Svobodné noviny na internetu

Před zánikem naší nejstarší politické strany, ČSSD, varuji již od roku 2017, kdy tuto partaj její tehdejší předseda B. Sobotka přivedl z 20,45 % (2013) na pouhých 7,27%. Ani to však nebránilo jeho nástupcům (Zaorálek, Chovanec) v tom, aby se ze svých chyb nepoučili a nekráčeli nerušeně dál „černým údolím kolem bílých skal“. Když je někdo nepoučitelný, je zbytečné se namáhat tím, abyste mu radili. On přece ví všechno nejlíp a se vším si poradí. A tak ČSSD pod dalšími šéfy (Zimola, Hamáček) padala níž a níž. K dnešnímu dni se snížil počet potenciálních voličů této strany na 2-3 procenta, v Praze stěží na 1 procento. S tím se nedají vyhrát žádné volby, dokonce ani uspět v komunálu.

Tváří v tvář této neradostné vizi rozhodlo Hamáčkovo vedení ČSSD uspořádat ve dnech 9.-10. 4. 2021 svůj 42. sjezd, tentokrát on-line. Jako by to mohlo něco na předem jasném výsledku změnit. Socani si dokonce zahráli na „demokracii“, ačkoliv k té skutečné má tato strana již hodně dlouho daleko: navzdory svému názvu je to strana asociální a nedemokratická. Tři kandidáti na nového (staronového) předsedu si nenechali ujít příležitost, aby sdělili členské základně svou představu o dalším fungování strany. Smyslem této „šaškárny“ bylo jediné: volba předsedy ČSSD. V tom musím náčelníkům této strany dát za pravdu: jít do voleb s „propadlým“ mandátem není to pravé ořechové.

Dopadlo to přesně tak, jak to zákonitě skončit muselo. Nejvyšší počet hlasů (celkem 145) dostal J. Hamáček, jehož krédo je všeobecně známé: zůstat u koryta za každou cenu, i kdyby přišla nová potopa světa. Oba vyzyvatelé poté, kdy se čtvrtý adept B. Štefan kandidatury vzdal ve prospěch T. Petříčka, neuspěli. To, co Hamáčka udrželo nad vodou, nebyla lepší vize budoucnosti jeho strany, ale strach stávajících „trafikantů“, všelijakých podržtašek a lobbistů o to, aby nepřišli o svá teplá a dobře placená místečka. Také v ČSSD totiž již nějakou dobu platí ono známé: slimáčků je moc, ale kapustičky málo.

O příštím složení nového vedení ČSSD bylo rozhodnuto v podvečer prvního dne sjezdového rokování (9. 4. 2021). V Hamáčkově týmu se objevila většina nových tváří; z těch „starých“ zůstal R. Onderka (statutární zástupce), J. Maláčová, J. Běhounek, jakož i J. Chvojka. Tak trochu mi to připomnělo složení předsednictva KDU-ČSL, kdy si tam M. Výborný v r. 2019 nechal navolit zástupce z regionů, kteří pak následně o ničem nerozhodovali, protože nepatřili ke „klukům a holkám, co spolu mluví“. A tak se nakonec stalo, že J. Hamáček z tohoto nelehkého jednání, při němž mu šlo doslova o všechno, vyšel jako nejmrštnější ze všech líných kaprů, kolik se jich vyskytuje v tom našem zahnívajícím, socanském rybníce. (Dostal 145 hlasů.)

Následující den (10. 4. 2021), kdy se již jednalo o otázkách programových, tak důležitý nebyl, protože hlavní program staronového předsedy byl všem delegátům dopředu známý: „Jen žádné změny, soudruzi! Je třeba držet pozice až do úplného konce!“ Jediný, komu spadl kámen ze srdce, byl A. Babiš, protože pokračovat v koalici s „bezzubou“ ČSSD je tou nejlepší variantou vývoje pro těch několik měsíců, jež zbývají do řádných voleb. Riskovat hlasování o nedůvěře, případně se dohodnout na rozpuštění Sněmovny, se zdá být variantou horší než nedělat nic a jen v klidu dovládnout do hořkého konce. Někdo to rád horké, zatímco jiný zase hořké. Inu, proti gustu žádný dišputát.

─────

Myšlenkové „perly účastníků sjezdového jednání

O průběhu prvního dne sjezdového jednání nás vcelku podrobně informoval deník „Blesk.cz“, a to v článku „Hamáček dál vede ČSSD s Onderkou za zády, Petříčka asi čeká konec ve vládě. Kdo ho nahradí?“ (Blesk.cz, 9. 4. 2021)

Vypsal jsem si „nejvýživnější výroky, které zazněly z úst některých z 270 delegátů tohoto sjezdu. Začnu J. Hamáčkem, od něhož se čekaly ty nejzásadnější myšlenky. Tady jsou: „Já nás na podzim do té Sněmovny dovedu. O tom, s kým půjdeme do vlády, rozhodnete vy ve stranickém hlasování. Pod mým vedením neprodám Lidový dům. Nezastírám, že spolupráce s hnutím ANO je diplomaticky nelehká.“

Inu, s každou z těch vět by se dalo polemizovat, ale je otázka, zda by to vůbec mělo nějaký smysl. Hamáček nám neřekl nic nového, co bychom již předtím nevěděli. S ničím zásadním nepřišel a nic se od něho čekat nedá. To, že se udržel v čele strany i po té katastrofě, kterou celý předchozí rok převáděl, je nejlepším důkazem toho, že ČSSD je vnitřně rozvrácena do té míry, že jí už není pomoci. Zachraňovat takovou stranu nedává žádný smysl.

Jestliže za tři roky účasti v Babišově vládě přišli socani o polovinu členské základny, to nejlépe dokládá, v jakém stavu tato strana je. Kontinuální úbytek členů v kombinaci s pasivitou zbytku členské základny je nejlepším potvrzením toho, že je nejvyšší čas skončit a přenechat místo někomu jinému. Neznamená to však, že potřeba levicové strany tady není a nebude. Až skončí „koronavirová“ krize, o slovo se přihlásí jiné levicové subjekty, které ČSSD a KSČM nahradí.

Máme totiž před sebou nové „výzvy“, jak se tomu dnes moderně říká: proměny na trhu práce a nástup nových technologií opět vyvolají poptávku po silné levicové straně. Jediné, co nevíme, je to, který politický subjekt tuto roli bude schopen splnit. Dnes se nejhlasitěji hlásí o slovo „tajuplní“ Piráti, ale po podzimních volbách může být všechno jinak. Tato strana je zatím stále nečitelná, a proto může brzy následovat prudký „sešup“ z pomyslného politického Olympu.

Hamáčkův hlavní volební soupeř, ministr zahraničí T. Petříček, na 42. sjezdu ČSSD prohlásil toto: „Pod mým vedením neprodám Lidový dům.“ A co se týká ČSSD, kandidát na předsedu T. Petříček prohlásil: „Ani z ní neudělám oranžové B hnutí ANO. Proto říkám, že s hnutím ANO už nikdy. Jen hlupák, jen blbec by vstoupil potřetí do téže řeky. Vznikli jsme v hospodě. (…) Skončí doba, kdy lidé, zodpovědní za volební prohry, budou znovu kandidovat do vedení.“

Petříčkův poněkud zmatený projev okomentuji několika slovy. Oranžové B hnutí ANO nemusí nikdo z ČSSD dělat: celou dobu od r. 2018, kdy tato strana vstoupila do Babišovy vlády, se přesně tak chovala. Vstupovat již podruhé do téže řeky bylo nerozumné, a přesto se Hamáček netají tím, že by mu jakákoli repríza nevadila.

Dnes je však situace principiálně jiná: Babiš o to příliš nestojí a potřebuje koalici s ČSSD udržet pouze do voleb. Je jasné, že pak bude politická situace odlišná – bez ohledu na to, kdo ve volbách vyhraje. Zbytek ANO 2011 (s Babišem nebo bez něj) bude i nadále hrát důležitou roli v povolebním uspořádání země. Představa, že se přes noc „vypaří“, je naivní. Navíc není jisté, zda dvě narychlo „uklohněné“ předvolební koalice (Piráti+STAN, SPOLU) budou na vládnutí stačit. Jsem přesvědčen o tom, že nebudou.

Zajímavý je i Petříčkův odkaz na to, že ČSSD vznikla v hospodě. No ano: ve 2. polovině 19. století politické strany skutečně vyvíjely činnost hlavně po hospodách, protože jiné prostory většinou nebyly k dispozici. Až později vznikaly Lidové domy – včetně toho v Hybernské ulici, kde stále ještě sídlí ústřední stranický sekretariát ČSSD. Autor článku J. Veinlich k tomu podoktl, že ta hospoda se nazývala „Kaštan“.

Musím tohoto bulvárního novináře poopravit, protože se zdá, že se toho ve škole moc nenaučil. Celý název této restaurace byl jiný: „Hostinec U Kaštanu“; v té době ležel až na samém západním okraji Prahy, v Břevnově – ve směru na Vypich a na památnou Bílou horu. V tomto pohostinském zařízení byla ustavena česká sekce celorakouské sociální demokracie, a to dne 7. 4. 1878. Bylo to v dobách zvýšené politické perzekuce, zejména za vlády konzervativního ministerského předsedy hraběte E. Taffeho (1879-1893).

Také výroky třetí kandidátky na funkci předsedy ČSSD, K. Valachové, stojí za zaznamenání. Spíše však jako potvrzení toho, že pravdu mají lidé, kteří hovoří nehezky o „hloupých blondýnách“. Valachová prohlásila (v parafrázi na známý novoroční projev V. Havla z r. 1990): „Naše země už zase nevzkvétá. A naše strana také ne.“ S tím lze beze zbytku souhlasit. Nabízí se otázka, jakou roli v tom hrála ČSSD. Její podíl na tomto úpadku není malý.

Další výroky této političky jsou podobně „objevné“: „První, co udělám, vyvolám dohodovací řízení s hnutím ANO.“ (…) „Za poslední tři roky jsme přišli téměř o polovinu členské základny. Tak už si přiznejme, že nás opouštějí sociální demokraté.“ K tomu nesmělý dotaz: V této straně byli také jiní lidé – než sociální demokraté? Že by Marťani, kteří přiletěli na pomoc J. Paroubkovi a už tady zůstali?

A „perla“ nakonec: „Stále máme na dvouciferný výsledek a můžeme uspět ve volbách.“ O obojím lze s úspěchem pochybovat. Bude-li si ČSSD i nadále lhát do kapsy, skončí brzy i na regionální a komunální úrovni, kde stále ještě má dost svých zastupitelů a starostů měst a obcí.

Výroky ostatních delegátů pouze zaznamenávám – bez komentáře. Ten si jistě udělají čtenáři sami:

J. Maláčová: „Chci stručný, úderný program, který bude znát každý člen sociální demokracie.“

M. Šmarda: „Žádná funkce nestojí za to, abychom se chovali jako malé děti. Nikdo z nás tady přeci nechce ze sociální demokracie dělat oranžovou TOP 09 ani oranžové ANO, ani oranžové komunisty.“

M. Chovanec: „Zůstávám jen řadovým členem.“ (…) „Byla chyba do té vlády vstoupit, je chyba v té vládě být, bude chyba v té vládě zůstávat.“

Z. Škromach: „Méně Babiše, více programu. Je potřeba dát šanci současnému vedení, aby obhájilo účast ve vládě.“

J. Běhounek: „Neřekli jste tady skoro nikdo, jak z toho chcete ven. Všichni jste ztratili paměť a jste pokrytci.“

Souhlasím s exhejtmanem J. Běhounkem, který si v nelehké době pandemie „odpracoval“ své, za což mu patří velké poděkování – jako předsedovi Asociace krajů. Má pravdu, když hovoří o ztrátě paměti. S tím mají socani dlouhodobý problém – po celých 30 polistopadových let.

─────

Sjezd skončil, zapomeňte…!

Ptáte-li se, nač máme zapomenout, pak je to prosté: hlavně na všechna předsevzetí, která jsme od nejrůznějších stranických činitelů ČSSD slyšeli. Nic z toho v této chvíli již neplatí. Pohřbena je jak případná předvolební spolupráce se Zelenými, tak i představa, že by se samostatně kandidující ČSSD podařilo překročit slibovaných pět procent. Dnes odvysílaný výsledkem šetření agentury Kantar CZ uvádí, že aktuálně má ČSSD tři procenta volebních preferencí. Je to „konečná“. Pouze J. Hamáček a jeho fanklub to stále odmítají vzít na vědomí.

Namísto voleb je třeba připravit důstojný stranický funus. Ten si lidi zapamatují spíš než všechny ty politické tanečky, které nám tato strana v posledních měsících předváděla. Je třeba dělat realistickou politiku. Při dluhu, který tato strana vykázala za loňský rok (skoro 31 milionů Kč), bude problém sehnat dost peněz i na ten pohřeb. Ale protože v lidech se starým socanským myšlením zbývalo vždy dost místa pro solidaritu a pocit zodpovědnosti za celek, nepochybuji o tom, že se nakonec ty peníze dají nějak dohromady.

Takže: Šťastnou cestu, přátelé! Soudruh G. Husák se na vás již na tom smetišti dějin těší. Budete zase mezi svými. Přivítá vás tam známý stranický kolaborant Z. Fierlinger i další „překabátěná“ soudružka a pozdější „disidentka“ L. Jankovcová, jakož i celoživotní soudruh odborář E. Erban. Ti všichni vám přejí, abyste doklopýtali k cíli své cesty bez úhony. Čekají vás dlouhá léta samoty a zapomnění. Také ta ostuda bude úměrně dlouhá – až do skonání věků. Na cestu si nezapomeňte vzít pořádné boty!

A ještě heslo na cestu: „S Honzou Hamáčkem je nám dobře a bude nám ještě líp! Nepřátel se nelekáme, překážky a těžkosti zvládneme. Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok!“

11. 4. 2021

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Honza z „Liďáku“ a jeho kamarád Miloš z Lán

Až to socanské divadýlko po podzimních volbách skončí, bude si muset šéf zadluženého „Liďáku“ najít nějaký vedlejšák. Aby mohl dobře zúročit své zkušenosti z posluhování Babišovi i Zemanovi z LDN Lány, doporučuji mu, aby se u hradního kancléře V. Mynáře ucházel o místo ošetřovatele dosluhujícího Miloše „Mlhy“. Poté, kdy náš přímo volený prezident republiky definitivně usedl na invalidní vozík, bude potřebovat každého věrného služebníka. Přátelství těchto dvou politiků, kteří mají rádi červenou barvu (tu komunistickou), přežije všechno.

11. 4. 2021

‒ RJ ‒