Svobodné noviny na internetu

Sjezd skončil v chaosu…

Vrací-li se pachatel na místo činu, bývá z toho buď recidiva jeho trestné činnosti, nebo jiná zhovadilost. Přesně to se stalo v sobotu 7. 4. 2018, v den 140. výročí založení ČSSD, delegátům pokračujícího 40. sjezdu strany na „Střelnici“ v Hradci Králové. Namísto toho, aby pečlivě vybraní delegáti strany rozjímali nad tímto úctyhodným jubileem, rozhodli se po ztroskotání „námluv“ s Babišem, že dovrší „přerod“ své strany, aby aspoň formálně přežila do podzimních senátních a komunálních voleb.

Kdyby se to zvrtlo a Babiš vyvolal předčasné parlamentní volby, byla by to pro ČSSD konečná. Velké šrámy by v tomto případě ovšem utrpělo i Babišovo „hnutí“ ANO 2011, politický projekt na jedno použití, který z nepochopitelných příčin stále ještě odolává zubu času a přírodním zákonům.

Pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny by však „nepřelezly“ ani jiné ministrany: TOP 09, STAN, KDU-ČSL, KSČM a zřejmě také Okamurova SPD. O straně „kolchozníka“ J. Veleby, SPO, se raději nezmiňuji, protože té kromě ohlášeného odchodu dosavadního předsedy nepomůže už ani návrat k označení „zemanovci“. Již starořecký filozof Hérakleitos z Efesu (535-475 př. Kr.) věděl, že „dvakrát nelze vstoupit do téže řeky“.

Kdo si vzpomene na atmosféru loňského 39. sjezdu ČSSD, kde bylo do čela postaveno Sobotkovo „jednobarevné“ vedení, musel být překvapen výsledkem dovolby zbývajících stranických funkcionářů. Zvoleni byli pouze čtyři místopředsedové, kdežto o pátém se bude rozhodovat později. Nové předsednictvo ČSSD je sice pestré, jako kdysi bývaly rozkvetlé louky plné polního kvítí (než je komunisté zničili neuváženými melioracemi), avšak nic nenasvědčuje tomu, že strana bude fungovat lépe než doposud. Bude-li vůbec fungovat…

ČSSD, která se v posledních letech chová jako politické „dvojče“ ODS, dělá tytéž chyby a zabředá do týchž problémů jako „modří ptáci“. Strana na sjezdu (díky volbě nových místopředsedů) dala celému světu na srozuměnou, že se rozhodla „rozkročit“ doširoka. Připomíná to odvážný gymnastický cvik – rozštěp: od solidního sociáldemokratismu (M. Netolický, J. Fialová), přes „bafuňářský“, opozičně-smluvní „střed“ (R. Onderka) až po národně-socialistický (= neonacistický) extrém (J. Foldyna).

Socanům, kteří touží po restartu i po korytech pro zasloužilé stranické harcovníky, protože ti by se v normálním zaměstnání neuživili, hrozí stejné nebezpečí jako kdysi ODS. Také Topolánkova strana se před lety „rozkročovala“ tak dlouho a tak usilovně, až to nakonec skončilo pádem Nečasovy vlády. (Jistě to nebylo jen kvůli oněm „kabelkám“ tehdejší premiérovy milenky J. Nagyové, jak se mylně traduje.)

─────

40. sjezd ČSSD sice provedl volbu místopředsedů, avšak nedokázal se vypořádat ani s volebním debaklem z října 2017, ani s vizí dalšího směřování strany. Celé sjezdové rokování se jaksi rozplizlo a nebylo z něho téměř nic. Nakonec bylo nutno jednání ukončit kvůli tomu, že sjezd nebyl usnášeníschopný. Organizátorům se to prostě vymklo z rukou. To není dobrá vizitka.

Takový chaos v ČSSD nebýval ani za časů V. Špidly, jenž se u svých spolustraníků netěšil potřebné autoritě (na rozdíl od J. Paroubka a M. Zemana). Zkrátka: život politických stran bývá určován i těmito zdánlivě nedůležitými detaily. O tom, že by 40. sjezd ČSSD vydal jasný signál o dalším vývoji strany (za horizont podzimních voleb 2018), nemůže být ani řeč. Asi se předpokládá, že pak dojde k eutanázii…

Sjezd ČSSD vyslal do světa řadu negativních signálů. Jedním z nich bylo i hlasování o „kvótách“, což je socanský evergreen posledních let. Ženám se v této straně nikdy moc nedařilo (stačí vzpomenout na P. Buzkovou, A. Gajdůškovou či M. Marksovou-Tominovou). Na druhé straně je jedna místopředsedkyně (J. Fialová), navíc ostře se vymezující vůči jiné ženě, exministryni školství K. Valachové, lepší než žádná. Ještě horší je to však s „nezastoupením“ mladých lidí ve vedení (R. Hejduk) a s přetrvávajícím pragocentrismem.

●●●

Nepatří ten Foldyna spíše do SPD?

Vysloveně špatným signálem navenek i dovnitř strany bylo zvolení poslance J. Foldyny jedním z místopředsedů ČSSD. Tento pravicový extremista (podobně jako jeho „kamarád“ z Pražského hradu), který by se lépe vyjímal v řadách Okamurovy SPD, každým svým veřejným vystoupením (včetně toho na 40. sjezdu) dokazuje, že do ČSSD nepatří a že se skutečným, sociálně demokratickým hnutím nemá nic společného.

Zdá se, že evidentní „natvrdlost“ brání tomuto poslanci v tom, aby pochopil, že to byla právě vláda M. Zemana, nikoli exprezident V. Havel, kdo v r. 1999 povolil přelet letadel NATO přes území ČR, aby mohla být bombardována jeho milovaná Jugoslávie. Je třeba znát fakta, byť nepříjemná, a k přemýšlení o nich používat hlavu, nikoli jinou část těla. A samozřejmě: mít vyšší IQ než 80. (U členů a voličů některých stran je to požadavek zcela nerealistický.)

Poslanec J. Foldyna, kterému občas dělá problém v přímém televizním přenosu dát kloudnou větu dohromady, aby měla vůbec „patu a hlavu“, ve svém nominačním projevu prohlašoval, že jeho cílem je, aby se strana dostala zpátky na 15-20 procent voličské podpory.

Což o to! Bylo by to jistě skvělé a mohlo by se to za určitých podmínek i podařit. Bohužel – současné, nově zvolené vedení ČSSD ani celková kondice strany tomuto cíli neodpovídají. Jedná se jen o zbožné přání. Již na podzim 2018 poznáme, jak to s ČSSD vypadá doopravdy. Co je skutečnost a co pouhá „mediální mlha“ či „cinknuté“ předvolební průzkumy. Ani zbožná přání „prognostika“ M. Zemana, jimiž by si rád vylepšil svou notně pošramocenou politickou pověst, na tom nic zásadně změnit nemohou.

Co je ovšem vůbec nejhorší, je fakt, že ČSSD ani půl roku od volebního debaklu z října 2017 neudělala žádné kroky k nápravě. Chybí jak zodpovědná analýza chyb bývalého stranického vedení, i když ne všechno dělal B. Sobotka špatně, tak i výhled do budoucna. S rekonvalescencí se stále ještě nezačalo, a přitom další důležité volby, zejména ty komunální, jsou za dveřmi.

Dá se tedy předpokládat, že ani dalších několik měsíců to nebude o moc lepší. Chce to v každém případě víc času, který je dnes největším nepřítelem všech politických stran, jež se ocitly v parlamentu. A hlavně: Je potřeba, aby do strany přišli noví lidé, noví členové a sympatizanti ČSSD. Bez nich se „přerod“ nemůže podařit.

─────

Připomínka 140. výročí založení předchůdkyně dnešní ČSSD se příliš nevydařila. Vlastně vůbec ne. Zvolení J. Foldyny, mluvčího „soustružníků a prodavaček ze supermarketu“, do vedení strany, ukázalo na celkové nepochopení základní orientace někdejší strany českého dělnictva. Nejsem sám, kdo si myslí, že Foldyna zabloudil do ČSSD omylem.

A v bludu dodnes žijí i všichni naivní uctívači M. Zemana, kteří se mylně domnívají, že platí rovnice: „Zeman = ČSSD“. Nikdy neplatila. Zeman se skutečnou, autentickou sociálně demokratickou myšlenkou neměl nikdy nic společného, podobně jako V. Klaus nebyl nikdy skutečně pravicovým politikem. Oba představovali postkomunistickou „levici“ a „pravici“ jen naoko.

S internacionalistickým charakterem sociálně demokratického hnutí v celém světě jaksi nejde dohromady izolacionistický a xenofobní pohled na současnou situaci v Evropě. Tento směr dnes představuje jak Okamurova SPD, tak i „křídlo“ J. Foldyny, který svůj politický extremismus maskuje falešnými přívlastky „národní“ a „vlastenecký“. Ničím takovým jeho směr není, neboť skutečné vlastenectví nemůže být z principu v rozporu s internacionalismem. (Zdrojem internacionalismu v sociální demokracii ve 2. polovině 19. století v celé Evropě byl marxismus; ten původní, nikoli jeho pozdější revizionistické interpretace.)

S tím souvisí i jiný pojem, který dříve znali všichni socialisté, ale i odboráři: solidarita (jak mezi lidskými jedinci, tak i mezi národy). A tu, jak je zřejmé z dosavadních dějin lidstva, nelze vtěsnat do hranic jednoho státu: je vždy internacionální.

Proč tato fakta připomínám? Proto, aby se dnešní funkcionáři i členové ČSSD nad nimi zamysleli. Až to udělají, možná s překvapením zjistí, jak jsou tyto pojmy stále aktuální. Chtělo by to, aby se ČSSD vrátila k politickému vzdělávání svých členů a naučila je přemýšlet vlastní hlavou namísto toho, aby čerpali všechny „moudrosti světa“ pouze z internetu. Knih jsou plné obchody i knihovny, ale lidi je málo čtou. Kdo za to může?

[Když už jsme u toho 140. výročí založení sociální demokracie, stálo by za to upozornit, že to byli právě zakladatelé strany, J. B. Pecka-Strahovský a L. Zápotocký-Budečský, kdo kladli mimořádný důraz na vzdělávání členské základny. Z dnešního pohledu to sice byli nekvalifikovaní dělníci, ale jejich intelektuální rozhled sahal mnohem dál, než vůbec tuší dnešní absolventi nekvalitních vysokých škol u nás. Nejde o tituly, ale o to, aby měl dotyčný jedinec něco v hlavě. Nerad to konstatuji, ale v 19. století (a ještě před rokem 1948) mívali absolventi gymnázií či nedostudovaní vysokoškoláci (např. J. Neruda) úroveň dnešních vysokoškolských profesorů. Až tak hluboko jsme v naší vzdělanosti klesli.]

A jaký bude historicko-politologický závěr? Národní socialismus (= nacismus) a xenofobní směřování „foldynovského“ křídla v ČSSD (se Zemanem v zádech) nemá se skutečným sociáldemokratismem nic společného. Je to jen politická anomálie, jíž se po říjnových parlamentních volbách začalo velmi dařit – i v ČSSD. Pozor na to!

●●●

Jiří Zimola v roli „hloupé blondýny“?

Politický iluzionista A. Babiš, který by se navzdory nepřízni osudu rád stal českým premiérem, se v přípravách na podzimní volby pokusil oblbnout veřejnost předstíraným „sňatkem“ se zadluženou nevěstou – ČSSD. Už to vypadalo, že je ruka v rukávu, ale jaksi se to zadrhlo. Zkrátka: nedopadlo to podle Babišových představ.

Delegáti pokračujícího 40. sjezdu ČSSD nakonec jen vzali na vědomí krach údajných rozhovorů (spíše se jednalo o Babišovu samomluvu) o možné povolební koalici mezi ANO 2011 a naší nejstarší politickou stranou – ČSSD. Socanům teprve tváří v tvář 140. výročí založení jejich strany „docvaklo“, že jsou opravdu partají nejstarší, a tudíž žádnou Babišovou onucí. Pochopil to i nadšený „namlouvač“ (nebo kuplíř?) ve službách M. Zemana – bývalý jihočeský hejtman J. Zimola.

Tento regionální politik, který by byl rád „ředitelem zeměkoule“ nebo aspoň Babišovou „sekretářkou“ na Úřadu vlády, prokázal v posledních dnech jen svou nekonečnou neschopnost a nezpůsobilost stát v čele strany. Snad to brzy pochopí a sám odejde – zpátky do jižních Čech (Zeman ho bude jistě následovat na Vysočinu). Může však zatím vzít místo po Ovčáčkovi – jako tiskový mluvčí Hradu. Aspoň bude Milošovi nablízku, když bez něho nemůže žít.

─────

Nejen v politice, ale i ve sdělovacích prostředcích můžeme občas narazit na hloupé blondýny i hloupé blonďáky. Jeden z nich šéfuje Babišovu nejprodávanějšímu deníku. A jsou zde i „blondýny“, které se mezitím přebarvily podle nejnovější módy. Jen ta příslovečná hloupost jim zůstala.

Jako typická „blondýna“ se v posledních dnech projevil zcela nečekaně modrooký brunet – J. Zimola. Dříve probabišovsky vstřícný politik, který byl ochoten šéfovi ANO 2011 odpustit jak jeho trestní stíhání, tak i jeho angažmá u komunistické StB, se jako mávnutím kouzelného proutku změnil, doslova přes noc, v největšího „babišobijce“. Asi pochopil, že „konkubinát“ s tímto nevypočitatelným oligarchou by ČSSD těžce „odskákala“ již v podzimních volbách. Proto ten náhlý obrat o 180 stupňů a odmítnutí dalšího vyjednávání o příští vládě.

„Hloupá blondýna“ jménem J. Zimola však šla ještě dál. Jak už to u blondýn bývá, „vyslepičila“ před televizními kamerami u V. Moravce (8. 4. 2018) i to, co mělo zůstat tajné. Totiž: že M. Zeman socanům nedoporučil vstupovat za ponižujících podmínek do vlády s Babišem. Hrad to okamžitě dementoval (nic jiného se ani nedalo čekat) a Zimola se stejně rychle za své „uřeknutí“ omluvil. Nepříjemná lapálie. Ať tak či onak: je to venku a bude to nejspíš pravda.

Hamáčkovo a Zimolovo vedení ČSSD se příliš soustředilo na možnost účasti ve vládě a díky tomu ztratilo smysl pro realitu. ČSSD se měla po prohraných volbách odebrat do opozice a koketování s Babišem přenechat někomu jinému. Měla si vzít příklad z ODS, jež si několikaletým „očistcem“ prošla a dokázala najít sebe samu. Tento proces ČSSD teprve čeká.

Jen co straničtí bossové „odpískali“ sňatek s Babišem, okamžitě se začalo spekulovat o tom, že by rozhovory o vládě mohly pokračovat v druhém kole. Jako by nestačily tragické zkušenosti s Babišem v Sobotkově vládě. V ní byla ČSSD silnějším koaličním partnerem, a přesto nedokázala „zobchodovat“ své úspěchy a nechala si je ukrást prostořekým slovenským imigrantem. Jak by to dopadlo tentokrát, když ČSSD má jen sedm procent? K tomu není třeba mít žádnou velkou představivost. Výsledek je nabíledni.

Touha některých jedinců po vládnutí jiným lidem bývá často silnější než morální zábrany. A tam, kde žádné nejsou (ještě před pár týdny jsem z toho podezíral Hamáčka i Zimolu), dá se vládnout třeba i s ďáblem. (J. Paroubek chtěl svého času vládnout dokonce s Marťany.) Pak už je jedno, zda jím bude samotný Babiš, nebo nastrčená loutka (Brabec, Stropnický, Šlechtová) z hnutí/strany ANO 2011. Stejně by to (slovy M. Štěcha) ze „zadního sedadla“ řídil dál Babiš: buď ze své kanceláře v Agrofertu, nebo z rodinného sídla v Průhonicích.

●●●

Pokusy o oživování Zemanovy politické mrtvoly ČSSD nepomohou, nýbrž ji zničí

České politické prostředí po parlamentních volbách 2017 se stalo neobyčejně rizikovým. „Toxický“ je nejen jakýkoli kontakt s Babišem, nýbrž i s prezidentem Zemanem. Jakkoli se někteří členové nového vedení ČSSD od obou těchto pánů/soudruhů distancují, jsou vedle nich ještě mnozí naivkové, kteří se domnívají, že oba tito politici mohou být pro ČSSD prospěšní. Jak hluboce se mýlí např. i zkušený brněnský exprimátor R. Onderka!

Slepá víra členů a poslanců ANO 2011 v A. Babiše, stejně jako nesmyslné uctívání pravicového extremisty M. Zemana ze strany některých členů ČSSD, se v naší současné vnitropolitické krizi ukazují být kontraproduktivní.

Jediné, co by ČSSD měla dnes udělat, je to, že odejde do opozice, zkonsoliduje své řady a počká, dokud z politické scény nezmizí účelově vytvořené „politické projekty na jedno použití“ (ANO 2011, SPD T. Okamury). Až pak se může vrátit do aktivní vrcholné politiky. (Do té doby by měla usilovně pracovat na regionální a komunální úrovni.) Podlehne-li ČSSD novému lákání A. Babiše a jeho „hlásných trub“ z Hradu na nabídku několika ministerských postů, odsoudí se k brzkému zániku. Pak už tuto stranu nevzkřísí k novému životu nikdo a nic.

─────

Právě skončený 40. sjezd ČSSD nic zásadního a důležitého nerozhodl a stranu nikam neposunul. ČSSD bude dál v povolební letargii jen přežívat – až do podzimních voleb. Teprve ty ukáží, v jaké kondici strana ve skutečnosti je a má-li vůbec šanci na přežití.

Nenechme se mýlit povzbudivým výsledkem posledního průzkumu volebních preferencí. Jistě budou „cinknuté“ a nikdo se tomu ani nemůže divit. Propad se stále ještě nezastavil a trajektorie, nastoupená v roce 2013, pokračuje.

Na podzim budeme vědět víc. I to, zda ČSSD zůstane parlamentní stranou, nebo již jen nezajímavou „nevěstou“, která se do „elitního klubu“ nedostala.

10. 4. 2018

PhDr. Rostislav Janošík

─────

P. S.: Po dnešní večerní schůzce M. Zemana s A. Babišem v Lánech (10. 4. 2018) zůstanou kormidelníci ČSSD nejspíš koukat s otevřenými ústy. Představa, že jim do nich vlétne kus pečeného kuřete či krůty, se nesplnila. A naprázdno vyzněla i sebevědomá slova J. Zimoly o tom, že by si měl Babiš dobře vyslechnout názory pana prezidenta. Co naplat! Asi každý z nich mluvil o něčem jiném. Inu, řeč se mluví, voda teče…

●●●

Čeká se na rozpad Babišova hnutí/strany ANO 2011?!

Zakaboněná tvář slovenského miliardáře A. Babiše, který by byl tak rád českým premiérem, ale osud mu to nechce dopřát a do cesty mu neustále staví nejrůznější překážky, po jednání u prezidenta M. Zemana (10. 4. 2018) dává tušit, že se něco nepodařilo.

Řeč těla je vždy spolehlivějším politickým „barometrem“ než obyčejná slova. Ne náhodou se tomu říká „neverbální komunikace“. Politik může lhát, až se mu od „huby práší“, a přesto sám sebe usvědčí z toho, že neříká pravdu. Tak je tomu i v případě A. Babiše. Také on se díky svému členství v KSČ a jako agent StB naučil dobře lhát (a už se u toho ani nečervená, jen nervózně těká očima), ale řeč jeho těla ho pokaždé prozradí.

─────

To, co prezident M. Zeman předvedl na poslední schůzce s designovaným premiérem A. Babišem, se dá bez nadsázky označit za Zemanův politický „majstrštyk“. O Zemanovi je známo, že je to starý lišák. Nikdo si nemůže být jist tím, že doopravdy udělá to, o čem mluví. Tak tomu bude dozajista i v případě jeho „konzultací“ o příští vládě.

Po kauze s vyhoštěním tří ruských diplomatů a s vydáním ruského hackera J. Nikulina do USA se prezident republiky nejspíš rozhodl, že se Babišovi efektivně pomstí. Tváří se sice tak, že nezkušenému a nic netušícímu premiérovi „pomáhá“, ale ve skutečnosti ho láká do politické pasti, z níž nebude úniku.

Touto pastí, chřtánem, který Babiše i celý jeho politický ansámbl pohltí, je Zemanovo doporučení, aby svou příští vládu opřel o extremistické strany – KSČM a SPD. (Nápadné by nám mělo být, že už ani SPD nevnímá jako bezproblémovou stranu, protože její poslanci hlasovali v PS proti jeho kancléři Mynářovi kvůli bezpečnostní prověrce.)

Pokud A. Babiš prezidenta poslechne a na jeho doporučení se spolehne, odsoudí tím sebe i hnutí/stranu ANO 2011 k dobrovolné politické sebevraždě. Vlastně to bude dobře, protože umělé prodlužování povolební agónie tak skončí.

Po Babišově pádu Zeman buď jmenuje svou, „úřednickou“, vládu (označovanou jako „Rusnok 2“), nebo vypíše předčasné parlamentní volby. Obojí se dá stihnout do letních prázdnin, aby se na podzim 2018 mohly konat předčasné volby spolu s těmi ostatními, řádnými: senátními i komunálními.

Popravdě řečeno: Nechtěl bych být na Babišově místě. Jistě i on tuší, že to nedopadne dobře. Pokud neskončí i s rodinnými příslušníky rovnou ve vězení, jako podnikatele, závislého na domácích i unijních dotacích, ho nečekají dobré časy.

Právě aktuální pozastavení jednoho z operačních programů EU naznačuje, že již nyní se začínají nad ČR stahovat černá mračna. Až se do Bruselu donese zpráva o tom, že se Babišova vláda opírá o extremisty, bude se slovenským oligarchou doopravdy zle, velmi zle.

Momentálně se čeká, co bude dál. Jak se zachovají ideově indiferentní poslanci Babišova hnutí/strany ANO 2011, kterým až doposud nevadilo jeho trestní stíhání ani předlistopadová kontroverzní minulost.

Každému musí být jasné, že falešná solidarita s Babišem, jež panuje v PS, nemůže trvat navěky. Rozpad ANO 2011 na dvě nebo tři části, z nichž jedna by mohla spolu s P. Bělobrádkem navrhovanou skupinou 85 „demokratických“ poslanců vytvořit parlamentní většinu (a tím vládu s důvěrou), je na spadnutí.

Babiš se bojí vzdát funkce premiéra hlavně kvůli tomu, aby nevyvolal obrovskou nevoli v řadách svých voličů. Stejně tak se bojí lidového „hněvu“ zvolení poslanci a další funkcionáři ANO 2011 na všech úrovních stranické struktury. Až to „praskne“, nastane masakr, jaký jsme tady neměli od konce 2. světové války.

Nelze vyloučit, že dojde k veřejnému lynčování těch, kteří podvedli své voliče. Ano, Babiš se má čeho obávat. Jen on nejlépe ví, co komu nasliboval, i když věděl, že to nebude moci splnit. Možná dojde i na ony pověstné kandelábry.

Hněv lidu, lůzy, o kterou se opíraly některé politické strany v posledních volbách (i těch prezidentských), bývá nemilosrdný. Lid dává najevo jen svou přízeň, nikoli důvěru, a ta je proměnlivá jako aprílové počasí.

Individuálním excesům se zabránit nedá. Známe to z období po skončení 2. světové války, kdy stovky, ba tisíce lidí byly zmasakrovány. Musel by být vyhlášen mimořádný stav. Ať už to dopadne jakkoliv, čeká nás „očista“ společnosti, podobná té z roku 1945. Nebude to hezká podívaná…

11. 4. 2018

‒ RJ ‒