Vypálení valašských obcí nacisty na konci války
Pandemie koronaviru, která již druhý měsíc vytrvale zaměstnává nejen lékaře a politiky, ale nahání strach všem našim občanům, poněkud zatlačila do pozadí blížící se 75. výročí konce Druhé světové války (1939-45) a s ním spojených událostí. V případě regionu východní a jihovýchodní Moravy (= dnešní Zlínský kraj) se jedná zejména o tragédii, spojenou s vypálením některých obcí na jižním cípu Valašska: Ploštiny, Prlova a Vařákových pasek.
Smyslem tohoto vzpomínkového článku není podrobně líčit sled událostí z druhé poloviny dubna a počátku května 1945, nýbrž pouze tyto tragické události připomenout. Tehdy, měsíc před koncem války, se oddíly nacistických okupantů krutě vyřádily na civilním obyvatelstvu místních pasekářských obcí. Jejich obyvatelé statečně pomáhali partyzánům, kteří operovali v oblasti Hostýnských vrchů a Vizovické vrchoviny. Partyzáni z brigády Jana Žižky z Trocnova, vedení por. J. Ušiakem, kpt. I. P. Stěpanovem a mjr. D. B. Murzinem, se stali rovnocenným soupeři nacistických hrdlořezů.
Němci se mstili bezbranným civilistům z řad vesnického obyvatelstva až do posledních chvil, kdy se již na moravsko-slovenském pomezí objevily jednotky Rudé armády, doprovázené rumunskými vojáky. Ještě krátce předtím, než utekli před postupujícími oddíly RA, vraždili nacisté ve Vizovicích a v Hošťálkové nepohodlné svědky svých bestialit. Jen část z nich stačila uprchnout. Zbytek (včetně pracovníků zlínské úřadovny Gestapa) se následně dostal do sovětského zajetí: někteří gestapáci skončili na šibenici, zbytek putoval do vězení.
„Trestné“ výpravy oddílů ustupujících nacistických vojsk proti obyvatelstvu valašských obcí a pasekářských osad trvaly celý měsíc: od začátku dubna do začátku května 1945. První obětí nacistických katanů se stal dne 3. 4. 1945 Juříčkův mlýn v Leskovci na Vsetínsku, kde se měli údajně ukrývat partyzáni. Majitel mlýna J. Juříček spolu s manželkou a třemi dětmi byli zastřeleni.
Dne 19. 4. 1945 přepadli nacističtí okupanti pasekářskou osadu Ploština v katastru obcí Vysoké Pole a Drnovice na Valašskokloboucku: vypálili přitom 10 stavení, v nichž uhořelo 24 osob. Kromě toho byli popraveni ještě další tři obyvatelé této osady a jedna osoba byla umučena při výslechu. Akci provedla skupina hrdlořezů ze zvláštního oddílu „Josef“ pod vedením „českých“ Němců ‒ Dr. W. Pawlofského a Ing. K. W. Tuttera. Ani jeden z nich nebyl po skončení války potrestán: stali se naopak spolupracovníky komunistické StB.
Oddíl „Josef“ pod vedením K. W. Tuttera provedl dne 23. 4. 1945 další „trestnou“ výpravu, tentokrát proti obci Prlov, kde se podle tvrzení nacistických udavačů ukrývali partyzáni z Murzinovy brigády J. Žižky. Bylo vypáleno celkem 8 stavení a usmrceno 23 osob (z toho tři byli oběšeni). Dne 2. 5. 1945, kdy oddíly maršála R. J. Malinovského osvobozovaly město Zlín, vypálili nacisté další pasekářskou osadu – Vařákovy paseky u Lačnova na Valašskokloboucku. Při této akci bylo 8 domů vypáleno a 4 osoby zavražděny.
Vzdor mediálnímu humbuku, který v těchto dnech rozpoutala část pražských pseudointelektuálů v souvislosti s odstraněním sochy jiného sovětského maršála, I. S. Koněva, bychom na tragédii zmíněných obcí z jižního Valašska neměli zapomínat. Je to naše morální povinnost vůči těm, jimž nebylo dopřáno, aby se dožili svobody a obnovení demokracie v naší vlasti.
Čest památce těchto obětí nacistické hrůzovlády!
17. 4. 2020
PhDr. Rostislav Janošík
O tragédii obce Prlov (23. 4. 1945) viz tento článek:
