Svobodné noviny na internetu

Plachty přinášejí smrt- Osudy zakladatelů rakousko-uherského námořnictva, arcivévody Ferdinanda Maxmiliána a admirála Wilhelma von Tegethoffa, se pozoruhodně prolínaly po dobu krátkých životů obou mužů. Začněme prvním z nich, mladším bratrem císaře Františka Josefa Ferdinandem Maxmiliánem, který vešel do dějin především jako mexický císař. Tento okouzlující, talentovaný a liberální muž spojil svůj osud s námořnictvem, jehož velitelem se na začátku šedesátých let devatenáctého století stal a prosadil jeho dramatickou modernizaci. Jedním z mnoha mladých důstojníků, kterým k vybudování kariéry scházel šlechtický původ, ale zato jim nechyběly vůle a schopnosti a kterým arcivévoda Maxmilián dal šanci, byl i Wilhelm Tegethoff.
Už v sedmadvaceti letech se stal velitelem řadové lodi, později vedl výzkumnou (rozuměj špionážní) expedici po Rudém moři a okolí Suezu. V nerozhodné námořní bitvě proti Dánům u Helgolandu roku 1864 velel natolik odvážně a rozhodně, že se v sedmatřiceti letech stal kontradmirálem. Jeho hvězdná hodina přišla 20. července 1866, kdy se hlavní síly rakouského námořnictva pod jeho vedením střetly u ostrova Vis s početnější a technicky vyspělejší flotilou italského admirála Persana. Italové ztratili tři lodě, z toho dva zbrusu nové obrněnce, a jejich dosavadní námořní převaha ve Středozemním moři vzala za své. Itálie až do konce války nebyla schopna provádět v Jaderském moři žádné vážnější akce. Vítězství u Visu bylo dílem Tegethoffovy schopnosti zvolit nejefektivnější taktiku, v tomto případě taranování. Ve dnech, kdy u Visu duněly výstřely a prorážela se ocel lodních trupů, se panování otce moderního rakousko-uherského námořnictva v Mexiku naplňovalo. Dne 19. června 1867 sesazený císař Maxmilián stanul v městečku Querétar před popravčí četou složenou z jeho bývalých poddaných. Bylo mu pouhých 35 let. Jistě nebylo náhodou, že choulostivým úkolem dopravit tělo mrtvého Maxmiliána do vlasti byl pověřen právě Tegethoff. Admirál svého arcivévodu dlouho nepřežil. Zemřel v pouhých 44 letech roku 1871 ve Vídni. Námořnictvo na dvacet roků ztratilo mocné zastánce a začalo upadat do bezvýznamnosti. Neposlušní Habsburkové budují loďstvo: ... Následníkem trůnu se stal nemilovaný mocnářův synovec František Ferdinand d'Este, jehož povahu zformovala prodělaná tuberkulóza. Ačkoliv se z ní neměl nikdy zotavit, podařilo se mu to mimo jiné i díky častým pobytům na moři, které si d'Este zamiloval.
Z pozice věčného čekatele na trůn mohl tento neklidný Habsburk ovlivňovat jen málo věcí. Jednou z nich bylo námořnictvo, které mu František Josef svěřil „na hraní, ať se má kde naparovat a neplete se, do čeho nemá,“ jak to poněkud nediplomaticky vyjádřil jeden z císařových komorníků ve svých memoárech. František Ferdinand začal ze skomírajícího rakousko-uherského námořnictva budovat sílu, která se do roku 1914 stala po Velké Británii, Německu, Japonsku, Rusku, Itálii a Francii sedmou nejmocnější na světě. Rakousko-uherské lodě se vyznačovaly nejen pravidelnými liniemi.
Na jejich palubách byly jedny z nejlepších zbraní své doby. Patřila mezi ně například Whiteheadova torpéda vyráběná v Rijece. Ta se stala základem, ze kterého jsou odvozena všechna torpéda až do dnešních časů. Vynikající byly pancéřové desky, které dodávaly vítkovické železárny. Jejich kvality byly tak známé, že po nich ještě ve třicátých letech minulého století při stavbě letadlových lodí sáhli Britové. Stomilimetrová námořní děla ze Škodovky byla natolik výkonná, že je Italové používali ještě ve druhé světové válce.
Málo známé je, že rakousko-uherské námořnictvo patřilo mezi průkopníky námořního letectva. To mělo velkého zastánce především v arcivévodovi Janu Salvátorovi, který prosazoval zavedení pozorovacích balónů. Jan Salvátor se vzdal příslušnosti k habsburskému rodu a roku 1890 zahynul jako kapitán parníku Santa Marghareta. Ani k poslednímu z habsburských příznivců námořnictva nebyl osud milosrdnější: František Ferdinand d'Este se stal obětí srbských atentátníků a jeho smrt se stala rozbuškou vedoucí k vypuknutí Velké války.

Pamětník bojů Josef Müller z Boky Kotorské a Poly vzpomíná- K. u. k. Kriegsmarine
Rakousko-uherské námořnictvo, plným názvem Císařské a královské válečné námořnictvo, zkráceně C. a k. válečné námořnictvo (německy Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine, ve zkratce K. u. k. Kriegsmarine, maďarsky Császári és Királyi Haditengerészet) bylo námořní složkou ozbrojených sil Rakousko-Uherska. Do roku 1867 loďstvo patřilo pod Rakouské císařství a na základě Rakousko-uherského vyrovnání se v roce 1867 změnil. Námořnictvo zaniklo společně s celou monarchií po skončení první světové války v roce 1918. Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a ani jedna z těchto zemí díky tomu neměla pobřeží a tak byly všechny přístavy na Jadranu předány Itálii a Jugoslávii. O vybudování silného a moderního válečného loďstva se zasazoval především následník trůnu a generální inspektor branné moci František Ferdinand d'Este. Rakousko-uherské lodě, podobně jako německé, nesly před svým názvem zkratku SMS (Seiner Majestät Schiff – loď Jeho Veličenstva), s výjimkou torpédovek a ponorek. Ty měly jen označení SM (Seiner Majestät) + německý název lodi, např. SM Unterseeboot 3 či SM Torpedoboot 100M. Rakousko-uherské námořnictvo, plným názvem Císařské a královské válečné námořnictvo, zkráceně C. a k. válečné námořnictvo (německy Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine, ve zkratce K. u. k. Kriegsmarine, maďarsky Császári és Királyi Haditengerészet) bylo námořní složkou ozbrojených sil Rakousko-Uherska. Do roku 1867 loďstvo patřilo pod Rakouské císařství a na základě Rakousko-uherského vyrovnání se v roce 1867 změnil. Námořnictvo zaniklo společně s celou monarchií po skončení první světové války v roce 1918. Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a ani jedna z těchto zemí díky tomu neměla pobřeží a tak byly všechny přístavy na Jadranu předány Itálii a Jugoslávii. - O vybudování silného a moderního válečného loďstva se zasazoval především následník trůnu a generální inspektor branné moci Rakousko-uherské námořnictvo, plným názvem Císařské a královské válečné námořnictvo, zkráceně C. a k. válečné námořnictvo (německy Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine, ve zkratce K. u. k. Kriegsmarine, maďarsky Császári és Királyi Haditengerészet) bylo námořní složkou ozbrojených sil Rakousko-Uherska. Do roku 1867 loďstvo patřilo pod Rakouské císařství a na základě Rakousko-uherského vyrovnání se v roce 1867 změnil. Námořnictvo zaniklo společně s celou monarchií po skončení první světové války v roce 1918. Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a ani jedna z těchto zemí díky tomu neměla pobřeží a tak byly všechny přístavy na Jadranu předány Itálii a Jugoslávii. O vybudování silného a moderního válečného loďstva se zasazoval především následník trůnu a generální inspektor branné moci František Ferdinand d'Este. Rakousko-uherské lodě, podobně jako německé, nesly před svým názvem zkratku SMS (Seiner Majestät Schiff – loď Jeho Veličenstva), s výjimkou torpédovek a ponorek. Ty měly jen označení SM (Seiner Majestät) + německý název lodi, např. SM Unterseeboot 3 či SM Torpedoboot 100M. Rakousko-uherské lodě, podobně jako německé, nesly před svým názvem zkratku SMS (Seiner Majestät Schiff – loď Jeho Veličenstva), s výjimkou torpédovek a ponorek. Ty měly jen označení SM (Seiner Majestät) + německý název lodi, např. SM Unterseeboot 3 či SM Torpedoboot 100M.
Počátky Rakousko-uherského námořnictva se datují do druhé poloviny 18. století. Habsburská monarchie roku 1797 ztratila po uzavření míru v Campo Formio Rakouské Nizozemí a Lombardii a naopak získalo část Benátska s Istrií a Dalmácií. Oblast Jaderského moře se pak stala prostorem formování námořnictva, které mělo nové rakouské državy bránit. Hlavním vojenským přístavem pak byly nadlouho Benátky. Od roku 1844 až do své smrti roku 1847 byl velitelem rakouského námořnictva arcivévoda Fridrich, syn arcivévody Karla. Arcivévoda Fridrich provedl v námořnictvu řadu změn, zejména ve školství a výcviku. Například zavedl pravidelnou výuku námořních oborů.

Bitva u Vídně (11.–12. září 1683) - Evžen František, princ savojský a carignanský, hrabě ze Soissons (18. října 1663, Paříž – 24. dubna 1736, Vídeň), v německy mluvících zemích známý jako Prinz Eugen von Savoyen, přezdívaný Malý abbé (přezdívka, kterou mu dali vojáci pro jeho malou postavu a zálibu v hnědé barvě, též také Malý kapucín), byl rakouský vojevůdce a politik francouzského původu, generalissimus vojsk rakouských Habsburků. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojevůdců moderní evropské historie a společně s polským králem Janem III. Sobieskim také za jednoho z největších turkobijců. Jho jméno nesla významná loď: SMS Prinz Eugen [a] was an Austro-Hungarian dreadnought battleship of the Tegetthoff class. Prinz Eugen was built at the Stabilimento Tecnico Triestino yard, Trieste. During World War I, Prinz Eugen supported the escape of SMS Goeben and SMS Breslau as well as the bombardment of Ancona. Námořník Jeho Veličenstva - Prinz Eugen, pamětník bojů Josef Müller z Boky Kotorské a Poly hlásí, že vzpomínkové údaje (en.wikipedia.org/wiki/SMS_Prinz_Eugen_(1912)) na tuto loď souhlasí: Name: SMS Prinz Eugen - Namesake: Prince Eugene of Savoy Builder: Stabilimento Tecnico Triestino, Trieste - Laid down: 16 January 1912 -Launched: 30 November 1912 -Commissioned: 8 July 1914 Fate: Sunk as gunnery target, 1922 - General characteristics Class and type: Tegetthoff-class battleship Displacement: 20,000 t (19,684 long tons) standard Length: 152 m (498 ft 8 in)- Beam: 27.9 m (91 ft 6 in) -Draught: 8.7 m (28 ft 7 in) -Propulsion:12 Yarrow boilers -4 Parsons steam turbines, 27,000 hp (20,134 kW) 4 shafts- Speed: 20.4 knots (23.5 mph; 37.8 km/h) -Range: 4,200 nmi (7,800 km) at 10 kn (12 mph; 19 km/h) Complement: 1041: 32 officers, 16 petty-officers, 993 men Armament: 12 × 305 mm (12 in) guns in triple turrets -12 × 150 mm (6 in) guns in single casemates - 18 × 70 mm (3 in) guns in single mountings - 4 × 533 mm (21 in) torpedo tubes Armour: Belt, barbettes, turrets and conning tower: 11 in (279 mm) Deck: 1.4 in (36 mm) She remained in port in Pola for the rest of the war until she took part in an ill-fated raid on the Otranto Barrage in 1918 that resulted in the loss of her sister ship, SMS Szent István. Following the end of the war in late 1918, Prinz Eugen was surrendered to France and later sunk as a target ship in 1922.

U Vídně jsme je porazili, můj pradědeček taky kozel jich 33 utrkal smrti a zvítězil! Halík Angle Mekel jako Václav Havel a jemu podobní jen trtkají! Hle jaký má rod Kozla Bobeše slavnou historii: „Bitva u Vídně (11.–12. září 1683) představuje jednu z klíčových bitev válek mezi Habsburky (resp. křesťanskou Evropou) a Osmanskou říší a jednu z nejvýznamnějších bitev 17. století. Bitva znamenala ve svých důsledcích ukončení turecké expanze do střední Evropy a zahájila období strmého vzestupu Habsburské monarchie. Průběh bitvy- Spojená říšská, habsburská, polská vojska čítající asi 70 000 mužů přitáhla 12. září k Vídni ve třech proudech, aby metropoli habsburského impéria osvobodila od obležení ze strany cca 138 000 mužů Kary Mustafy Paši, zahájeného o dva měsíce dříve. Kara Mustafa rozdělil armádu na dvě části, kde větší část nechal dokončit obléhání města a menší část přešla do obraných pozic. Křesťanská vojska vedl polský král Jan III. Sobieski. Na levém křídle stáli pod vedením Karla V. Lotrinského císařští opřeni o Dunaj u Leopoldsbergu. Ve středu byli Sasové pod vedením kurfiřta Jana Jiřího III., Bavoři a Švábové. Na pravém křídle bylo polské jezdectvo od Rosskopfbergu po Dreimarkstein. Křesťané útočili z kopce. Na levém křídle a ve středu byl postup rychlý a Turci po ztrátě dělostřelecké baterie opouštěli jednu pozici za druhou. Pravé křídlo odrazilo útok Tatarů a za podpory dragounů a kyrysníků prolomilo obranu Turků. Obě turecká křídla se zhroutila a vojsko bylo zatlačeno do středu a osmanská armáda se obrátila na útěk. V 17 hodin provedli obránci Vídně výpad a spojili se s osvobozovací armádou. Ve stejnou dobu dosáhla polská jízda tureckého tábora a osmanská vojska se dala definitivně na útěk. Složení osvoboditelské armády
Vlajka Republiky obou národů Vlajka Svaté říše římské jednotky pěší vojsko kavalérie děla celková síla
Vlajka Republiky obou národů Poláci a Litevci 10 200 14 000 28 24 200
Vlajka Svaté říše římské Císařští 8000 12 900 70 20 900
Vlajka Bavorského kurfiřství Bavoři 7500 3000 26 10 500
Vlajka Bádenska-Württenberska Němci z Frankónie a Švábska 7000 2500 28 9500
Vlajka Saského kurfiřství Sasové 7000 2000 16 9000
Celková síla jednotek 39 700 34 400 152 74 000
Zajímavosti- Vlastní rozhodující bitva představovala první válečnou zkušenost pro Evžena Savojského. Při předchozí obraně Vídně se vyznamenal český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, který později předsedal dvorské válečné radě Habsburků. Duchovní podporu rakouskému vojsku zajišťoval kapucín Marek z Aviana. Na turecké straně v bitvě bojovaly oddíly Uhrů Imricha Tököliho. Traduje se, že jeden vídeňský pekař na počest vítězství nad Osmanskou říší v roce 1683, kdy Turci obléhali Vídeň a jejich útok byl odražen, začal vyrábět rohlíky - pečivo ve tvaru půlměsíce, což je symbol islámu. Je-li to skutečně pravda či zda jde pouze o legendu je však dnes složité dohledat. Sasové ukořistili v opuštěném tureckém táboře zásoby kávy, což mělo za následek otevření prvních kaváren v Drážďanech a v Lipsku. Battle of Vienna - Timeline Index - DRNEK, Jan; VONDROVSKÝ, Václav. Hoši jako květ. Plzeň : Občanské sdružení STREET, 2010. ISBN 978-80-254-6937-8. S. 301. Dále jen: Drnek (2010). str.13 Literatura - ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618-1683. Praha : Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5. - PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.DRNEK, Jan; VONDROVSKÝ, Václav. Hoši jako květ. Plzeň : Občanské sdružení STREET, 2010. ISBN 978-80-254-6937-8.

Marťan z Kuchajdy a Marian Kotleba - slovenskeslovo.sk / slobodné internetové noviny/ parlamentnelisty.sk - generál Günther Greind -Wehrhaftes Österreich - www.youtube.com/watch?v=Igo0pxjN3Z4 - volimspravne Marian Kotleba v TA3 [23.02.2016] - http://www.slovenskeslovo.sk/- Slovenské slovo - slobodné internetové noviny- slovenskeslovo.sk.w3lookup.com/ Dôstojníci prelomili mlčanie - Napísal: parlamentnelisty.sk - Uverejnené: 25. apríl 2016 - Dôstojníci rakúskej armády sa spojili, aby upozornili politikov na nebezpečenstvo úplne pomýlenej bezpečnostnej politiky štátu. Vzhľadom na existujúce bezpečnostné hrozby v Európe od vlády požadujú zhodnotenie efektivity, akcieschopnosti a obranyschopnosti ozbrojených síl s cieľom zabezpečenia hranice. Vojaci rakúskej armády vytvorili platformu s názvom Opevnené Rakúsko. Od rakúskej vlády požadujú, aby sa nedištancovala od zodpovednosti za bezpečnosť obyvateľov krajiny a aby nezneužívala armádu na svoje politické ciele. Varujú tiež pred nebezpečenstvom nečinnosti armády z dôvodu finančnej poddimenzovanosti. Na YouTube sa objavil videoklip, v ktorom vystupujú plukovník Siegfried Abel, šéf združenia dôstojníkov v Rakúsku plukovník Erich Cibulka či generál Günther Greindl. Generál Greindl je významnou osobnosťou armády v Rakúsku. Bol spolutvorcom koncepcie vývoja ozbrojených zložiek v krajine, zastupoval rakúsku armádu pri medzinárodných inštitúciách, je zakladateľom a prezidentom Spolku rakúskych príslušníkov mierových síl. Server info-direkt.eu uvádza, že je vysoko pravdepodobné, že sa ministerstvo obrany a federálna vláda môžu prostredníctvom tejto aktivity dôstojníkov, dostať pod veľký tlak. zdroj: youtube.com, Wehrhaftes Österreich Politici ignorujú obavy občanov Dôstojníci vystupujúci vo videu detailne zdôvodňujú svoje rozhodnutie upozorniť na žalostný stav v oblasti bezpečnostnej politiky štátu vzhľadom na riziká, ktoré v európskom priestore aktuálne existujú. ,, Ako vojaci rakúskej armády, slúžime našej krajine. Robíme túto službu s hrdosťou a presvedčením už po celé desaťročia,“ začínajú vysvetľovať príslušníci ozbrojených zložiek v Rakúsku. Pokračujú, že nebezpečenstvo narastá každým dňom, pričom sa odvolávajú na konflikt medzi východom a západom, teda medzi Ruskom a NATO, terorizmus v Európe v podobe militantov bojujúcich za tzv. Islamský štát a na nekontrolovateľnú masovú migráciu miliónov ľudí v Európe. Upozorňujú na to, že veľká časť politickej scény spomínané bezpečnostné hrozby ignoruje a na obavy svojich občanov jednoducho neberie ohľad. Zdegenerovaná obranyschopnosť-„Nielen armáda bola plánovane zničená, ale aj ´domobrana občanov´je systematicky likvidovaná a zosmiešňovaná. Preto budú musieť vojaci začať nielen hovoriť, ale aj konať. Prostredníctvom, doslova zdegenerovanej obranyschopnosti je najviac ohrozená bezpečnosť našej krajiny a jej obyvateľov,“ hovoria dôstojníci. Čo navrhujú? Okrem zhodnotenia akcieschopnosti a obranyschopnosti ozbrojených síl je nutné efektívne zabezpečiť hranice. „Vojaci už nebudú dlhšie mlčať a zhodujú sa: Chceme akcieschopné a suverénne Rakúsko. Chceme bezpečnú budúcnosť pre naše deti a vnúčatá,“ zdôraznili rakúski vojaci. Erich Cibulka, predseda Združenia dôstojníkov v Rakúsku