Svobodné noviny na internetu

Motto: „Ze špatných mravů vznikají dobré zákony.“ (J. A. Komenský)

Strana s totalitní minulostí hledá své politické „dno“?

KDU-ČSL, jedna z tzv. opozičních stran, je dnes již jen tříprocentní pokračovatelkou někdejší Československé strany lidové (ČSL). Ti starší občané to ještě pamatují, těm mladším je to třeba sdělit. Tato strana s národně-frontovní minulostí v těchto dnech bojuje svůj nejtěžší zápas za sto let své existence. Je to boj o holé přežití. O to, zda ještě po podzimních volbách bude, či nebude o čemkoli v této zemi rozhodovat. Osobně jsem přesvědčen o tom, že onen prostor bude minimální, bude-li vůbec nějaký.

Politické tanečky, které nové vedení lidovců v čele s traktoristou a jedním z nejhloupějších českých politiků (v tom jsem zajedno s panem prezidentem), „Slovákem“ M. Jurečkou, teatrálně ve sdělovacích prostředcích předvádí, mohou dočasně oklamat pouze naivní voliče, jimž nezbývá čas na to, aby podrobně zkoumali zákulisí naší vnitropolitické scény. Zodpovědné posouzení toho, co se u nás na pozadí „koronavirové krize“ ve skutečnosti odehrává, vyžaduje jak dostatek informací o aktuálním politickém dění napříč celým spektrem parlamentních uskupení, tak i potřebné znalosti o moderních českých a československých dějinách.

Expředseda lidovců, M. Výborný, je absolventem studia historie na naší druhé nejstarší univerzitě. Proto mě překvapuje, jak málo toho ví o historii této země i o dějinách jeho vlastní strany ‒ ČSL. U generace „Husákových dětí“, která toho ve škole moc nepochytila (včetně mizerného zvládnutí českého pravopisu), mne doopravdy nemůže překvapit vůbec nic. Od dob, kdy jsem na téže olomoucké univerzitě, kde M. Výborný studoval, dělal doktorát z historie, se kvalita vzdělání na našich vysokých školách „propadla“ až kamsi do druhého suterénu.

Zdá se, že právě tady spočívá „jádro pudla“ dnešní ideově vyprázdněné, jakož i personálně zdevastované a „podvyživené“ partaje lidovců. Ta v „dřevních“ dobách patřívala k tradičním, respektovaným, politickým stranám masarykovského Československa, a to navzdory všem peripetiím jejího vývoje v letech 1919-2010. V tomto dlouhém úseku stranických dějin nelze samozřejmě opomenout spolupráci ČSL s vládnoucí KSČ ‒ po politickém převratu z Února 1948.

Že si toho někteří lidovečtí funkcionáři (s vysokoškolským diplomem!) nejsou dostatečně vědomi, o tom nejlépe svědčí úsměvný fakt, že např. senátorka M. Horská, profesí bývalá učitelka, svého času pravidelně navštěvovala akce, jež byly pořádány u budovy Generálního štábu Armády ČR u příležitosti výročí popravy div. gen. H. Píky (†21. 6. 1949).

Všechno nasvědčuje tomu, že této političce nikdo z jejích kolegů a kolegyň neprozradil známý historický fakt: ČSL v letech 1948-89 kolaborovala se zločinnou „státostranou“ ‒ KSČ. Proto nese historickou i trestně-právní odpovědnost jak za smrt gen. H. Píky, tak i za popravu JUDr. M. Horákové a dalších obětí komunistického „třídního boje“, který se opíral o scestnou ideologii marxismu-leninismu. Chodit na oslavy výročí gen. Píky je ze strany lidovců obyčejnou provokací, projevem politické perverze nesoudných individuí.

Ostatně – politici KDU-ČSL se vždy chovali velice podivně: na jedné straně halasně oslavují 100. výročí založení své partaje, na straně druhé se tváří, jako by v letech 1948-89 ČSL nebyla součástí Národní fronty (NF), nýbrž pobývala v jakési virtuální „ilegalitě“. Spolupráce stranických špiček s komunistickou StB (R. Petera, J. Bartončík atd.) je součástí této politické schizofrenie.

Doporučoval bych proto jistým politikům KDU-ČSL pobyt ve specializovaném zařízení naturalizovaného Slováka M. Hollého v Bohnicích. Politické veletoče, kotrmelce a slovní žonglování, které funkcionáři lidovců předvádějí v těchto dnech, jsou pouhým vyvrcholením celkového zmatku a programového „guláše“, jenž se servíruje neinformovaným voličům této strany.

Polistopadová KDU-ČSL se nestala obdobou německé CDU-CSU, jak směle plánoval předseda strany J. Lux (1956-1999). Naopak. Z éry národně-frontovního posluhování vládnoucím komunistům (před r. 1989) si tato strana odnesla neslavné „dědictví“ v podobě tuhého centralismu, nedostatku vnitrostranické demokracie a dlouhodobě neřešené pasivity členské základny. (V tom posledním je situace podobná i u dalších „tradičních“ stran ‒ ČSSD a KSČM.)

K „lepším“ stránkám komunistického „dědictví“ patří dodnes dobře vybudovaná struktura stranických organizací (od obcí, přes okresy a kraje až po centrální úroveň) s pravidelnou sítí sekretariátů (a placenými činovníky), dále úsilí o dobré hospodaření se svěřenými prostředky a stále ještě relativně solidní povědomí veřejnosti o existenci a aktivitách této strany. (Zejména tento poslední bod je dnes deviza k nezaplacení.)

Na špatném stavu strany se v posledních letech nejvíce podepsalo samotné stranické vedení. Osoby, jež si delegáti (z nepochopitelných důvodů) zvolili po r. 2010 do svého čela. Zvěrolékař P. Bělobrádek a jeho nástupci z generace „Husákových dětí“ dělají již mnoho let všechno pro to, aby ony „historické“ přednosti strany zničili a nenávratně je poškodili. Na vině jsou nejen špatné charakterové vlastnosti stranických „vůdců“ (tak tomu bývá i u jiných stran), ale především „vlažný“ vztah k církvi.

U někdejší strany pro „katolické“ voliče je to na pováženou. V tomto směru je přímo skandální výrok europoslance T. Zdechovského: „Pokud chce KDU-ČSL přežít ve 21. století a lidovci chtějí být znovu lidovci, přiblížit se třeba těm rakouským, tak se musí zcela odstřihnout od církve.“ Má-li strana ve svém čele takové „myslitele“, jako je T. Zdechovský, pak jí není pomoci!

K tomu poznamenávám následující: Problém německých a rakouských lidovců leží někde jinde. V Rakousku nezanedbatelnou roli hraje „fascinace“ mladým a charizmatickým S. Kurzem, jehož téměř dětská naivita, jak se zdá, okouzlila i mnohé politiky, kteří by neměli podléhat emocím. Tento jev v Německu neregistrujeme: Němci se chovali vždy racionálně a ukázněně. To bychom dnes potřebovali víc, než se nechat unášet resentimenty z dob Rakouska-Uherska.

Již zmíněná partička „kámošů“ P. Bělobrádka, kteří se střídají ve vedení KDU-ČSL jako apoštolové na Staroměstském orloji, svou cílevědomou destrukcí dosáhla toho, že tato strana byla postupně ideově „vytunelována“ a proměněna v pouhý „výtah k moci“ pro pár vybraných „kluků a holek, co spolu mluví“. Ostatní funkcionáři zůstávají mimo hru: není o nich vůbec slyšet, o všech záležitostech rozhoduje úzký okruh osob z centrálního vedení strany.

Tento stav samozřejmě nemá s demokracií zhola nic společného. Proto tato strana nefunguje a voliči ji nevolí. Bez hlubokých personálních a programových změn se „restart“ nemůže nikdy podařit. Současné, „zasmrádlé“ vedení „jede“ ve starých kolejích, protože se jakýchkoliv změn bojí ‒ jako čert kříže.

O těžkostech, s nimiž se KDU-ČSL potýká, se mohou čtenáři SN dočíst v řadě mých článků z poslední doby. (Viz článek „Lidovci jsou nevolitelnou stranou“, SN č. 1/2020, vloženo 23. 1. 2020, ZDE. Na tento materiál navazuje jiný analytický článek: „Prohnilá KDU-ČSL bude voliči vymazána“, SN č. 2/2020, vloženo 24. 2. 2020, ZDE.)

Rovněž zatím poslední stranické vedení, zvolené na sjezdu dne 25. 1. 2020, nenašlo odvahu cokoli ve stylu práce změnit. Funkce jsou přednější než existence strany a zachování mizející voličské základny. Kdo sledoval politickou „přetahovanou“ ještě před „koronavirem“, tomu nemohlo uniknout, že dnešní KDU-ČSL soupeří v politickém „středu“ jak s někdejší „levicí“ (ČSSD, KSČM), tak i s progresivistickými Piráty, kteří vbrzku tuto „mrtvou“ levici nahradí.

Lidovci dnes vedou zápas o holé přežití: opustili své tradiční, křesťansky založené, voliče, ale nepodařilo se jim získat voličskou základnu náhradní. Je to totéž, co jsme mohli sledovat v posledních letech u ČSSD: také tato strana opustila své někdejší voliče (v tom má hlubokou pravdu poslanec J. Foldyna) a dnes již nikoho z nich nezajímá. Kdo by je volil, když většinu bodů levicového programu nabízí Babiš? Socani jsou na tom ještě hůř než lidovci: ztratili nejen voliče, ale nechali si ukrást i program. Lidovci se vydali po téže cestě: také jejich konec se blíží.

Současné vedení KDU-ČSL se zatím stále ještě drží osvědčeného, komunistického hesla, vypůjčeného od N. Machiavelliho: „Účel světí prostředky.“ Politika dnešní lidovecké „věrchušky“ proto působí naprosto zmateným dojmem. Připomíná to nekonečný chaos, spojený s působením politického predátora ze sousedního Slovenska – A. Babiše. Slováka, který si vzal do hlavy, že vybuduje „Lepší Česko“. Větší pitomost vymyslet nelze. Styl obou, Babiše i lidovců, vykazuje tytéž znaky, které se dají vyjádřit tímto slovním spojením: „ode zdi ke zdi“ a „po nás potopa“.

●●●

Očekávaná trajektorie KDU-ČSL: 5, 4, 3, 2, 1, 0 %

Kdo čte moje články na politická témata, ten dobře ví, že o situaci v KDU-ČSL se zajímám dlouhodobě: od r. 1992 jsem totiž „Luxovu“ stranu nejednou volil. Jako římský katolík, pocházející z religiózního Zlínského kraje, navíc beru jako svou morální povinnost registrovat všechno, co se v této straně odehrává a kam Šrámkovo a Luxovo politické „dítě“ kráčí. Proto politikům dnešních lidovců neodpouštím žádný „přešlap“ ani „podraz“.

Bohužel – od roku 2010, kdy se do čela KDU-ČSL prodrala „partička“ kamarádů zvěrolékaře P. Bělobrádka, to jde s touto stranou z kopce. Je to doslova „šešup“ jako na sjezdovce. Vinou těchto nezodpovědných politických dobrodruhů se tato strana propadá čím dál hlouběji do marasmu, z něhož nebude mít odvahu ani sílu vybřednout. Dnes představuje tato prohnilá partaj, v jejímž čele není nikdo, kdo by měl špetku zdravého rozumu a sebereflexe, tu nejsmradlavější žumpu, jakou v naší politice máme.

Vývoj těsně před nástupem pandemie koronaviru i v jejím dosavadním průběhu jednoznačně prokázal toto: nejprve to byla Zdechovského účast na „kontrolní“ (lépe: vyšetřovací) misi EU v Praze, týkající se střetu zájmů A. Babiše, pak útěk do „hluboké ilegality“ před tím zákeřným virem a nyní, když strach z nejhoršího pominul, opětovný návrat včerejších zbabělců do staronové role největších „babišobijců“. Vskutku podivný politický veletoč politických korouhviček z KDU-ČSL! Líp by to nevymyslel ani absurdní dramatik V. Havel, k němuž se mnozí tajní „sluníčkáři“ od lidovců modlí jako ke svatému obrázku. Šašci.

Pro toho, kdo něco o historii této strany ví, to není žádné překvapení. Lidovci byli vždy, po celých těch sto let existence své strany, političtí chameleoni, křiváci, lháři a podvodníci. A když byla příležitost – také zloději. Podíl lidoveckých politiků na masovém rozkradení státního majetku v rámci tzv. privatizace a ekonomické „transformace“ (= do vlastních kapes) v 90. letech 20. století (pod taktovkou „tuneldědka“ V. Klause st.) je mimo jakoukoliv pochybnost. Zatím nikdo nenašel odvahu to řešit, protože naše věznice by praskaly ve švech, kdyby se to začalo projednávat před soudy. Jak známo: Kde není žalobce, tam není ani soudce!

Také dnes by lidovci rádi seděli na dvou, případně třech židlích: s Babišem i proti němu a ještě s někým dalším do holportu. Že je to v praxi neproveditelné, o tom se mohli za posledních třicet let přesvědčit mnozí déle sloužící politici, kteří dřepí v Poslanecké sněmovně dvacet, ba i pětadvacet let. Poslanci J. Kalousek, M. Benda či J. Dolejš by mohli vyprávět o svých zážitcích i o kauzách zametených pod koberec.

Očekávanou změnu v nepříznivé trajektorii strany nepřinesl ani nedávný „volební“ sjezd v Praze (25. 1. 2020), na němž místo „politického komedianta“ a domýšlivého maloměstského náfuky M. Výborného nastoupil do čela strany další z odchovanců Bělobrádkova „klubka zmijí“ – M. Jurečka. Jiný domýšlivý tlučhuba, který se považuje za nejchytřejšího z těch poslaneckých „vyžírek“, které tam lidovci mají.

Na rozdíl od odpudivého, nenávistného, ale jinak zcela nudného J. Bartoška, který podvakrát neuspěl při volbě nového předsedy KDU-ČSL, je s hanáckým „pasáčkem vepřů“ aspoň legrace. Možná by udělal nejlíp, kdyby se napříště věnoval raději hře na tubu a výchově svých pěti potomků. Přeji mu brzký návrat k jeho traktoru i k prasátkům, která na něj netrpělivě ve svém chlívku čekají.

Vzdor upozornění, které jsem adresoval delegátům sjezdu ještě před jeho zahájením, byl dne 25. 1. 2020 do staronového stranického vedení znovu zvolen vesnický podvodník O. Benešík, jenž se v r. 2018 spolu se starostou a zastupiteli obce Strání na Uherskobrodsku dopustil dvou trestných činů. Naše zmanipulovaná Policie ČR, jež není schopna dopadnout pachatele desítek vyloupených rodinných domů v okrajových částech Prahy, nemá pochopitelně čas ani zájem řešit případ nějakých nedůležitých podvodníčků ze zapadlé vísky na moravsko-slovenském pomezí. A v „době koronaviru“ už vůbec ne!

Ať žije náš právní stát, na který si budeme muset ještě pár desítek let počkat! Je to jako s těmi rouškami, které stát občanům včas nezajistil, ale nařídil jim, aby je nosili. Buzerovat lidi kvůli nenošení roušek, to je teď nová náplň práce naší, hamáčkovské Policie ČR. Když se má ale jednat o vyšetřování trestné činnosti několika vesnických „troubů“, do toho se našim „kriminalistům“ jaksi nechce. Jde tam totiž o politiky a tam by mohli policajti tvrdě narazit – a následně přijít o prémie.

●●●

Jurečkova KDU-ČSL v „časech koronaviru“

O tom, jak podivné, ba obskurní, postavičky tvoří nové stranické vedení KDU-ČSL, nejlépe svědčí příhoda již z „doby koronaviru“. Jednou z aktivních političek naší tzv. opozice, jež na přelomu února a března 2020, kdy se již dobře vědělo o šíření nebezpečného koronaviru v zemích na jih od nás, pociťovala nutkavou potřebu svým sousedům a známým ukázat, že na to má a že si může dovolit odjet do lyžařského střediska v Itálii, v Rakousku či ve Francii, byla také 1. místopředsedkyně KDU-ČSL Š. Jelínková.

Tato „neslaná a nemastná“ politička lidovců, která, jak si dobře pamatuji, nikdy ničím důležitým lidovecké voliče ani ostatní veřejnost neoslovila, v tom „lyžařském“ spolku nebyla sama. Jen ve Zlínském kraji, kde to dobře znám, protože odtamtud pocházím a část roku tam pobývám, bylo těchto „lyžařů“ víc: například poslanec P. Gazdík (STAN) nebo senátor T. Goláň (Senátor 21). Z jiných poslanců musím jmenovat alespoň V. Munzara z ODS. Soudě dle jeho sebevědomých vystoupení u řečnického pultíku PS se zdá, že si svého „provinění“ není vědom. Svatá prostoto! A to je člověk s vysokoškolským vzděláním!

Bohužel – ani od jediného z těchto „provinilců“, kteří se podíleli na zavlečení nebezpečné nákazy koronaviru do naší republiky, jež si k dnešnímu dni (= 26. 4. 2020) vyžádala 220 mrtvých (je to víc než součet všech obětí povodní od r. 1997), jsme neslyšeli jediného slůvka omluvy za toto jejich nezodpovědné počínání. Když se tak chovají zákonodárci, kteří mají garantovat tvorbu a dodržování zákonů, co pak můžeme čekat od obyčejných, řadových spoluobčanů? A tito jedinci by nám chtěli vládnout?! Proč ‒ proboha?! Ať jdou ke všem čertům a co nejrychleji zmizí z veřejného života! Hanba jim!

Až se zase budou politici KDU-ČSL, ale i dalších „opozičních“ stran, bít v prsa, jak statečně čelili pandemii koronaviru, a rozčilovat se kvůli tomu, že vláda málo pomáhá jejich krachujícím kamarádům-podnikatelům, měli by se o odškodnění přihlásit v prvé řadě u našich „lyžařů“, kteří nesou spoluodpovědnost za „zastavení ekonomiky“ v důsledku vládou přijatých krizových opatření v boji proti nebezpečnému viru, jenž dokázal paralyzovat v neuvěřitelně krátkém čase téměř celý svět.

●●●

Dosud největší politický „střet zájmů“ v naší polistopadové historii

Jak se zdá, „lyžařský“ výlet do Alp ze strany mnoha našich politiků, byl jen jakýmsi „zahřívacím kolem“ politického „cirkusu“, který se nezodpovědní politici z tzv. opozice rozhodli uspořádat na počest blížícího se konce boje s koronavirem. Nějakou dobu sice byli tito „stateční cínoví vojáčci“ protibabišovské fronty zalezlí kdesi v díře, anebo v hlubokém podzemí, ale teď, když už je nebezpečí minimální, se náhle vynořili, osmělili a jali se pokrytecky domáhat svého podílu na tomto „vítězství“. Jak úsměvné! Samozřejmě – žádné zásluhy na tom nemají. Jak známo, jalovým žvaněním ani mlácením prázdné slámy ještě nikdo v dějinách nad jakýmkoliv nebezpečím nezvítězil. Ani v tomto případě.

A tak v době, kdy se Babišova vláda po dlouhých týdnech příprav a přešlapování na místě konečně rozhoupala a uvolila se začít rozvolňovat už tak přísná pravidla boje proti pandemii koronaviru (rozložená na dobu od konce dubna až po začátek června 2020), kohosi z „opozice“ napadlo „hodit do toho vidle“. A tak v naprostém utajení, bez předchozího varování, vynesl dne 23. 4. 2020 Městský soud v Praze velice nezvyklý verdikt: na základě podání jistého advokáta (= kamaráda jiných kamarádů) zrušil soudce Š. Výborný čtyři ze série krizových opatření Ministerstva zdravotnictví ČR, vyhlášených kvůli pandemii koronaviru.

[Kdo zná poměry v našem soudnictví, ten jistě dobře ví, že u nás trvá všechno dlouhé měsíce a roky, někdy i desítky let. Soudní výrok v ryze „politické“ záležitosti, vynesený v tak krátkém čase, je naprosto nezvyklý a jdoucí proti všem pravidlům fungování našeho justičního systému. Jedná se o jasnou „politickou zakázku“, kterou by již v této chvíli měly řešit kompetentní orgány. Rozsudek soudce Š. Výborného by měl předseda Městského soudu v Praze buď potvrdit, nebo dát návrh na kárnou žalobu proti příslušnému soudci, jenž se propůjčil k této skandální provokaci.]

Není pochyb o tom, že procedurální chyba, jíž se příslušné ministerstvo zdravotnictví (s požehnáním celé vlády) dopustilo, bude jistě napravena a nedostatky uvedeny do souladu se zákonem. Jinak ani nelze. Zeměkoule se kvůli tomu nepřestane točit a ani chování koronaviru to nijak neovlivní. Pouze pár domýšlivých, na moc natěšených politiků z tzv. opozice bude chvilku dělat ramena, než v konečném důsledku dostanou „přes držku“. Jinak to skončit nemůže. A nedoceněný středoškolák J. Hamáček se zase pár hodin nebude cítit jako „Babišova onuce“. Již zítra tou onucí bude znovu. To je celý výsledek výroku Městského soudu v Praze. Za týden si na to už nikdo ani nevzpomene.

Nemá smysl se sáhodlouze zabývat nedomyšleným krokem mladého, leč politicky naivního a lidsky nevyzrálého soudce Štěpána Výborného (*1986), mladšího bratra expředsedy KDU-ČSL Marka Výborného (*1976). To, co synáčkové normalizačního advokáta a polistopadového ministra obrany Miloslava Výborného (*1952) provedli, se rovná politické sebevraždě v přímém televizním přenosu. Jejich otec by je měl pořádně profackovat a následně vydědit. Nic jiného si nezaslouží! Pokud ovšem v tom „pantáta“ Výborný „nejede“ s nimi. To by byl mnohem větší malér s poměrně vysokou trestní sazbou. Kdoví, jestli na to ti lidovečtí zoufalci vůbec pomysleli?

Od okamžiku, kdy uvedená zpráva prošla našimi sdělovacími prostředky, můžeme se na internetu dočíst nejrůznější reakce našich občanů. Nejen o příbuzenském propojení mezi soudní instancí (= Městský soud v Praze) a Poslaneckou sněmovnou (= mocí zákonodárnou), ale zejména o tom, že se jedná o ukázkový, dokonce přímo učebnicový, příklad „politického lobbingu“ a „střetu zájmů“. Akce byla totiž bratry Výbornými „výborně“ načasována. Samozřejmě – ve prospěch jistých politických stran z tzv. opozice.

Nerad bych křivdil Pirátům. Jsem přesvědčen, o tom, že oni v tom „nejedou“. Dokonce se zdá, že ani ostatní „opoziční“ strany neměly tušení, co se „peče“ ve stranickém sekretariátu lidovců. Kdo totiž sleduje pravidelně se opakující „orloje“ tiskových konferencí tzv. opozičníků v ČT, ten jistě tuší, že tolik proklamovaná spolupráce protibabišovské opozice je téměř nulová: každý mluví a koná pouze za sebe. Takový stav má ke spolupráci hodně daleko.

Jak se tedy zdá z bezprostředních reakcí na nečekaný soudní výrok Š. Výborného, zůstali v tom „maléru“ lidovci sami. Chování této strany je již delší dobu velice podivné. Hledat v politických krocích lidovců nějakou logiku, je zcela zbytečné. Této straně zvoní umíráček. Proto lidovci dělají všechno pro to, aby se o nich neustále mluvilo a aby jejich politici byli pořád v televizi, i když nemají co říci.

Všechno se totiž začíná točit okolo podzimních voleb. Stále není jasné, kdy a jak v podmínkách nouzového stavu proběhnou a zda budou mít strany vůbec nějaký čas na předvolební kampaň. Pro KDU-ČSL jsou tyto volby „kruciální“: pokud v nich lidovci neuspějí (což je velmi pravděpodobné), v politice končí a nic je nezachrání. Následovat bude již jen stranický „funus“.

●●●

Pražský hrad kontra „klan Výborných“?

Zatímco reakce Babišovy vlády na rozhodnutí Městského soudu v Praze byla sice korektní, avšak více méně vlažná (nepochybuji o tom, že měli avízo, že se něco takového připravuje, protože v Čechách se nic neutají), pohotově a naprosto odmítavě se k této záležitosti postavil Pražský hrad – prostřednictvím tiskového mluvčího J. Ovčáčka.

Jméno mladého, nepříliš známého soudce Š. Výborného tam totiž znají velmi dobře, a to díky tomu, že v loňském roce soudil (jaká náhoda!) kauzu, týkající se hradního kancléře V. Mynáře. Samozřejmě v neprospěch dotyčného. V této souvislosti není od věci připomenout jistá, málo známá fakta. V loňském roce se konaly sjezdy tří „opozičních“ stran: ODS, Pirátů a lidovců.

Dva ze zvolených předsedů, I. Bartoš a M. Výborný, následně požádali o audienci u prezidenta republiky, a to s odůvodněním, že ho chtějí seznámit s politickým programem svých stran. No, budiž! Zeman je nakonec po mnoha týdnech přijal (bez kravaty), ale vzápětí se sešel také s předsedou KSČM V. Filipem: tentokrát kravatu měl. Co to znamená, není nutno vysvětlovat. V politice totiž hrají svou roli i takové, na první pohled nevýznamné detaily.

Brzy po této audienci došlo k soudnímu projednávání kauzy V. Mynáře. Reakce přišla bezprostředně nato: M. Výborný ani další předsedové „opozičních“ stran nebyli pozváni na Pražský hrad – u příležitosti státního svátku 28. 10. 2019. Předseda KDU-ČSL tím byl docela zaskočen, ale v té době měl již jiné starosti. Mezitím mu totiž zemřela manželka, která mu zanechala tři nezletilé děti. Těžká a náročná situace pro kohokoliv – nejen pro aktivního politika.

Co následovalo, dobře víme: M. Výborný ohlásil rezignaci a vedení strany přenechal na sjezdu (25. 1. 2020) M. Jurečkovi. Méně už je známo, že k 31. 12. 2019 skončil ve funkci soudce Nejvyššího správního soudu Miloslav Výborný, otec Marka a Štěpána Výborných. Proč tak narychlo skončil, jsme se nedozvěděli.

Zpočátku se zdálo, že vdovec M. Výborný má svých starostí dost. Ve Sněmovně nicméně zůstal i nadále: prý musí živit rodinu. Co bylo však nápadné nejvíc, je jiná záležitost: Tento vystudovaný teolog a bývalý učitel dějepisu v PS vystupoval spíše jako odborník na otázky práva. Zabýval se např. otázkami insolvencí a exekucí. Z řady jeho vystoupení u řečnického pultíku PS bylo zřejmé, že své právnické „vědomosti“ nemá ze své hlavy. Jako učitel s 35letou praxí to spolehlivě poznám. Jistě jsem si toho nevšiml jen já.

Poté, kdy byl vyhlášen (ve stylu „deus ex machina“) rozsudek Městského soudu v Praze (23. 4. 2020), se zdá být všechno rázem jasnější. Tím právním „expertem“, který M. Výbornému dodával potřebné podklady a informace z legislativní oblasti, byl pravděpodobně mladší bratr Štěpán Výborný. Inu, nic proti tomu: sourozenci si mají pomáhat. Nikoli však v trestné činnosti nebo v aktivitách namířených proti legálně zvoleným orgánům státní moci.

To, co se stalo dne 23. 4. 2020, se v právnické mluvě označuje jako „střet mezi zákonodárnou a soudní mocí“. A známe také jiný pojem, jehož autorem byl V. Klaus: „soudcokracie“. Touto věcí by se mělo začít zabývat jak Ministerstvo spravedlnosti, tak i Ústavní soud ČR.

Česká televize (ČT), spíše však ČT09, jejíž budoucnost závisí také na postojích „opozice“, přispěchala pohotově, aby také ona včas informovala o „převratném“ rozhodnutí Městského soudu v Praze. Moderátor J. Václavek svou „natěšeností“, kterak se zavděčit lidovcům, a celkovou neobratností pečlivě skrývané tajemství nechtěně prozradil: vůbec jako prvního „komentátora“ této události totiž telefonicky oslovil M. Výborného. Proč zrovna řadového lidoveckého poslance, a nikoli předsedu strany či poslaneckého klubu, to jsme se nedozvěděli. V té chvíli ještě nebylo o této záležitosti ani na internetu dost informací. Až později vyšlo najevo, že tím „tajuplným“ soudcem Městského soudu v Praze je bratr Marka Výborného – Štěpán Výborný.

Jak už to v našich končinách bývá, pravdu se dlouho utajit nepodařilo. Expředseda M. Výborný, který v posledních měsících nedostával moc příležitostí k televizním vystoupením, byl náhle za „hvězdu“. Ne však nadlouho. Asi mu brzy „docvaklo“, že si svou přehnanou aktivitou spíš „nadělal do bot“. Ve večerních „Událostech, komentářích“ (23. 4. 2020) byl sice M. Výborný opět mezi pozvanými hosty (na dálku z Pardubic), avšak jeho prvotní nadšení bylo to tam. Spíš se daly vycítit obavy, co se z toho prozrazeného „střetu zájmů“ a politického lobbingu „klanu Výborných“ vyvrbí. Už v této chvíli je to malér jako hrom.

Také političtí přisluhovači z ČT brzy pochopili, že se namočili do další patálie. Ještě neodezněla ostuda z aktivistického, propagandistického, „masírování“ diváků kauzou „Válková-Urválek“, a už tu máme další průšvih. Že to nepochybně nezůstane bez následků, tím si můžeme být jisti. Až začne za pár dní vysílat „CNN Prima News“, může být ČT zrušena – bez náhrady. Jako nepotřebné médium, goebbelsovskou propagandou obtěžující občany této země. Jsem přesvědčen o tom, že ČT nebude nikomu chybět. Snad jen několika pomateným „sluníčkářům“, oprašovačům památky „svatého“ Václava Havla a eurosvazákům z řad našich politiků.

●●●

Lidovci těsně před volbami spáchali politickou sebevraždu

Ač to vypadá jako špatný vtip, zdá se, že komusi z Bělobrádkovy „partičky“ bezskrupulózních kariéristů v hlavě přeskočilo a v důsledku toho dotyčný poslal svou rodnou stranu přímo do propadliště dějin. Dávno tam již měla být. V naší polistopadové historii totiž nenajdeme tak „zfušovaný“ případ politického „střetu zájmů“, jako je ten z 23. 4. 2020. Až to „myslitelům“ z KDU-ČSL konečně „docvakne“, spáchají raději hromadnou sebevraždu skokem do Vltavy nebo do Orlické přehrady.

V dějinách se něco podobného odehrálo již víckrát: vidina závratné politické kariéry a s ní spojené kupy peněz dokázala již zatemnit nejeden mozek. Nejnověji se to odehrává v souvislosti s plánem „opozičních“ stran na svržení A. Babiše. Nedočkavci z KDU-ČSL si to těsně před „cílem“ pokazili. Výsledkem je skandální „střet zájmů“, do něhož se nechal zatáhnout nejmladší z potomků exministra M. Výborného.

S posouzením zodpovědnosti soudce Š. Výborného si bude muset v nejbližší době poradit jak jeho bezprostřední nadřízený z Městského soudu v Praze, tak i ministryně spravedlnosti M. Benešová. I právní laik jistě tuší, že podobný malér jsme tady již dlouho neměli. Škoda mladého, nadějného soudce! I přes tu roušku, jež zakrývala velkou část jeho obličeje, bylo podle očí vidět, že je to hodný hoch, spíše neprůbojný „jelimánek“, který zřejmě vůbec netuší, do čeho se „namočil“.

Teď si budeme muset počkat, jak to všechno dopadne. Také na to, zda a kdy bude podána kárná žaloba na soudce Š. Výborného. Nedá se totiž vyloučil ani to, že orgány činné v trestním řízení se začnou zabývat trestně-právní stránkou této bezprecedentní kauzy.

Až „opoziční“ politici pochopí, jakou „polízanici“ tady lidovci „vyrobili“, nezbude jim nic jiného, než se od KDU-ČSL rázně distancovat a natrvalo „odříznout“. Prohnilá lidovecká partaj se tímto „podrazem“ natrvalo na naší politické scéně znemožnila. „Vyzmizíkovala“ se sama. Brzy bude v politice končit, protože již nikoho nenapadne, aby tyto politické zoufalce někdo volil.

●●●

Předčasné volby všechno vyřeší…

Ten výjev se v posledních dvou letech opakuje již poněkolikáté. Vždy se objeví nějaká nová „kauza“, která má A. Babiše „potopit“. A pak se týdny a měsíce čeká, co to udělá a zda Babiš padne. Zatím nepadl. A tak to „jede“ pořád dokola – jako na kolovrátku.

Těsně před „koronavirovou“ krizí to byla návštěva zrzavé, německé eurokomisařky, kterou doprovázel „bruselský udavač“ T. Zdechovský, nejprovařenější figurka, jakou mají lidovci na skladě. Babišův „střet zájmů“ ohledně jeho zemědělských dotací byl kvůli pandemii odsunut na neurčito. A tak se objevila „aféra“ nová: tentokrát verdikt Městského soudu v Praze o zrušení čtyř rozhodnutí ve věci koronaviru. Všechno nasvědčuje tomu, že ani z tohoto mráčku nezaprší. Těm politikům, kteří to všechno organizují, už z toho musí „hrabat“. S čím přijdou „myslitelé“ z opozice příště?

Ze zimního spánku se v těchto dnech probudil také „Kostěj Nesmrtelný“ naší politické scény – M. Kalousek. Tento politický dinosaurus vyzval Babišovu vládu, aby to už konečně „položila“ a šla od válu. Nu což! Možné by to bylo, ale co bude pak? Na „palácový převrat“ to zatím nevypadá. A svěřit vládu těm zoufalcům z tzv. opozice, to by si troufl udělat za současných poměrů jedině šílenec. Dovedete si představit Kalouska, Fialu či Jurečku (v zádech s Pekarovou-Adamovou či Gazdíkem), jak sestavují „vládu národní záchrany“? Výsledkem takové aktivity by byl plný Václavák a Letenská pláň: tentokrát by demonstranti vzali do rukou vidle, cepy i obyčejné klacky, aby ty troufalce a zoufalce odehnali od koryt.

Čím si můžeme být zcela jisti, je to, že do „pobabišovského“ vládnutí se nikdo nepohrne. Škody, které budeme společně v potu tváře a za mizerné platy napravovat příštích nejméně deset let, musí zákonitě zlomit vaz i těm nejlepším ekonomům a politikům.

Řešení naší dnešní politické situace je přesto jediné: předčasné volby, spojené s úklidem, větráním a deratizací na naší politické scéně. Bude třeba vymést ten náš Augiášův chlév: odklidit všechen politický hnůj, který se u nás za 30 let nahromadil, vymést všechny kouty od pavučin a vybílit „maštal“. Až pak přijde čas na příchod nových „koní“ – demokratických politiků pro 21. století. Nikoli recyklovaných „vykopávek“ či exhumovaných „mrtvol“, kterých se v PS a Senátu nakupilo víc, než je zdrávo.

Po třiceti letech naší zpackané cesty za svobodou a demokracií si zasloužíme ‒ jako občané ‒ nový „start“: s novými, neokoukanými lidmi, jakkoliv nezatíženými minulostí.

26. 4. 2020

‒ RJ ‒

P. S. Právě dnes uplynulo 75 let od osvobození města Brna.