Patron novinářů
Papež František ve svém poselství ke Dni sdělovacích prostředků uvádí, že falešné zprávy chtějí oklamat a manipulovat své čtenáře, a proto bývají velice líbivé. Současně dodává, že jediným skutečně důvěryhodným, spolehlivým a pravdivým je pouze živý Bůh. Jak příznačná slova, právě k uplynulé době, kdy jsme ve dvou za sebou jdoucích volebních kampaní, byli svědky proudu špíny a hnoje, který se valil ze všech stran. Bohužel proud, který neutichá a nejspíše ani záhy neutichne, protože zase budou další a další (demokratické a svobodné) volby. Pochopitelně – to vše především díky sdělovacím prostředkům. Reklama skrytá i očividná, zejména pak plující po internetové síti. Vskutku MEDIOKRACIE, jak kdosi prohlásil.
Zcela realisticky pak papež František uvádí, že před falešnými zprávami (podle moderního názvosloví fake news) není úniku. K tomu pak vyzdvihuje potřebu morální mediální výchovy. Naučit se číst a hodnotit sdílené zprávy… Závěrem k tomu dodává: „Pravdu poznáme po ovoci“, neboť sám Ježíš říkal: „Já jsem pravda…“ Je potřebné, aby lidé naslouchali a upřímným dialogem nechávali růst pravdě. Především jsou to ti, kdo mají odpovědnost za používání jazyka… A novinář je povolán k tomu, aby tuto odpovědnost přijal. Je strážcem zpráv, jehož úkolem je uprostřed zrychlených informací a senzací přijmout, že jádrem zprávy není rychlost jejího podání a dojem, jaký v publiku vyvolá, nýbrž člověk… Proto jeho poselství nese podtitul „O mírové žurnalistice“. K tomu připojil modlitbu sv. Františka z Assisi: „Učiň nás, Pane, nástrojem míru, dej nám poznat zlo, které se vkrádá do komunikace, dej, ať přinášíme pravdu tam, kde je faleš.“
K tomu je potřebné uvést, že Světový den sdělovacích prostředků se slaví až první neděli po Nanebevstoupení. Je to vždy na sedmou velikonoční neděli neboli týden před slavností seslání Ducha svatého. Letos to bude 13. května. Tento významný den zavedl Druhý vatikánský koncil. Poprvé se slavil v roce 1967, ale až od roku 1985 se stal Světovým dnem.
Nejspíše to nebude pouhá náhoda – protože nikdy nic není jen pouhá náhoda –, že se v současnosti připomíná výrok (nebo současně i věštba?) novináře J. Swintona, bývalého vedoucího redaktora
N. Y. Times z roku 1890: „V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk… Prací žurnalistů je zabíjet pravdu, hanobit, plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu za svůj denní chléb.“
Jelikož se téměř všechny naše sdělovací prostředky kriticky navážejí do výroků prezidenta Miloše Zemana o novinářích, připomeňme slova bývalého prezidenta Václava Klause: „Novináři jsou největšími nepřáteli lidstva.“ Takže ‒ co budeme tesat do kamene???
Přejděme raději k dalšímu Františkovi. Tentokráte Saleskému, což byl ženevský biskup a církevní učitel 16. a 17. století. Narodil se roku 1567 v urozené savojské rodině, studoval práva v Paříži a v Padově. Stal se advokátem, ale v protestantských oblastech hájil především katolickou víru. Zanechal advokátní praxe, stal se knězem, později biskupem v Ženevě. Napsal mnoho významných spisů, byl zakladatelem kongregace sester Navštívení Panny Marie. Byl prohlášen za patrona novinářů a spisovatelů. Jistě by měl velkou radost z té dnešní chásky. A to ani nepřipomínám, že ti starší studovali především VUML a ti mladší jsou odchovanci fakultních výborů SSM.
Poutník František
