Svobodné noviny na internetu

Máme vzácnou příležitost: sledovat proces pozvolného „umírání“ dvou tradičních stran (KSČM, ČSSD) ‒ jako přes kopírák. Ne že by to někdo tímto způsobem naplánoval. Pouze se to děje, protože jinak to ani dopadnout nemohlo. Co je na celé věci podivné a nepochopitelné, je úporná snaha některých politiků držet se koryt až do úplného konce, a to i za cenu zničení obou těchto stran. Tak lze stručně charakterizovat to, co se odehrálo s odstupem jednoho týdne v čele našich dvou „levicových“ partají (spíše „státostran“), které díky podílu na moci poztrácely svou levicovost a dnes z nich zbyly jen pahýly kdysi mocných stran. I to se bohužel v dějinách občas stává…

Na on-line sjezdu ČSSD si dne 9. 4. 2021 delegáti virtuálního 42. sjezdu zvolili staronového předsedu: J. Hamáček uhájil svou pozici proti T. Petříčkovi a K. Valachové. Zvítězilo populisticko-oportunistické křídlo, reprezentující to nejhorší, co dnes v této straně můžeme spatřit. Je to jak odtržení od levicové historie této strany, jež byla založena v r. 1878, tak i od reálného života. Staronový předseda J. Hamáček představuje jen narychlo „spíchnutý“ pokus o plíživý návrat do časů tzv. normalizace. Jako vítaný prostředek mu slouží všechna protiepidemická opatření, jež dusí každého občana (od dětí až po seniory) a kousek po kousku ukrajují z jejich práv a svobod.

Analogický proces jako v ČSSD se odehrál ve vedení KSČM na zasedání ústředního výboru v Nymburce dne 17. 4. 2021. (Asi to bude nejspíš náhoda, že se tak stalo ve výroční den nástupu slovenského kolaboranta a vlastizrádce G. Husáka do čela KSČ v okupovaném Československu dne 17. 4. 1969. Nebo to náhoda nebyla?) Proto jistě nejsem sám, kdo v závěru tohoto týdne zaznamenal ono „divadýlko“ okolo volby „nového“ předsedy KSČM, všem dobře známého oportunisty a blízkého spolupracovníka premiéra A. Babiše a prezidenta republiky M. Zemana ‒ Vojtěcha „Falmera“ Filipa.

Vzhledem k tomu, že se nenašlo potřebných 60 z 90 hlasů pro jeho odvolání z čela strany, zůstává dosavadní předseda KSČM i nadále ve své funkci až do parlamentních voleb v říjnu 2021. Filipovým protikandidátům (K. Konečná, L. Luzar, J. Skála aj.) se nepodařilo dostatečně přesvědčit spolustraníky o tom, že oni budou lepšími předsedy a že „omlazená“ KSČM by se mohla pod jejich vedením přece jen zachránit před pádem do nicoty. Až podle výsledku těchto voleb se totiž ukáže, zda v Poslanecké sněmovně PČR zůstane KSČM i nadále. Mimoparlamentní strana už nebude nikoho zajímat.

Komentovat situaci v posttotalitní KSČM, která se nikdy od zločinné minulosti KSČ důsledně a prokazatelně „neodstřihla“, nepovažuji za důležité. Přesto si dovolím konstatovat následující: Volba „nového“ předsedy byla jen divadýlko pro oklamání veřejnosti. Každému, kdo něco ví o fungování politických stran, musí být jasné, že dnešní ústřední výbor byl na posledním sjezdu navolen tak, aby se ve straně nemohlo změnit vůbec nic. KSČM je „petrifikována“ do té míry, že jakýkoli pohyb byl znemožněn a vnitrostranický život „umrtven“. Proto „potvrzení“ F. Filipa ve funkci předsedy nemohlo nikoho překvapit.

Osobně si dovedu představit ony „natěšené“, mladší členy, např. europoslankyni K. Konečnou nebo poslance L. Luzara, v čele této strany. I já připouštím, že KSČM stále ještě není výhradně stranou senilních seniorů, kteří nostalgicky vzpomínají na tu lepší, „komunistickou“, minulost naší země. Tak to určitě není. Můžeme to sledovat podle nespokojených reakcí členů „Komunistického svazu mládeže“, který odvážně kritizuje papalášství dnešního vedení KSČM i absolutní odtrženost stranických špiček od reálného života. U politické strany, jež kdysi hájila zájmy těch nejchudších (jako historik, který se zabýval svého času i problematikou dělnického hnutí, o tom něco vím) a za největší zlo považovala exekuce (!), je počínání současného vedení KSČM nepochopitelné a zahanbující.

Zda by případná změna ve vedení KSČM pomohla jmenovaným politikům i samotné straně, to si za současného stavu netroufám posuzovat. Spíše však ne. KSČM je totiž příliš svázána s minulostí předlistopadové KSČ, „strany zločinné a zavrženíhodné“ (viz zákon č. 198/1993 Sb.), než aby se mohla prezentovat jako „křišťálově čistá“. Bohužel ‒ i po 30 letech od svého „založení“ (byl to jen fiktivní akt, protože členská základna přešla plynule do „nové“ strany z původní KSČ) zůstala díky těmto členům stranou starou, tradiční, která je odsouzena k zániku. K tomu jistě dojde v řádu týdnů a měsíců.

To, že ČSSD ani KSČM nebyly schopny zbavit se svých zprofanovaných předsedů a dalších „brzdičů“, odsoudilo tyto strany k postupné degeneraci a zániku. K tomu dojde poté, až na regionální a komunální úrovni ztratí voličskou podporu a přestanou občany zajímat. Ten čas se nebezpečně přiblížil. Na podzim, kdy se mají konat parlamentní volby, budeme vědět víc. Již v předstihu by mělo staronové vedení obou stran začít připravovat „funus“. Kdo je připraven, toho nemůže nic překvapit.

18. 4. 2021

‒ RJ ‒