Svobodné noviny na internetu

Pro většinu občanů a televizních diváků to bude možná banalita, o níž nemá ani smysl psát. Pro mne – jako bývalého učitele češtiny – je to naopak věc zásadní důležitosti. Budeme-li totiž tolerovat nejrůznější chyby, gramatické či faktografické, ve vysílání veřejnoprávního média, v tomto případě České televize (ČT), pak se sotva kdy dočkáme kulturního vzestupu. Ten poslední jsme u nás zažívali naposledy ve 30. letech 20. století. Od těch časů jako národ i jako stát pouze upadáme.

V průběhu polistopadové éry jsme se postupně dostali až téměř na dno. Na jedné straně registrujeme mnoho slov a gest, na straně druhé vidíme jen průměrnost a lajdáctví. Tištěná i elektronická média jsou plná gramatických chyb. A někteří z té „partičky“ Fialových neumětelů, kde se to pologramoty jen hemží, se dokonce snaží nás, ostatní občany, přesvědčovat o tom, že tak je to v pořádku. Bohužel – není!

Za dosud nepřekonaný vrchol tohoto oficiálního ignorantství lze považovat heslo na tribuně, z níž před řadou měsíců hovořil během své návštěvy Tchaj-wanu předseda Senátu PČR M. Vystrčil. No – řekněte! Když vrcholný činitel našeho státu neví, jak má vypadat spisovný text psaný současnou češtinou, vůbec to neznamená, že celý národ se skládá z blbců, kteří se nedovedou ani podepsat. Oficiálně sice u nás máme téměř stoprocentní gramotnost, ale pologramotných jedinců zde žije obrovské množství – včetně současných politiků.

Česká televize řeší momentálně jeden velký problém: vedle nedostatku peněz je to i blížící se volba příštího ředitele. Je v podstatě jedno, zda tam zůstane bývalý komunista P. Dvořák, který vstupoval do KSČ v září 1989. (Dva měsíce před Listopadem 1989 to mohl udělat jedině naprostý pitomec, nebo všehoschopný dacan.) V ČT24 mezitím došlo k několika „kosmetickým“ změnám: do hlavní zpravodajské relace „Události“ přišli jako posila B. Kroužková, které v zásadě není co vytknout (občas se pokouší být i kritická a korektní), jakož i protřelý televizní manipulátor D. Takáč.

Tohoto přestárlého svazáka z líhně soudruha J. Varholíka jsem opakovaně v posledních měsících na stránkách SN kritizoval za jeho politický oportunismus, prorežimní „vlezdoprdelismus“ i „frajerský“ přístup k historickým faktům. Toto obtloustlé, nafouknuté „nic“ tam zkrátka nemá co pohledávat. Poslal bych ho do kamenolomu, aby poznal, co je to skutečná práce.

Jinak se ovšem v práci ČT nic nezměnilo. Jsou to stále tytéž „smradlavé vody“ jako v rybníku, kam nepřitéká čerstvá voda. Nepatrný „čůrek“, jenž ústí do molochu na Kavčích horách, onen páchnoucí rybník, pokrytý žabincem, oživit nedokáže. Chce to mnohem odvážnější přístup: rybník vypustit, odbahnit a bahno vyvézt někam na skládku.

To, co konstatuji, nám ostatně znovu potvrdilo samotné vysílání ČT, a to v dopoledním zpravodajském bloku na stanici ČT24 dne 3. 4. 2023. Jedna z odvysílaných reportáží se týkala 150. výročí narozenin lékaře a objevitele krevních skupin – MUDr. Jana Janského (1873-1921). A protože zaměstnanci ČT nejsou schopni odvysílat skoro nic, aby tam nebyla nějaká chyba nebo nepřesnost, dočkali jsme se této předčasné televizní „pomlázky“ i tentokrát.

V písemné upoutávce vedle fotografie dotyčného lékaře se objevilo toto jméno (spolu s doprovodnými informacemi): Jan Jánský. Nicméně se zdá, že kromě mne to nikdo nezaregistroval. V záznamu této relace to jistě musí být, protože tato chyba už v archivu ČT zůstane navěky. Podobně jako ona Heydrichova „limuzína“ v podání „brepty“ D. Takáče. Správný tvar příjmení onoho lékaře má vypadat takto: Jan Janský.

ČT24 po dlouhé době, kdy tuto povinnost ignorovala, nám, televizním divákům, již nějakou dobu nabízí i pohled do svého „newsroomu“ (za zády moderátora), v němž sedí u počítačů a televizních obrazovek mnoho neužitečných osůbek, jež mají připravovat podklady pro tyto moderátory či redaktory. To jsou pouze známé „mluvící hlavy“: všechno čtou z notebooků, tabletů či mobilů, které mají před sebou nebo v ruce. Pro jistotu jsou vybaveni i nějakými papíry s textem, jenž jim kdosi připravil pro případ, že by televizní technika selhala.

Ano, tak je to správně. Jde však spíš o to, aby se do vysílání naší veřejnoprávní televize dostávala vždy jen správná a nezpochybnitelná fakta. V případě lékaře J. Janského tomu tak opět nebylo. Zase kdosi selhal. Kdopak to asi byl, co myslíte? Jako televizní koncesionář bych rád věděl, koho platím ze svých 135 Kč měsíčně. Je to totiž nedobrovolná daň, uvalená na občany za to, že musí konzumovat to, co tlupa nezodpovědných redaktorů a moderátorů ČT dnes a denně předvádí. Nedivte se proto, že chci znát jméno toho „chytráka“, jenž si neumí ani ověřit, jak správně se píše to které jméno či příjmení. Všude jinde ve světě by takového jedince vyhodili na hodinu z práce. U nás se tváříme, že je všechno v nejlepším pořádku.

Nedivme se tomu! V ČT zatím nenašli její šéfové odvahu vyhodit ani notorického provokatéra a nevychovaného bolševického spratka J. Železného. Doopravdy nejde jen o televizního ředitele P. Dvořáka, který dovoluje zaměstnancům zpravodajství, aby se chovali tak, jak se jim zlíbí. Bez ohledu na to, co si myslí televizní diváci. Ta televize totiž není jejich, ale naše. My, televizní koncesionáři, jsme denně ohlupováni propagandou a jednostranně šířenými dezinformacemi. A jen tu a tam se mezi tou „hrůzou“ objeví i nějaká ta chybička – jako s tím jménem J. Janského. Dokud nezmizí celá ta banda drzých a arogantních propagandistů a manipulátorů z redakce zpravodajství, nic se na Kavčích horách změnit nemůže.

ČT nepotřebujeme! Snadno ji nahradí komerční televize, které pečlivě dbají o to, aby neztrácely diváky. V tom se ČT od nich zásadně liší: tam jim na tom vůbec nezáleží. Když začneme ČT hromadně bojkotovat, nakonec se ty zbytečné existence samy vydají na Úřady práce. Bude to účinnější, než kdybychom čekali na další Vrábelův pochod na Kavčí hory. Je nejvyšší čas, aby se tam začalo větrat: ona zatuchlina se tam drží již od známé „televizní krize“ z let 2000/2001. Nová „spacáková“ revoluce je však v nedohlednu. Češi už nechtějí rebelovat. Touží pouze po tom, aby ten „fialový hnus“ přežili ve zdraví.

4. 4. 2023

‒ RJ ‒