Svobodné noviny na internetu

Nebývá běžné, abychom se na stránkách SN zabývali životním jubileem některého z našich známých architektů. V posledních letech se dokonce z našich médií vytratily jubilejní připomínky významných osobností naší kultury vůbec. V zemi, která se tak často a ráda odvolává na odkaz exprezidenta V. Havla, je to paradoxní, na absurdní. Přesto tentokrát uděláme výjimku a připomeneme si alespoň hlavní díla jednoho z pražských architektů 19. století, který vtiskl nezapomenutelnou pečeť architektonické podobě našeho hlavního města.

Každý Pražan, ale i většina návštěvníků naší metropole z jiných částí republiky nebo z ciziny se shodují v tom, že Praha představuje unikátní městskou památkovou rezervaci s neuvěřitelně velkou koncentrací stavebních skvostů ze tří období: gotiky, baroka a historizujících slohů 2. poloviny 19. století, zejména neorenesance, jež jsou završeny obdobím secese.

Dnes již málo známým, leč o to významnějším reprezentantem české neorenesance byl architekt Ignác Vojtěch ULLMANN (*23. 4. 1822 v Praze, †17. 9. 1897 v Příbrami). Vybaven znalostí benátské a florentské palácové architektury z období italské renesance se tento architekt pokusil v 60. a 70. letech 19. století vytvořit řadu reprezentativních staveb sakrálního i profánního charakteru. Dodnes zůstávají ozdobou našeho hlavního města, třebaže již slouží jinému účelu než v době svého vzniku. Přesto stojí dodnes – s jedinou výjimkou: budovy původního Nádraží Františka Josefa I., jež musela na počátku 20. století ustoupit mnohem větší a honosnější stavbě budovy Hlavního nádraží od architekta J. Fanty.

Bez zbytečného patosu, zato s potřebným respektem si připomeňme alespoň některé z významných staveb, u jejichž zrodu stál výše jmenovaný architekt. Jsou to:

● Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, Karlínské nám. Projekt této pozoruhodné stavby vypracoval v r. 1851 K. Rösler, stavbu prováděl v letech 1854-1863 I. V. Ullmann. Na výzdobě se podíleli sochaři V. Levý, L. Šimek a Č. Vosmík, jakož i malíři J. Mánes, F. Ženíšek, F. Sequens a A. Lhota. Tento kostel patří k významným dokladům raného historismu v české architektuře. Je jedinou stavbou tohoto druhu v Praze.

● Budova prezídia České akademie věd, Národní třída čp. 5/1009, Praha 1. Byla původně postavena v letech 1858-1861 pro bývalou Českou spořitelnu. Na průčelí a atice jsou vyobrazeny alegorické skupiny podle nákresů malíře J. Mánesa (1859), ve vstupní hale se nacházejí sochy od J. V. Myslbeka (1895-1897).

● Palác Lažanských, Smetanovo nábřeží čp. 2/1012, Praha 1. Novorenesanční nárožní budova od architekta I. V. Ullmanna z let 1861-1863. V letech 1863-1869 zde bydlel skladatel B. Smetana a tady zkomponoval své dvě slavné opery: „Prodanou nevěstu“ a „Dalibora“. V traktu směrem do Národní třídy se nachází známá „Kavárna Slavie“, vyhledávaná našimi umělci (např. i V. Havlem).

● Prozatímní divadlo v Praze, stojící na pozemku původně zakoupeném pro Národní divadlo. Výstavba tohoto objektu trvala neuvěřitelně krátkou dobu: od 17. 5. 1862 (kopání základů) až do 15. 11. 1862 (dokončovací práce včetně vnitřní výzdoby). Již 18. 11. 1862 se zde konala slavnostní premiéra Hálkovy historické hry „Král Vukašín“. Divadlo fungovalo do otevření ještě nedokončeného Národního divadla (11. 6. 1881). Po jeho požáru (12. 8. 1881) se zde hrálo znovu – až do nového otevření zrekonstruované a rozšířené stavby Národního divadla (18. 11. 1883). Architekt J. Schulz, který v letech 1882-1883 prováděl rekonstrukci a dostavbu ND, začlenil do tohoto komplexu i původní budovu Prozatímního divadla: jedná se o příčný objekt mezi Zítkovou budovou původního ND a Schulzovou přístavbou provozní budovy, kde se nacházely pokladny pro návštěvníky, ředitelna i šatny herců.

● Sokolovna, tělocvična Sokola pražského, Sokolská ul. čp. 43/1437 v Praze 2. Tuto novorenesanční budovu architekta I. V. Ullmanna z let 1863-1864 nechal postavit svým nákladem spoluzakladatel této tělocvičné jednoty J. Fügner. V budově bydlel jeho zeť M. Tyrš.

● Vyšší dívčí škola, Vodičkova ul. čp. 22/683, Praha 1. Nárožní budova ve stylu holandské novorenesance z let 1866-1867 s figurálním a ornamentálním sgrafitem od J. Scheiwla. Dnes zde sídlí základní škola.

● Španělská synagoga, Dušní ulice, Praha 1. Původně na tomto místě stála již ve 12. století nejstarší pražská synagoga, které se říkalo Templ nebo Stará škola. Její objekt byl v r. 1867 zbourán a nahrazen nynější budovou Španělské synagogy, kterou v letech 1867-1868 nechal postavit I. V. Ullmann; vnitřní provedení realizoval J. Niklas.

● České vysoké učení technické (bývalá Česká polytechnika), Karlovo nám. čp. 13/293, Praha 2. Novorenesanční rohová budova je dílem I. V. Ullmanna z let 1867-1874. Sochařskou výzdobu zde provedli J. V. Myslbek a A. Roll. Dnes zde sídlí Strojní fakulta ČVUT.

● Nádražní budova Františka Josefa I. (1871), patřící tzv. Severní dráze (směr na Olomouc a Bohumín). Tato budova ustoupila novému objektu „Hlavního nádraží“, který zde vybudovali v letech 1901-1906 J. Fanta a V. Gregor.

22. 4. 2022

‒ RJ ‒

Seznam vyobrazení:

1. Ignác Vojtěch Ullmann (1822-1897).

2. Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně.

3. Budova Akademie věd na Národní třídě.

4. Palác Lažanských (s Kavárnou Slavie).

5. Prozatímní divadlo v Praze (fotografie z r. 1865).

6. Vyšší dívčí škola ve Vodičkově ulici.

7. Česká polytechnika (dnes ČVUT) na Karlově náměstí.