Hokejová vzpomínka ‒ František Růžička
S příchodem letošních zcela mimořádných velikonočních svátků můžeme napsat, že hokejová sezona 2019/20 definitivně skončila a stala se minulostí. Připusťme, že poněkud divnou. Ono už se to tak v historickém sledu událostí někdy stává… Stručně zaznamenáno: MS 2020 bylo zrušeno. Tipsport Extraliga byla vzhledem k uzavření akcí s účastí nad sto přítomných ukončena bez vyhlášení mistra, play-off nedohráno. Závěrečné pořadí v tabulce bylo: Liberec, Třinec, Sparta. Sestupujícím je Kladno.
V první lize s naprostou převahou kraloval Motor České Budějovice (153 bodů), druhý Přerov (109) a třetí Vsetín (97). Opakovaně se v minulých sezonách o postup pokoušel právě Motor, ale v závěrečné fázi neuspěl. Tentokráte se do extraligy vrací po sedmi letech jako suverén a je pikantní, že v dalším ročníku bude zahajovat právě s Mountfield Hradec Králové, který dříve hrával v Budvar aréně České Budějovice. A jak je známo z důvodu nikoliv sportovních, ale ryze komerčních, kvůli čepování piva v aréně, odešel do Hradce. Radost z úspěchu vyjádřil i trenér Václav Prospal, dřívější hráč Motoru. Super radost měl i veterán Jiří Šimánek (41), který prožil i přesun do HK.
Další vzpomínka se pojí s datem 20. března, kdy zemřela další z legend československého hokeje ‒ Vladimír Zábrodský. Narodil se rovněž v březnu roku 1923, hrával za LTC Praha a Spartu. Několikrát slavil mistrovský titul, vítězství ve Spengler Cupu a 6x byl nejlepším střelcem ligy. Mohl slavit také titul mistra světa (1947, 1949) a stříbro z OH 1950. Byl uveden do Síně slávy IIHF i českého hokeje. Patřil také k úspěšným hráčům tenisu. Zemřel ve věku 97 let ve Švédsku, kde žil.
S jeho úmrtím připomeňme smutné události z listopadu 1948, kdy se náš tým připravoval na další šampionát a část hráčů měla odletět z Francie do Londýna. I přes špatné počasí, kdy byla hustá mlha a mrznoucí déšť, odlétali malým letadlem soukromé společnosti. Po hodině letu se letadlo odmlčelo a navždy zmizelo beze stopy. Několikadenní pátrání skončilo nezdarem, trosky letadla ani těla hokejistů se nikdy nenašla… Komunistické vedení událost označilo za emigraci a sportovce dokonce za vojenské zběhy! I přes tuto tragédii se mužstvo znovu konsolidovalo a v roce dalším znovu získává mistrovský titul. Jenže přichází další katastrofa… V březnu 1950 mají hokejisté opět odlétat do Londýna na další šampionát, ale jejich účast je zrušena. Někteří odjíždějí domů, další zůstávají posedět ve „Zlaté hospůdce“ v centru Prahy. Tam se dozvídají o verdiktu ministra informací V. Kopeckého. Byli rozčileni, nebrali si servítky a ostrými slovy protestují proti režimu. To se jim stává osudným. Jsou pozatýkáni a odvedeni s pouty na rukou. Zbytek týmu je zatčen v dalších dnech. Následují výslechy, mučení, vykonstruovaný proces: všichni jsou obviněni ze špionáže a velezrady. Nakonec jsou odsouzeni k dlouholetým trestům vězení. Jsou odvezeni na Bory, později do jiných věznic. Mistry světa tak čekají uranové doly Příbram, Jáchymov, Ležnice… Nikdo se neodvážil vyslovit domněnku, že proces byl řízen z Moskvy se snahou zlikvidovat československý hokej… Právě tato událost byla připisována jako vina Vladimíru Zábrodskému, který nebyl při posezení přítomen. Ale on měl těhotnou manželku a do hospody chodil jen málokdy.
Jako věčnou památku uveďme, že při letu zahynuli hráči Jarkovský, Švarc, Šťovík, Pokorný, Troják a Stibor… V roce 1950 byli odsouzeni a uvězněni: Modrý (15 let), Bubník (14), Konopásek (12), Roziňák (10), Kobranov (10), dále Jirka, Macelis, Španinger, Červený, Hajný, Stock… V červenci 1968 byla celá skupina plně rehabilitována Nejvyšším soudem. Boža Modrý se toho již nedočkal: zemřel ve věku 46 let na následky utrpení v uranových dolech… Jistě bude pochopitelné, že ještě přiblížím vzpomínku na českobudějovické hráče.
● Antonín Španinger – Narodil se v květnu 1926, v roce 1950 nominován na MS ve Švédsku, na které mužstvo neodletělo. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na jeden rok nepodmíněně. Byl nejen hokejovým obráncem, ale také fotbalistou a později trenérem. Hokej hrál za Slavoj České Budějovice, na vojně za ATK Praha. Za ATK působil také ve fotbalové lize (zlato ze sezony 1949/50). Zapsal se do vzpomínek i ve druhé fotbalové lize za Lokomotivu České Budějovice. Zemřel v roce 2010 ve věku nedožitých 84 let. Rád jsem s ním hovořil, když jsme se setkávali v polistopadové době jako přísedící u soudu.
● Zlatko Červený – Jménem sice Zlatomír, ale vždy přezdívaný jako „Zlaťák“. Nejen dobrý hokejový brankář, ale také fotbalista. Ostatně ‒ v té době to bylo u mnoho vrcholových sportovců běžné. V zimě hokej, v létě kopaná. I on byl ve vykonstruovaném procesu obviněn a odsouzen na tři roky do vězení. Za Slavoj České Budějovice nastupoval v sezoně 1947-50 a později 1953-56. Ve fotbalové lize pak v letech 1946-7 jako útočník za SK Libeň. Narodil se v roce 1920 v Zábřehu, zemřel ve věku 72 let v říjnu 1992. Nelze zapomenout, že se v polistopadové době aktivně zapojil mezi nás, „mladší“, do převratného dění ve společnosti.
Na závěr ještě zpět k Vladimíru Zábrodskému. Legenda, hokejový gentleman. Jeho vrcholná kariéra skončila po hromadné sázkařské aféře v roce 1960, do níž byl vedle mnoha dalších také namočený. Šlo o kauzu domluvených výsledků: mnoho z obviněných hráčů šlo do vězení. Zábrodský si vybral Ostravu, kde fáral a zároveň hrál a trénoval Baník… Poslední etapu vykonal v roce 1965 přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska, kde získal nový domov.
František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)
