Svobodné noviny na internetu

Součástí „života“ politických stran (a hnutí) jsou vzestupy a pády, „dětské nemoci“ i postupná degenerace a zánik. Pryč jsou časy velkých, masových politických stran, jako kdysi bývala dvoumilionová KSČ a milionová ČSSD. Dnešní politické strany mají maximálně několik desítek tisíc členů, z toho většinou lidí pasivních, kteří pro stranu skoro nic nedělají. Tam, kde neexistuje povinnost platit členské příspěvky, jsou tito lidé spíše přítěží.

Není náhodou, že právě naše nejstarší strany, tzv. tradiční, postupně ztrácejí oblibu u voličů a jejich další existence je vážně ohrožena. Ještě nějakou dobu sice budou hrát svou roli v regionální a komunální politice, ale pak stejně skončí. Je proto logické, že hlavně tam, kde si stranický aparát zvykl na pohodlný život z peněz daňových poplatníků, se to nelíbí. Předzvěstí problémů jsou dluhy, do nichž se strany propadají, a to navzdory štědrým státním příspěvkům. Bez nich by nemohly vůbec existovat. (ČSSD hospodařila v loňském roce se ztrátou 31 milionů Kč a KDU-ČSL s částkou 9 milionů Kč. Již to je předurčuje k blížícímu se zániku.)

Jak bude vypadat budoucnost našich stran a hnutí, to si nikdo netroufá odhadovat. Můžeme pouze vycházet z dosavadních historických poznatků. Základní poučkou je fakt, že ta strana, která jednou vypadne z Poslanecké sněmovny, se tam již nikdy nevrátí. (V polistopadové historii se to podařilo pouze jednou, a to KDU-ČSL.) Stačí připomenout „historii“ ODA, Unie svobody, Demokratické unie, Věcí veřejných apod. Tento osud dnes aktuálně hrozí čtyřem parlamentním stranám: KSČM, ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL. Jak to bude s politickým uskupením STAN, to se teprve uvidí podle toho, zda přežije dvoukoalice s Piráty do voleb.

Právě dnes jsem se dočetl na internetu o jednom problému, o kterém se cudně mlčí. Píše o něm novinářka L. Zlámalová v článku s názvem „Piráti a STAN počítají s dezertujícími babišovci“ (Echo24.cz, 27. 4. 2021, 00:01). Rád bych upozornil na základě poznatků z našich dějin 20. století na to, že politické přeběhlictví a problémy s osobami, jež pěstují zvláštního koníčka, jemuž se říká „převlékání kabátů“ nebo politický konjunkturalismus, představuje nebezpečí jak pro strany velké, tak i ty malé. V druhém případě to může být smrtící.

Zdá se, že Piráti vzali myšlenku „náboru“ bývalých členů Babišova hnutí/strany „ANO 2011“ vážně. Pouze si neuvědomili, že se jedná o osoby málo spolehlivé, nesolidární, ve skutečnosti apolitické či bezideové. Jejich hlavním představitelem je právě A. Babiš, který jako „mucholapka“ přitahuje osoby stejného založení. Ani v KSČ přece nebyli všichni členové stoupenci učení marxismu-leninismu.

Voliči babišovců se v r. 2013 a pak znovu v r. 2017 nechali nalákat na koblihu a nyní, před dalšími klíčovými volbami, kdy je jasné, že Babiš v politice končí, by to rádi zopakovali. Čekají, že dostanou od někoho jiného koblihu další nebo její náhražku. Že by jim ji mohli poskytnout právě Piráti, o tom si dovolím s úspěchem pochybovat. Jejich svět je totiž jiný než ten Babišův.

Pro tuto stranu, ale i pro STAN, představují právě dezertující členové „ANO 2011“ velké nebezpečí. Jsou to „tekuté písky“, na nichž nelze vystavět nic, natož budovu politické strany. Piráti zjevně toto nebezpečí podceňují a dopouštějí se tak obdobné politické chyby, na kterou „dojely" zatím všechny velké strany. Uvedu jeden příklad z našich politických dějin:

KSČ, která měla v letech První republiky okolo 100 000 členů a jež dosahovala volebních výsledků v rozmezí od 10 do 13 procent, se po válce proměnila v masovou politickou stranu: po volbách z r. 1946 začala její členská základna „bobtnat“ až k počtu členů, který se blížil 2 500 000 osob. V prvních letech po Únoru 1948 byl do KSČ v rámci náboru přijat kdekdo, včetně jedinců s kriminální nebo podivnou protektorátní minulostí, přes zkompromitované přeběhlíky z jiných stran až po agenty Gestapa a SD.

Masový nábor do KSČ se brzy projevil narůstajícími vnitrostranickými problémy. Začaly pravidelně se opakující stranické čistky, jejichž cílem bylo: zbavit se nežádoucích, ale i pasivních členů. Vylučování ze strany se stalo průvodním jevem politického života. Velké stranické čistky v letech 1969/70 se týkaly výhradně otázky souhlasu se sovětskou okupací ze srpna 1968. Kdo nesouhlasil, byl ze strany vyloučen nebo vyškrtnut. Členská základna se snížila o rekordní počet členů – o půl milionu.

Na konci období komunistického režimu měla KSČ okolo 1 700 000 členů. Jen část z nich přešla do nově založené KSČM. Zbytek se „rozlezl“ do ostatních stran, které po r. 1989 začaly růst jako houby po dešti. Proto jsou dnes v ODS, ČSSD a  ANO 2011 stovky těchto bývalých komunistů, kteří si mnoho let úspěšně hrají na „pravičáky“. Legitimaci KSČ mají jistě doma někde dobře schovanou pro případ, že by ji ještě někdy potřebovali.

Vzpomínám si na jeden bonmot od M. Zemana z počátku jeho politické kariéry. Hovořil tehdy s velkým opovržením právě o této skupině politických přeběhlíků. Tehdejší předseda ČSSD M. Zeman tenkrát varoval před takovými jedinci, kteří si po příchodu Číňanů nechají provést operaci očí, aby byli od těch „šikmookých“ k nerozeznání. Byla to samozřejmě nadsázka, ale velmi pravdivá a vystihující stav, v němž se právě dnes nacházíme.

To, o čem uvažují Piráti, je přesně z tohoto „soudku“. Proto jejich politiky varuji před tím, aby opakovali chyby, jichž se dopustili dávno před nimi funkcionáři KSČ, ODS i ČSSD. Kariéristé totiž postupují pokaždé stejně: krátce před definitivní politickou porážkou své strany začnou „sondovat“, kam by se dalo vlézt, až to „praskne“. V této etapě vývoje jsme se právě ocitli. V mnoha stranách jde o holé přežití nebo o přípravu na stranický funus.

Přesně to teď hrozí nejen Pirátům, ale i stranám, jež se zabývají myšlenkou, že by otevřely dveře těmto přeběhlíkům. Je potvrzenou historickou zkušeností, že tito lidé ještě nikomu neprospěli, nýbrž novou „hostitelskou“ stranu vždy zničili. Pirátům se pak může ve velice krátkém čase stát, že budou „ovládnutí“ těmito novými členy zevnitř, že jejich strana bude zcela rozložena a její původní členové ze strany vypuzeni.

Nevím, zda vedení České pirátské strany vůbec pomyslelo na toto hrozící nebezpečí. Podle naivních reakcí v médiích soudím, že nikoliv. Rád bych proto Piráty varoval: Ještě je čas zabránit nejhoršímu. Až jim tam ti „neřádi“ nalezou a rozlezou se všude kolem jako švábi, už si s tím neporadí. Skončí stejně, avšak v daleko kratším čase, jako KSČ i někdejší „velkostrany“ – ODS a ČSSD. Také politika se odehrává v „módních vlnách“. Teď jsou v módě Piráti. Zítra to mohou být Marťané, až k nám konečně na pozvání J. Paroubka přiletí.

Pozor na to, soudruzi Piráti!

27. 4. 2021

‒ RJ ‒