Svobodné noviny na internetu

Tři strážníci – František Růžička

20. 4. 2017

Kdo z nás, starších, by si nevzpomněl na tehdejší písničku, kterou posluchače bavilo trio Ježek-Voskovec-Werich. Tím ale vůbec nevylučuji posluchače mladších generací. Není důvodu, proč by se jim to také nelíbilo. Jen už k ní nebudou moci přiřadit tu správnou atmosféru. Takový strážník měl bezesporu potřebnou autoritu. Byl strážcem zákona, měl bodák u pasu, třeba i flintu přes rameno, ale hlavně měl klíče od šatlavy a pro své pohotové (a účinné) rozhodování nemusel dlouze listovat v úředních šanonech. Byť na počátku republiky (Československa) to také asi jednoduché nebylo, když ve své podstatě platily trojí zákony. Nejpodstatnější ale bylo, že takový strážník, pokud nebyl na strážnici, tak byl především v terénu, který měl náležitě obhlédnutý. Takže dobře věděl, kdože přijel do vsi a krade slepice.

Zajisté ‒ můžeme s tím polemizovat, už je jiná doba. Za dřívějšího režimu jsme měli ochránce zákona v uniformě, civilu a ještě „pomocníčky“. Dnes máme – z pohledu běžného občana – policii státní (PČR) a městskou (MěP). Záměrně neuvádím „MP“, aby nám to nepřipomínalo jinou složku. Obě složky jsou zaštítěny zákonnými předpisy, zejména o tom, co mohou, a hlavně, co nemohou. Jsou také zarámovány dobře viditelným logem „Pomáhat a chránit“. Nu což! Zase můžeme polemizovat. Já se mnohdy domnívám, že tu především platí: „Co nemusíme, neděláme; co tě přímo nepálí, tak to ani nehas.“ Pokud se to velitelským postům nechce líbit, patří to do jejich popisu práce. A pokud jde o jejich mluvčí, tak si je dovoluji hodnotit jen jako „profesionální vymlouvače a sedmilháře“. Mám na to mnoho důkazů. Listy papírů v šanonu neustále přibývají.

Tak jsme si trochu zavzpomínali a poplakali, teď zase něco zpravodajského. Ryze jihočeského. Ze zpráv regionálního tisku vyplývá, že ze sedmi jihočeských okresních měst má nedostatek v počtu strážníků pouze krajská metropole. Celkový stav v kraji je 242, Prachatice mají stav plný, v Krumlově a Strakonicích mohou přijmout jednoho, v Písku a Jindřichově Hradci po dvou, v Táboře tři, v metropoli pět až sedm.

Praxe náboru je taková, že adepti procházejí několikatýdenní přípravou, školením v budějovickém školicím středisku a závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti před komisí MV na pražské policejní akademii. Podmínkou pro uchazeče je: být českým občanem, mít čistý trestní rejstřík, mít více než 21 let a maturitu. Na Českobudějovicku jsou městské útvary také v Týně nad Vltavou, Hluboké nad Vltavou a Trhových Svinech.

Primátor krajského města Ing. Svoboda uvádí, že toto zaměstnání není kvůli výši platu nějak atraktivní. Údajně není jednoduché získávat i zaměstnance pro jiná místa na magistrátu. Nízké platy mají všeobecně zaměstnanci samosprávy. Strážníci Městské policie (MěP) plní řadu různých úkolů. Patří mezi ně zabezpečení veřejného pořádku při různých akcích, ochrana osob a majetku, dodržování pravidel občanského soužití, plynulosti pravidel a silničního provozu, spolupráce s PČR, odchyt psů a další povinnosti.

Na závěr si znovu neodpustím kritický poznatek. V mnoha případech mi připadá, že tito strážníci raději nevidí, neslyší… Je mi nesmírně líto, pokud musím použít porovnání s dřívějším „šedým morem“, což byl dohled nad socialistickým životem metropole. Jeho členové měli také slušivé uniformy, ale místo zbraní a moderní techniky především tužky a bločky. Nikoliv na pokuty, ale na zapisování všech zjištěných nedostatků. Ty pak předávali k dalšímu řešení pro jejich brzké odstranění… Dnes jdou sice s dobou, kolty nízko u pasu, pendreky ostře nabité, tisíc koní pod kapotou, bezdrátové spojení až s nedohledným vesmírem… Takže se snadno dočkáte, že i mnohé zaslané písemné či fotodokumentační připomínky k nepříjemnostem ve městě se „vyřídí“ zase jen dalším papírem. Ale s úředním razítkem!

Není nezajímavé připomenout si zpětně vyjádření dřívějšího primátora doc. Tetera, který kritizoval nevšímavost strážníků již v březnu roku 2004, kdy bylo v přímém výkonu 90 strážníků; dnes je jich 103. O tom, co se změnilo na jejich (ne)všímavosti za uplynulou dobu, můžeme také polemizovat. Prioritu v dohledu má bezesporu centrum města s náměstím. Naopak – zejména v poslední době – zůstávají bez dostatečného dohledu (podle názoru občanů) jiné části vnitřního města: Pražská třída s rozsáhlým okolím od „Palačáku“, po Strakonickou magistrálu ‒ až za Staroměstskou čtvrť. Naprosto připouštím, že neukázněnost mnohých řidičů i chodců je nebetyčná. Přesto bych si nedovolil odvolávat se na statistické údaje o papírově zaznamenaných přestupcích. To rozhodně není uspokojivý výsledek. Nejspíše se tedy jedná o závadu systémovou, kdy postih viníka není dostatečný, nebo pro zdlouhavost a obtížnost papírování není vůbec vykonatelný. Bohužel – to už je ale nemoc z povolání v celostátním měřítku.

A nasadíme-li ještě větší dávku ironie, můžeme navrhnout ustavení „brigády nesocialistické práce“ a začít soutěžit o titul: „Kdo víc…“ Vybere pokut. Ve vnitřním městě to v listopadu bylo 507, domluv 521 a 349 botiček na autech. V prosinci byla adventní zábava, takže výsledky byly slabší: 450/381/299.

I tak to podporuje názor, že občan je všeobecně tvor nepolepšitelný.

Naprosto nepolepšitelné je i moje psací náčiní. Takže ten, komu se nelíbí moje opakovaná konstruktivní kritika (coby urážka Majestátu), nechť se i nadále věnuje teoretickému čtení z „Jihočeské pravdy“. Ta uvádí, že MěP přišla město na téměř 74 mil. Kč. Leč – v rámci sledované denní tržby (dle pravidel EET) dokázala na blokových pokutách vybrat skoro 3,5 mil. korun. Tomu se říká produktivita. Honem tužku, papír, kalkulačku! Při 101 snaživcích (bez civilistů), šesti tisících hod. fondu pracovní doby ‒ přímo skvělý průměr na den či hodinu a hlavu. Produktivita práce zcela jistě lepší než na Aljašce… No ale – městskou policii (ani tu státní) si nedržíme pro tržby za pokuty, že? Nicméně, chtělo by to asi přitvrdit. Přece na systém bezpečnosti nemohou doplácet (a to dosti) ukáznění občané coby daňoví poplatníci.

Ale nebuďme nespravedliví. Je tu zase statistika a ta, jak dobře víme, nikdy nelže. V uplynulém roce bylo zaznamenáno přes 39 tisíc přestupků, tedy o 4 tisíce více než v roce předchozím. Údaje jsou vždy v „cca“. Nejspíše asi chybí dostatečná preventivní osvěta. Uskutečněno bylo 42 přednášek pro žáky, studenty a seniory. Kontrolováno přes 17 tisíc osob… 14 služebních vozidel ujelo 385 tisíc kilometrů, nejméně spotřebovaných PHM za poslední 4 roky (to je chozrasčotní ukazatel!!!)… 16 dobrovolníků dohlíženo na osmi přechodech vedoucích ke školám (zdarma???).

To nejlepší na konec ‒ jako v pohádce. Na 26 místech v uzavřené obci bylo zaznamenáno (nebo jen pokutováno?) 415 případů překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Vážení, pokud se postavíte ke sledování na Pražské třídě protínající metropoli, tak takových napočítáte během několika hodin. Tomu se také může říkat produktivita. Jenže: kdo by to měřil, když se tam permanentně jezdí 60, 70 a více. Za uplynulých téměř 30 let (to je doba!) se s touto otázkou žádná z „radnic“ nedokázala vypořádat. Pak se divme, kolik evidujeme zbytečně vyhaslých životů!

A když je tedy všechno O. K. (podle novin), tak si pokládejme otázky: Je ve městě klid? Je ve městě pořádek? Je ve městě bezproblémová dopravní situace? Důležité je, že v redakcích vládne naprostá spokojenost a pohoda… Třeba si to tak někdo předplatil. Pochvala před položenými botičkami.

Ve smyslu veleúspěšné globalizace popřejme, aby i ti naši „bobečci“ hodně brzy dorostli do úrovně londýnských „BOBBY“. Ti se již dočkali pocty zákonné ochrany, kdy v rámci protiteroristických opatření platí zákaz fotografování vojáků i policistů. Tak pozor! Tam je to až za deset let „arestu“. A buďme rádi, že u nás to může být jen urážka úředního Majestátu!

František Růžička (Hlas svědomí)