Svobodné noviny na internetu

Na hrubou manipulaci s moderními českými dějinami mne upozornil článek s burcujícím titulkem: „Zeman jako opilec, Pavel jako hrdina? PRO volá po reformě školství.“ (iportal24.cz, 15. 3. 2024) Na šíření nestydatě bulvárních informací o bývalé hlavě státu poukázal předseda strany PRO 2022 J. Rajchl na svém facebookovém profilu. Zveřejnil v něm faksimile dvojstránky z knihy „Panovníci českých zemí 1“, kterou vydala agentura Rubico.

Pokud se jedná o text, který je určen žákům a studentům našich škol, pak by nás v prvé řadě měla zajímat povolovací doložka Ministerstva školství. Osobně pochybuji o tom, že by příslušný úřad něco takového povolil publikovat a distribuovat do škol. Jednoduše tomu nemohu uvěřit. Pokud by to byla pravda, pak by se jednalo o skandál, jaký jsme tady dosud neměli. Státem povolená učebnice pomlouvá prezidenta republiky, byť minulého, ale stále ještě žijícího!

Ne že by se jisté přehmaty v tomto směru u nás po roce 1989 nestaly. Na jeden z nich jsem nedávno já sám – jako profesionální historik a zároveň i bývalý učitel dějepisu – upozornil. Dotyčná kniha pochybných „kvalit“ totiž vznikla ve spolupráci s celkově problematickým Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Na této „prasárně“ se podílela dokonce dvě vedení tohoto ústavu: to původní v čele se Z. Hazdrou i to současné v čele s L. Kudrnou. Dva „odborníci“, které by kraj světa pohledal! Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Taková je dnes úroveň údajných vědeckých ústavů našich „fialových demokratů“! Politický aktivismus, okořeněný bulvárním pohledem na dějiny. Prý badatelský dějepis! Jděte se vycpat, nestydatí propagandisté!

─────

Faksimile příslušné dvojstránky z oné „učebnice“ zveřejňuji pouze jako doklad, že tento text byl skutečně otištěn. Čtenáři mají možnost si jej celý přečíst: je připojen jako příloha k tomuto článku. Oba životopisy prezidentů republiky mají stejně dlouhý text v rozsahu 20 řádků. Co však oba „medailony“ odlišuje, je obsah sdělení. Zatímco text o M. Zemanovi představuje ten nejhorší bulvár, pomlouvačný pamflet, je obdobný text o P. Pavlovi naopak oslavou „velikosti“ a „hrdinství“ tohoto prezidenta republiky.

Účelovost takto vytvořených životopisů je zřejmá na první pohled. Kdosi potřeboval toho prvního poplivat, aby od něho ani pes kůrku nevzal, kdežto v tom druhém případě se jedná o oslavný životopis – skoro na úrovni legendy o svatém. Tím však P. Pavel není a nikdy nebyl. Autor pouze „zapomněl“ napsat celou pravdu o tomto bývalém důstojníkovi Československé lidové armády, který se školil na rozvědčíka pro potřeby Varšavské smlouvy v časech „studené války“, kdy doktrína tohoto vojenského paktu počítala s účastí našich vojáků v jaderné válce na území západní Evropy (NSR, Francie). Polsko nedávno odtajnilo tyto plány.

Zajímalo by mě, kdo je autorem těchto dvou textů. Možná se jedná o dvě rozdílné osoby, které si tyto životopisy ani neporovnaly. Jinak by musely okamžitě zjistit, o jak neporovnatelnou úroveň těchto textů se jedná. Žádný člověk není vysloveně záporný (každý má i nějakou kladnou vlastnost) ani „svatoušek“ hodný náboženské úcty.

Co je však nejvíc zarážející, je nejen nevyváženost obou textů, nýbrž absence historických faktů. Kromě data narození tam není jediný letopočet. Dělá to dojem, jako by si to někdo celé vycucal z prstu: Chybí faktografie, časová následnost zmíněných událostí ze života dotyčné osoby, jakož i potřebná proporce mezi jednotlivými údaji, kterým je v textu přikládán význam. U Zemana je řada údajů z jeho osobního života i z politické kariéry zcela zamlčena.

Chyba se vyskytuje dokonce již v úvodu, kde se uvádějí data narození: V případě M. Zemana mělo být správně uvedeno, že se v r. 1944 narodil v Kolíně, který v té době příslušel k tzv. Protektorátu Čechy a Morava. V případě P. Pavla mělo být uvedeno, že se narodil v r. 1961 v Plané u Mariánských Lázní. Toto město leželo v Československé socialistické republice, v tehdejším (i dnešním) okrese Tachov. V době narození obou prezidentů totiž Česká republika neexistovala. Jedná se tudíž o faktografickou chybu zásadního významu.

─────

Pravdy a lži o M. Zemanovi a P. Pavlovi

Text o M. Zemanovi se mně jeví jako velmi „odfláknutý“. Jsou v něm spíše vypočítány staré „hříchy“ tohoto politika, a to ještě z časů, kdy byl předsedou Poslanecké sněmovny (1996-1998) a následně premiérem vlády (1998-2002). A právě proto, že tato vláda byla menšinová, došlo v r. 1998 nakonec k uzavření tolik diskutované a kritizované „opoziční smlouvy“ mezi ČSSD a ODS.

Musím se nicméně ohradit jak vůči autorem použité charakteristiky ČSSD pod Zemanovým vedením, tak i proti konstatování o „pravicové“ ODS. Tato strana, vedená V. Klausem, se sice opírala o některé konzervativní hodnoty, avšak o „pravicovosti“ lze hovořit jen s velkou nadsázkou. Naproti tomu Zemanova ČSSD byla po r. 1993 projektem, v němž se tento předseda pokoušel shromáždit pod křídly tohoto politického subjektu všechny v té době existující levicové strany či menší uskupení: od anarchistů a Levé alternativy, přes bývalé členy „Obrody“ a tzv. reformní komunisty (k nim původně patřil i sám M. Zeman) až po komunisty normalizační. Nepatrně tam byli zastoupeni i někteří členové soc. dem. z doby před tzv. slučovacím sjezdem z r. 1948. (Autor Zemanova životopisu vůbec nezaznamenal politickou „otočku“ v kauze Vrbětice ani odsouzení agrese Ruska na Ukrajině.)

Zcela nevhodné, ba přímo „bulvární“, jsou údaje o Zemanových vulgárních bonmotech a skandálech. K nejpokleslejším formám „bulvarizace“ Zemanova životopisu patří toto tvrzení: „Stárnoucí politik se zdravím podlomeným alkoholem ztratil soudnost a svou činnost zaměřil na mstu oponentům a provokování svých odpůrců. K tomu neváhal užít i lží a urážek…“ Právě tyto věci do oficiálních textů nebo do učebnic nepatří. V opačném případě bychom museli konstatovat, že i V. Havel byl milovníkem alkoholu a cigaret. Je zřejmé, že v tomto případě by si to nikdo nedovolil. U Zemana to patrně nevadí, protože se to komusi hodí do jeho politických záměrů.

Co rozhodně nelze pominout, je fakt, že zde není ani zmínka o členství M. Zemana v KSČ v letech 1968-1970, jakož i o jeho pronásledování ze strany tzv. normalizátorů. „Prognostika“ M. Zemana vynesla do vrcholné politiky až jeho účast na demonstraci na Letné dne 25. 11. 1989, a to na základě jeho předchozího článku v „Technické magazínu“, v němž kritizoval tehdejší režim kvůli zaostávání za okolním světem. Inu, tato informace se zřejmě autorovi nehodila do krámu, že ano?

M. Zeman i V. Klaus byli v 90. letech 20. století předsedy dvou nejsilnějších stran. Byli charizmatičtí, dokázali zformulovat nosný politický program a s ním opakovaně uspět ve volbách. O tom se dnešním předsedům všech parlamentních i mimoparlamentních stran může jen zdát. Nikdo z nich by to nedokázal.

Dnešní ODS je jen programově a personálně vyprázdněná partaj, která se v r. 2021 k moci dostala jedině volebním trikem s předvolební koalicí SPOLU. Ještě hůř je na tom ČSSD (dnes SOCDEM), z níž se za 34 let polistopadového vývoje stala politická „mrtvola“. Její vedení stále otálí s pohřbem a riskuje, že ten smrad z Lidového domu postupně zamoří celé centrum hlavního města.

Co je však nutno rezolutně odmítnout, jsou portréty M. Zemana a P. Pavla nad textem jejich životopisů. Zatímco ten první je na obrázku zobrazen se sklenicí alkoholu v ruce (vedle stojí láhev Becherovky), „lázeňský švihák“ P. Pavel je vyveden ve slušivé modré barvě. Samotné obrázky dotvářejí atmosféru již dopředu, aby se čtenář nedivil tomu, co se pak dozví.

Nikoho proto nemůže překvapit, že text o P. Pavlovi líčí tuto hlavu státu jako pravý protiklad M. Zemana: coby vzor dokonalosti jak co do zevnějšku, tak i po stránce vystupování na veřejnosti. U Pavla se sice vyskytuje i zmínka o jeho členství v KSČ, avšak chybí tam daleko důležitější sdělení o jeho předlistopadové přípravě v kurzu pro rozvědčíky ve službách Varšavské smlouvy. U těch se primárně předpokládalo, že budou nasazeni proti vojenskému paktu NATO. Schází rovněž informace o Pavlově politické „otočce“ v závěru roku 1989: odložení legitimace KSČ a „převlečení vojenské uniformy“.

V každém případě se jedná o nestydatý, propagandistický text nevalné úrovně, hrubě zkreslující skutečnost, který se tváří jako by byl součástí jakési učebnice. V tom případě v ní ovšem chybí to nejpodstatnější, co v učebnicích tohoto typu musí být: letopočty a mezníky v osobním, profesním i politickém životě dotyčného člověka.

Proto je tento text nutno hodnotit jako odpudivý pamflet, který je plně srovnatelný s textem tzv. Anticharty z roku 1977. Zeman je v něm trapně a nedůstojně špiněn jako ten nejhorší škůdce národa, zatímco hrdinný „převlékač uniforem“ P. Pavel je vynášen do nebes – při současném zamlčování jeho problematické minulosti. To s informační vyvážeností nemá doopravdy nic společného.

Autor textu o P. Pavlovi navíc v závěru tohoto medailonu uvádí, že je „aktivním a oblíbeným prezidentem“. Já bych napsal, že je prezidentem „aktivistickým“, který se často a rád plete do věcí, po kterých mu nic není a k nimž mu chybí kompetence i potřebné znalosti. Něco málo přes padesát procent obliby u veřejnosti lze sotva považovat za důkaz velké popularity. Jsou na světě politici, skutečné osobnosti hodné všeobecné úcty, kteří mají 80-90 % této popularity. Nažehlený a načesaný „panák“ (podobně je na tom P. Fiala) v roli prezidenta republiky vypadá nikoli jako důstojná hlava státu, nýbrž jako skvělý „kýč“. Ani V. Havel tak odpudivým „kýčem“ nebyl. Ukazuje se, že P. Pavel ani po roce ve funkci hlavy státu nic nepochopil a ničemu se nenaučil. Inu, „zelená guma“ se nikdy nezapře.

A ještě něco: funkce obou těchto politiků má být správně (a v učebnici zvlášť) označována jako „prezident republiky“. Dávejme si proto dobrý pozor na to, aby u nás podobné, nepravdivé „slátaniny“ nemohly ani vznikat, ani sloužit jako učební text k ohlupování našich žáků a studentů!

21. 3. 2024

‒ RJ ‒

─────

Příloha:

Životopisy (medailony) Miloše Zemana a Petra Pavla

Miloš Zeman

28. září 1944, Kolín, Česká republika

Miloš Zeman vstoupil do politiky jako lídr obnovené sociální demokracie. V jejím čele se mu však nepodařilo zformovat standardní levici západoevropského typu a hájit zájmy zaměstnanců a vznikající chudší vrstvy, ani se o to nesnažil. Proslul uzavřením opoziční smlouvy o rozdělení moci s pravicovou ODS.

Vulgárními bonmoty se mu podařilo vyvolat ve voličích dojem, že je lidovým prezidentem a [že] bude hájit jejich zájmy.

Od volební kampaně až po závěr mandátu jej provázely skandály. Stárnoucí politik se zdravím podlomeným alkoholem ztratil soudnost a svou činnost zaměřil na mstu oponentům a provokování svých odpůrců. K tomu neváhal užít i lží a urážek. Obklopil se pochybnými spolupracovníky a místo důstojné reprezentace v zahraničí se stal obhájcem totalitních zemí [,] jako jsou Rusko a Čína. Naštěstí žádný z jeho projektů nepřežil jeho prezidentský mandát.

─────

Petr Pavel

1. listopadu 1961, Planá, Česká republika

Nejnovější český prezident, ve volbách známý spíše jako Generál Pavel, porazil v přímé volbě protikandidáta Andreje Babiše. Hlavní motto jeho volební kampaně znělo: „Chaosu už bylo dost. Nabízím řád a důstojnost.“

Tento generál ve výslužbě byl náčelníkem Generálního štábu Armády ČR, působil také jako předseda vojenského výboru NATO.

Během své vojenské služby se proslavil záchrannou akcí (vyproštění francouzských vojáků ze základny Karin) v rámci zahraniční mise UNPROFOR. Za tuto hrdinskou akci byl spolu s dalšími třemi vojáky vyznamenán francouzským Válečným křížem. Jde také o zakladatele iniciativy Spolu silnější, která cílí na revizi krizového řízení ČR.

Jeho odpůrci mu vyčítají členství v KSČ.

Od začátku svého mandátu svého mandátu k aktivním a oblíbeným prezidentem jak směrem k naší zemi, tak i k zahraničí.

─────

Odkaz na články o Zemanovi a Pavlovi, jakož i o ÚSTR:

https://www.iportal24.cz/domaci/zeman-jako-opilec-pavel-jako-hrdina-pro-vola-po-reforme-skolstvi/?

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2023/kudrnu-vyhodit--ustr-zrusit-a-personal----rozprasit----.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2023/ustr-se-distancuje-od-problematicke-ucebnice-.html