ pro seniory. Nezastírám, že to zajímá také mě – jako starobního důchodce, který je zvyklý počítat každou korunu. Jakékoliv přilepšení k té dosavadní „almužně“ je lepší než nic. (Většinou se jedná jen o desetinu toho, co za svou mizernou práci pro občany pobírají poslanci.) To ostatně pochopil už i A. Babiš, a proto se tak stará o očkování. Možná se v zápalu altruismu, aby zlepšil celkovou situaci, rozhodl, že bude očkovat dosud nenaočkované osmdesátníky a sedmdesátníky sám se svým týmem.

Ze všech „neekonomických“ a „nesociálních“ témat, která se u V. Moravce „přemlela“, mě zaujalo to, že O. Richterová se nejhlasitěji zastávala T. Petříčka, kterého se nakonec ČSSD sama zbavila, protože se postavil proti J. Hamáčkovi a otevřeně se spojil s tzv. opozicí. Petříček a spolu s ním i Netolický se stali docela obyčejnými renegáty, odpadlíky, kteří svými obojakými postoji a prohlížením existujících problémů poškozují jednotu strany. Pro tyto politické korouhvičky se vžilo označení „socanští Jidáši“. Jsou to ti, které si sama strana hřála na prsou, dokud jí nevražili kudlu do zad.

O Petříčkovi je přece dobře známo, že je člověkem bez charizmatu, ale i bez vlastního názoru, čili: obyčejnou „loutkou“ Bruselu a Washingtonu. Kromě podrazů se od takového individua nedá čekat nic. Proto jeho konec vadí spíše „opozici“ než spolustraníkům. Není to divné? Možná v tom bude mít prsty Petříčkova manželka, o níž je známo, že je členkou KDU-ČSL. Nadbíhání černoprdelnické „žumpě“ ze strany některých socanů je patrné již delší dobu.

Ač mám nejednu výhradu ke všem třem besedujícím političkám, jednoznačně se ukázalo, že nejlepší „vyřídilku“ má J. Maláčová. Přičítám to jednak výši jejího IQ, které přesahuje součet obou kolegyň, jednak pohotovosti a argumentační připravenosti reagovat na nastolované otázky. To všechno souvisí s předchozí praxí J. Maláčové na vysokých úřednických postech ve státní správě, jimiž od skončení studia v zahraničí prošla. Nic z toho M. Pekarová-Adamová ani O. Richterová nemají. Tento handikep stěží doženou, protože nejlepší léta pro učení již mají za sebou. Jsou to v podstatě „političky z inkubátoru“: Pekarová se toho naučila málo od M. Kalouska as „knížete pána“, kdežto Richterová se to neměla naučit kde. V politice totiž neexistuje spravedlnost ani rovné šance pro všechny.

─────

„Straně věřte, soudruzi!“

Co však na celé televizní debatě oceňuji nejvíc, je fakt, že se J. Maláčová nebála poukázat na vratké základy obviňování J. Hamáčka z „vlastizrady“. Současná místopředsedkyně ČSSD před televizními kamerami poukázala (stejně jsem to učinil já několik dní před tímto pořadem na stránkách SN) na nápadnou podobnost „kauzy Vrbětice“ s politickou atmosférou z počátku 50. let 20. století, kdy u nás probíhaly soudní procesy s tzv. nepřáteli socialismu. Tato atmosféra byla tehdy ovlivněna heslem: „Straně věřte, soudruzi!“ Dnes jsme se posunuli dál: stačí věřit České televizi a plukovníku M. Koudelkovi. To nás má zachránit. Opravdu?

Nebezpečnost tehdejší situace spočívala v tom, že Státní bezpečnost (StB) byla sice formálně podřízena ministru vnitra (tím byl politicky zkompromitovaný V. Nosek), avšak ve skutečnosti si tajná komunistická policie počínala jako „stát ve státě“. Její vyšetřovatelé ve spolupráci se sovětskými bezpečnostními poradci sbírali kompromitující materiály dokonce na komunistického prezidenta K. Gottwalda a na další osoby z nejvyššího vedení KSČ. Tuší vůbec někdo, čím se zabývají pracovníci BIS – kromě „naskakování“ na zpravodajské hry sovětských tajných služeb?

Na celé diskusi okolo Vrbětic a záhadné „cesty-necesty“ J. Hamáčka do Moskvy bylo nejzábavnější to, že ani jedna z těchto političek nepatří k pamětnicím toho, co tady bylo před rokem 1989. Všechny se narodily v průběhu 80. let 20. století a o událostech z 50. let 20. století nemohou vědět zhola nic. Kromě toho, co od někoho slyšely nebo se někde dočetly. Také tady je J. Maláčová ve výhodě: pochází z Uherského Hradiště, kde stojí známá věznice StB, v níž fanatičtí a sadističtí vyšetřovatelé mučili vězně komunistického režimu elektrickým proudem. Výsledkem bývalo to, že se dotyčný vyšetřovanec buď přiznal (i k tomu, co neudělal), nebo se fyzicky či psychicky zcela zhroutil (a přiznal se až později).

[O této věznici jsem opakovaně psal, např. v článku Babišův populismus a cynismus nezná hranic (SN č. 3/2018, vloženo 19. 3. 2018, ZDE).]

Ve chvíli, kdy píšu tento článek, přinášejí „Parlamentní listy“ autentická svědectví místních obyvatel z Vrbětic a okolních vesnic, které leží nedaleko muničních skladů, o tom, jak se tam kšeftovalo s materiálem, kdo a za jakých podmínek tam byl zaměstnán onou soukromou firmou, jež měla dotyčný sklad pronajatý, jakož i o nedostatečném zabezpečení tohoto původně vojenského prostoru před vniknutím nepovolaných osob.

Publikována byla i svědectví pamětníků o tom, že Česká televize (její regionální redakce ve Zlíně) se podílela na manipulacích s informacemi: vystřiženy byly nepohodlné otázky občanů na tiskových konferencích z doby těsně po událostech z r. 2014. Zbývá se tedy ptát: Komu se chtěli zavděčit režimu sloužící presstituti z ČT? Soudruhu krajskému policejnímu řediteli, předlistopadovému členu KSČ a absolventu Vysoké školy SNB plk. JUDr. J. Tkadlečkovi a jeho pobočníkům? Nebo snad neschopnému ministru vnitra M. Chovancovi a policejnímu prezidentovi T. Tuhému? V souvislosti s těmi třemi jen poznamenávám: o pár měsíců po výbuších muničních skladů ve Vrběticích jsme se mohli přesvědčit o jejich totální neschopnosti při zásahu proti masovému vrahovi v Uherském Brodě (24. 2. 2015). Bylo to natolik velké selhání policie, že k němu nenajdeme v našich novodobých dějinách obdoby.

Vrátím se nicméně ještě k tomu, co jsem od diskuse v pořadu „Otázky VM“ očekával já, ale co tam vůbec nezaznělo. Až totiž skončí dnešní „covidový socialismus“, zbudou té příští vládě (lhostejno, kdo ji bude tvořit), která se již nemůže dočkat chvíle, až obsadí své vyhlédnuté kanceláře, jen oči pro pláč. S neřízenou vlnou bankrotů soukromých firem a s nárůstem nezaměstnanosti nikdo z těch příštích „ministrů“ jaksi nepočítá, jako by to bylo již dávno vyřešeno. Ono to však přijde, protože to přijít musí. Ekonomické zákony se totiž neřídí přáním politiků. Bohužel, nebo bohudík?

─────

Velezrada není vlastizrada

Zaměňování těchto dvou slov (= právních kvalifikací) našimi politiky a propagandisty z mainstraemových médií, zejména z ČT, jsem si vzal na paškál již před rokem, kdy jsem kritizoval nekvalitní práci naší „veřejnoprávní“ ČT. V souvislosti s připomínkou 70. výročí popravy JUDr. M. Horákové se vyznamenala obzvláště moderátorka ČT D. Písařovicová a pozadu za ní nezůstávali ani další propagandisté z ČT (Fridrichová, Witowská).

D. Písařovicová např. tvrdila, že M. Horákovou odsoudili a nechali popravit komunisté kvůli „vlastizradě“. I když to nebyla pravda, opakovali po ní tento nesmysl další redaktoři ČT, ale i někteří politici. Proti této lži se dokonce neohradil ani žádný z historiků: stačilo přece nahlédnout do rozsudku z 8. 6. 1950, kde se píše o dvou trestných činech podle zákona č. 231/1948 Sb.: velezradě (§ 1) a špionáži (§ 5).

[O této smutné kapitole z dějin televizní propagandy viz článek Flašinet zvaný Česká televize, 2. část (SN č. 12/2020, vloženo 1. 12. 2020, ZDE).]

Než se sešel rok s rokem, máme tu další příběh s „vlastizradou“. Tentokrát z ní byl obviněn (zatím nebyl odsouzen ani oběšen na šibenici) dokonce samotný ministr vnitra ‒ J. Hamáček (ČSSD). Stalo se tak poté, kdy zpravodajský server „Seznam Zprávy“ zveřejnil článek s dost podivnou konstrukcí: Hamáček prý chtěl „vyhandlovat“ dodávku 1 milionu kusů vakcíny „Sputnik V“ a příslib konání summitu Putin-Biden v Praze za to, že bude „kauza Vrbětice“ (= účast dvou agentů GRU ve výbuchu muničních skladů v r. 2014) tak říkajíc „zametena pod koberec“. Jak to chtěl kdosi udělat (= s tím zametením), když už o tom věděl neupřesněný počet zpravodajců a novinářů u nás i ve světě, to je věru velká záhada?!

Jisté je jen jedno: Hamáček si chtěl tímto způsobem „šplhnout“ tam nahoře (že by dokonce u báťušky Putina?), splnit úkol, aby jeho „kámoš“ M. Zeman dostal v Kremlu čárečku, a tak pomoci „mrtvé“ ČSSD zpátky z rakve do volebních místností. K tomu, aby aspoň doklopýtala k podzimním parlamentním volbám, ať už bude výsledek hlasování jakýkoliv. Kvůli Hamáčkově hlouposti, malé prozíravosti a neznalosti zvyklostí v oblasti diplomacie skončily všechny tyto plány nezdarem. Ještě dříve, než mohlo dojít k jejich realizaci.

S odstupem času málokdo pochybuje o tom, že J. Hamáček do Moskvy letět chtěl, jen není jasné, co by tam mohl podnikat a zda by vůbec měl šanci něco vyjednat. Rozumní lidé o reálnosti smělých politických plánů předsedy ČSSD pochybují a ťukají si prstem na čelo. Zdá se, že to všechno musel vymýšlet někdo ve stádiu značné opilosti.

Mediální příběhy, kterých se nám v posledních měsících urodilo víc, než je zdrávo, se vyznačují jednou pozoruhodnou vlastností: houževnatým životem. Člověk by spíš očekával život „jepičí“, protože při argumentační chatrnosti nemají šanci vydržet v povědomí médií i veřejnosti déle než týden. To se ostatně potvrdilo: Po „kauze Vrbětice“ tu máme v krátkém čase příběh „Honzíkovy cesty“ do Moskvy. A hned po něm začal týž server „Seznam Zprávy“ servírovat milovníkům politického bulváru další „neuvěřitelný“ příběh: o nepřiznaných vedlejších příjmech a o nenahlášených nemovitostech ministra zdravotnictví – P. Arenbergera. (Na jazyku mě svrbí jedna filmová hláška: „Ale hlásit se to musí, velebnosti!“)

Inu, do voleb je ještě daleko, a proto musíme očekávat další a další mediální „fabulace“. Zatímco v r. 2017 byly volební karty rozdány vlastně již před volbami, tentokrát to bude mnohem napínavější – až do samého konce. Kandidáti na příštího premiéra jsou tři, ale prezident M. Zeman bude jmenovat pouze jednoho z nich. Jen se obávám, že nemáme u nás dost zdatných vypravěčů, kteří by ty očekávané příběhy dokázali v tak krátkém čase „vysypat z rukávu“. Scenáristé našich nekonečných televizních seriálů „jedou“ na 200 procent svého výkonu, a proto žádný vhodný náhradník není na obzoru. Nakonec se toho bude muset ujmout plk. M. Koudelka, protože nejsou lidi.

Z hlediska čistě účelového využívání právě aktuálních „kauz“ je to víceméně jedno. Stačí, když si politik z toho koláče „vyzobe“ pár rozinek a vhodně je naservíruje voličům. To by v tom byl čert, aby to nezabralo! Přesně tak si začali počínat politici opoziční koalice SPOLU. Zatímco P. Fiala, který je z těch tří předsedů na tom intelektuálně nejlíp, se spíše drží stranou, protože již tuší, do čeho se namočil a co mu nakonec zlomí vaz, oba zbývající předsedové se pokoušejí každou jednotlivost využít až „do mrtě“. Snad ani netuší, jak jsou při tom svém počínání směšní a trapní, obzvláště jistá „surikata“ s rouškou i bez ní.

─────

Stane se M. Pekarová-Adamová novou A. Hodinovou-Spurnou?

Z našich současných politiků, kteří se již nemohou dočkat, jak se uvelebí v oněch slíbených ministerských seslích, se zatím jako nejiniciativnější projevuje nevzdělaná a pologramotná předsedkyně TOP 09 M. Pekarová-Adamová, která již dávno pozbyla poslední zbytky soudnosti. Tato ambiciózní osoba, hájící až do roztrhání těla zájmy Bruselu, jen ne ty české, označila na tiskové konferenci před jednáním PS dne 4. 5. 2021 J. Hamáčka za „vlastizrádce typu Biľaka a Indry“. Slyšel jsem ta slova na vlastní uši, a proto pozdější vykrucování se této političky, že to tak neřekla, nemohu brát vážně. Bohužel – přesně tak to řekla.

Pokud někdo z českých nebo československých politiků 20. a 21. století splňoval kritéria pro naplnění skutkové podstaty trestného činu „vlastizrady“, byli to nejspíš představitelé tzv. konzervativního křídla ve vedení KSČ v r. 1968. Buď to byli signatáři tzv. zvacího dopisu ze srpna 1968 (bylo jich ve skutečnosti nikoli pět, ale asi dvacet), nebo pomáhali Sovětům s provedením vojenských operací během invaze z 20. na 21. 8. 1968, např. V. Šalgovič nebo A. Kapek. (Oba v r. 1990 spáchali sebevraždu, protože jim hrozilo, že skončí na šibenici. Pseudohumanista V. Havel to pak zařídil tak, že byl zrušen trest smrti.)

Předsedkyně TOP 09 se díky tomuto výroku stala populární a začala poskytovat rozhovory kdejakému médiu, a tak nakonec ztratila přehled o tom, co komu vlastně řekla. Do celé „kauzy vlastizrady“ se zapletla tak dokonale, že si popletla „velezradu“ s „vlastizradou“. Celé to pak vyvrcholilo tím, že se odmítla J. Hamáčkovi omluvit, třebaže verzi o politickém „handlu“ vakcíny „Sputnik V“ za „kauzu Vrbětice“ nepotvrdil nikdo z účastníků tajné schůzky J. Hamáčka se šéfy zpravodajských služeb. Při opakovaných dotazech novinářů M. Pekarová-Adamová tvrdila, že se nemá zač omlouvat, protože J. Hamáček prý svou cestu do Moskvy přesvědčivě nevysvětlil.

Podobně jako ona se zachoval i předseda KDU-ČSL M. Jurečka. Tomu kdosi poradil, aby J. Hamáčka přímo neoznačil za „vlastizrádce“, ale aby zvolil opatrnější formulaci o „naplnění znaků vlastizrady“. Tipuji, že tím rádcem byl právník-amatér M. Výborný, který sám pochází z rodiny právníků. Znovu se ukázalo, že lidovci se neustále točí jako korouhvička ve větru. Každý den nabízejí nová a nová témata, ale nikdo o ně nestojí: o lidovce ani o ta témata.

Jediný ze tří předsedů koalice SPOLU, „fialový Péťa“ z Brna, se předmětné tiskové konference nezúčastnil, protože byl v péči lékařů – na akutním zákroku, po němž vyfasoval dvě slušivé francouzské hole. (S nimi se objevil na další tiskovce v PS dne 12. 5. 2021, na níž byl ohlášen společný postup s dvojkoalicí Pirátů a STAN – při vyslovování nedůvěry vládě A. Babiše.) K blekotání o „vlastizradě“ se připojil za „modroptactvo“ rovněž známý poslanecký žvanil, který si prý barví vlasy, Z. Stanjura. Muž s velice špatnou pověstí, který sotva tuto stranu zachrání před pádem do bezvýznamnosti.

Kdyby M. Pekarová-Adamová tušila, jak si svým obviněním J. Hamáčka z „vlastizrady“ sama naběhla na vidle, kousla by se raději do jazyka a mlčela by. Právě ona se totiž zachovala před rokem jako typická „pragovačka“ z roku 1968. (Článek o tom bude zveřejněn samostatně, aby toto téma příliš nezatěžovalo text tohoto článku.) Zkrátka: hloupí lidé se nevědomky dopouštějí fatálních chyb. Když si někdo nevidí do huby, dobře mu tak!

Pokaždé, když vidím a slyším tuto mladou političku levičácké pidistraničky TOP 09, chce se mi z plna hrdla zvolat: Jen tak dál, mladá, uvědomělá soudružko! Brzy z Tebe vyroste zanícená stoupenkyně jediné správné cesty, jako byla soudružka Anežka Hodinová-Spurná (1895-1963). Tato obětavá pracovnice komunistického ženského a mírového hnutí a dlouholetá předsedkyně Výboru československých žen byla přece jen jiným typem političky, než jak si pamatujeme normalizační soudružku M. Kabrhelovou.

Zdá se, že M. Pekarová-Adamová může A. Hodinové-Spurné směle konkurovat. Také ona je náležitě uvědomělá a nechybí jí ani potřebná dávka demagogie a fanatismu. Dokonce ani rouška to nedokáže zakrýt. Proto této političce doporučuji, aby založila „Svaz česko-bruselského přátelství“ a aby se nechala zvolit jeho předsedkyní. To bude mít v Bruselu mnohem větší váhu než nějaká podivná strana se „spícím knížetem“. D. Feri by jí mohl dělat „sekretářku“ a plešatý „odborník na epidemiologii a vakcinaci“ V. Válek zase tiskového mluvčího.

Hloupý výrok M. Pekarové-Adamové o Hamáčkově „vlastizradě“ se podobá jako vejce vejci jinému výplodu koronavirem narušeného mozku. Ten se týká lidoveckého „válečného štváče“ J. Bartoška, který při projednávání tzv. bezpečnostního dotazníku ohledně dostavby jaderné elektrárny Dukovany prohlásil, že případná nabídka ruské firmě „Rosatom“ se rovná „zvacímu dopisu z roku 1968“.

K tomu jen poznamenám, že v té době byl J. Bartošek ještě „na houbách“, takže o tom může vědět „velký kulový“. Tento nejapný tlach jistého „černoprdelnického“ žvanila nemá cenu vůbec komentovat. Na místě je spíš doporučení, aby autor tohoto výroku co nejdříve navštívil psychiatra a nechal se pořádně vyšetřit. Divím se tomu, že pár rozumných lidí, kteří v KDU-ČSL bůhvíproč ještě zůstávají, dovolí, aby pověst jejich strany systematicky poškozoval hloupý a ošklivý J. Bartošek. Opravdu jsou lidovci na tom tak špatně, že nikoho jiného nemají? S touto „reprezentací“ se ve vrcholné politice sotva udrží. Je to však jejich věc.

Bratři lidovci, je nejvyšší čas tu vaši prohnilou partaj rozpustit a vypustit! Také koaliční „kolega“ P. Fiala to již pochopil, ale jako typický „sralbotka“ nemá odvahu již dojednanou koalici SPOLU „odpískat“. (Kdoví, co za to dostal?) Také tento „politolog na baterky“ dospěl k závěru, že uvedený koaliční projekt nemá žádnou budoucnost a že to ODS pošle „do kytek“.

Socani prý budou brzy „upalovat“ J. Hamáčka před dveřmi „Liďáku“. Mohli by to udělat na dvoře, aby to lidi neviděli, ale podle kuloárních informací si to tam nechtějí zaneřádit od tohoto cynického „neřáda“. Proto ta „exekuce“ proběhne v Hybernské ulici. Nebude to sice tak slavná poprava, jako byla ta před 400 lety (21. 6. 1621) na Staroměstském náměstí, ale v každém případě to přiláká diváky a možná i voliče k podzimním volbám.

Kde bude rituálně „popraven“ P. Fiala, až ta jeho povedená koalice ve volbách neuspěje? O tom právě v těchto dnech probíhá vnitrostranická diskuse, hlavně na internetu. Mohlo by se to konat v Řeporyjích ‒ u Fialova „kámoše“ P. Novotného, nejlépe u památníku věnovaného vlasovcům. Řeporyjec Pavka tu exekuci bude doprovázet striptýzem, který se rozhodla přenášet i ruská televize. Soudruzi Putin a Lavrov se již nemohou této podívané dočkat.

Tož tak, vážení přátelé z koalice SPOLU! Přeji vám mnoho zdaru v podzimních volbách! Snad to nebude větší „masakr“ než u socanů. Ti by mohli získat 1-2 procenta. U vaší trojkoalice to odhaduji na 5-7 procent. Víc to zřejmě nebude, ale i s tím se do Sněmovny pár kandidátů vaší narychlo „uklohněné“ koalice dostane. Na vládní angažmá to sice nevypadá, ale přesto si to v té Sněmovně může pár vašich „trafikantů“ užít. Za těch několik „melounů“ v českých korunách to přece stojí, není-liž pravda?!

14. 5. 2021

‒ RJ ‒

─────

Reakce čtenářů na oznámení o vyvolání hlasování o nedůvěře vládě A. Babiše:

„Komické trio – Jurečka, Pekarová, Fiala. Parta ubrečenců. Ti nikdy nebudou vládnout.“ – „To je ta (= M. Pekarová-Adamová), co loni seděla za tím stolem na Karlově mostě a oslavovala konec epidemie? Ta si taky nevidí do huby…“ – „Ta ‚chytrá‘ paní Pekarová by se měla společně s ostatními veliteli opozice nechat léčit. To, co předvádějí, je hnus.“ – „Pekarko, Tebe mít doma, tak ze mne bude násilník.“ – „Pekarová a Feri před rokem (= 30. 6. 2020) tancovali na Karlově mostě a vykřikovali, jak vyhnali Corona 19. A vše je jinak.“ – „Pekarová je koncentrované zlo.“ – „ODS škodí uplakaný Fiala s tou vykulenou, přechytřelou surikatou.“ – „Pět trapných šašků prahnoucích po moci.“ – „Kdyby za pandemie vládli oni, bylo by mrtvých 100 000.“ – „Rybí voko, Paní kukel, Pasáček vepřů, Komodred a Necharismatický profesůrek. Tak na to se těším. Konečně přijde ráj.“

K tomu poznamenávám: S nimi ráj určitě nepřijde. Nebyli ho schopni nastolit ani komunisté, i když měli historicky daleko příhodnější podmínky – vnitropolitické i zahraničně politické. Tito amatéři, natěšení na vládnutí, pouze uvěřili iluzi, která se nikdy nemůže uskutečnit. Proč? Právě kvůli naprosto nepříznivé situaci u nás doma. A také proto, že nás díky vykonstruované „kauze Vrbětice“ zatáhli někteří naši nezodpovědní politici do takřka neřešitelné situace: ocitáme se v izolaci. Na rozdíl od Ruska, které si těch „izolací“ prožilo ve svých dějinách víc (a umí s tím „žít“) to může být pro naši zemi smrtící. Počkejme si pár měsíců, jak budou právě tito politici kormidlovat mezi Skyllou a Charybdou, aby se z toho dostali živí! Obávám se, že již v této chvíli tady máme poměrně dost politických mrtvol, které na podzim v politice skončí. Samozřejmě – nedobrovolně. Jak jinak, že ano?

16. 5. 2021

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Kdo chce uspět v politice, nesmí se chovat jako ublížená primadona

Jen co jsem dopsal tento článek, objevil se na „Seznamu Zprávy“, který vytrvale přiživuje pseudokauzy typu Vrbětice, „Honzíkova cesta“ a Arenbergerovy nepřiznané příjmy, článek o tom, kterak zlí muži vyhrožují našich veleoblíbeným političkám: M. Pekarové-Adamové a O. Richterové. Zatímco té druhé jsem se vždycky zastával, i když s některými jejími názory nesouhlasím, ale jsem přesvědčen o tom, že to v politice myslí poctivě, jen o tom nedokáže přesvědčit veřejnost, případ omezené a fanatické „eurosvazačky“ M. Pekarové-Adamové je úplně jiný. A také její společenská nebezpečnost. Někteří muži to řeší tak, že své hysterické ženě dají pár facek, po kterých se uklidní a pak zase „šlape jako hodinky“. U Pekarů to asi funguje jinak. Ke škodě této „výjimečné“ a stále nedoceněné političky.

Úvaha o tom, že obě jmenované političky jsou nástupkyněmi J. Švorcové a M. Kabrhelové, není přesná: Obě soudružky byly reprezentantkami své doby. Švorcová byla sice fanatická komunistka, ale jinak vynikající herečka a recitátorka (jedna z nejlepších, jaké jsme měli). Kabrhelová byla naproti tomu načančaná „dáma“ mezi soudružkami z ženského hnutí: dělala těm dojičkám a uklízečkám, které přijímal u sebe na Hradě soudruh G. Husák, jakousi „gardedámu“, aby to pro soudruha prezidenta nebyl až takový šok.

Někteří čtenáři v diskusi na internetu těmto dvěma političkám posílají tyto vzkazy. Čtenář M. B. soudí o obou ženách následující: „Tak u Richterové to s tím znásilněním nebude tak horké. Ten malý, škaredý, zubatý chlapec by nevzrušil ani imigranta. No a Pekarová, to je vyšinutá eurofanatička, která se časem odrovná sama.“ Čtenář V. M. zase uvádí toto: „Tak ať jdou do fabriky k pásu. Tam, jim nikdo vyhrožovat nebude. Teda za předpokladu, že ty nevymáchaný huby nechaj zavřený.“ Čtenář O. Ch. reaguje těmito slovy: „Pekarová? Není to ta politička, kvůli které zesílily výhružky proti Hamáčkovi na základě kauzy bez důkazů, kdy teď i jeho děti žijí ve strachu?“ A čtenář J. J. má jasno: „Jedna uplakaná a druhá vykulená.“ A ještě jeden pravdivý názor čtenáře P. N., se kterým obě „dámy“ nejspíš nebudou souhlasit: „Vždyť se nemohou divit. Na jedné straně neprofesionální, infantilní a naivní řeči Richterové, na druhé straně štvavé, nenávistné a arogantní žvásty Pekarové. Obě by se měly raději věnovat nějakým domácím pracem a neotravovat veřejný prostor.“

Myslím, že těch pět názorů úplně stačí – jako ukázka, jak na tom tyto političky u naší mužské veřejnosti jsou. Není to nic hezkého. Tyto dámy by se nad tím měly aspoň zamyslet a nečekat až na výsledky podzimních voleb. Troufám si odhadnout, že to pro ně nedopadne dobře.

16. 5. 2021

‒ RJ ‒