Vítejte! – František Růžička
Stručnými slovy: „Vítejte, otče biskupe!“ uvedl Mons. Emil Soukup úvodní článek Farního věstníku farností sv. Bartoloměje, Panny Marie Růžencové, Plzeň západ, Plzeň Bory, sv. Martina a Prokopa, Plzeň předměstí a Plzeň Litice. Uvádí, že jmenování nového biskupa je vždy pro celou diecézi mimořádnou událostí.
A stalo se. Dne 12. února 2016 jmenoval Svatý otec František nového diecézního biskupa Mons. Tomáše Holuba. Pro Plzeň to byla výjimečná událost, když po 23 letech přichází nástupce Mons. Františka Radkovského, aby pokračoval v jeho službě pastýře diecéze. Po rezignaci Mons. Františka Radkovského nebylo třeba volit administrátora diecéze, protože papež jej jmenoval apoštolským administrátorem s právy diecézního biskupa.
Sobota 30. dubna 2016 je dnem, kdy Mons. Holub přijímá biskupské svěcení a kardinál Duka jej uvádí na biskupský stolec. Biskupové jsou nástupci sv. apoštolů, neboť Ježíš po zmrtvýchvstání jim řekl: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“. Biskupové jsou jejich přímými nástupci, a tak mají stejné poslání jako oni. Víme, že z počátku, kdy byly církevní obce, kněží, jáhni a věřící svého biskupa volili. Když se rozvinul systém diecézí, jmenování biskupů se vyhradilo papeži.
V dobách monarchie Rakouska-Uherska jmenoval biskupy císař, papež pouze potvrdil jeho jmenování. Tak tomu bylo až do roku 1918, kdy se jmenování vrátilo do rukou papeže, i když za První republiky se vyžadoval souhlas vlády. Za německé okupace bylo jmenování biskupů znemožněno, i když v roce 1940 byl jmenován na uprázdněný biskupský stolec v Českých Budějovicích Mons. Antonín Eltschcker, německé úřady jmenování zrušily. Nyní je jmenování výhradně záležitostí církve, která dbá na to, aby byl vybrán nejvhodnější kandidát.
Pokusy o založení Plzeňské diecéze se datují od roku 1933, po roce 1945 se o to snažil i plzeňský rodák, pražský arcibiskup a později i kardinál Josef Beran, ale vyšlo to až v roce 1993. Připomeňme, že je to 50 let, kdy kardinál Beran cestoval a navštěvoval naše krajany v USA a Kanadě (kniha o tom vyšla v Římě roku 1967).
Věřícím diecéze poslal nově jmenovaný biskup pozdrav s poděkováním za modlitby a otevřenost jejich srdcí pro novou etapu v životě plzeňské diecéze. Zároveň pozval na své biskupské svěcení a uvedení do úřadu. Předpokládalo se, že katedrála bude zcela zaplněná, proto na náměstí před katedrálu a do kostela Nanebevzetí Panny Marie se nainstalovaly velkoplošné obrazovky pro společnou účast na této velké slavnosti.
Na závěr velice rád doplňuji informace od mého plzeňského přítele. Letos se v dubnu konal již 6. ročník duchovní hudby s názvem Letnice umělců. U příležitosti Dne vzdělanosti přednášel v sále Západočeského muzea Mons. František Radkovský téma „Křesťanství doby Karla IV.“ V Muzeu církevního umění se uskutečnila komentovaná prohlídka výstavy „Současné sakrální umění na Plzeňsku“. Ve dnech 18. - 19. března proběhlo setkání biskupa s mládeží v rámci XXXI. Světového dne mládeže, motto: „Blahoslavení milosrdní, neboť ani dojdou milosrdenství“ (Mt 5,7).
Nový pastýř plzeňské diecéze se narodil 16. srpna 1967 v Jaroměři a pochází z farnosti Červeného Kostelce. Kněžské svěcení přijal v srpnu 1993 v Hradci Králové, kde byl také inkardinován. Absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích (1985-1989), Katolickou teologickou fakultu v Salzburgu (1990-1991), magisterské studium teologie na TF UK v Praze (1993) a další studia na Papežské lateránské univerzitě v Římě (2007-2008) a hamburském institutu (2005-2008). Doktorát z morální teologie získal na UK v Praze. V kněžské službě působil jako kaplan v Kutné Hoře a jako spirituál na Církevním gymnáziu (1993-1996); první vojenský a později hlavní kaplan armády ČR (1996-2006); moderátor kurie a generální vikář královéhradecké diecéze (2008-2010); od července 2011 je generálním sekretářem ČBK a zvoleným děkanem Kolegiální kapituly v Praze na Vyšehradě. Dále od roku 2015 je farářem při bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Od roku 2006 působí jako poradce ministra obrany pro duchovní službu a od 14. července 2003 je kaplanem Jeho Svatosti.
Všichni věřící mu jistě přejí hodně zdraví, Božího požehnání pro náročnou pastýřskou službu. Kéž se mu podaří vychovávat a vést nové ovečky k víře svých předků. Je toho dozajista velice třeba. Právě z katedrály sv. Bartoloměje je závěrečné poznání. Při její prohlídce se mladý chlapec zeptal svého kamaráda: „Kdo je to ten muž na tom dřevě?“ Kámoš nevěděl a řekl, že jim to učitelka snad řekne… Při jiné příležitosti tato děcka viděla fotografie s ruskými tanky v srpnu 1968 před katedrálou a nevěděli o tom vůbec nic… Nejen František Palacký upozorňoval: „Kdo zapomene své dějiny, takový národ je odsouzen prožít je znovu“.
František Růžička, České Budějovice
Přítmí katedrály
Mariánské sousoší
Katedrála sv. Bartoloměje
Duchovní správa s kostelem Nanebevzetí P. Marie
