Svobodné noviny na internetu

Ženy, ženy, ženy…

Stále to slyšíme. Máme prý málo žen v politice. Funkcionáři politických stran a hnutí na tuto známou pravdu narazí pokaždé, když před kterýmikoli volbami sestavují kandidátky. Ženám se do politiky nechce, protože tam je žádná velká sláva nečeká. Spíše jen problémy, „zlá krev“, pomluvy, závist a intriky ze strany těch méně chytrých, méně krásných a méně úspěšných spoluobčanek. Kdo by se za této situace do politiky hrnul, že ano?

Když se pak nějaká ta žena ve zralejším věku, když už nemá na krku děti a může se realizovat i trochu jinak než u plotny či žehlicího prkna, najde a dostane se na kandidátce na volitelné místo, obvykle to nedopadne dobře. Ani s ní, ani s funkcí, do níž se po zvolení dostane.

Ženy se objevují v nejvyšších patrech naší politiky již od jejich zrovnoprávnění po vzniku první Československé republiky. „Tatíček“ Masaryk byl v tomto směru nezvykle moderní muž a demokrat. Nejenže si vzal za manželku příslušnici jiného než vlastního národa, ale dokonce připojil její příjmení k tomu svému (Garrigue).

Ženy, obvykle starší a lidsky i politicky zkušenější, se dostávaly do politiky již v první polovině 20. století, a to v rámci jednotlivých politických stran, zejména levicových: komunisté měli jak svou A. Hodinovou-Spurnou, tak i ženy-spisovatelky (M. Majerová, M. Pujmanová, J. Glazarová); národní socialisté JUDr. M. Horákovou, F. Plamínkovou či F. Zemínovou; sociální demokraté zase L. Jankovcovou. Výrazné političky byly i ve vysloveně „mužských stranách, např. Čs. straně lidové (H. Koželuhová).

Žen v politice nebylo a není nikdy dost, a proto některé strany, např. u nás ČSSD, prosazují tzv. kvóty na jejich umístění na kandidátkách. Zda je to dobře, či naopak špatně, ukáže až čas. Ženy se úspěšně uplatňují také v naší současné politice – v zákonodárných sborech či v exekutivě.

V každé politické straně či hnutí nějaké výrazné představitelky ženské části populace najdeme (aby to bylo genderově vyvážené): v ANO 2011 je to např. A. Schillerová, T. Malá nebo J. Jermanová-Pokorná, v ODS M. Němcová či A. Udženija, v ČSSD K. Valachová a J. Fialová, v TOP 09 M. Pekarová-Adamová, v KSČM M. Semelová či M. Vostrá; své představitelky má také hnutí STAN (V. Kovářová). Naproti tomu žádnou výraznější ženu nemají Piráti ani Okamurova SPD. Zatímco SPD je „stranou jednoho muže“ s náckovskou rétorikou, u Pirátů je to poněkud překvapivé zjištění.

●●●

Nejen „slepice“, ale i „kohouti“…

Co se týká Babišovy vlády č. 1 (v demisi), zastoupení žen v ní je nad obyčej velké. Snad v žádné polistopadové vládě jich nebylo tolik. Babiš, jakožto začínající politik, který by rád řídil stát jako firmu (zatím se mu to moc nedaří), dobře ví, jak je důležité mít ve vládě ženy, aby splňoval Bruselem prosazované kvóty a genderová pravidla. Ještě by ho za to mohl někdo z těch „eurobyrokratů“ kritizovat a evropské dotace pro Agrofert by se ocitly v ohrožení. Lépe je neprovokovat a raději plnit úkoly vstřícně, nejlépe v předstihu a tajně (např. podpis Marakešské deklarace ministrem vnitra). Ani urgence nemá bruselské panstvo rádo…

Aby i nadále mohlo být v „Česku“ líp, musí se plnit všechno, co nám z Bruselu nařídí. Když už se podařilo „zaparkovat“ kauzu „Čapí hnízdo“ u A. Schillerové na Ministerstvu financí a vzít vítr z plachet všem těm bruselským „udavačům“ typu T. Zdechovského, vyplatí se raději srazit kufry, neremcat, neprovokovat a hlavně „makat“. S tím se pak dá přežít i malý atomový výbuch, kdyby někdo omylem zmáčkl červené tlačítko. (Lhostejno, zda to bude Trump, Kim nebo Šlechtová.)

Zkrátka a dobře: Veliký Andrej ví, jak se má řídit firma, aby v ní všichni rádi „makali“ a byli svému chlebodárci věrni až do roztrhání těla. Stačí se podívat na některé jeho bývalé poslance. Například bývalý novinář M. Komárek, kterého jeho otec Valtr málo řezal šňůrou od žehličky, aby z něho vychoval slušného člověka, chválí svého bývalého šéfa A. Babiše i poté, kdy v parlamentu skončil (asi to tam bylo opravdu o držku) a teď je nucen se živit jako novinář na volné noze. Přesto chválí Babiše dál, třebaže i slepému musí být jasné, že dělá jednu kravinu za druhou. Zdá se, že si ze Sněmovny odnesl nějaký zákeřný virus, který napadl jeho mozek: výsledkem jsou nesmysly, které teď M. Komárek píše. Číst se to nedá.

Další z „postižených“ je exposlanec J. Zlatuška. Onen pán s motýlkem, který při projednávání Babišových korunových dluhopisů říkal do mikrofonu v Poslanecké sněmovně takové hlouposti, že se to nedalo poslouchat. Prý je to univerzitní profesor. No, potěš Pánbůh! To jsme to dopracovali. Jestliže máme na našich vysokých školách takový intelektuální „výkvět“ a morální „odpad“, pak nás už nic horšího postihnout nemůže. Jedině snad pandemie dosud neznámé choroby.

O bývalém komunistickém lampasákovi B. Chalupovi, který spolu s J. Zlatuškou a R. Vyzulou v roce 2017 v PS tak statečně hájili svého stranického šéfa, až se nadosmrti znemožnili v očích všech slušných lidí, raději pomlčím. Nemám o něm žádných zpráv. Nejspíš se nad ním zavřela voda poté, kdy ze Sněmovny odešel a znovu zvolen nebyl ‒ na rozdíl od déle sloužícího Babišova patolízala R. Vyzuly.

●●●

Jedna „slepice“ horší než druhá?

Ale vraťme se k Babišovým ženám v jeho „jednobarevném“ kabinetu! Jsou čtyři – jako slepičky na hřadě. Chodí prý brzy spát, aby mohly již za kuropění vstávat a v šest hodin ráno být v úřadě. Tak to kdysi dělával i císař pán František Josef I. Ten vstával ve čtyři hodiny ráno. Na rozdíl od Babišových ministryň nemusel do své kanceláře dojíždět kočárem ani autem. Chodil pešky. Rád absolvoval procházky jak po zahradách Schönbrunnu, tak i všude tam, kam jako mocnář rozlehlé říše zavítal. Kvůli této oblibě dostal v Čechách přezdívku „Starý Procházka“.

Inu, co by za to dal náš novodobý monarcha (nebo gosudar?) z Pražského hradu. Ten má však problémy s nohama – prý neuropatii. Musejí ho občas vodit, aby neupadl, někdy i nosit, když už se na ty bolavé nohy nedokáže postavit. V úřadě se mu líbí a nehodlá jej v dohledné době opustit. Tvrdí, že se svými milovanými občany tady bude až do devadesáti let. Máme se tedy na co těšit. Lékařské konzilium tvrdí, že náš pan prezident je naprosto zdráv a v kondici – fyzicky i duševně. Vzhledem k jeho celkové zchátralosti lze vyloučit, že by mohl být označován jako „Starý Procházka číslo 2“. Proto mu lidi raději říkají buď „Ovar“, nebo „Netvor z hradního obludária“.

Slovenský oligarcha A. Babiš, který se již půl roku zacvičuje na roli českého premiéra, byť stále ještě bez důvěry parlamentu, má jakožto novodobý komunistický „kapitalista“ ve svém „portfoliu“ (tak se tomu dnes učeně říká, aby nikdo nevěděl, o co jde) rovněž drůbežárny (lidově: slepičárny). V nich se chovají kuřátka, slepičky, ale i kachny a husokachny, zkrátka: drůbež všeho druhu. A ta, jak známo, vyžaduje velkou péči a lásku těch, kteří se o ně starají.

Však to Saša Uhlová vloni pěkně popsala ve své reportáži, kterou ČT odvysílala až po volbách, aby údajně ovlivnila výsledky pro Babišovo hnutí/stranu ANO 2011. „Řepkobaron“ Babiš měl tehdy zamotanou šišku kvůli knize, kterou napsal a před volbami vydal J. Patočka. Babišovi kamarádi z ČSSD se mu za to pomstili a vyloučili ho ze strany. Pěkně „po komunisticku“, jak se to za soudruha Husáka dělávalo.

Také Babiš se o své „slepičky“ ve vládě, ve Sněmovně i v dalších úřadech vzorně stará. K jeho nejvěrnějším spolupracovnicím patří ministryně A. Schillerová. Má na starosti nejen resort financí, ale i úkol z nejtěžších: spolehlivě a natrvalo „zamést“ kauzu „Čapí hnízdo“ pod vládní koberec. (Vydatně jí v tom pomáhá středočeská hejtmanka J. Jermanová-Pokorná.) Další velepracovitou ministryní je K. Dostálová. Obě tyto dámy poslouchají svého šéfa na slovo. A když řekne, že je třeba souhlasit s podporou vlády od KSČM a SPD, nediskutují o tom, nevykrucují se před televizními kamerami, ale za všech okolností svého předsedu podpoří. I kdyby řekl sebevětší pitomost. Šéf je šéf a s tím se nediskutuje…

Třetí z Babišových ministryň, která má pod sebou náročný resort práce a sociálních věcí, kudy ročně protečou obrovské miliardy korun na tzv. mandatorní výdaje, J. Němcová (už i na ni investigativní novináři vyšťourali nějakou „špínu“, ale i bez toho ve své funkci bude muset skončit – kvůli dohodě se socany), je docela nenápadná žena. Nemá tak proříznutou pusu jako tři zbývající kolegyně. Je to mediálně málo zajímavá osoba (na rozdíl od V. Jourové, která se ráda předvádí před televizními kamerami, i když nemá co říci), zato pracovitá jako včelička. Kdyby nosila brýle, vypadala by jako soudružka Anežka Hodinová-Spurná.

Zato ministryně pro místní rozvoj, K. Dostálová, je taková „ženská od rány“, jako kdysi bývala herečka A. Nedošinská (často hrála s T. Pištěkem). Pokaždé, když ji vidím, dýchne na mě atmosféra prvomájového průvodu. A v něm vidím K. Dostálovou coby ztělesnění rozjásaných žižkovských žen, které mávají předsedovi KSČ K. Gottwaldovi a dalším zasloužilým soudruhům na tribuně a provolávají slávu SSSR a generalissimu J. V. Stalinovi.

Co do rozměrů připomíná tato ministryně M. Gottwaldovou, nevyučenou služku, která se řízením osudu dostala až do nejvyšších pater politiky. Byla to prostoduchá žena, jež si od služebnictva na Hradě nechala říkat „milostivá paní“. Klému prý k sňatku přinutila po několikaletém soužití „na hromádce“, ale zdá se, že ho měla doopravdy ráda. Když si přivodil předčasnou smrt v důsledku nadměrné konzumace alkoholu a vzhledem k pokročilému stadiu syfilidy, tvrdila, že ho zabili Sověti, kteří mu údajně dali „injekci“. Totéž později vyprávěla i M. Zápotocká o svém muži, prezidentu A. Zápotockém, který se po návratu z koncentráku dostal na holandský seznam válečných zločinců. Když se tak dívám na právě probíhající cirkus okolo Babiše, napadá mě, kdy také on dostane tu svou „injekci“. V jeho případě to bude spíš kulka do hlavy.

Abych to shrnul: Soudě podle nalakovaných nehtů na rukách to vypadá tak, že ani Babišovy „slepičky“ z jeho vlády (v demisi; to sousloví prý Babiš nesnáší a musí ho poslouchat do omrzení každý den) na práci rukama moc nebudou. Asi mají doma služku nebo pracovitého manželka-hospodyňku. Budu upřímný: Ani jedinou z těch Babišových „semetrik“ bych doma nechtěl. To raději dva rotvajlery.

●●●

Babochlap s „gulama“, ale bez „pindíka“?

Nejzajímavějším exemplářem z Babišova vládního „kurníku“ je víceúčelová „ministryně pro všechno“ – K. Šlechtová, momentálně úřadující na Ministerstvu obrany ČR. Tato potetovaná zástupkyně čtyřprocentní komunity toho má na svědomí víc než dost. Na předchozím působišti, Ministerstvu pro místní rozvoj, prý nezvládala čerpání evropských dotací, a proto byla podle starého komunistického zvyku „vykopnuta“ výš, na obranu, kde se do té doby „plácal“ bývalý herec M. Stropnický. Zlí jazykové tvrdí, že se tam jenom flákal. Teď je to s ním ještě horší, a proto ho Babiš nejspíš „obětuje“ socanům za podpis koaliční smlouvy. Už mu našli „trafiku“ za odměnu: na velvyslanectví v Izraeli.

Šlechtová je natolik kontroverzní osoba, že již řadu let plní její kauzy stránky bulvárního tisku: nejdříve kvůli zmíněnému tetování, pak kvůli incidentu se slavným motocyklovým jezdcem V. Rossim až po nejnovější skandál s pudlem zvaným „Rambohafík“ (nad tím jménem musela jistě hodně dlouho přemýšlet; brzy bude jako „tvůrce bonmotů“ M. Zeman), kterého si tato ministryně dne 8. 5. 2018 vyfotila na hrobě neznámého vojína na Vítkově.

A protože je to typická „slepice“ a „chemická blondýna“, neměla na práci nic lepšího, než aby se s tím pochlubila (tak to dělají běžně puberťáci) na Instagramu. Inu, také jí by se hodil nějaký ten Mára Prchal, aby jí poradil, co se dělat má a nemá. Už za toto faux pas by měla Šlechtová ve své funkci okamžitě skončit a jít na Úřad práce. Je to skandál, jaký jsme tady neměli od roku 1989. V zemi, kde stojí v čele vlády trestně stíhaný agent StB, nás ovšem nic překvapit nemůže. Nebo snad ano?

Ministryně obrany K. Šlechtová již stačila udělat na svěřeném ministerstvu „malou revoluci“ a poštvat si proti sobě kdekoho. Nejenže se zapsala do dějin tím, že veřejně pomlouvala svého předchůdce, M. Stropnického, ale podařilo se jí vyštvat z armády i jednoho z mnoha „překabátěných“ komunistických lampasákům (k těm patří i P. Pavel nebo A. Opata), kteří se dali po Listopadu 1989 do služeb nového režimu, náčelníka Generálního štábu AČR – gen. J. Bečváře.

Šlechtová má za sebou nekonečnou řadu skandálů. Ráda se chlubí tím, že je oblíbenkyní prezidenta M. Zemana. (To se má čím chlubit, nána jedna! Netušil jsem, že je Zeman zatížený na odbarvené lesbičky. Manželka Ivana se jistě kvůli tomu s „Mýlou Ovarem“ rozvádět nebude, protože by přišla o slušný vdovský důchod.) Zkrátka: Naše „Karlička“ má ráda publicitu, televizní kamery a nepohrdne ani bulvárním tiskem. Zřejmě ji nikdo nevaroval před tím, že by to jako veřejně činná osoba dělat neměla. Nu což! Komu není rady, tomu není ani pomoci!

Bezprostředně po říjnových volbách, kdy ještě nebylo jasné, jak dopadne koaliční vyjednávání při skládání vlády, K. Šlechtová velice ostře vystupovala proti T. Okamurovi: jeho SPD označila za „fašistickou“ stranu. (A opět: To, co si může dovolit politolog nebo politický komentátor, musí být pro aktivního politika TABU.) Okamura na to pochopitelně zareagoval tak, že si nepřeje, aby tato ministryně dále pokračovala ve funkci, a to za předpokladu, že bude novou Babišovu vládu SPD tolerovat. Prekérní situace, že ano?

A tak se už v předstihu začalo spekulovat o tom, jaký velvyslanecký post by Šlechtová mohla v budoucnu zastávat. Říkalo se, že půjde místo L. Klausové do Bratislavy. Kdoví? I to je zapeklitá situace, protože Zeman se kamarádí (a fotografuje) jak se Šlechtovou, tak i s V. Klausem, svým politickým dvojčetem. Padl dokonce návrh na ambasádu v Izraeli či v Japonsku. I tady byl Stropnický rychlejší: půjde do Tel Avivu. Zda se Šlechtová přes všechnu kritiku ve funkci udrží, je velká otázka. Zejména poté, kdy se tak nešťastně angažovala ve věci „novičoku“ a kdy odvolala velitele Vojenského výzkumného ústavu B. Šafáře (14. 5. 2018).

Přehnaně aktivní a „novátorská“ ministryně, která se zřejmě na svém předchozím působišti cítila být nedostatečně využitá a pracovně málo vytížená, hned po svém nástupu na Ministerstvo obrany ČR postavila všechny vedoucí pracovníky tohoto resortu do latě. Prohlásila dokonce, že má „mnohem větší koule než mnozí generálové“. Jen není jasné, jak k tomuto závěru dospěla: zda se o tom přesvědčila na vlastní oči, ani to, zda k tomuto měření použila obyčejné pravítko nebo šupleru. V každém případě je toto její prohlášení zajímavé. Měl by se tím zabývat příslušný výbor Poslanecké sněmovny, která má vykonávat dozor nad činností vlády. Kdyby to totiž zodpovědně dělal, někdo takový, jako Šlechtová, by musel dávno ve vládě skončit.

●●●

„Nový vítr“ na obraně v režii K. Šlechtové

Ve známé moravské lidové písni se zpívá: „Ej, od Buchlova větr věje…“ Něco podobného se prý začalo odehrávat i na Ministerstvu obrany poté, kdy sem v lednu 2018 nastoupila K. Šlechtová. Už to vypadalo tak, že se pokouší vyvětrat tu normalizační zatuchlinu, která se na tomto úřadě drží zuby nehty desítky let. Šlechtová se skutečně netají svým kritickým názorem na poměry v Putinově Rusku. Jen to jaksi nejde dohromady s jejím kladným (a až obdivným) vztahem k prezidentu M. Zemanovi, kterého jeho kritikové označují za agenta Kremlu, „ruského švába“ nebo „Putinovu děvku“.

Zatímco A. Babiš raději chodí okolo ruských záležitostí po špičkách, aby si nepohněval Zemana ani Putina, Šlechtová jde do boje s otevřeným hledím – jako správná vojačka. Ve své bojové horlivosti si sice na ministerském webu spletla české legionáře z První světové války (bitva u Bachmače – 13. 3. 1918) s bojovou akcí Svobodova armádního praporu v SSSR během osvobozování Ukrajiny, ale budiž. Žádný učený z nebe nespadl, že ano?

●●●

Skandál, jaký tu ještě nebyl

V době, kdy se po znovuzvolení M. Zemana zdálo, že se ČR co nejdříve stane dalším „přidruženým regionem“ Ruské federace (dříve se tomu říkalo: svazová republika SSSR), „vyplaval“ na Ministerstvu obrany (MO) ČR na povrch obrovský skandál, který potvrdil napojení některých zaměstnanců tohoto úřadu na proruské dezinformační weby.

Pod titulkem „Jak tu mohl roky pracovat?“ informoval o reakci K. Šlechtové na tuto událost server Aktuálně.cz (26. 3. 2018, 12:15). Oč šlo? Armádní počítače (patrně celý systém používaný MO) prý „chrání“ obhájce politiky Kremlu! Přišlo se na to víceméně náhodou – díky příspěvkům dotyčného muže na sociálních sítích. Jinak by byl dál „zakonspirován“ na své pozici další léta – coby „spící agent“ cizí mocnosti. Je to doopravdy skandál obřích rozměrů!

Napadá mě tak trochu škodolibá otázka: A to Vám, vážená paní ministryně, nevadí, že se kamarádíte s jiným obhájcem Kremlu – M. Zemanem? Toho se to netýká? Nejen Zeman, ale i členové hnutí/strany ANO 2011 trpí již delší dobu jakousi zvláštní politickou schizofrenií. Nevadí jim, že jejich šéf A. Babiš je trestně stíhanou osobou, ale rádi poukazují na kauzu OKD a další lumpárny svých předchůdců. O Zemanově politické schizofrenii by se dalo napsat obsáhlé vědecké pojednání – jako podklad pro psychiatry, až tuto hradní trosku převezmou do své péče.

─────

Co se týká skandálu na Ministerstvu obrany ČR, jednalo se prý o jistého důstojníka Lubomíra Č., který nastoupil na toto ministerstvo po skončení studia na vysoké škole. (No řekněte, komu se to podaří? Jistě to bez „tlačenky“ nešlo: před rokem 1989 ani po něm.) Stalo se to v 1. pol. 90. let 20. století. Na tomto ministerstvu dotyčný člověk seděl čtvrt století. To opravdu nebylo nikomu nic známo o jeho politických názorech, že se to muselo „provalit“ až po tak dlouhé době?

Tento pracovník prý obhajoval sovětskou invazi v ČSSR z roku 1968 následujícími slovy: „Až dnes, kdy máme osobní zkušenost s havlistickou svoločí, můžeme pochopit, že vojska Varšavské smlouvy tehdy opravdu přijela zabránit puči a převzetí moci těmito nechutnými krysami.“ Dotyčný muž označil na sociálních sítích právě probíhající protesty občanů proti Babišovi a Ficovi (krátce před jeho demisí po zavraždění novináře J. Kuciaka) za „protiústavní puč“. Ejhle, odborník na ústavní právo z někdejšího komunistického učiliště pro „zelené mozky“!

Nelze se divit, že po mnohaměsíčním působení ruských trollů u nás i po aktivitách ruských špionů, kteří tady pracují zcela nerušeně po desítky let před rokem 1989 i po něm, část občanů sdílí tyto pomýlené a zcela ahistorické názory (spíše bludy), šířené putinovskou propagandou. V Rusku se nic nezměnilo, protože tam žádná skutečná demokracie neměla šanci vůbec vzniknout a zakořenit – snad jen krátkou dobu „vegetovala“ za vlády M. Gorbačova.

Stačí si vzpomenout na článek o roce 1968, který byl publikován „shodou náhod“ právě v době nedávné návštěvy M. Zemana v Rusku. Byl zveřejněn na oficiálním webu ruského ministerstva obrany „Krasnaja zvezda“. Ministrem obrany Ruské federace je S. Šojgu (jak typicky ruské jméno!), který je údajně předpokládaným nástupcem V. Putina v čele Ruska.

Jak už to tak v našich končinách bývá, problém s výše jmenovaným pracovníkem českého ministerstva obrany L. Č. má širší souvislosti. O nich ovšem většina veřejnosti nic neví, nebo nechce vědět. Situace je prostá: Nejen na „obraně“, ale i na „vnitru“ dodnes působí lidé, kteří před rokem 1989 přísahali věrnost KSČ a SSSR. Po roce 1989 „převlékli kabáty“ a na svých postech zůstali.

Jsou to fakticky dvojnásobní vlastizrádci, kteří v případě politické krize či války zradí znovu. Všichni tito lidé, kteří měli v roce 1989 více než 18 let, představují pro tento stát bezpečnostní riziko. A tím největším je samozřejmě proruský vlastizrádce a kolaborant – M. Zeman (včetně jeho hradní party kamarádů V. Putina).

Co s tím hodlá K. Šlechtová dělat? Musela by své ministerstvo rozpustit a začít budovat novou Armádu ČR – bez lidí zatížených minulostí před rokem 1989. To je nadlidský úkol! U profesionální armády by se to přesto mohlo podařit. Její předchůdce v úřadu, M. Stropnický, nebyl jediným ministrem obrany, kterému to bylo jedno. Lhostejné to bylo všem ministrům před ním, ať pocházeli z kterékoli strany.

Proto se nemůže nikdo divit tomu, že „silové“ resorty, které v letech 1945-48 ovládla KSČ, nakonec rozhodly o změně orientace tehdejšího Československa v Únoru 1948. Dnes se nacházíme ve stejné situaci, ale nechceme si to přiznat. Lžeme sami sobě a místo posilování demokracie ji ve skutečnosti pohřbíváme. Již podruhé během sedmdesáti let.

Aféra okolo pracovníka L. Č. sice proběhla a nakrátko rozvířila stojaté vody našeho zahnívajícího politického rybníka, ale brzy se nad ní zavřela voda. O tom, jak byla vyřešena, jsme se nic nedozvěděli. Asi zapracoval Putinův přítel M. Zeman a jeho pomocníci z Hradu. Už je u nás zase ono staré a dobře známé „ticho po pěšině“.

●●●

Další uvědomělé ženy z Babišovy „úderky“

Nevyčerpatelná studnice nápadů i průšvihů, K. Šlechtová, patří bezesporu k nejpřičinlivějším ze všech Babišových „slepiček“ v jeho jednobarevné vládě. Jen není jasné, zda všechny své poklesky ustojí a v připravované vládě zůstane. Spíše nikoli. Pozadu za ní nezůstávají ani některé poslankyně za hnutí/stranu ANO 2011.

Titul „nejhloupější poslankyně za ANO 2011“ prý po J. Jermanové-Pokorné převzala T. Malá. Babiš by z ní rád udělal novou ministryni spravedlnosti, aby mohla definitivně zamést po koberec kauzu „Čapí hnízdo“. Dosavadní ministr R. Pelikán to prý nezvládl a navíc se ještě zapletl v té nešťastné kauze okolo ruského hackera J. Nikulina, kde to totálně „podělal“ (tak by pravil pan prezident).

Na toto ministerstvo si dělali zálusk i socani, údajně K. Valachová, která je stejný „právník na baterky“ jako T. Malá. (Ta absolvovala jakousi právnickou školu na Slovensku, která bude asi na stejné úrovni, jako bývaly v 50. letech 20. století dělnické přípravky pro komunistické kádry v justici: na nich za rok „vystudovali“ a ještě získali doktorát práv.)

Pro T. Malou by to měla být odměna za to, jak statečně, až do roztrhání těla a za cenu výhrůžek rodinným příslušníkům, bojovala za svého šéfa během jeho vydávání k trestnímu stíhání. Babiš nakonec vydán byl (dokonce i hlasy komunistů, bývalých soukmenovců), ale kauza se od té doby vleče a dělá se všechno pro to, aby nepokračovala. Údajně to má na svědomí další ženská – vrchní státní zástupkyně L. Bradáčová.

Všechno to vypadá tak, že kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou. Francouzi pro takovou situaci mají výstižné vyjádření: „Cherchez la femme!“

●●●

Čím nás ministryně s nadměrným egem ještě překvapí?

S příchodem kontroverzního slovenského imigranta A. Babiše do české kotliny si chtě nechtě zvykáme na něco, co v politice dříve nebývalo. Už nikoli lpění na tradičních demokratických zvyklostech a hodnotách či konflikt mezi politickou levicí a pravicí, nýbrž každodenní cirkus, nepřetržité lhaní, neustále se měnící názory a politická stanoviska z lůna sekty zvané „Svědkové Babišovi“ a v neposlední řadě politika cukru a biče na ty, kteří nechtějí plnit Babišova přání podle jeho gusta. Že to nemá žádná pravidla, bez nichž je demokracie nemyslitelná, už nikoho nezajímá. Někdo by měl Babišovi konečně říci, že tak to v politice demokratického státu nechodí. Že stát není firma Agrofert.

Ve šlépějích neomylného šéfa se v posledních měsících vydala i K. Šlechtová. Také ona neustále něčím překvapuje a snaží se na sebe upozornit, aby se na ni nezapomnělo. Její exhibicionismus si v ničem nezadá s Babišovým populismem, arogancí a cynismem.

Šlechtová si nenechá ujít žádnou příležitost. Rozhodla se dokonce využít i převoz ostatků kardinála J. Berana do vlasti k vlastnímu zviditelnění. Na rozdíl od M. Zemana, který dal přednost sjezdu KSČM před jimi nenáviděným a do exilu vypuzeným pražským arcibiskupem, byla přítomna okamžiku, kdy na vojenském letišti ve Kbelích přistálo letadlo s rakví J. Berana. Po vzoru spisovatelky B. Němcové položila na rakev červenou růži.

Nerad to konstatuji, ale je to tak. Její gesto, vypočítané na efekt (to se naučila od M. Zemana), bohužel vyznělo naprázdno. Třebaže to přenášela televize, nikdo z redaktorů ČT tuto symboliku nezaznamenal, natož aby o ní informoval televizní diváky. Inu, úpadek naší vzdělanosti je tragický. Mladí novináři se ve škole nic nenaučili a ti starší už všechno zapomněli. Šlechtová se mohla přetrhnout ‒ a nic z toho!

Ministryně obrany K. Šlechtová, coby B. Němcová, pokládající trnovou korunu na rakev národního hrdiny, který byl internován v Tyrolsku ‒ K. Havlíčka Borovského. Větší politický kýč (zatím posledním byl V. Havel) si lze jen stěží představit. Nejhorší na celé věci je to, že tomuto „divadýlku“ dělal „křoví“ samotný pražský arcibiskup – kardinál D. Duka. Jako by nestačila ta ostuda, kterou má kvůli „nadstandardním“ vztahům s komunistickým neznabohem M. Zemanem. Svými neuváženými a nadbytečnými politickými aktivitami Duka znehodnotil všechno dobré, co jako oběť komunistického režimu kdysi udělal.

Jako typická „slepice“ se K. Šlechtová plete do věcí, kterým nerozumí a ani rozumět nemůže. Hraje si na „chlapa s gulama“ (jednoho takového jsme už v politice měli, ale žádná sláva to nebyla), ale zatím se ještě nenechala přeoperovat. Ani pak výsledek nebude jistý. Ne každá operace transsexuálů se podaří. Naštěstí ta vojenská operace USA, Velké Británie a Francie v Sýrii dopadla dobře, avšak Šlechtová v ní žádnou roli nehrála. Zřejmě o ní ani nevěděla, i když se před novináři tvářila jako tajemný hrad v Karpatech.

Životní zkušenost mě učí, abych nevěřil „chemickým“ blondýnám, jako je K. Šlechtová. Přiznám se, že jsou mi milejší blondýny přírodní, byť by to byly poslušné Babišovy „puťky“, jako je např. T. Malá. O politice sice nemá ani páru a z lásky (i obdivu) k Babišovi plácá jen samé hlouposti, ale jistě je to v jádru hodná ženská a dobrá máma. A to je nejdůležitější poslání každé ženy. Bez ohledu na to, zda je ministryní, poslankyní nebo jen obyčejnou pokladní v supermarketu či pomocnou dělnicí v Babišových drůbežárnách.

●●●

Soutěž o nejhloupější ženu v české politice pokračuje…

Toto možná poněkud rozvláčné povídání o ženách v politice jsem chtěl již ukončit, ale nemohu. Do toho všeho přišla jak aféra s pudlem K. Šlechtové, tak i nejnovější výrok středočeské hejtmanky J. Jermanové-Pokorné. Nezklamala ani tentokrát a zdá se, že se zase vrátí zpátky na první příčku naší politické „hitparády“. Nelze totiž opomenout její prohlášení o tom, že ANO 2011 by chtělo prosazovat politiku „neutrálního mostu mezi Západem (= USA) a Východem (= Ruskem a Čínou)“.

Takové sdělení se jistě bude velmi líbit našemu panu prezidentovi. Je to takové „světové“. Má to však malý kaz na kráse: jsme totiž členy NATO, a tudíž nemůžeme být „neutrálním“ mostem. Ale jinak je to pozoruhodná myšlenka. Jen není jasné, zda to Jermanová vymyslela vlastní hlavou, nebo jinou částí těla. Kterou, to raději nebudu rozvádět, abych neprovokoval nejrůznější sprosťáky k nemístným úvahám.

Jedná se o modifikaci toho, co kdysi prohlašoval náš prezident E. Beneš, než to všechno „zpackal“ v únorové vládní krizi před 70 lety. Pozadu za ním nezůstal ani jeho kamarád, ministr zahraničí J. Masaryk, syn slavného „tatíčka“, zakladatele ČSR. Při své riskantní procházce po „mostě mezi Západem a Východem“ kráčel tak neopatrně, že ho jednoho březnového rána roku 1948 našli mrtvého na nádvoří Černínského paláce v Praze. Inu, chodit po mostě bez zábradlí se nevyplácí, že ano?! Vždycky to končí špatně.

Ale dost politických úvah a historických reminiscencí. Cirkus okolo Babiše se chýlí k závěru. Takovou příležitost si přece nemůžeme nechat ujít. Hlavně že je to zadarmo a je u toho legrace…

Z dálnice D1 (u Velkého Beranova)

zdraví čtenáře SN

Klokan Vendelín

●●●

Poznámka redakce SN:

Po skandálním zveřejnění fotografií psa ministryně K. Šlechtové se u nás sice ozvali někteří lidé, kterým se to nelíbí, ale vrcholné politiky, zdá se, tento úpadek politické kultury nechává lhostejnými. Jsou ve svých funkcích, mnozí z nich musí platit hypotéky a jiné závazky, takže co by se vzrušovali. Vždyť se zase tak moc nestalo! Už tady prý byly horší věci. Musím jim oponovat: něco takového tady opravdu ještě nebylo – od tzv. sametové revoluce 1989.

Mlčí prezident republiky, jehož oblíbená ministryně překročila všechna dosud myslitelná pravidla, týkající se úcty k hrdinům, kteří neváhali položit svůj život za vlast.

Mlčí předseda vlády, protože na něho se valí jeden problém za druhým. Už se v tom ztrácí a nestačí na všechno reagovat. Podobně jako kdysi B. Sobotka, kterého tak rád a s gustem za vše kritizoval, i on se dnes snaží všechno jen „vysedět“, aby nemusel nic řešit. Jezdit po regionech v doprovodu svých ministrů je přece zajímavější než se zabývat nějakými skandály ministryně, která je stejně na odpis.

Mlčí předsedové obou komor Parlamentu ČR. Také oni spoléhají na to, že mrtví se bránit nemohou.

A předsedové politických stran a hnutí? Z nich se jasně vyjádřil zatím jen jediný – předseda ČSSD J. Hamáček. Trochu málo na zemi, kde se všichni zaklínají tím, jak jsou prozápadní a demokratičtí. Nejsou! Jenom žvaní. Kdyby byli, museli by se již dávno ozvat a uvést věci na pravou míru.

Selhává ovšem i církev, od níž jsme po roce 1989 očekávali, že zásadním způsobem přispěje k duchovní obrodě národa, zdevastovaného komunistickou ideologií. Zdá se, že ani kardinálu D. Dukovi nevadí, jak se chová ministryně, která si neváhala přihřát svou politickou polívčičku, když byly do vlasti přivezeny ostatky pražského arcibiskupa J. Berana, kterého se komunisté báli tak, že musel zemřít v exilu.

Žijeme v zemi, kde se trestuhodně zapomíná na historii vlastního národa i na dobré mravy. Ty špatné vedou vždy a spolehlivě do pekel. V kterémkoliv demokratickém státě by takový ministr, jako je K. Šlechtová, sám odstoupil, aniž by čekal, že ho k tomu bude někdo vyzývat. Stud by mu nedovolil dále dřepět v ministerském křesle.

U příslušnice generace „Husákových dětí“, která si do života odnesla tu nejhorší komunistickou výchovu, spoléhat na nějaké mravní hodnoty nelze. Morální bahno, ve kterém se dnes brodíme až po krk, je především jejich dílo. Nejen Šlechtová, ale i další „svazáci“ z její generace by měli urychleně z veřejného života odejít a jít ke všem čertům. Do politiky musí přijít noví lidé, nezatížení minulostí!

17. 5. 2018

‒ RJ ‒