Knihovna Písek
Písecká knihovna patří k nejstarším českým veřejným knihovnám. Jejich význam spočívá především v tom, že jsou přístupné všem lidem bez rozdílu. Připomeňme, že knihovna pražská zahájila činnost v roce 1891. V dalších městech jich bylo nejvíce založeno v první polovině 19. století. Založení té písecké spadá do doby, kdy sílily vlivy národního obrození. Vznikla zásluhou profesora píseckého gymnázia Řehoře Zeithammera, který byl jejím prvním knihovníkem.
Připomeňme si časová data vzniku a postupného vzrůstu. Roku 1841 první úmysly k založení, v červenci výzva k založení, v listopadu otevřena s fondem 150 svazků. Datum prvního listopadu nese zakládací listina… Nadšený vlastenec Karel Ninger, jako člen obecního zastupitelstva, prosadil roku 1886 pro knihovnu příspěvek 50 zlatých z obecního rozpočtu. V roce 1891 se zde nacházejí také ročníky časopisů Květy, Lumír, Osvěta, Poutník od Otavy a další.
Roku 1920 vzniká název Veřejná obecní knihovna Palackého v Písku. V roce 1934 se stěhuje do prostor, které vybudovala písecká spořitelna na Velkém náměstí. Knižní fond již tvořil téměř 22 tisíc svazků. Doba okupace (1939-45) přinesla neustálé kontroly a revize. Bylo vyřazeno přes 4 tisíce knih, podařilo se jich zachránit více než dva tisíce. Bylo ale nařízeno odstranit z názvu jméno Františka Palackého. V roce 1941 oslavila knihovna 100. výročí svého trvání, v roce 1945 jí byl vrácen název Veřejná lidová knihovna Františka Palackého. V roce 1949 vznikl při knihovně Klub čtenářů; čítárna byla dočasně umístěna v jídelně bývalého hotelu Dvořáček.
V roce 1951 knihovna rozšířila působnost na celý okres a současně se stala po metodické stránce centrem pro všechny typy knihoven. V roce 1953 získala titul „Vzorná lidová knihovna“. V té době měla 2 a půl tisíc čtenářů. V roce 1970 byla otevřena nová budova knihovny na Alšově náměstí. Na konci 80. let 20. století ji využívalo více než 6 tisíc čtenářů a uskutečnilo se přes 280 tisíc výpůjček.
V roce 1990 se knihovna stala členem Svazu knihovníků a informačních pracovníků. V průběhu devadesátých let se přešlo na automatizovaný knihovní systém LANius. S účinností od 1. ledna 2000 se změnila právní forma knihovny – z rozpočtové na příspěvkovou organizaci. V roce 2003 se zřizovatelem stalo Město Písek a byl změněn název na: Městská knihovna Písek. V roce 2005 byl spuštěn nový knihovní systém CLAVIUS a v roce 2006 se oslavilo 165. výročí založení.
Jistě by bylo nespravedlivé nezmínit se blíže o zakládajícím knihovníkovi. Řehoř Zeithammer se narodil v nedaleké Štěkni, roku 1828 se stal humanitním profesorem na píseckém gymnáziu. V roce 1844 také založil opatrovnu (školku) pro děti chudých zaměstnaných rodičů. V tomto roce byl jmenován čestným občanem města. Později odešel do Prahy na malostranské gymnázium, pak působil jako školní inspektor. V roce 1848 se stal členem Královské učené společnosti, literárně byl činný v českém i německém jazyce. Zemřel v roce 1881 v Praze.
Jak plynul čas, a ubíhala voda v řece Otavě, přicházeli další knihovníci ‒ jako pokračovatelé tohoto významného díla. Stejně tak se měnilo i umístění knihovny. Z Alšova náměstí do Karlovy ulice, do budovy starého divadla, později do budovy spořitelny a zase zpět na Alšovo náměstí… V roce 2002 byla zrušena ZŠ J. A. Komenského (rovněž na Alšově náměstí), která je v přestavbě s rozpočtovým nákladem přes 167 mil. korun. A právě zde má být od listopadu 2018 nové sídlo knihovny…
„Dům bez knih je jako tělo bez duše.“ (Julius Zeyer).
„Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“ (Karel Čapek).
František Růžička (Hlas svědomí)
Knihovna na Alšově náměstí
Dřívější škola J. A. Komenského (vzadu)
