Svobodné noviny na internetu

Tu informaci jsem zaznamenal pouze na jediném zpravodajském serveru. Pod titulkem „Lichtenštejnsko zřídí v Česku honorární konzulát. V jeho čele bude exministr Herman“ ji zveřejnily „Lidovky.cz“ (6. 5. 2021, 17:19). Na této zprávě by jistě nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o prohnilou partaj lidovců, která je známa svým politickým lavírováním a posluhováním kdekomu: před rokem 1989 komunistům, po pádu jejich režimu tzv. pravici a v posledním desetiletí postkomunistickým populistům v čele s A. Babišem. O nevyzpytatelných postojích politiků KDU-ČSL v poslední době raději nebudu ztrácet slov. Jsou to politické korouhvičky, na které se nedá spolehnout. Nejnověji to vidíme v jejich rozklížené „trojkoalici“ SPOLU, v níž jeden táhne „hot“ a druhý „čehý“.

Jméno bývalého mluvčího České biskupské konference a pozdějšího ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů D. Hermana netřeba představovat. Tak kluzkou a nesympatickou postavičku nelze přehlédnout. Od konce politického angažmá v Sobotkově vládě (2014-2017), kde vykonával funkci ministra kultury, byl Herman na „volné noze“. Dostal sice přivýdělek ve vládní radě pro lidská práva (šéfuje jí exministryně H. Válková), avšak žádné stabilní a dobře placené místo od r. 2017 neměl. Teprve nyní se začalo blýskat na lepší časy.

Hermanovy pravidelné návštěvy na Sudetoněmeckých dnech v Bavorsku se v loňském roce projevily tím, že mu Spolková republika Německo udělila tzv. Velký spolkový kříž. O této události, která rovněž prošla téměř bez povšimnutí našimi sdělovacími prostředky, jsem psal v tomto článku: „Nadbíhání politiků KDU-ČSL se vyplatilo“ (SN č. 9/2020, vloženo 8. 9. 2020, ZDE). A nezůstalo jen u toho. O půl roku později se konečně pro Hermana našla tak dlouho vyhlížená doživotní „trafika“, odkud se mu bude odcházet do penze daleko líp než za dosavadních nejistých poměrů. Tento lidovecký žvanil a politický komediant non plus ultra už není žádný mladík: nedávno oslavil 58 let. (V povědomí veřejnosti je dodnes slavná komediální scénka se strýčkem Bradym. Naposledy tento politik na sebe upozornil informací o předčasně ohlášené smrti bývalého hradního „protokoláře“ J. Forejta.)

[Nedalo mi to, abych se neseznámil s „životopisem“ tohoto údajného disidenta a pronásledovaného kněze, jak je uveden ve Wikipedii. Musel jsem se hodně smát. „Pronásledovaný“ student teologie, kterého nechají komunisté v klidu dostudovat a jen ho sleduje zlá StB jako „prověřovanou osobu“, to je doopravdy historka k popukání. Spolu se mnou by se jí od srdce zasmáli i mnozí bývalí vězni komunistických kriminálů a uranových lágrů, s nimiž jsem se znal. Koho chce tento podivný „kněz“ svými báchorkami oblbovat? Možná tak hloupé lidovce, k nimž v r. 2013 vlezl, ačkoliv s touto stranou neměl předtím nikdy nic společného – podobně jako bývalý komunista P. Pithart, dnes slavný a zasloužilý „lidovec“. Je to doopravdy legrace jako v normalizačním pořadu „Televarieté“.]

O nové uplatnění nepostradatelného „demokrata“ a „disidenta“ D. Hermana se v těchto dnech postaralo Lichtenštejnské knížectví, které po desítky let marně usiluje o vrácení konfiskovaného majetku zabaveného tomuto rodu kvůli kolaboraci s nacisty za války ‒ na základě Benešových dekretů. Shodou okolností těch nenáviděných „dekretů“, o nichž se pravidelně hovoří právě na setkáních sudeťáckých revanšistů v Bavorsku. Tam za nimi jezdí nejen D. Herman, ale i další lidovecký kolaborant P. Bělobrádek a socanská „přítelkyně“ M. Marksová-Tominová. U Hermana i u Tominové je to o to pikantnější, že oba mají ve svých rodinách židovské předky. Jak známo, právě na Židy měli sudeťáci obzvláště spadeno. Hlava mi to nebere, ale s tím už se nedá nic dělat. Holt – někdo žije podle úplně jiné „logiky“ než většina občanů této země.

Co je však nejdůležitější: D. Herman bude nejnověji vykonávat funkci honorárního konzula Lichtenštejnského knížectví v České republice. Jistě to nebude dělat zadarmo, i když se jedná o diplomatický post „honorární“. Jak se nechala slyšet lichtenštejnská ministryně zahraničí, má prý radost z toho, že tuto funkci bude vykonávat tak „kvalifikovaná a uznávaná osobnost“. No nevím, jak na to ta paní přišla, ale moje hodnocení této „osobnosti“ je poněkud odlišné. A nejsem v tom zdaleka sám. Herman totiž patří k těm nejostudnějším politickým figurkám, jaké u nás máme. Každý slušný člověk si před touto „osobností“ musí s opovržením odplivnout.

Nepochybuji nicméně o tom, že naivní příslušníci rodu Lichtenštejnů doufají v to, že právě v osobě „přítele sudetských Němců“ D. Hermanovi nalezli toho správného přímluvce a obhájce jejich „nároků“ na konfiskovaný majetek. U našich soudů zatím vždy narazili na nepřekročitelné překážky, které brání vydání jejich rodového majetku. Nelze proto očekávat žádné „průlomové“ rozhodnutí ani v tom případě, že se majetkovými nároky tohoto rodu budou zabývat soudy Evropské unie. Obávám se, že v tom jim nejspíš příliš nepomůže ani „odborník na všechno“ D. Herman. Chtělo by to nějakého lepšího advokáta. Doporučuji lidoveckého advokáta-amatéra M. Výborného, který rovněž vystudoval teologii. Není to tak odpudivý zjev jako D. Herman, a proto by mohl mít při tomto vyjednávání mnohem větší úspěch.

Fakt, že budeme mít honorární konzulát Lichtenštejnského knížectví v Praze a že v něm již konečně nalezne to správné „teplé místečko“ právě D. Herman, beru jako docela dobrou zprávu. KDU-ČSL konečně našla pro svého zasloužilého „kolaboranta“ místo, na jaké dlouhá léta čekal. V době, kdy se tato strana propadá do dluhů, jí to může vytrhnout trn z paty. Podobných „balvanů na krku“ má KDU-ČSL víc. Bohužel – ne pro každého se takto výnosná „trafika“ najde. Např. bývalý europoslanec P. Svoboda, ačkoliv před nástupem do této funkce působil na Právnické fakultě UK v Praze, se po neúspěchu ve volbách do EP v r. 2019 musel spokojit pouze s místem v jakémsi stranickém vzdělávacím institutu. Nu což? Aspoň neskončil na Úřadu práce, kam brzy zamíří většina lidoveckých poslanců poté, kdy neuspějí v podzimních parlamentních volbách.

6. 5. 2021

‒ RJ ‒