Svobodné noviny na internetu

ČT24 využila letošního Velkého pátku (15. 4. 2022) k pokračování svého manipulativního působení na nic netušící diváky. Kdo by očekával nějaký zlý úmysl právě v tento den, že ano? Kdo byl autorem té podivné myšlenky, to doopravdy netuším. Pouze se domnívám, že se zrodila někde v okruhu podporovatelů moderátorky J. Peroutkové, která již nějakou dobu „zpovídá“ představitele naší církve. (Dříve to dělala „eurosvazačka“ S. Witowská, ale příliš se neosvědčila kvůli své celkové nedůvěryhodnosti.)

Že si ČT dlouhodobě vybírá (asi má nějaký seznam „vhodných“ osob) pouze z okruhu svých příznivců (havlistů, sluníčkářů a vlezdobruselistů), o tom nás přesvědčila znovu dne 16. 4. 2022 ve zpravodajské relaci v dopoledních hodinách: o významu Velikonoc tam promluvila mediálně známá farářka Čs. církve husitské – M. V. Kopecká. Asi proto, že v loňském roce se zúčastnila 11. ročníku taneční soutěže StarDance. Zkrátka: „moderní“ farářka. Taková „bílá vrána“ v tom našem „zaprděném Česku“.

Zdá se, že z podobné „líhně“ pochází i jiný církevní činitel, plzeňský biskup Tomáš Holub, který kdysi sloužil jako vojenský kaplan u našich vojáků v mezinárodní misi na Balkáně. Nedávno se o něm uvažovalo jako o jednom z kandidátů na nového pražského arcibiskupa – místo kardinála D. Duky. Pro mne je tento „moderní“ duchovní zcela nevhodná osoba, která by jen stěží mohla důstojně reprezentovat tak vysoký církevní úřad.

Zmíněný biskup T. Holub přijal dne 15. 4. 2022 pozvání moderátorky J. Peroutkové do pořadu „Interview ČT24“. Dotyčný pořad byl předtočen, jistě několik dní před tímto datem. Část rozhovoru se odehrála v nějakém církevním objektu (s bohatou freskovou výzdobou), zřejmě v klášteře. (Nevšiml jsem si, že by nás, televizní diváky, někdo poučil o tom, kde se to natáčí.) Zbývající minuty rozhovoru se pak uskutečnily v meditační zahradě v Plzni-Doudlevcích.

Rovněž v tomto druhém případě nám nikdo nevysvětlil, v jakém objektu se rozhovor natáčí, ani to, proč právě tady. Jediné, co jsme mohli zjistit ze záběrů kamery, byla jednotlivá „zastavení“ symbolické Křížové cesty, kterou na Velký pátek absolvoval Ježíš Kristus předtím, než byl ukřižován na vrchu „Golgota“ u Jeruzaléma. Jedna z kamer zabrala kámen s označením „obětem zla“. Celý název je o něco delší: „Památník obětem zla“. Je to název, který své meditační zahradě dal její tvůrce a majitel – plk. Luboš Hruška (1927-2007) z Plzně.

Meditační zahradu v Plzni-Doudlevcích, kam se vypravila J. Peroutková v doprovodu T. Holuba, vybudoval a po dlouhá desetiletí zveleboval bývalý důstojník Čs. armády L. Hruška poté, kdy byl na amnestii prezidenta A. Novotného v r. 1960 propuštěn z vězení. Tam se dostal za tzv. protistátní činnost již krátce po komunistickém převratu – v roce 1949. Ve vězení se zásluhou spoluvězňů z řad kněží „obrátil na víru“.  Po návratu na svobodu se rozhodl přebudovat ovocnou zahradu, kterou zdědil po rodičích, na místo duchovního rozjímání. „Oběťmi zla“ měl na mysli všechny osoby, které ateistický, komunistický režim věznil jako své ideové odpůrce v letech 1948-1989.

Považuji za smutnou vizitku biskupa T. Holuba fakt, že se ani jediným slovem nezmínil o plk. L. Hruškovi, po jehož meditační zahradě se procházel, jako by patřila právě jemu. Jediné vysvětlující slovo nepadlo ani o původním úmyslu budovatele této zahrady. Biskup T. Holub o tom možná nic neví a pouze podlehl klamné iluzi vlastní důležitosti, které tak často propadají naši politici.

T. Holub, jehož považuji za „nehodného“ kněze a obyčejného politického komedianta, který se „kamarádí“ s aktivními politiky (M. Baxa, M. Výborný), předvedl v televizi názorně chování, jaké známe od příslušníků generace „Husákových dětí“: zvykli si přijít k hotovému a chlubit se cizím peřím. U duchovního je toto chování naprosto skandální, ba hanebné.

Není to poprvé, kdy T. Holuba kritizuji. O jeho nevhodném „koketování“ s politiky jsem psal již před půl druhým rokem, v říjnu 2020, a to v souvislosti s oslavou obětí 21. 8. 1968 v Plzni. Příslušný článek má název Od devótnosti k směšnosti bývá jen krok (SN č. 10/2020, vloženo 21. 10. 2020, ZDE).

Dne 15. 4. 2022 se biskup T. Holub vlastním přičiněním zapletl zcela nevhodně do politiky znovu, opakovaně. (Odolávat všelijakým pokušením musí být i pro kněze náročné.) Tentokrát zneužil názvu meditační zahrady plk. L. Hrušky („Památník obětem zla“) a propagandisticky přitakával nepoučeným řečem moderátorky J. Peroutkové, která účelově spojila ono „zlo“ výhradně s osobou ruského prezidenta V. Putina.

Tato sympatická moderátorka, které by trochu skromnosti neuškodilo, nejspíš ani netuší, kolik zla je v různých částech světa: otevřeného i dobře utajovaného. Onen pojem „zla“ stačilo vysvětlit pro televizní diváky, avšak nikdo z účastníků tohoto rozhovoru to neudělal. L. Hruška měl totiž na mysli „zlo komunismu“. O existenci nějakého V. Putina v té době neměl ani tušení.

─────

[Bývalý rozvědčík KGB V. Putin udělal po pádu Berlínské zdi a po rozpadu SSSR velkou politickou „otočku“ a obrovský ideologický „přemet“: od komunistické, totalitní ideologie se „posunul“ až k autoritářskému režimu s prvky fašismu a nacismu. Odvrhl V. I. Lenina, K. Marxe i VŘSR a naopak začal adorovat masového vraha J. V. Stalina, gruzínského diktátora a antisemitu. Zároveň se přihlásil k odkazu ruských carů z dynastie Romanovců a ke všemu, co bylo spojeno s ruským impériem a velkoruským nacionalismem. Nastolil v Rusku hybridní režim, v němž se snoubí prvky obdivu k carskému Rusku i ke Stalinovu pojetí „jediné socialistické země“ v mezinárodní izolaci – díky tzv. cordone sanitaire z doby po První světové válce. Také Putin nyní usiluje o vybudování obdobného „valu“, jímž by izoloval postsovětské Rusko od okolního světa. (Má jím být pás neutrálních států od pobaltských republik, přes Bělorusko, Ukrajinu až po Moldávii.) Vnějším projevem změn je nahrazení původní symboliky sovětského režimu návratem k carskému dvojhlavému orlovi ve státním znaku a k pozměněné státní hymně: původní hudba z doby komunismu, ale nová slova. O všech těchto skutečnostech se u nás cudně mlčí. Proč asi? Komu nebo čemu to prospívá, když tomu lidi nebudou rozumět a nikdo jim to nevysvětlí?]

─────

Nepodezírám J. Peroutkovou z toho, že by se výše zmíněné manipulace dopustila úmyslně a že by to dokonce sama vymyslela. Tak špatná snad není, i když člověk nikdy neví. Pravděpodobnější je, že jí o plk. L. Hruškovi nikdo neřekl a že si biskup T. Holub udělal tímto rozhovorem pouhé PR, a to v bláhové naději, že by se snad přece jen mohl stát pražským arcibiskupem.

Bohužel – nemohl. K tomu by potřeboval jako duchovní mnohem více „zapálenosti“ pro věc církve svaté, lepší charakterové vlastnosti, jakož i méně „koketování“ se současnými politiky z koalice SPOLU. Ti by jistě jeho volbu arcibiskupem přivítali. Jak by ne! Přesto jsem toho názoru, že T. Holub to již v tomto životě nestihne. Může se o to pokusit v tom příštím…

16. 4. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Prozradím J. Peroutkové, známé uctívačce odkazu V. Havla, jedno tajemství: Plk. L. Hruška obdržel v r. 1997 od našeho prvního polistopadového prezidenta „Řád T. G. Masaryka“, a to za účast v protikomunistickém odboji. To by za zmínku v tom rozhovoru stálo. Co Vy na to, Jano? Příště to můžete napravit…

16. 4. 2022

‒ RJ ‒

Vyobrazení:

1. Mladý důstojník ČSA Luboš Hruška (1927-2007) před zatčením a uvězněním.

2. Meditační zahrada plk. L. Hrušky  Plzni-Doudlevcích.

─────

O meditační zahradě plk. L. Hrušky viz tento článek:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2020/zajimejme-se-o-osudy-zen-byvalych-politickych-veznu-.html