Svobodné noviny na internetu

Novodobé „svazáctví“ politiků Fialovy koalice?

20. 3. 2024

pomnik-j.v.-stalina.jpg V uplynulých dnech mě zaujal jeden článek, jehož autor se věnuje nejnovější slovní přestřelce mezi táborem stoupenců A. Babiše a vyznavači politického programu zvaného „AntiBabiš“. Ti by se i nadále rádi pokoušeli ve všech nastávajících volbách zaujmout voliče obehranou gramofonovou deskou, která je ovšem beznadějně monotematická: všechny písničky na té desce se týkají nenáviděného slovenského oligarchy, který bude nejspíš opět příštím premiérem.

Aby tomu zabránili, rozhodli se „fialovci“, že na úterý 19. 3. 2024 (na svátek Josefa) svolají mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny (PS) na téma: „sprostý e-mail A. Babiše o J. Lipavském“. Tito vládní politici by sice mohli svolat obdobné jednání rovněž k neméně sprostým vyjádřením O. Koláře (TOP 09) na adresu L. Zaorálka (ČSSD), ale to se nikomu z této „partičky“ nehodí do krámu. Když totiž nevyšla kampaň, týkající se „deagroifertizace“, tak to chtějí znovu zkusit aspoň s dalším „inkvizičním“ jednáním PS, na němž budou „grilovat“ A. Babiše. Takových rokování jsme zažili za ty poslední roky víc než dost. A výsledek? Velká NULA.

Bezdětná předsedkyně PS M. Pekarová-Adamová (TOP 09) se v této souvislosti rozhořčila nad tím, že shánět informace o druhých politicích, je doopravdy „eklhaft“. Na sociální síti X k tomuto tématu napsala následující: „Shánět si informace o dětech jakéhokoli politika je zcela nepřijatelné. Vůbec mě nepřekvapuje, že k tomu sáhl právě Andrej Babiš, protože ten věrně sloužil komunistické StB, která dětem názorových oponentů režimu ničila život.“ Tuto citaci uvádí internetový web „Život v Česku“ v článku s titulkem: Havlíček se drsně pustil do Pekarové Adamové kvůli Babišovi: Nulová znalostní základna, ohníčky v očích a ideologie (ŽivotvČesku.cz, 15. 3. 2024)

Musím s uznáním uvést, že místopředseda Poslanecké sněmovny a I. místopředseda ANO 2011 K. Havlíček patří k těm několika politikům, kteří již delší dobu upozorňují na narůstající nebezpečí „nové totality“. Jisté prvky bylo možno pozorovat již pár měsíců před volbami 2021, ale od nástupu Fialovy vlády je z toho dokonce trend.

Vláda se pokrytecky tváří, že je demokratická. Dokonce o sobě prohlašuje, že chce navazovat na odkaz V. Havla, ale vzápětí vydá pokyn k vypnutí několika webů (25. 2. 2022), které se nebojí hlásat nepohodlnou pravdu. Stačí, když to vysvětlí tím, že dotyčné weby šířily údajnou „proruskou propagandu“. Tito ochránci ideové čistoty jaksi zapomněli, že Listina základních práv a svobod zakazuje cenzuru a hlásá svobodu slova a jeho šíření všemi prostředky. A aby té komedie nebyl konec, rozhodne se tentýž ministr, který za to měl odpovědnost, V. Rakušan, že bude objíždět republiku a debatovat s občany „bez cenzury“. No to už je skutečně úplný politický kabaret! Zuzana Bubílková by mohla jít k Rakušanovi do učení, jak se to má správně dělat.

Jak se čtenáři mohou sami přesvědčit z článků, na něž uvádím odkaz za tímto textem, sleduji narůstající totalitní tendence – jako občan, jako nezávislý publicista i jako historik, který se problematikou 50. let 20. století již mnoho desetiletí zabývá – minimálně poslední dva roky. Vláda si nejen zřídila funkci zmocněnce pro dezinformace, ale dokonce vytvořila i zcela novou funkci, kterou jsme tady měli naposledy na počátku 50. let 20. století. Tehdy se jednalo o Ministerstvo národní bezpečnosti (v jeho čele stál K. Bacílek), nyní se tato funkce nazývá: poradce vlády pro národní bezpečnost (T. Pojar).

Už to samo o sobě musí být velkým varováním před návratem do temných padesátých let. Kdo o této době něco ví, musí se mnou souhlasit. Mladým to stejně nikdo nevysvětlí, protože se o tom nikdy z veřejných zdrojů ani ze školní výuky téměř nic nedozvěděli. Je to takové naše dobře ukryté „tabu“, o němž je lépe nehovořit.

S potěšením konstatuji, že alespoň část našich politiků nezůstala hluchá k mým varováním před návratem do padesátých let. Pro většinu občanů je to jen prázdná floskule: Málokdo si totiž uvědomuje, na jak nebezpečný led se tím vydáváme.

Ostatně – i sám premiér P. Fiala občas používá slovní spojení, nad kterými zůstává rozum stát. Tím spíše, že se jedná o vystudovaného učitele dějepisu, který o tom musí něco vědět. Z toho plyne jediný závěr: dělá to úmyslně, protože ho k tomu jeho „loutkovodiči“ nutí. Přitom se jedná o sebevražednou politiku: pro premiéra P. Fialu, jeho politickou stranu (ODS) i tento stát.

O „nové totalitě“ se nějakou dobu nehovořilo. Máme tu jiné, nové starosti: vedle pokračující války na Ukrajině a nedobrého stavu naší ekonomiky je tu také nárůst již „vymýcených“ nemocí (černý kašel, tuberkulóza) a nejnověji i vítězství V. Putina v prezidentských volbách. Politici to již zaregistrovali, ale „strach z Putina“ jim nedovoluje chovat se racionálně. U poslední zmíněné události zatím nevíme, jak se to promítne do našeho života. Co však trápí a bude trápit nás i naše východní sousedy, je zhoršení vztahů mezi Čechy a Slováky. Za to můžeme „poděkovat“ P. Fialovi a celému jeho neschopnému panoptiku ze Strakovy akademie.

─────

Právě tyto starosti poněkud odsunuly na okraj pozornosti ono nebezpečí návratu totality. Je proto dobře, že to K. Havlíček znovu připomněl, byť se jeho vyjádření týkalo výhradně jedné z političek Fialovy koalice – předsedkyně Poslanecké sněmovny M. Pekarové-Adamové (MPA). Já sám jsem o této nepříliš chytré, málo vzdělané a pologramotné političce napsal již několik článků. MPA by si je měla vytisknout a nechat zarámovat, protože tolik pravdy o ní ještě nikdo nikdy nenapsal. Přitom moje slova nepředstavují žádnou zlomyslnost a nejsou ani škodolibým pomlouváním, s nímž si politici koalice SPOLU jinak hlavu nelámou. Ostatně – nejlépe o tom svědčí sprosté výrazy O. Koláře (TOP 09), známého odborníka na odstraňování soch sovětských vojenských velitelů, osvoboditelů Prahy (= I. S. Koněv), na adresu exministra zahraničí L. Zaorálka (SOCDEM).

Není od věci ocitovat to, co o MPA napsal K. Havlíček. Zde jsou jeho slova, kterými reagoval pro zmíněný internetový časopis na slova MPA na sociální síti X (= dříve Twitter): „Na paní Pekarové je vidět, jak se TOP 09 mění. Z kavárenské strany provoněné kořalkou a bonmoty se stává aktivistická parta novodobých údernic a úderníků. Živě vidím jejich portréty na bankovkách z 50. let. Nulová znalostní základna, žádné životní zkušenosti, ohníčky v očích a ideologie. Rozdíl je v tom, že tehdy žili v bublinách svazáckých kluboven, dnes v bublinách sociálních sítí. Vzájemně se podráží, pomlouvají se a likvidují své odpůrce. A jsou tak pomatení, že se domnívají, že to dělají všichni. Nedělají, to je jejich virtuální svět.“

S vyjádřením K. Havlíčka mohu v zásadě souhlasit: Jako kluk, školou povinný, jsem ještě zažil atmosféru 50. a 60. let 20. století. Proto vím, že tato doba byla velmi zlá. Přesto ne každý věděl o všem, co se tehdy odehrávalo. Rodiny, jejichž členové byli tehdy komunistickým režimem pronásledováni, se tím moc nechlubily. Tito lidé se báli o tom s kýmkoliv hovořit, protože udavačství patřilo k velkým problémům té doby.

Přesto v těchto těžkých časech stále přežívaly tradiční mezilidské vztahy: nejen v rodinách, ale i mezi sousedy ve městech a na vesnicích. To zmizelo po Srpnu 1968. Zatímco před rokem 1968 jsme věděli, kdo je kdo a kdo stojí na které straně pomyslné (= politické) barikády, po tomto datu se mezilidské vztahy neuvěřitelně a natrvalo zhoršily a pokřivily. Po r. 1989 se to ještě zkomplikovalo tím, že dnes již nevíme, kdo je kdo. Ti, kteří to věděli, mezitím zemřeli. Řada z nich to nestačila sdělit svým blízkým. Někteří ani nechtěli, protože se za svou minulost styděli.

A protože K. Havlíček je přece jen o generaci mladší než já, chybí mu potřebná zkušenost a osobní prožitek z té doby. Jeho charakteristika MPA je tudíž tak trochu neúplná a nepřesná. Malé znalosti ze školy a nepatrné životní zkušenosti se týkají všech mladých lidí v každé době. Je pouze na nich, zda tento deficit vlastní pílí odstraní. Za daleko horší věc však považuji to, že se tito mladí lidé nesnaží dosáhnout co nejlepšího vzdělání: my jsme si v jejich věku dokázali i bez internetu informace obstarat.

Dnešní mladí jsou velmi líní a pohodní. Zvykli s na to, že přijdou k hotovému nebo že to za ně někdo jiný udělá. Někteří z nich nikdy neměli v ruce jedinou odbornou knihu. Kloužou po povrchu a spokojí se i s tím, co jim kdo řekne nebo co najdou na internetu. Nechtějí po ničem pátrat: stačí jim cosi opsat odkudkoliv. Vidíme to ostatně i na lajdácké práci našich novinářů (včetně těch z České televize), kteří již dávno rezignovali na základní zásadu žurnalistiky: ověřovat informace alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. To se dnes již nedělá. Řekl bych, že v jistých kruzích se to ani „nesluší“. Proto jsme na tom tak špatně.

A ještě jednu věc musím připomenout: Tehdejší svazáci nebyli v zajetí žádných „bublin“. Pouze věřili scestné komunistické ideologii, která o sobě tvrdila, že je přísně vědecká. Byli přesvědčeni o tom, že budují „světlé zítřky“, které zajistí jim i jejich potomkům slušný život. Že se mýlili a občas nalítli i podvodníkům a falešným politickým hráčům, to už byla daň za tuto slepou, „uhlířskou“ víru.

Na rozdíl od dnešních užvaněných mládežníků z TOP 09 nebo „Pirátů“ tehdejší svazáci dokázali odvést obrovský kus práce: namáhavé a fyzicky obtížné „roboty“. Dnešní bruselští svazáci vůbec netuší, co to bylo a co to obnášelo. Komunisté těmto poválečným svazákům dali šanci, jak se uplatnit, a oni na to kývli. Proto vznikaly různé stavby mládeže, proto byly vybudovány přehrady a velké průmyslové podniky – včetně Nové huti Klementa Gottwalda (NHKG), dnešní „Liberty“ Ostrava. Neměli bychom na to zapomínat.

Mladým lidem naší doby chybí především jasné názorové ukotvení. Jsou to ateisté, kteří nenašli žádný ideál a zůstávají beznadějně osamoceni v těch svých „bublinách“. Je to jen životní improvizace: cesta odnikud nikam. Proto je mezi nimi tolik vykořeněných, zmatených a pobloudilých jedinců, kteří hledají sami sebe, ale moc se jim to nedaří.

Mladá generace dneška potřebuje především osvětu. Nikoli „boj proti dezinformacím“, který ještě víc omezuje jejich duševní rozhled: nasazuje jim tím klapky na oči a na uši. Ten, kdo se nechá vodit za ručičku celý život, nikdy nedospěje a nenajde tu správnou cestu životem. Zůstane pouze bezprizorním ztroskotancem, člověkem bez ideálů a bez životního cíle. Ve skutečnosti jsou na tom dnešní mladí mnohem hůř, než bývali oni Gottwaldovi svazáci, kteří pracovali na stavbách mládeže. Ale hlavně: není jisté, zda těm svým „bludům“ věří. Spíš to vypadá tak, že nevěří ničemu a nikomu.

19. 3. 2024

‒ RJ ‒

─────

Seznam vyobrazení:

1. Pomník J. V. Stalina na Letné.

2. Pekarová vyakčněna (karikatura).

3. Budovatelský plakát z 50. let 20. století: Rána válečným štváčům.

4. Plakát – svazáci.

5. Nýtování rudného jeřábu NHKG, Ostrava-Kunčice, 1951.

─────

Odkazy na články o narůstajících totalitních tendencích Fialovy vlády:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2023/reziser-jiri-strach-zacal-vadit-fialovym----kadrovakum----.html