Svobodné noviny na internetu

● Lůza je nejhorší vykladač pravdy. (Seneca)

● Pravda plodí nenávist. (Ausonius)

● Naše památka bude žít tehdy, pokud jsme si ji svým životem zasloužili. (Plinius)

● Nemůžeme všichni všechno. (Horatius)

● Staré velebíme, o nové nedbáme. (Tacitus)

● Krátký čas života je dostatečně dlouhý k dobrému a čestnému životu. (Cicero)

● Hanebně začalo, hanebně skončilo. (Livius)

● Začátky všech věcí jsou nepatrné. (Cicero)

● Škodlivé je všude to, co je přílišné. (Seneca)

● V lichocení špatného člověka se skrývají nástrahy. (Phaedrus)

● Nejhorším druhem nepřátel jsou pochlebníci. (Tacitus)

● Rozpoznat vhodnou chvíli pro mlčení a pro mluvení, to je velká věc. (Seneca)

● Kdybys byl mlčel, zůstal bys filozofem. (Boëthius)

● Když se špatný člověk dělá dobrým, tehdy je nejhorší. (Publilius Syrus)

● Lháři obvykle nevěříme, ani když mluví pravdu. (Cicero)

● Dobrý člověk nedokáže křivdit. (Publilius Syrus)

● Velikost člověka posuzujeme podle ctnosti, nikoliv podle majetku. (Nepos)

● Vytrvalá dobrota vítězí nad špatnými lidmi. (Seneca)

● Tím nejlepším ať je ten nejméně špatný. (Seneca)

● Mnoho lidí se bojí o svou pověst, málokteří o své svědomí. (Plinius)

● Nikdy není pozdě na cestu k dobrým mravům. (Seneca)

● Úspěch ničemů láká mnohé. (Phaedrus)

● Odňat může být trest, vina však zůstane dál. (Ovidius)

● Sláva následuje ctnost jako stín. (Cicero)         

● Padne-li velký muž, je i po pádu veliký. (Seneca)

● Velký a pamětihodný čin se neděje bez nebezpečí. (Terentius)

● Za slávou kráčí závist. (Sallustius)

● Největšímu štěstí se má věřit co nejméně. (Livius)

● Lidé si uvědomují dobro pomaleji než zlo. (Livius)

● Ze zel je třeba vybírat nejmenší. (Cicero)

● Každé zlo lze snadno potlačit v zárodku; jakmile zakoření, zpravidla sílí. (Cicero)

● Po nevlídných časech zas přijdou lepší. (Horatius)

● Skutečná přátelství jsou věčná. (Cicero)

● Přátelství má větší cenu než příbuzenství. (Cicero)

● Přátelství si vyhledávej mezi sobě rovnými. (Ovidius)

● Mezi pánem a otrokem není žádné přátelství. (Curtius Rufus)

● Přátelství může být jedině mezi dobrými lidmi. (Cicero)

● Přízeň osudu přátele získává, nepřízeň spolehlivě prověří. (Seneca)

● Potají přítele napomínej, ale veřejně chval! (Seneca)

● Přátelství má být nesmrtelné, nepřátelství smrtelné. (Livius)

● Pravá láska nezná míru. (Propertius)

● Je vlastní lidské povaze nenávidět toho, koho jsme urazili. (Tacitus)

● Nenávist mezi blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší. (Tacitus)

● Ať nenávidí, jen když se bojí. (Suetonius)

● Žena buď miluje, nebo nenávidí, nic jiného. (Publilius Syrus)

● Vždy nestálý a měnivý tvor je žena. (Vergilius)

● Měkká výchova, kterou nazýváme shovívavostí, oslabuje veškeré duševní a tělesné síly. (Quintilianus)

● Svornost mezi bratry je vzácná. (Ovidius)

● Lásku, která je mezi dětmi a rodiči, může zmařit jen zvlášť opovrženíhodný čin. (Cicero)

● Je přirozené, že rodiče milují své děti. (Cicero)

● Od přírody nejvíce tíhneme k tomu, co jsme se naučili v raném mládí. (Quintilianus)

● Mládí sluší skromnost. (Plautus)

● Lehkomyslnost je zřejmě vlastní mládí, rozvážnost stáří. (Cicero)

● Nejdřív starcům slábne paměť. (Seneca)

● Stařec je zřídkakdy šťastný. (Seneca)

● Jak často bývají největší duchové skryti v ústraní. (Plautus)

● Nikoliv věkem, nýbrž nadáním se dosahuje moudrosti. (Plautus)

● Je dovoleno dát se poučit i nepřítelem. (Ovidius)

● Po ukvapeném rozhodnutí následuje lítost. (Publilius Syrus)

● Je vlastností hlupáků vidět cizí chyby a na své vlastní zapomínat. (Cicero)

● Chybovat je v povaze každého člověka, ale jen hlupák ve svém omylu setrvává. (Cicero)

● Kdo začal, má hotovou půlku. (Horatius)

● Kůň, který dlouho stál, špatně poběží. (Ovidius)

Z knihy Moudrost starých Římanů (Praha 1990) vybral:

‒ RJ ‒