Svobodné noviny na internetu

Dnes, 14. 3. 2023, uplynulo sedmdesát let od smrti „prvního dělnického prezidenta“, vyučeného truhláře (na Moravě: stolaře) a pak nábytkářského dělníka a funkcionáře KSČ, jenž se narodil jako nemanželské dítě v Dědicích u Vyškova – Klementa GOTTWALDA (1896–1953).

Ne každý si v těchto dnech připomíná jeho výročí. Od současných arogantních, asociálních a protilidových vládců v čele ČR bychom to čekali marně, avšak zklamáni musí být i tradiční stoupenci levice. O slovo se nehlásí ani současní čeští komunisté (KSČM). Po excesech, které předváděli v posledních letech pod vedením V. Filipa, by je nejspíš samotný K. Gottwald „onálepkoval“ jako ty nejodpornější oportunisty, revizionisty a ideové odpadlíky.

Ano, žijeme dnes v době, kdy se od základu mění to, co ještě včera bylo pravdou. Občané raději mlčí, aby náhodou neupadli do podezření, že jsou tajnými vyznavači komunistické ideologie nebo – nedej Bůh! – snad i podporovateli vojenské agrese postsovětského Ruska na Ukrajině. Proto se okolo osoby K. Gottwalda raději cudně mlčí. Dokonce ani soudružka M. Semelová (v doprovodu J. Skály) tentokrát nepokládá na Klémův hrob kytici květin. Ba ani malou kytičku sněženek. Co kdyby si toho někdo všiml, že ano?

V celkově zapšklé atmosféře se v těchto dnech spíše pěstují nejrůznější „originální“ připomínky výročí dávno zapomenutých nebo „zakázaných“ osobností z naší minulosti. Není to jen případ K. Gottwalda, ale i bývalých sociálních demokratů, kteří s komunismem neměli nic společného (J. Hybeš, J. B. Pecka. L. Zápotocký, J. Krapka či F. Soukup).

Jednou z dnes tak žádaných připomínek je i ubohoučký článek známého Šafrova pisálka J. Jandourka v internetovém deníku „Forum24.cz“. Autor ve svém „veledíle“ spojil dvě osoby: stokrát poplivaného K. Gottwalda a jeho „nový exemplář“ (jako by mu prý z oka vypadl) – úspěšného svolavatele lidových shromáždění (dříve se tomu říkalo: „tábor lidu“) JUDr. Jindřicha Rajchla. (Popletená, leč pořádně „vyděšená“ Myrka Zděšená o něm píše jako o „Reichlovi“. Ani pořádně nezná jeho příjmení. Nedivme se! Má jen maturitu, ale ještě donedávna chtěla kandidovat na prezidentku republiky!)

K tomu jen poznamenávám, že jistá podobnost obou těchto „vůdců“ tady doopravdy je: oba dokázali/dokáží oslovit davy nespokojených občanů, oba disponovali/disponují silným hlasem (někdo by to označil za „křiklounství“) a oba se vyznačovali/vyznačují osobním charizmatem. Bez toho posledního atributu nemůže být nikdo úspěšným politikem. Srovnejte to s „Mlčochem“ ze Strakovky!

V Jandourkově článku o skutečnou připomínku výročí K. Gottwalda vlastně ani nejde. Kdybych nevěděl, že tento bývalý politik KSČ nějaké výročí má, z tohoto článku bych se to sotva dozvěděl. Smyslem Jandourkova článku je totiž něco docela jiného: plivnout si na Rajchla a otřít se i o Gottwalda. Jandourek to zkrátka vzal po „šafrovsku“: z jedné vody načisto.

O tomto výročí dnes mlčí většina médií: v televizi ani slovo a na některých internetových webech pouze pár vět, aby se neřeklo. Podobně naše sdělovací prostředky unisono mlčely dne 5. 3. 2023, když jsme si připomínali 70. výročí úmrtí J. V. Stalina. [Dokonce si nikdo netroufl napsat, že i bývalý politik ODS a známý „sarajevský atentátník“ Jan Ruml, syn „skalního“ stalinisty Jiřího Rumla, který na počátku 50. let 20. století jako zaměstnanec Čs. rozhlasu reportoval přímo ze soudní budovy na Pankráci politické soudní procesy té doby (Horáková, Slánský), oslavil týž den totéž jubileum.]

Stejně „statečně“ se u nás mlčelo i o 80. výročí kapitulace jednotek maršála Pauluse u Stalingradu (2. 2. 1943). Tak trochu proti smyslu tohoto dezinformačního zamlčování nedávných dějin se musí jevit zcela nelogická připomínka bitvy u vesnice Sokolovo v Charkovské oblasti na východě Ukrajiny, kde se dne 8. 3. 1943 odehrával historický „křest“ našich vojáků ze zahraniční jednotky v SSSR pod vedením nadporučíka O. Jaroše.

Podobně se Čechoslováci z 1. československé samostatné brigády podíleli na osvobozování Kyjeva (6. 11. 1943). Tuto událost vloni, u příležitosti 79. výročí, připomněl lidovecký poslanec J. Bartošek – samozřejmě bez potřebného historického kontextu. Ono „kulaté“ výročí bude až letos! Fiala i s Bartoškem by tam mohli zase jet vlakem. Připomínka bitvy u Sokolova je typickým příkladem informačních „kotrmelců“, které nám Fialova vláda a s ní spřažená prorežimní média předvádějí.

Ale vraťme se k článku J. Jandourka. Autor mu dal zajímavý titulek: Copak Rajchl, ten má pod čepicí. Jako kdysi Kléma Gottwald. (Forum24.cz, 14. 3. 2023) Nebudu Jandourkův pomlouvačný text hodnotit, protože ten není věnován Gottwaldovi, ale právě Rajchlovi, z něhož má Fialova „smečka“ oprávněný strach. Lépe by bylo napsat: bobky. Obzvláště po demonstraci z 11. 3. 2023 na Václaváku.

J. Rajchl je muž stejně nepřehlédnutelný, jako kdysi býval K. Gottwald – bez ohledu na výšku postavy. Jejich historická situace je však zásadně odlišná. Co se týká autora výroku o tom, že „Kléma má pod čepicí“, básníka F. Halase, to byl doopravdy člověk z těch nejnuznějších poměrů. Rajchl je blahobytně vypadající podnikatel, o němž Jandourek píše, že kšeftuje s kšiltovkami s nápisem PRO. Co mi to jen připomíná? Ano, už to mám! Babiš měl taky kšiltovky s nápisem „Silné Česko“. Vzpomínáte? Rajchl to prý prodává za 500 Kč za kus. Jandourek by se měl spíš zaměřit na „obchodníky s deštěm“. Máme jich u nás víc než dost. A „slibotechen“ ještě víc!

Ocituji jeden Jandourkův postřeh z dotyčného článku: „Takový Rajchl je ještě lepší než Kléma. V dovednosti hulákat a dělat grimasy předčí jeho a navíc i dva jiné slavné řečníky první poloviny minulého století.“ A protože autor nechtěl prozradit ta dvě jména, udělám to za něj: Zřejmě tím myslel B. Mussoliniho a A. Hitlera. První byl Ital a ten druhý Rakušan. Také my máme v politice jednoho Rakušana. Rovněž on patří k úspěšným „nařvancům“ (máme i pěkný výraz: „rozdrhlenec“), kteří se navíc rádi poslouchají. Hulvát a ještě k tomu narcis!

Budu upřímný: Nechápu Šafrova pisálka J. Jandourka, proč se rozhodl psát o „Klémovi, který měl pod čepicí“, a přitom nezmínit jeho dnešní výročí. To je zřejmě nový styl novinářské „komunikace“ ze Šafrovy „žumpy“ s nepoučenými „dezoláty“ a „proruskými trolly“. Jinak si to vysvětlit nedovedu. A protože se nehodlám chovat jako J. Jandourek, připomenu dnešní Gottwaldovo výročí několika ohlasy na jeho smrt v dobovém tisku. Pro toho, kdo něco ví o našich dějinách po r. 1948, to bude jistě zajímavé čtení. Doporučuji to také J. Jandourkovi, aby se trochu poučil o našich dějinách.

●●●

Pár dobových ohlasů na smrt Klementa Gottwalda

Ministr Dr. J[osef]. PLOJHAR, předseda Čs. strany lidové:

Z jednoty lidu vykoval nepřemožitelnou sílu

„… V hlubokém zármutku nad bolestnou ztrátou presidenta republiky Klementa Gottwalda, milovaného a předrahého otce nás všech, si ještě více uvědomujeme závažnost jeho rad.

Proto více než kdy jindy stmelujeme se v pevném a jednotném národním společenství všech upřímných vlastenců a plamenných budovatelů socialismu v naší vlasti. (…)

Nechť v duchu velkého odkazu presidenta republiky Klementa Gottwalda se zocelí a zakalí žulová jednota všeho lidu v obrozené Národní frontě, vedené Komunistickou stranou Československa! V jednolité semknutosti a nerozborné jednotě vpřed za vybudování socialismu v naší vlasti!“ (Rudé právo, roč. 33, 22. 3. 1953, č. 81, str. 3)

─────

L[adislav]. LIS, tajemník ÚV ČSM:

Klement Gottwald – veliký vzor, milovaný otec a učitel naší mládeže

„Je těžko přivyknout myšlence, že mezi námi není již člověk, s jehož jménem jsme spojovali vše krásné, mladé, nové a živoucí, s jehož jménem jsme spojovali svou budoucnost a vítězství. Nad jeho čerstvým hrobem skládá naše mládež nejslavnější přísahu, že nikdy nezradí odkaz Lenina a Stalina, že za všech okolností a za všech podmínek půjde jejich cestou, po které nás tak dobře vedl náš milovaný soudruh Gottwald. Jeho život a jméno na věky bude zapsáno v srdcích naší mládeže. Té mládeže, která měla to veliké štěstí, že pracuje a bojuje v době, kterou jsme nazvali dobou Stalinskou. Památku dvou velikých lidí – soudruha Stalina a Gottwalda – uchováme na věčné časy, neposkvrněnou a živoucí ji předáme dalším a dalším generacím…“ (Rudé právo, roč. 33, 24. 3. 1953, č. 83, str. 2)

─────

Karel BARTOŠEK:

Klement Gottwald – bojovník proti imperialistickým nepřátelům našeho lidu

„… Soudruh Gottwald vyzbrojil důkladně Komunistickou stranu Československa a všechen náš lid k boji se zahraničními nepřáteli. Učil a naučil nás, jak mezinárodní reakci bít…

(…) Soudruh Gottwald významně přispěl k odhalování jidášské Titovy bandy špionů a zrádců, k boji proti jejich úkladům a proti jejich nohsledům. A v nejčerstvější paměti našeho lidu je ještě skvělá gottwaldovská charakteristika sionismu jako agentury monopolistů USA. S jakou ostrostí a úderností odhalil Gottwald americké principály, kteří „z popela Osvětimi a Majdanku chtějí vytloukat kapitál“!

(…) Svým podílem na likvidaci protimírových spiknutí, jakým bylo zločinné protistátní spiknutí Slánského, má soudruh Gottwald velikou zásluhu na boji za mír ve světě.

(…) Naše další cesta k socialismu bude cestou neustálého zostřování třídního boje. Ještě více je nutno, jak nás učil soudruh Gottwald, bít denně reakci, neztrácet klid a nervy, neskládat ruce v klín. Ještě hlouběji je třeba si uvědomit všechny zásady revoluční bdělosti a ostražitosti, s ještě větším zanícením je třeba bojovat proti všem nepřátelům naší vlasti.

Pod praporem Lenina a Stalina, za odkazem soudruha Gottwalda půjde a dojde československá úderná brigáda k socialismu a komunismu, ať si mezinárodní reakce běsní jakkoli…“ (Rudé právo, roč. 33, 26. 32. 1953, č. 85, str. 2-3)

─────

Prof. Dr. Ing. E[manuel]. ŠLECHTA, předseda Čs. strany socialistické:

Veliký odkaz Klementa Gottwalda

„Odešel otec našeho lidu, veliká osobnost našich národních dějin. Odešel milovaný president republiky Klement Gottwald, k němuž jsme všichni vzhlíželi s úctou i bezměrnou láskou. Nezakrýváme slzy, které se derou do našich očí, vyslovíme-li drahé jméno Klement Gottwald. Neklesáme však na mysli, protože tak jak veliká je tato ztráta, tak veliké je dílo Klementa Gottwalda, které zanechal nám jako odkaz svého bohatého a bojového života…

(…) President republiky Klement Gottwald (…) rozdrtil reakci v únorových dnech roku 1948 a zneškodnil spiklenecké protistátní centrum Slánského a společníku, aby česká a slovenský lid ještě rychleji a směleji vykročil kupředu ke svým vysokým cílům hmotného a kulturního rozvoje…

(…) Hájit a střežit budovatelské dílo socialismu, chránit naše přátelství se Sovětským svazem, odhalovat a bít naše nepřátele – toˇ/t veliký odkaz Klementa Gottwalda, který nás všechny zavazuje.

Miliony nás přísahají, že semknuti kolem Komunistické strany Československa a za jejího vedení v pevné jednotě Národní fronty, činy naplníme veliký odkaz Klementa Gottwalda.“ (Rudé právo, roč. 33, 27. 3. 1953, č. 86, str. 3)

─────

Milan JUNGMANN:

O velikém životě soudruha Gottwalda

„Největší syn českého národa, milovaný vůdce našeho pracujícího lidu Klement Gottwald odešel nenadále od svého rozpracovaného díla. Opustil uprostřed boje za krásnou budoucnost socialismu své velitelské místo, na něž ho postavil náš lid. Ale život komunistického bojovníka nekončí jeho smrtí. Dílo soudruha Gottwalda žije v celém našem jasném a jarém dnešku a projde s námi až do nádherného času socialismu, který připravilo. Každý náš úspěch, každé naše vítězství bude spočívat na mohutných a pevných základech jeho nesmrtelného odkazu. K soudruhu Gottwaldovu se budeme neustále chodit radit, jeho spisy budou pro nás nevysychajícím pramenem živé moudrosti, z něhož budeme čerpat v každé chvíli našeho postupu vpřed…“  (Nový život, roč. 2, 1953, č. 4, str. 470-474)

─────

Milan UHDE:

Do bitev půjde před řadami
14. 3. 1953

Jedenáct hodin z věze Víta
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá…
A opět slzou vlhne zrak.

Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve vískách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet větru nepíská,

sestřička sedí nakloněná…
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.

Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlédnu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, nesvítí

a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,

jak lehá otec ustaraný.
A pevně stojí jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.

Do bitev půjde před řadami.

(Host do domu, roč. I, 1954, str. 98)

─────

Poznámka určená mladším čtenářům: Pokud jména výše uvedených autorů neznáte, najděte si informaci o nich na internetu. Nejcennější a netrvalejší jsou totiž ty poznatky, kterých jsme se dopátrali vlastními silami.

14. 3. 2023

‒ RJ ‒