Svobodné noviny na internetu

„Politologu na baterky“, vrať se do Brna!

Uhlazený „slušňák“ v dobře padnoucím obleku, který by si z běžného učitelského platu mohl sotva pořídit, známý brněnský „politolog na baterky“ P. Fiala, se po zmanipulovaných volbách z října 2021 stal dlouho dopředu vyhlašovaným „demokratickým“ premiérem. Kdo tehdy sledoval přípravy a průběh parlamentních voleb, tomu nemohlo uniknout, že ono „vítězství“ nejvíce překvapilo právě tyto vítěze – dnešní vládní koalici. Kdopak jim tam „přisypal“ tolik hlasů, že vyhráli? Dozvíme se někdy o tomto pečlivě zakamuflovaném podvodu celou pravdu?

Ta situace mi tak trochu připomněla události z konce roku 1989. Tehdy totiž partě disidentů okolo dramatika (bývalého „kulisáka“ z Divadla Na Zábradlí) V. Havla taky to vítězství jaksi spadlo do klína víceméně samo. Stalo se tak nikoli pro připravenost této nekomunistické „opozice na příští vládnutí, nýbrž kvůli neschopnosti a nešikovnosti M. Jakeše a tehdejšího, rigidního vedení KSČ.

Narychlo ustavené „Občanské fórum“ tehdy zvedlo „moc“ ze symbolického chodníku na Národní třídě v Praze, pár metrů od místa, kde došlo k masakru našich protestujících studentů, a začalo vládnout – prostřednictvím svých zvolených zástupců. Zprvu si tito noví „mocní“ počínali velmi neobratně, protože nikdo z nich s vládnutím neměl praktické zkušenosti: byli to vesměs teoretici, v Havlově případě „bohémové“. Proto si museli do své „party“ přizvat zkušeného (či spíše: protřelého) komunistického byrokrata z tehdejšího Úřadu vlády ČSSR – Slováka M. Čalfu.

Byl to právě on, nikoli nesmělý a ostýchavý disident V. Havel, kdo „přesvědčil“ komunistický parlament (= Federální shromáždění, FS), aby zvolil jednomyslně tohoto málo známého dramatika příštím prezidentem republiky. Kdyby ta volba neprobíhala v zákonodárném sboru, nýbrž přímo občany (jak to máme dnes), byl by nepochybně zvolen někdo jiný: ze čtyř kandidátů měli větší šanci A. Dubček nebo L. Adamec. Jenom díky tomu, že došlo k předběžné dohodě mezi Dubčekem a Havlem, byl nejprve zvolen A. Dubček předsedou FS a následně V. Havel prezidentem republiky (29. 12. 1989). Je dobré si to připomenout, protože hlavně naši mladí o tom nic nevědí.

Počáteční váhání, ba tápání, při přebírání moci zvládl V. Havel a jeho lidé docela dobře – až na pár „kopanců“, kterých se nově zvolený prezident dopustil. V prvé řadě to byla nečekaná, po mém soudu zbytečná, omluva sudetským Němcům. Hned pak neuvážená a svým rozsahem neúměrně velká amnestie, díky níž se dostali na svobodu lidé, kteří měli zůstat i nadále za mřížemi. Potud situace před 32 lety.

─────

Čtvrtá pražská defenestrace je „na spadnutí“!

Posuňme se o těch více než třicet let směrem k naší přítomnosti. Když se po mnohatýdenním pobytu v Ústřední vojenské nemocnici vrátil M. Zeman do Lán, došlo ke jmenování P. Fialy premiérem. Po dobu dalších dvou týdnů se konalo „grilování“ navržených uchazečů o ministerská křesla.

Mnozí z těch, kteří ještě před několika týdny kritizovali M. Zemana za úplně všechno, velmi ochotně absolvovali „grilování“ v prezidentském „akvárku“. Všechno tehdy bylo zalito sluncem a natěšení ministři se nemohli dočkat, kdy už budou moci začít uskutečňovat své smělé plány. Všichni se tehdy naivně domnívali, že po letech „nevládnutí“ A. Babiše je naše demokracie konečně "zachráněna" a že tím zachráncem je právě P. Fiala.

Jak osudově se mýlili, o tom se od těch dob přesvědčujeme na každém kroku a každý den. Jediné, co tato vláda, kterou její kritikové označují za „fialový hnus“, zvládla, bylo prosazení tzv. pandemického zákona, na nějž vzápětí navázalo vyhlášení nouzového stavu (ukázalo se, že celý slavný pandemický zákon je k ničemu), a protlačení zákona o státním rozpočtu na rok 2022.

Velice brzy se rovněž ukázalo, že veškeré toto úsilí nepřineslo vůbec nic. „Úsporný“ rozpočet ministra financí Z. Stanjury byl sice chválen, dokonce až po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, ale již v té době se jednalo o „mrtvý“ dokument. Státní rozpočet bude muset být novelizován, aby byly do něj promítnuty všechny dodatečné výdaje, které souvisí s pomocí ukrajinským běžencům. Ministr vnitra V. Rakušan mezitím odhadl tyto náklady na 54 miliard Kč. Z „úspor“ tedy nebude nic. Navíc musíme počítat s tím, že další peníze si vyžádá zdravotní péče o ukrajinské ženy a děti, jakož i výdaje spojené se začleněním dětí těchto běženců do systému našeho školství.

I když to tak na první pohled vypadá, není pomoc 300 tisícům Ukrajinců tím jediným, co musí Fialova vláda řešit: trápí nás enormní inflace (téměř 15 %), zvýšené ceny za energie a pohonné hmoty, jakož i zdražování úplně všeho. Vláda má zatím jedinou radu: všichni se musíme uskromnit. (Osobně by mě zajímalo, jak velkou finanční částkou přispěli naši politici na zmírnění existujících problémů, např. na pomoc Ukrajincům. Zatím jsem kromě hezkých řečí nezaznamenal žádnou informaci o nějakých darech.)

Nejhorší na celé věci je to, že právě v pomoci našim občanům, kteří se ocitají ve svízelném postavení, nedělá Fialova vláda buď vůbec nic, nebo tak málo, že si toho většina našich občanů ani nevšimla. Zatímco všude okolo nás se vlády snaží lidem jejich život ulehčovat, naše vláda mlčí a chová se jako „mrtvý brouk“. Neví-li premiér P. Fiala, co má dělat, řešení se nabízí samo: Ať podá demisi a uvolní své místo někomu, kdo bude schopen aktuální problémy řešit. Takto „nečinná“ vláda by stejně dlouho u moci zůstat nemohla!

Svou složitou situaci se pokusil Fialův kabinet řešit kuriózním způsobem: začal se chovat jako „ukrajinská“ vláda, která pomáhá běžencům místo toho, aby se věnovala našim občanům. Tak komickou situaci jsme tady neměli za celých 32 let nového režimu. Fiala zřejmě spadl z Měsíce nebo přiletěl rovnou z Marsu. My ale nepotřebujeme „ukrajinského“ premiéra. Bude nám stačit ten „český“.

─────

Listina základních práv a svobod není jen cár papíru!

Premiér P. Fiala bohužel problémy našich občanů dlouhodobě neřeší. A protože si neví rady, jak z té prekérní situace „vybruslit“, rozhodl se (kdo mu tyto pitomosti asi poradil?) „úřadovat“ za pomoci opatření, která masivně porušují ústavou zaručenou svobodu slova i další občanská a politická práva. Dostal se tak na úroveň prezidenta republiky, který přestává vládnout pod veřejnou kontrolou, nýbrž pomocí „dekretů“. To je naprosto nestandardní postup, který je na hraně ústavnosti.

Nejde jen o účelové oklešťování svobody slova, nýbrž i o další věci, na něž pamatuje Listina základních práv a svobod, která se stala součástí Ústavy ČR z roku 1992. (Ta se inspirovala prvorepublikovou ústavou z 29. 2. 1920.) Již zmíněná „Listina“ dokonce zakotvuje i právo na to, aby se občané mohli zbavit vlády, která se chová nedemokraticky a jež škodí vlastním občanům.

Jinými slovy: legitimizuje případný politický převrat, provedený přímo nespokojenými občany, např. Čtvrtou pražskou defenestraci, které se momentální vládci tolik bojí. A obávají se plným právem: mohlo by to skončit těmi šibenicemi, jimiž nedávno hrozili demonstranti na Malostranském náměstí, nebo dokonce kandelábry. Pokud Fialova vláda podá demisi včas, mohla by si ušetřit nepříjemné zážitky, které se jí nejspíš nevyhnou.

Je to prosté a logické: vláda P. Fialy dostala strach a začala mlátit okolo sebe – hlava nehlava. Tak to dělají kobyly, které se ocitly v posledním tažení. Hrozba brzkého pádu této nanicovaté vlády, která pro vlastní občany nedělá vůbec nic, je vysoce pravděpodobná, ba téměř jistá. Pokud se P. Fiala nevzpamatuje včas a nezačne pracovat ve prospěch občanů této země, jeho vláda se „švestek“ sotva dočká. Rozezlení Pražané ty Fialovy hochy a děvčata, co spolu mluví, jednoduše vyházejí z oken Strakovy akademie, nebo je rovnou naházejí do Vltavy (není to tak daleko). Jediným štěstím těchto zoufalců bude, že ve Vltavě nejsou žraloci, ale jen napůl leklé ryby. Také Fialova vláda je plná těchto „polomrtvých ryb“.

─────

Pozor na historická data!

Dne 25. února 2022, ve výroční den „Únorového vítězství čs. pracujícího lidu“ z roku 1948, dala Fialova vláda podnět jakési soukromé firmě, jež provozuje internetové domény s koncovkou „cz“ (jedná se o skandální, protiprávní postup), aby zablokovala nejprve osm a později něco okolo dvaceti webů kvůli tomu, že údajně šíří ruskou propagandu. Ospravedlnitelné by to bylo pouze v případě, že by náš stát byl ve válečném stavu. Tato podmínka však splněna není.

Svobodu slova lze rovněž omezit na základě speciálního zákona, a to na dobu časově omezenou. Tento zákon však rovněž navržen a schválen nebyl. Proto se jedná o svévolné, protiprávní opatření. Ve skutečně demokratické zemi by tento předseda vlády musel okamžitě rezignovat. U nás se tváříme, že je všechno v nejlepším pořádku. Máme vůbec demokracii, nebo jsme se již mezitím posunuli směrem k fašistické diktatuře?

K dnešnímu dni se tento počet zablokovaných webů rozrostl na úctyhodné číslo: protiprávně, v rozporu s Ústavou ČR, je blokováno (není jasné, zda dočasně, nebo trvale) celkem 760 domén s koncovkou „cz“. To už není žádný omyl ani úřední nedopatření, nýbrž zřetelný pokus o systematickou, nezákonnou cenzuru, jakou jsme tady naposledy měli před rokem 1989.

Je proto irelevantní, čím vláda argumentuje: tyto weby údajně šířily proruskou propagandu ve vztahu k válce na Ukrajině. (Předtím, jak si dobře pamatuji, byly tytéž weby obviňovány z šíření informací namířených proti oficiálním, vládním proticovidovým opatřením.) V obou případech se tedy jedná o nesouhlasná stanoviska k politice vlády. Co je na tom protistátního?

Je možné, že některé ze zmíněných, zablokovaných webů skutečně nekriticky přebíraly informace z ruských zdrojů, avšak velká část těchto zablokovaných domén pouze publikovala jiný než oficiální názor této vlády. To je v demokratické zemi běžné, ba normální. Nenormální naopak je: bránit svobodě slova a jeho šíření všemi prostředky, jak to uvádí příslušné ustanovení Listiny základních práv a svobod. Jestliže se tedy vládě P. Fialy nelíbí, že součástí demokratické ústavy je tato „Listina“, nic jí nebrání v tom, aby provedla změnu této ústavy. Bude to zároveň jasný signál o tom, že tato země již nadále není svobodná a demokratická. Toť vše.

Pokud to „politologovi na baterky“ P. Fialovi není jasné, nechť se obrátí na příslušné odborníky, kteří mu to vysvětlí. Divím se tomu, že člověk s tolika tituly před jménem a za jménem s tím má takový problém. Asi by ty tituly měl vrátit, jestliže jeho IQ na to nestačí.

Všechno nasvědčuje tomu, že Fialova vláda, zřejmě v záchvatu strachu a bezradnosti, to s tím tažením proti svobodě slova tak trochu přehnala. Stačilo zařadit „zpátečku“, omluvit se občanům za způsobené problémy a raději podat demisi. P. Fiala se přesto rozhodl, že ve svém tažení bude pokračovat. Jeho vláda se již nějakou dobu, a to prostřednictvím ministra vnitra V. Rakušana a nejvyššího státního zástupce, bývalého komunistického vojenského prokurátora I. Stříže, pokouší otevřeně zastrašovat občany. To je neuvěřitelná drzost, před kterou se i komunisté před rokem 1989 měli na pozoru. (Pikantní na celé věci je to, že právě V. Rakušan chtěl I. Stříže odvolat z funkce. Dnes jsou z nich velcí „kámoši“.)

To, co tady popisuji, je nejen protiprávní jednání, nýbrž skandální, gangsterské chování ze strany státních orgánů. Stát, který by měl dbát o ochranu občanů a jejich majetku, se chová jako zločinec, vyvrhel, před nímž se musí slušní lidé mít na pozoru. Něco tak hrůzostrašného si nedovolil ani totalitní, komunistický režim. Ten se rovněž uchyloval k nejrůznějším nezákonným praktikám, avšak oficiálně si netroufl takové věci veřejně hlásat.

Fialova vláda totiž začala „nabádat“ občany k tomu, aby udávali osoby s jiným než oficiálně schváleným názorem. Dostala se tak na úroveň srovnatelnou s nacistickým okupačním režimem, který tady panoval v letech 1939-1945. Ano, Fialova vláda se začíná chovat jako nacisté za Druhé světové války!

─────

„Braňme Ukrajinu, braňme Česko!“

Když už jsme u toho nacismu a fašismu (na sjezdy sudeťáckých „nácků“ si zvykli jezdit politici KDU-ČSL; s vůdcem sudeťáků, B. Posseltem, se zase bratříčkuje premiér P. Fiala), nemohu si odpustit jednu doplňující informaci: Výzvu k „práskačství“ zveřejnila na svém webu vláda P. Fialy dne 20. 4. 2022, ve výroční den narozenin nacistického Führera A. Hitlera (*20. 4. 1889), a to pod titulkem: „Braňme Ukrajinu, braňme Česko!“ Má cenu to vůbec komentovat?

Morální krize, do níž se propadáme díky neschopné, protičeské vládě P. Fialy, je den ode dne hlubší a hlubší. Snad by nebylo od věci vypsat soutěž o to, kdo hlouběji zaleze do bruselského či amerického zadku. Zatím se to děje neoficiálně. Časem se možná dočkáme podobných „soudružských“ polibků, jimiž se proslavili A. Dubček, G. Husák a L. I. Brežněv. Jen do toho, soudruzi z Fialovy koalice! Ten první polibek bývá nejhorší. Pak už to půjde samo – jako po másle.

21. 4. 2022

 ‒ RJ ‒

─────

P. S.

„Doučování“ z dějepisu pro učitele a „politologa“ P. Fialu

Za celých 32 let polistopadových dějin nepotřebovala zatím žádná naše vláda sahat k tak nedemokratickým opatřením, jak to v těchto dnech předvádí Fialův kabinet diletantů a pologramotů. Ještě žádná česká vláda nespadla do takových sra*ek, aby musela zavádět cenzuru a státem nařízené (= doporučené) udavačství. To je nejen „chucpe“, ale absolutní politické dno!

S obojím máme ve svých moderních dějinách své neblahé zkušenosti, a to jak z období nacistické (= německé) okupace (1939-1945), tak i komunistického režimu (1948-1989). Tímto způsobem se snažily vždy zachránit (jak u nás, tak i jinde ve světě) ty režimy, jež to měly již „spočítané“ a které byly nakonec demokratickou většinou společnosti smeteny z politické scény.

Nezařadí-li vláda P. Fialy „zpátečku“, čeká ji obdobný, neslavný konec. Současný, pseudodemokratický režim bruselských a proamerických patolízalů v čele s P. Fialou to má tak jako tak již „spočítané“. Jde jen o to, zda skončí ještě před letními prázdninami, nebo až po „švestkách“ (= podzimních volbách). Jeho konec bychom mohli oslavit čerstvě vypálenou slivovicí z těch letošních švestek, a to rovnou na Karlově mostě, kde se dnešní vítězové voleb před dvěma lety „loučili s covidem“ (Němcová, Pekarová, Feri aj.). Od té doby u nás na tuto nemoc zemřelo 40 tisíc občanů. Oslavovat předčasně se nemá, není-liž pravda?

Doporučuji proto P. Fialovi, aby raději v předstihu podal demisi. Ušetří si tak velkou ostudu, která ho čeká.

21. 4. 2022

 ‒ RJ ‒