Svobodné noviny na internetu

Zakladatelem našeho kritického dějepisectví byl Felix Job DOBNER (1719-1790), řeholním jménem Gelasius, historik a piarista.

Narodil se dne 30. 5. 1719 v Praze v rodině truhláře Josefa Dobnera a Marie Anny, rozené Schäfflerové. Studoval nejprve na jezuitském gymnáziu v Praze. Působením svého příbuzného J. Skrinciho vstoupil v r. 1737 do piaristického řádu: přijal jméno Felix Job a Sancta Catharina. V piaristické koleji v dolnorakouském Hornu vystudoval filozofii a teologii. Odtud byl poslán do Vídně, kde vyučoval na piaristickém gymnáziu a zároveň ještě studoval práva. Později i Dobner působil jako profesor humanitních věd na řádových školách v Mikulově, kde učil gramatice, a v Kroměříži (učil tu rétorice). Roku 1750 byl povolán do Slaného jako učitel rétoriky a poetiky.

Piaristický řád, jehož byl Dobner členem, významně v této době konkuroval jezuitům v péči o domácí školství. Dobnerovým přičiněním se podařilo dosáhnout u dvorské kanceláře povolení ke zřízení piaristického gymnázia – pro 4 třídy české a 4 třídy německé. Do Prahy, kde tato vznikla, přišel Dobner se šesti kněžími ve funkci prefekta. Zpočátku se vyučovalo v Celetné ulici, kde Dobner za tím účelem koupil dům, a později v nově postavené koleji na Novém Městě pražském – na Příkopech. V čele piaristického gymnázia stál Dobner celkem 15 let (1762-1785) jako jeho rektor. Poté se věnoval výhradně vědecké práci. Zemřel dne 24. 5. 1790 v Praze.

Gelasius Dobner si získal uznání nejen jako představitel piaristického školství v Praze, nýbrž i jako historik. Láska k českým dějinám ho přivedla na myšlenku sestavit „vlastenecký slovník dějepisný, zeměpisný a životopisný“. Byl to tehdejší světící biskup pražský Václav A. Vokoun, velký milovník českých dějin, kdo získal Dobnera pro úkol sepsat kritickou českou historii a kdo mu umožnil přístup k historickým pramenům v pražských církevních knihovnách.

Na počátku radikální změny našeho dějepisectví doby pobělohorské ve skutečně vědeckou historiografii byla výzva V. Vokouna, aby se Dobner postavil proti stávající praxi a aby sepsal českou historii na základě kritického rozboru písemných pramenů. Jedno z prvních pojednání, kterým Dobner tuto proměnu českého dějepisectví zahájil, byla německy psaná studie o tom, zda legenda o sv. Ludmile a sv. Václavovi pochází skutečně z pera břevnovského mnicha Kristiána. Dobner tímto svým dílem otevřel odbornou diskusi mezi historiky, která trvala více než dvě stě let.

V té době zemřel biskup V. Vokoun (†1757) a na pořad dne se dostal záměr vydat latinsky překlad kroniky Václava Hájka z Libočan. Původní překlad piaristy Viktorina a Sancta Cruce pod dlouhým latinským názvem, jenž bývá historiky zkracován na „Annales Hagenciani“, G. Dobner doplnil o kritický komentář, který vyšel v letech 1761-1768 v šesti svazcích.

Přes nepřízeň domácích „kolegů“, kteří trvali na věrohodnosti Hájkovy kroniky, stalo se toto Dobnerovo průkopnické dílo základem moderní české historiografie („kritického dějezpytu“). Za tento počin se Dobner dočkal mnoha ocenění v rámci piaristického řádu i mimo něj. V r. 1772 mu císařovna Marie Terezie darovala mnoho knih k dalšímu studiu a přiznala mu roční penzi ve výši 300 zlatých.

Dobnerův komentář k Hájkově kronice se fakticky stal samostatným vědeckým zpracováním starších českých dějin. Jeho šestý svazek zahrnuje období let 1094-1198. Při zkoumání pramenů pořídil Dobner v různých šlechtických a církevních archivech množství dosud nevydaných listin a dalších písemností. Takto shromážděný materiál začal v r. 1764 vydávat jako pramennou edici s názvem „Monumenta historica Bohemiae nusquam antehac edita“ (Dosud nevydané historické památky Čech). Tato šestisvazková edice pramenů vycházela až do r. 1785. Mezi vydanými prameny byly i kroniky, počínaje Kosmovou Kronikou českou.

Kromě toho byl Dobner autorem mnoha dalších historických studií, psaných latinsky nebo německy. V nich se autor věnoval např. otázkám rozsahu Velkomoravské říše, původu cyrilice a hlaholice, staroslovanské bohoslužby v českých zemích, otázkám vztahu českého státu k německé říši atd.

Gelasius Dobner byl prvním moderním českým historikem, který stavěl na kritické metodě zkoumání písemných pramenů a odmítal neprověřené fabulace a výmysly. Byl to on, kdo skončil s tzv. hájkováním v českých dějinách. Po vydání jeho kritického komentáře k Hájkově kronice se už žádný český historik neodvážil nekriticky opírat výhradně o tohoto středověkého kronikáře.

V pozdějších letech byla Dobnerova osobnost zastíněna jinými českými historiky. Dvě století negativního nazírání české společnosti na úlohu kněží způsobilo, že Dobnerovo jméno bylo téměř zapomenuto.

16. 5. 2010

PhDr. Rostislav Janošík

Podobizna G. Dobnera pochází z časopisu Světozor (1867).

(Převzato z tištěných SN č. 2/2010, str. 7.)