Svobodné noviny na internetu

Patřím ke generaci, která zažila ještě dobu, kdy se i slabší žáci ve škole naučili základům gramatiky a pravopisu (zvládali to i „čtyřkaři“), jakož i hlavním zásadám, jak se mají psát souvislé texty. Věděli jsme tehdy, že věta začíná velkým písmenem a končí buď tečkou, otazníkem (ty už se dnes skoro nepíší) nebo vykřičníkem. Bylo zcela nepřípustné, aby pisatel používal ve svém textu vedle slov spisovných také tvary nespisovné či výrazy nářeční nebo slangové. To si mohli dovolit spisovatelé, když k tomu měli důvod.

Dnes se nic z těchto pravidel nedodržuje. Podle toho pak vypadají texty, které se šíří ve sdělovacích prostředcích nebo na sociálních sítích. Někteří jedinci se začali domnívat, že na sociální síti není nutno dodržovat gramatiku a že je možno psát cokoliv. Tak tomu ovšem není.

U politiků nebo šéfredaktorů novin či časopisů je absolutně nepřípustné, aby umísťovali na internet texty s gramatickými chybami či nespisovnými výrazy. Je-li tímto „borcem“ nedávno ustanovený šéfredaktor kdysi známého, avšak dnes hluboko upadlého, periodika s názvem „Reflex“, pak by se majitel či zřizovatel takového titulu měl urychleně postarat o to, aby si našel na to „šéfování“ někoho vhodnějšího, kdo nemá problémy s českým jazykem.

Jsem si vědom toho, že problém, o němž píšu, se týká mnoha našich tištěných či internetových titulů. Někdo si možná myslí, že se stane „světovým“, když bude prznit mateřský jazyk, a že tímto způsobem vzroste sledovanost či čtenost příslušného periodika. Neposouvejme hranice možného někam, kde to bude veřejnost ještě schopna „skousnout“! To není ta správná cesta k následování.

Proč píšu o věci zdánlivě nezajímavé, ba banální? Inspiroval mě k tomu příspěvek šéfredaktora „Reflexu“ M. Bartkovského na sociální síti X (dříve Twitter). O tomto mladém muži, kterého kdosi nezodpovědný protlačil do vedení tohoto časopisu poté, kdy z něho byli „vyhozeni“ šéfredaktor M. Stoniš a dříve úspěšný redaktor J. X. Doležal, jsem toho na internetu četl mnoho a mnoho. Nebylo to nic hezkého, protože o mladých, nevzdělaných a nevychovaných lidech se toho obvykle víc napsat nebo říci nedá. Je to na jedno brdo: hloupost a nekvalita si dělají „reklamu“ samy a nikoho dalšího k tomu nepotřebují.

Podobně hloupých a nepoučitelných jedinců jsem v životě potkal celé zástupy. Rovněž M. Bartkovský patří do této množiny a ničím z té amorfní skupiny nevybočuje. Dávat na odiv svou hloupost, to doopravdy není nic originálního. Pitomců je na světě tolik, že bychom je mohli přehazovat z jedné hromady na druhou – a pořád budeme mít co dělat. Šéfredaktor „Reflexu“ bohužel žádnou díru do světa neudělal ani svým příspěvkem, který se týká A. Babiše a jeho rozchodu s manželkou Monikou. Většina z nás to přijala jako holý fakt, k němuž je zbytečné se vyjadřovat. Stačí to vzít na vědomí. To jen někteří „myslitelé“ typu Bartkovského mají potřebu kvůli tomu „exhibovat“ a dopouštět se originálních „myšlenek“.

Za posledních několik let se internet stal doslova „žumpou“, v níž se „realizují“ nejrůznější frustrovaní jedinci. Řada z nich se domnívá, že čím vulgárnější budou, o to víc „lajků“ nasbírají. Inu, někomu to k životu stačí. Žijeme ve zvláštní, těžko pochopitelné době. Na jedné straně se může šéfredaktorem kdysi dobrého a desítky let fungujícího časopisu stát tak nekvalitní jedinec, který není schopen napsat kratší text, aby tam neměl nějakou chybu. Na straně druhé se dočítám na internetu tuto informaci: „Desetina středoškoláků v kraji (= Libereckém) pomýšlí na sebevraždu, nedokáže prý čelit tlaku“ (Lidovky.cz, 21. 4. 2024, 7:49).

Což takhle: poslat je za Bartkovským, aby jim s tím poradil! Ten jistě bude vědět, jak na to. To je samozřejmě legrace. Jak by to mohl vědět, když ani netuší, že ve svém textu, který je předmětem mé kritiky, „nasekal“ tak velké množství chyb, že ano? To dá rozum!  Svět M. Bartkovského a dalších „hrdinů naší doby“, jimž je všechno jasné a kteří mají recept na všechny problémy světa, odpovídá přesně tomu, co napsal na sociální síti, když se pokoušel přijít na kloub „záhadě“ rozchodu A. Babiše a jeho manželky. Jistě je to zkušený „ženáč“, který už nějakou manželskou krizi překonal a jenž může nám, ostatním, kteří tolik zkušeností nemáme, poradit. Bartkovský píše toto:

„Myslím, že to je hlavní důvod. Respektive fakt, že Andrej Babiš byl rodině nevěrný s politikou, i když po každých volbách řekl, že skončí. Nedokázal se týhle milenky [v]zdát. Nejbohatší Čech[,] co místo života na zámku s rodinou raději objíždí kulturáky plný babiček.“ (Síť „X“, 19. 4. 2024, 21:42)

[Malé vysvětlení pro autora tohoto textu od bývalého učitele češtiny: Chybějící interpunkční čárku a neúplnou předponu ve slovese „vzdát“ je nutno považovat za hrubou pravopisnou chybu. Žlutě vyznačená nespisovná slova jsou rovněž v rozporu s platnými pravidly pravopisu. Spíš než to by mě zajímala „motivace“ autora, proč se rozhodl přejít od své špatné spisovné češtiny k jazyku nespisovnému.]

Že takoví jedinci mohli u nás získat maturitu, ba i diplom na nějaké vysoké škole, je nejlepším potvrzením hlubokého úpadku našeho školství. S prací našich základních škol není něco v pořádku. Co to asi je? Máme již třetího ministra školství za dobu trvání této neschopné, rovněž pologramotné vlády. Nedávno jsem psal o gramatických chybách, které se vyskytly v materiálech MŠMT ohledně přijímacích zkoušek na střední školy. Nejspíš tam bude onen „zakopaný pes“.

Obávám se, že ani okamžitá demise ministra M. Beka (STAN) by to nevyřešila. Chce to dalekosáhlou reformu našeho školství. Cestou není zavádění „dějeBISu“ na našich školách ani posilování prvků „genderu“ či agendy LBGTQ+, nýbrž něco docela jiného, principiálního: začít děti pořádně učit vyjmenovaná slova a další pravidla českého pravopisu. Ani ve výuce cizích jazyků nevystačíme s pouhými slovíčky, když je neumíme používat ve větách. Slovní zásoba bez mluvnických pravidel je nám k ničemu.

Příspěvek M. Bartkovského na sociální síti nám názorně ukazuje, že máme nad čím přemýšlet a co napravovat.

21. 4. 2024

‒ RJ ‒