Když dva říkají totéž: cynismus a nevkus!
M. Horáková: „… Ptáci už se probouzejí – začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbude úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše Milada“ (Z posledního dopisu M. Horákové, který napsala 27. 6. 1950 ve 2.30 hod. ve věznici v Praze na Pankráci, dvě hodiny před popravou)
T. Petříček: „Odcházím se vztyčenou hlavou.“ (iROZHLAS.cz, 12. 4. 2021, 11:34)
Úmyslně jsem tyto dva citáty umístil na začátek článku, aby si je mohli čtenáři pozorně přečíst a srovnat. Z těchto dvou sdělení je totiž na první pohled zřejmý zásadní rozdíl mezi oběma osobami, jež jsou jejich autory.
První citát je zpovědí ženy, nekomunistické političky, která se dostala do soukolí naší poválečné justice a zaplatila za to životem. Citát druhý je na první pohled jen póza jednoho domýšlivého a uraženého nýmanda z generace tzv. Husákových dětí, jenž si hrál na politika, ačkoli svými schopnostmi stačil sotva na to, aby mohl být sekretářskou jistého socanského papaláše a zákulisního hráče pražské ČSSD. Právě díky těmto jedincům se tato strana nachází na úplném dně politické propasti, z níž už není návratu. Tento nejnovější osud ČSSD „naordinoval“ nedostudovaný Brouk Pytlík z Lidového domu, který stále nemá dost odvahy na to, aby se podíval pravdě do očí – a konečně to „odpískal“.
Druhým výrokem doprovodil své odvolání z funkce ministra zahraničí T. Petříček. Možná si to tento přestárlý eurosvazák, známý jako „Pocheho sekretářka“, ani neuvědomil, když to jen tak „plácl“ před našimi nevzdělanými a pologramotnými novináři, kteří se přimotali k této práci z bůhvíjakých pohnutek. Většina z nich totiž neví nic ani o politice, ani o našich polistopadových dějinách. Kdyby něco věděli, museli by se tohoto rozbředlého „vlezdobruselisty“ zeptat, jak si vůbec dovoluje zneužívat výroku, který statečná protinacistická a protikomunistická bojovnice M. Horáková vyslovila těsně předtím, než ji zmanipulovaná komunistická justice přivedla až pod šibenici, na níž vyhasl její život.
Kdybych nebyl historik, který se touto problematikou zabývá, ale podobný trouba, k nimž patří většina našich prorežimních novinářů, asi by mně taková úvaha vůbec nepřišla na mysl. K tomu, aby vás mohlo něco smysluplného napadnout, totiž potřebujete mít o dané věci dostatek informací. A předpokládat naplnění této premisy u našich dnešních novinářů, které před pár dny označil prezident republiky M. Zeman za „hyeny“, vyžaduje jediné: mít buď dostatek drzosti a otrlosti, nebo naopak být naivní jako malé dítě.
Lidová moudrost tvrdí: Když dělají dva lidé totéž, nemusí to být totéž. A stejně tak platí pozměněná podoba tohoto přísloví: Říkají-li dva jedinci totéž, ani zdaleka se nemusí jednat o totožné sdělení. Vždycky totiž záleží na okolnostech, za nichž je dotyčný výrok pronesen. V případě M. Horákové to bylo těsně před její popravou na šibenici. K tomuto trestu ji komunistický režim odsoudil dne 8. 6. 1950 ve vykonstruovaném soudním procesu za údajnou špionáž a velezradu. V případě bývalého ministra zahraničí T. Petříčka se tak stalo poté, kdy byl ze své funkce vyhozen. Socani se totiž rozhodli vyprat své špinavé prádlo nikoli za zdmi Lidového domu, nýbrž před televizními kamerami. To se teď tak dělá, zvláště půl roku před volbami, v nichž čeká ČSSD zatím největší politická porážka za celou 143 let trvající historii této strany. Inu, všechno jednou končí…
Jedním z atributů úspěšného politika by měla být jeho uvěřitelnost a morální integrita. Ničím z toho T. Petříček nedisponuje, třebaže se nás snaží pokrytecky přesvědčovat o tom, že jedině on je zárukou našeho prozápadního, proevropského směřování. Kdyby tomu tak skutečně bylo, nemohl by ani minutu pobývat ve vládě, kterou vede prominentní člen předlistopadové KSČ a bývalý agent StB. Je to podobný příběh, jaký jsme v posledních deseti letech již jednou zažili. Nabídl nám ho předseda ČSSD a expremiér B. Sobotka, jemuž také tři roky nevadilo, že jeho prvním náměstkem je A. Babiš. Byl to totiž právě B. Sobotka (ČSSD) spolu s P. Bělobrádkem (KDU-ČSL), kdo tomuto ministrovi financí ulehčili nástup k moci tím, že mu „zařídili“ výjimku z tzv. lustračního zákona.
Již z tohoto srovnání je zřejmé, že Tomáš „Želé“ Petříček je jen transformovaným „Bohušem“ Sobotkou. Když mu jeho politický manévr nevyšel, hraje si ublíženě na „otloukánka“, kterého se premiér A. Babiš a M. Zeman chtějí zbavit, aby jim nestál v cestě při jejich nadbíhání velmocenským zájmům Ruska a Číny. Exministr T. Petříček je jen dalším příkladem profesně málo zkušeného a lidsky nevyzrálého jedince, který se do své funkce neměl nikdy dostat. Bohužel ‒ ani po téměř třech letech pobytu ve vládě se z něho nestal ministr, nýbrž zůstal i nadále „Pocheho sekretářkou“, byť vychvalovanou všemi mainstreamovými médii. Byl to právě on, kdo si nechal „ukrást“ agendu mezinárodních vztahů s Ruskem osobami z okruhu M. Zemana, konkrétně bývalým velvyslancem R. Jindrákem z Kanceláře prezidenta republiky.
Nepodléhejme iluzím, že svět je jenom černobílý. Není! Ani T. Petříček nepředstavoval v naší politice žádnou změnu, natož jakýsi „svěží vánek“. Jeho odchod nepovede k politickému zemětřesení. Je jen zákonitým vyústěním vnitrostranických bojů, které ve své minulosti zažívala i KSČ, než ji vývoj poslal na smetiště dějin. Nyní na toto smetiště kráčí ČSSD. Až tam definitivně skončí, všichni si oddychneme: od korytářů, vyžírek, trafikantů, lehkoživek, papalášů a dalších neužitečných jedinců, kteří si z politiky udělali „byznys“. Rádi by u koryt zůstali na věčné časy (a nikdy jinak), ale lidi už je nechtějí. Proto budou muset skončit a koryta přenechat někomu jinému ‒ méně profláknutému.
Dost bylo parazitování v naší politice! Je nejvyšší čas s tím skoncovat. Jednou provždy…
12. 4. 2021
‒ RJ ‒
