Svobodné noviny na internetu

Motto: „Blaho národa budiž nejvyšším zákonem.“ (M. T. Cicero)

Překvapil mě dnes nově zvolený předseda KDU-ČSL M. Jurečka tím, co prozradil v rozhovoru pro „Novinky.cz“. (25. 4. 2022, 12:55). Koalice SPOLU prý hledá také jiného kandidáta na funkci příštího prezidenta republiky, než je generál Petr Pavel. To je velké překvapení i pro mne, tvrdého kritika všech „komunistických lampasáků“: nejen P. Pavla, ale i dalších obtloustlých „borců“ z naší „elitní“ armády, kteří před rokem 1989 věrně sloužili KSČ a jejím prostřednictvím i KSSS a po r. 1989 „převlékli kabát“ a dali se do služeb nového režimu.

Domnívám se, že důvodem pro tuto „otočku“ v dosavadním „začarovaném kruhu“, do něhož se stoupenci „demokrata“ a přítele sudetských Němců P. Fialy dostali, je prostý fakt: v soupeření A. Babiše s P. Pavlem je vítěz těchto voleb předem jasný: byl by to A. Babiš. To si dokáže spočítat i absolvent zvláštní školy – bez diplomu z plzeňských práv. Gen. P. Pavel ani nikdo jiný z podobné „líhně“ nemá žádnou šanci.

Byť se mnou mnozí čtenáři a příští voliči prezidenta republiky nebudou souhlasit, současná hlava státu, M. Zeman, bývala kdysi zajímavým politikem, který svým intelektem převyšoval všechny ostatní. Byl i mužem s „příběhem“. Tím jeho byla někdejší příslušnost k reformnímu křídlu v KSČ, poté vyhazov z této strany i ze zaměstnání a léta hledání práce, dokud nezakotvil v oboru prognostiky. Vrcholem Zemanova příběhu byl známý článek v Technickém magazínu, který ho vynesl na výsluní – spolu s intelektuály typu V. Havla. Díky tomuto „buřičskému“ článku se Zeman dostal až na tribunu „revolucionářů“ na Letné dne 25. 11. 1989. Všechno ostatní až po dnešek je druhá kapitola tohoto příběhu – již nikoli tak slavná a už vůbec ne veselá.

Uvádím příklad M. Zemana ne proto, že je dosluhujícím prezidentem republiky, nýbrž z toho důvodu, že býval kdysi zajímavým mužem, který budil na jedné straně obdiv, kdežto na straně druhé měl nesmiřitelné odpůrce a kritiky. To je společná charakteristika všech mužů, kteří patřili a patří k výrazným, nepřehlédnutelným osobnostem. Vždy polarizují společnost ‒ a tím ji pohánějí kupředu. Politik, který nevadí nikomu a na jehož volbě se všichni shodnou, je k ničemu. Místo něho může dotyčnou funkci zastávat třeba i kocour Mikeš. I on bude na fotografiích vypadat dobře – jako M. Zeman na svém prezidentském portrétu.

Jsem rád, že se koalice SPOLU začala konečně hýbat: když ne v řešení aktuálních ekonomických problémů našich občanů (inflace, ceny energií a pohonných hmot, zdražování úplně všeho), tak aspoň v úvahách o příštím prezidentu republiky. Nacházíme se stále v zajetí monarchistického pojetí této funkce: prezident republiky není panovník, nýbrž vysoký státní úředník, dokonce volený přímo občany. Tím ovšem nepřestává být obyčejným, řadovým občanem, jak s tím přišli v r. 1789 francouzští revolucionáři: pro ně i sesazený král Ludvík XVI. byl jen řadovým občanem – jako kterýkoli jiný Francouz té doby. Na toto pojetí jsme si dodnes nezvykli a stále – bůhvíproč – považujeme prezidenta republiky za jakési zjevení, které je z „jiného těsta“ než ostatní občané.

V úvahách o příštím prezidentovi republiky půjdu ještě dál: Což takhle tuto funkci úplně zrušit a těch pár pravomocí, které prezidentu dle ústavy náleží, rozdělit mezi ostatní nejvyšší ústavní činitele? To by byla skutečná ZMĚNA, jakou nám „fialovci“ před volbami slibovali, ale nic pro to zatím neudělali.

A protože jsem stále přesvědčen o tom, že muž (žena), kterého (kterou) si občané zvolí na počátku roku 2023 do nejvyšší ústavní funkce, byl měl(a) být člověkem s „příběhem“, nabízím tři jména kandidátů, kteří ten „příběh“ skutečně mají, byť u každého je trochu jiný:

● Šimon PÁNEK, někdejší studentský vůdce z roku 1989 a dnešní ředitel neziskové organizace „Člověk v tísni“, která se velmi aktivně podílí na řešení humanitární krize na Ukrajině.

● Jaroslav BAŠTA, jedna z obětí perzekuce ze strany komunistického režimu po r. 1968, po „sametové revoluci“ 1989 diplomat: velvyslanec v Rusku a na Ukrajině, pak ministr ve vládě M. Zemana za ČSSD, dnes poslanec SPD.

● Hynek BLAŠKO, generál naší armády (dřívější i dnešní), do zálohy odešel v r. 2012 ve funkci generálmajora; do r. 1989 člen KSČ, od r. 2018 SPD, v r. 2019 zvolen europoslancem za SPD. V letech 2008-2009 ho postihly dvě rodinné tragédie: nejprve pedofilní vrah zabil jeho devítiletého syna Jakuba; o půl roku později jeho manželka spáchala sebevraždu.

Všechny tři navrhované osoby považuji za „silné“ kandidáty. Na gen. H. Blaškovi oceňuji především to, že je to nefalšovaný český vlastenec, což se v dnešní kosmopolitní EU moc „nenosí“. Kdo se hlásí ke svému národu, je automaticky „onálepkován“ jako „nacionalista“ nebo rovnou „rasista“. Jsem přesvědčen o tom, že zejména u žen, které jsou emocionálnější než muži, by měl „příběh“ gen. H. Blaška mimořádnou přesvědčivost. Proto má tento kandidát velkou šanci na zvolení.

Česká republika nepatří k zemím, které ve svém vývoji dospěly tak daleko, aby si vychovaly dostatek osobností ženského pohlaví pro účinkování v politice. Proto žádnou z dosud navrhovaných žen (Drábová, Nerudová, Němcová aj.) nepovažuji za vhodnou kandidátku na tuto funkci: pro někoho zbytečnou, pro jiného veledůležitou.

Jednou k tomu možná dospějeme, ale zatím tomu tak není. (Oč jednodušší to mají např. skandinávské země, kde se ženy běžně vyskytují ve funkcích prezidentek či premiérek.) Dnes by to u nás neměla lehké ani JUDr. M. Horáková, kdyby ji mezitím komunisté nepopravili a ona se dožila našich dnů, stejně jako F. Plamínková, kterou zase popravili nacisté.

Stranou nechávám zoufalé návrhy havlistické partičky z České televize (ČT), že by snad příští prezidentkou mohla být moderátorka S. Witowská. To klidně může být, ale pouze v prostředí této neobjektivní a propagandu neustále šířící ČT.

To by se brzy prezidentem mohl stát řeporyjský hulvát P. Novotný nebo právě z vězení propuštěná pašeračka drog T. Hlůšková. Takovým způsobem výběru kandidátů bychom se brzy přiblížili až na okraj „propadliště dějin“. Tímto směrem ostatně již nějakou dobu kráčíme. Zda do té propasti skutečně spadneme, bude záležet na nás na všech – nejen na příštím prezidentu republiky, byť by se jím stal kdokoliv.

Doporučuji proto politikům Fialova „slepence“, aby se nad těmito kandidáty zamysleli. Je to velmi kompromisní a realistický návrh, na němž by se mohla shodnout jak koalice, tak i opozice. Nikdo z těch dosavadních „žhavých“ kandidátů totiž podle mého názoru nemá v přímé volbě velkou šanci na zvolení.

Osobně to přisuzuji tomu, že lidé jsou založeni od přírody tak, že mají rádi „příběhy“. To je ta nejlepší předvolební kampaň, jakou mohou kandidáti svým voličům nabídnout. „Šedá myš“ nikdo nezaujme.

25. 4. 2022

‒ RJ ‒