Svobodné noviny na internetu

Motto: „Lepší hrst pravdy než pytel naděje.“ (České přísloví)

Pasáčku, je to celé kontraproduktivní!

KDU-ČSL (dříve ČSL), někdejší strana politického „přicmrndálka“ prezidenta E. Beneše, Msgre J. Šrámka, jakož i prokomunistických kolaborantů ThDr. J. Plojhara a R. Petery, jakýmsi zázrakem přežila všechny politické převraty i opakované „převlékání kabátů“ až do dnešních dnů. Existence této strany nábožensky založených voličů, hlavně z moravského venkova, pokračuje nepřetržitě i v posledních 32 letech nového režimu. Co na tom, že se od sčítání lidu v r. 1990 snížil počet obyvatel, kteří se dnes hlásí k nějakému náboženství, na minimum?

Můžeme se o tom přesvědčit denně na každém kroku: Staří lidé, ti „věřící“, totiž postupně umírají a mladí již v Boha nevěří. Vyznávají jiné hodnoty, než jsou ty „tradiční“, o nichž tak rádi mudrují politici KDU-ČSL. Bohužel – jen mudrují, protože ani oni už žádným „hodnotám“ nevěří. Možná tak těm „evropským“, které představuje někdejší gay pornoherec J. Janda, jeden ze strážců ideové čistoty našich médií. Ostražitosti vůči dezinformátorům není nikdy dost! Zeptejte se J. Bartoška! Ten vám to jistě ochotně a rád potvrdí.

Za tohoto stavu se proto daří jen obtížně předstírat, že KDU-ČSL hájí jakési „tradiční hodnoty“. Kdyby je měli vyjmenovat, sotva by to svedli: žádné totiž v jejich praktické politice nejsou. Je to chiméra. Naši lidovečtí politici je již dávno dali do „frcu“. Dnešní KDU-ČSL reprezentuje nikoli zástupy věřících, desetitisíce nábožensky založených členů a další tisíce jejich voličů, nýbrž jen skupinové a osobní zájmy malé partičky funkcionářů z generace „Husákových dětí“, kteří již skoro deset let okupují pozice ve stranickém vedení.

Podobný vývoj postihl i jiné „demokratické“ strany, např. ČSSD a KSČM, které v posledních parlamentních volbách skončily pod pěti procenty a ztratily tím šanci na udržení se v nejvyšších patrech politiky. Tentýž osud brzy čeká i KDU-ČSL. A tak se nelze divit tomu, že současné vedení této strany je nervózní a usilovně přemýšlí o tom, jak to zaonačit, aby se pár jejich politiků ještě aspoň jedno funkční období udrželo u dobře placených koryt. Prasatům je jedno, kdo se s nimi u těch koryt tlačí. Hlavně, že jsou koryta plná a že jim žrádlo chutná.

Poté, kdy vyšlo najevo, že podzimní parlamentní volby byly zmanipulované (či úplně zfalšované) a že získaných 23 mandátů KDU-ČSL byl vlastně volební podvod (totéž se zřejmě týká i TOP 09), znovu zasáhla shůry vyšší moc. Tentokrát to nebyl bývalý podnikový právník, exkomunista P. Rychetský, nýbrž válka na Ukrajině. Vládní „slepenec“, jemuž dobrovolně dělá „fíkový list“ profesor politologie P. Fiala (to je kvalifikace jako hrom!), se rozhodl udržet u moci podporou Ukrajiny v tomto válečném konfliktu.

─────

Také Marcus Aurelius měl „předsunuté“ legionáře na Slovensku

Po vzoru Polska hodlají rovněž naši „jestřábi“ oživit myšlenku amerického radaru, případně vojenské základny NATO na našem území. Tvrdí, že to má být záruka příští bezpečnosti našeho státu vůči putinovskému Rusku. Netuší však, že spíše se staneme snadným terčem pro případného agresora.

V důsledku naivní víry, že křídla NATO zajistí naši ochranu „na věčné časy a nikdy jinak“, kývli naši probruselští a proameričtí politici jak na české velení v předsunuté „bojové grupě“ na Slovensku (také římský císař Marcus Aurelius měl předsunuté oddíly svých legionářů u Trenčína – Laugaricia), tak i na myšlenku trvalé americké přítomnosti na území ČR.

Netřeba zdůrazňovat, o jak nebezpečnou věc se jedná. NATO má sice jasnou vojenskou převahu v konvenčních zbraních nad Ruskem, ale jeho velitelům chybí odvaha jít do přímé konfrontace s Ruskou federací.  A to neuvažujeme o tom, že by byl Putin svržen a nahrazen někým jiným. Jistě by to nebyl žádný odchovanec „západní“ kultury, jakým byl rozvědčík KGB v Německu V. Putin. Příští „vůdce“ Ruska může být desetkrát nebezpečnější než Hitler. V každém případě je tu akutní hrozba 3. světové války, neboť Rusko je připraveno použít jaderné zbraně.

Každý rozumný člověk to ví nebo alespoň tuší: Příští válka, ta jaderná, by se odehrála během dvou, maximálně tří hodin. Z dosavadního světa by zbyly trosky a možná pár nezasažených civilizačních ostrůvků v okrajových částech zeměkoule: snad v Austrálii, v Antarktidě nebo na několika ostrovech v jižním Pacifiku. Zbytek světa by dopadl jako v amerických katastrofických filmech: hromady sutin, jakož i mraky prachu a dýmu, zahalující slunce. Nastala by „apokalypsa“, jakou si jenom málokdo z nás dokáže představit.

Proč o těchto neradostných vizích píšu? Bezvýchodná situace, do níž se Fialova vláda sama a o své vůli nechala vmanipulovat, přivedla vládní politiky k uskutečňování nepochopitelných, sebevražedných plánů. Mnozí z těchto nekompetentních, mocichtivých a válkou posedlých politiků ani netuší, kam nás to vlastně táhnou. Švejk by jim to vysvětlit, ale ten už bohužel není mezi námi. Navíc žádný pokračovatel J. Haška dnes nežije, aby to udělal za něj.

Že všechny tyto „válečnické“ plány nemohou dopadnout dobře, to dnes (10. 4. 2022) potvrdil volební model agentury Kantar.cz, zveřejněný v pořadu „Otázky V. M.“: zatímco ODS má 22,5 procenta, její koaliční partneři z TOP 09 pouze 5 % a KDU-ČSL 4 procenta. (Podle mých odhadů jsou i tato zveřejněná čísla silně nadhodnocená. Vždyť bezprostředně po volbách měli lidovci pouhých 3,5 %. Dnes mohou mít obě tyto strany maximálně 2-3 %; na podzim budou na jednom procentu. O tom, jak si tyto strany skutečně stojí, se dozvíme u komunálních voleb. Nechtěl bych být v kůži předsedů jednotlivých stran „slepence“. Dopadnou jako ti sedláci u Chlumce.)

Výše uvedený průzkum volebních preferencí za měsíc březen 2022 odrážel stav, jaký tady byl pár dní před vysíláním tohoto pořadu. Nebyla do něj zahrnuta reakce voličů na oznámení M. Jurečky v pořadu „Partie Terezie Tománkové“ na CNN Prima News (10. 4. 2022). V něm předseda KDU-ČSL vypustil do éteru dosud tutlanou informaci o záměru Fialovy vlády vybudovat u nás americkou vojenskou základnu. Jurečka to dokonce upřesnil: měla by se nacházet buď v Přerově, nebo v Mošnově.

Již den předtím (9. 4. 2022) „básnil“ místopředseda ODS A. Vondra na 30. kongresu této strany cosi o tom, jak v Mošnově hezky přistávaly americké bombardéry B-52. Ano, v Mošnově se pravidelně konají „Dny NATO“ a přilétají tam nejrůznější vojenská letadla, donedávna i „obří“ transportní letouny z Ruska (Ruslan).

─────

Mošnov ano, avšak lokalita Přerova vhodná není…

Když padlo jméno Přerova, okamžitě mě napadlo: proč právě toto město? Není to jen kvůli tomu, že pan předseda KDU-ČSL pochází z blízké Rokytnice a že si chtěl šplhnout u občanů tohoto regionu a zajistit si hlasy zdejších voličů? Na podzim jsou volby a lidovce už skoro nikdo nevolí, že ano?

Na rozdíl od Mošnova leží Přerov, stále ještě významný uzel železniční dopravy, v hustě zalidněném regionu. Je třeba mít na paměti, že vojenská základna bude místem, kam budou ze všech směrů přijíždět nebo přilétat jak těžká auta, tak i letadla. Dopad na životní prostředí bude nezanedbatelný. Něco zcela jiného byla kasárna sovětských okupačních vojsk v Olomouci. V blízkosti obou uvažovaných příštích základen je vojenský prostor Libavá, který byl teprve nedávno předán místním samosprávám k plnému užívání. Bude to znamenat, že část tohoto újezdu bude znovu využívána k ryze vojenským účelům? To jsme se od nikoho nedozvěděli.

Co se týká Přerova, před několika lety opuštěné letiště pro vrtulníky v Bochoři lze sotva považovat za vhodný prostor pro příští vojenskou základnu NATO. Vyžadovalo by to nemalou „přestavbu“ celého území, nemluvě o nebezpečnosti tohoto objektu pro civilní obyvatelstvo. Přece ty lidi nebudeme kvůli tomu stěhovat někam jinam, když si v této lokalitě postavili rodinné domy a nainvestovali do nich spoustu peněz!

Inu, jinak se rozhoduje od zeleného stolu někde v Praze, a úplně jinak na místě samém. Ať si příslušní úředníci zajedou na Moravu a seznámí se se zdejší situací na vlastní oči. Sami nakonec přijdou na to, že je to jen obtížně proveditelné. Radar v Brdech, v zalesněném terénu, je úplně jiný příběh! Ale základna v hustě zalidněné oblasti střední Moravy, to může být doopravdy problém. Zrovna tak by základna nemohla být umístěna v Praze a možná ani v Milovicích, kde kdysi sloužil jako důstojník okupačních sovětských vojsk otec bratrů Kličkových. (Boxer Vitalij Kličko je dnes starostou hlavního města Ukrajiny ‒ Kyjeva.)

Napadá mě jediný důvod, proč M. Jurečka uvedl jméno Přerova – jako možného místa vojenské základny NATO u nás. Možná přemýšlí o nějaké „trafice“ pro sebe nebo pro některého z kamarádů, až v politice skončí. Mohl by tam dělat vrátného nebo se starat o prasata v duchu hesla ze Švandrlíkových „Černých baronů“: „Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí.“

─────

Plány na vojenskou základnu – odvádění pozornosti jinam

Nebudu se pouštět do hodnocení toho, do jaké míry je plán na americkou vojenskou základnu politicky „průchodný“, ani do toho, zda je technicky proveditelný. Jistě by to trvalo několik let a ten dnešní „trn“ z paty by to naší vládě stejně nevytrhlo. Daleko víc by nám pomohlo to, kdyby si naši politici nepouštěli „hubu na špacír“ a nevykecali v televizi všechno, co se jim v jejich popletených hlavách zrodilo. (V případě J. Lipavského i J. Černochové tam musí být zřejmě pořádný průvan.)

Pozorováno z dálky to vypadá tak, že se kdosi z našich politiků pokouší napodobit to, co se odehrává v Polsku. Potvrzuje to jak angažmá P. Fialy v cestě do Kyjeva (spíš do Kyjova), tak i pokus oprášit myšlenku amerického radaru v trochu pozměněné a vylepšené verzi – coby vojenské základny. Polsko bylo a je v jiné historické situaci: dříve i dnes. Nám bezprostřední nebezpečí nehrozí, kdežto Polákům ano. Proto chtějí přítomnost amerických vojáků na svém území. V kontextu událostí posledních týdnů je proto tak trochu překvapením to, co dne 11. 4. 2022 prohlásil J. Kaczyński v souvislosti s tragédií u Smolenska v roce 2010: toto letecké neštěstí byl předem připravený atentát na politickou elitu Polska.

Ať tak či onak: rozhodnutí o umístění vojenské základny NATO na našem území nelze zdůvodňovat tím, že jsme přece spojenci (SSSR byl v r. 1968 také naším spojencem ve Varšavské smlouvě, a přesto k nám poslal okupační vojska; ta byla ubytována v běžných kasárnách pro naše vojáky, nikoli na nějaké zvláštní základně). K takovému rozhodnutí nestačí pouhý souhlas obou komor parlamentu, jehož osazenstvo se každých pár let mění, takže politická odpovědnost se rychle rozplyne jako pára nad hrncem, nýbrž je třeba souhlasu všech občanů tohoto státu v referendu.

Jedná se totiž o zásah do života všech obyvatel: těch stávajících i jejich potomků. Základny se nebudují na pět let, ale na podstatně delší dobu. Navíc by to byl velký zásah do suverenity státu. Kvůli této základně bychom mohli být zataženi do válečného konfliktu, o němž by naši občané již nerozhodovali: nesli by pouze jeho následky. S takovou budoucností nelze v žádném případě souhlasit.

Nežijme v iluzích! Američané téměř celou svou historii (od 18. století dodnes) vedli války mimo své území – s výjimkou tzv. války za nezávislost (1775-1783) a války Severu proti Jihu (1861-1865). Po Vietnamské válce a neslavných vojenských dobrodružstvích v Afghánistánu a Iráku hrozí zatažení do dalšího vojenského podniku, jehož výsledek je snadno odhadnutelný.

V našem bytostném zájmu a poučeni vlastní historií bychom se měli od těchto avanturistických plánů držet zpátky. Zkušenosti z dvacetiletí války v Afghánistánu, odkud Američané zbaběle utekli a nechali místní obyvatelstvo na pospas Talibánu, by měly být pro nás dostatečně velkým poučením a varováním. Netřeba tahat horké kaštany z ohně za někoho, kdo nakonec uteče z boje.

─────

Máme dost svých problémů! Začněme je řešit!

Důvod, proč o tom všem píšu, je nasnadě. Současná, téměř nepřehledná situace, kdy se na nás valí problémy okolo rostoucí inflace, zdražování úplně všeho a davy uprchlíků, kterým pomáháme, protože se můžeme vinou našich nezodpovědných politiků ocitnout v podobné situaci jako ukrajinští běženci, by neměla zatemňovat náš pohled na realitu. To jen Fialova vláda raději „řeší Ukrajinu“, aby občané a voliči koalice SPOLU neprokoukli, že vlastně vnitropolitické problémy není schopna vyřešit.

Jurečka svým prohlášením ohledně vojenské základny u nás své vlastní straně, KDU-ČSL, velmi „zavařil“. Jestliže před tímto jeho prohlášením měla tato strana 4 procenta volebních preferencí, v následných volbách se názorně přesvědčí o tom, že vypouštět z úst neuvážená slova se nevyplácí. Nepochybuji o tom, že již v tomto okamžiku, kdy píšu tento článek, padají preference této strany dolů – až téměř k nule.

A neodpustím si ještě jednu poznámku. Komunální volby bývaly až dosud vždy silnou „parketou“ právě u lidovců. Mají mnoho starostů i zastupitelů: nejen ve městech, ale hlavně na vesnicích. Vedle všelijakých „nezávislých“ jsou právě lidovci stále ještě dobře „čitelnou“ značkou, které to voliči pořád (někde ze setrvačnosti) ještě „házejí“. Proto bych považoval za velkou chybu, kdyby tato strana vinou vlastních politiků zanikla.

Nebudu zastírat, že toto nebezpečí reálně hrozí. Řešení je jediné: zbavit se současného, prohnilého vedení, jež představuje generace „Husákových dětí“ ‒  ateistů, kteří si hrají na křesťany. Lidovce stále ještě lze zachránit. Když si zvolí do svého čela některého ze starších a zkušenějších politiků (Čunek, Svoboda, Juránek), dalo by se toto nebezpečí ještě odvrátit. Pokud sjezd strany nenajde odvahu tyto změny provést, je s touto stranou AMEN.

Nepatřím k těm nostalgikům, kteří by se nad zánikem této strany rmoutili. Svou historickou úlohu již dávno splnila a nic nového není schopna přinést. To, co předvádí v posledním desetiletí, je jen marný pokus udržet pár svých funkcionářů u dobře placených koryt. Na to „dojeli“ socani i „komouši“. Lidovce tato historická „lekce“ teprve čeká. To, co předvádí M. Jurečka, je jen trapný pokus oddálit zánik této strany. Má smůlu: kolo dějin se zatím ještě nikomu nepodařilo obrátit opačným směrem. Nepodaří se to ani jemu.

Lidovci, připravujte se na „funus“! Bude se konat již brzy.

11. 4. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. S.

KDU-ČSL má novou „hvězdu“ ‒ krojovaného J. Horáka

V rámci nekonečných komentářů kdekoho k událostem na Ukrajině nám ČT24 nabídla snad už všechny osoby, které kdy o zahraniční politiku zavadily. Kromě všelijakých politologů, kteří dovedou „mlátit prázdnou slámu“ na jakékoliv téma, se na televizní obrazovce objevil snad každý současný poslanec. Naposledy, 11. 4. 2022, nám ČT24 nabídla vyjádření člena zahraničního a bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny – Jiřího Horáka, starosty města Bučovice u Brna (KDU-ČSL).

A jak už jsme si u ČT zvykli, ve skutečnosti jsme se nedozvěděli, proč si vlastně moderátorka Klára Bazalová (provdaná Radilová) vybrala právě tohoto poslance. Možná proto, že je to lidovec, podobně jako jmenovec této moderátorky (nebo že by to byl nějaký příbuzný?), senátor Josef Bazala, bývalý starosta Starého Města u Uherského Hradiště. (Staré Město je známo především svými archeologickými nálezy z doby velkomoravské.)

Exstarosta J. Bazala (KDU-ČSL) je znám již daleko méně. Když se před dvěma lety odehrávaly volby do Senátu, v nichž tento starosta uspěl, slyšeli jsme řeči o tom, jak bude prospěšný v horní komoře parlamentu. Po dvou letech musím konstatovat, že se úspěšně zařadil mezi tzv. neviditelné senátory. Nezaznamenal jsem totiž nic, čím by na sebe upozornil. Na rozdíl od jiných lidovců nemá aspoň žádné skandály, za což si zaslouží pochvalu.

Co se týká starosty Bučovic, J. Horáka, také v jeho případě musím konstatovat, že ani on se příliš nesnažil, aby na sebe upozorňoval. Učinil tak vlastně jen jednou, když v den složení přísahy nových poslanců, v listopadu 2021, přišel oblečen v kroji, který se nosí ve Vlčnově na Slovácku. V těchto dnech, kdy probíhá válka na Ukrajině, J. Horák na sebe upozornil znovu, tentokrát velice netradičním způsobem: Spolu se zastupiteli města Bučovic schválil přejmenování ulice, která je připomínkou na osvobození Rudou armádou v roce 1945.

Horákovo „novátorství“ není ničím novým: nejslavnější éru přejmenovávání máme totiž dávno za sebou. „Sovětská“ ulice byla v Bučovicích přejmenována k 15. 4. 2022 na „Dvorskou“. Ještě že tam nemají nějakou sochu sovětského generála! To by si místní rusofobové přišli na své. Je to podobně „komický“ příběh – jako s tím zákazem koncertu J. Nohavici v Uherském Brodě. Zkrátka: lidé na Slovácku jsou velmi konzervativní. (Někdo říká: „pošahaní“.)

[Zájemci se mohou s těmito aktivitami seznámit v článku 1952 – rok komunistických zrůdností a absurdit (SN č. 1/2018, vloženo 7. 1. 2018, ZDE). Dočtou se tam také o tom, co na počátku 50. let 20. století psal o oblíbeném propagátorovi skautingu, J. Foglarovi, otec šéf cenzora vlády P. Fialy, M. Klímy, spisovatel I. Klíma (Kauders). Vždycky je dobré vědět, kdo je kdo a co se od něho dá očekávat.]

Bučovice byly osvobozeny 180. střeleckou divizí II. ukrajinského frontu Rudé armády dne 28. 4. 1945. Také toto moravské město osvobozovaly jednotky známého (díky filmu „Pelíšky“) maršála R. J. Malinovského, po němž je pojmenována jedna z hlavních tříd v Uherském Hradišti. Jsem proto zvědav, zda i tamější radní v čele se S. Blahou (ODS) nenavrhnou její přejmenování. Jistě by tohoto poslance a starostu  za tuto pozoruhodnou aktivitu jeho „ministryně války“, J. Černochová, pochválila, třebaže se o přejmenovávání ulic nestará, jelikož usiluje o vybudování americké vojenské základny u nás.

Zatím jsem ještě nezaznamenal, že by J. Horáka někdo ocenil za přejmenování dotyčné ulice v Bučovicích. Ale dost možná bylo jeho pozvání do vysílání ČT24 „odměnou“ za jeho odvahu: být mezi prvními. Inu, přejmenovávání je takový zvláštní koníček, kterému se u nás vždycky dařilo, stejně jako udávání a žalování. Jen abychom zase nepřejmenovávali úplně všechno. Umíte si představit, kolik úředních dokladů, kde je uvedeno jméno sovětských či ruských ulic nebo náměstí, se bude muset vyhotovovat znovu? Stojí to vůbec za tu námahu a za ty zbytečné vyhozené peníze?

12. 4. 2022

‒ RJ ‒