Svobodné noviny na internetu

25. únor v našich moderních dějinách

2. 3. 2023

Dnes, 25. února 2023, jsme si připomněli 75. výročí tzv. Vítězného února. Dokonce i jinak skromná a „pravdomluvná“ Česká televize (ČT), kterou zajímá víc Ukrajina než Česká republika, věnovala tomuto výročí několik minut svého vysílání. Nebylo to nic extra, ale buďme rádi aspoň za to.

[Týž den odvysílala ČT24 další díl pořadu „Historie.cs“. Jeho moderátor, P. Čech, původní profesí normalizační ekonomický redaktor „zelenkovské“ ČT, nikoli historik, si dovolil označit tuto událost za „Nevítězný Únor“. Možná si myslel, že je „originální“. Jak na to tento nevzdělaný a málo informovaný „mudrlant“ vůbec přišel? Kdyby něco věděl o struktuře tehdejší společnosti a názorech obyvatel na poválečné uspořádání republiky, musel by alespoň tušit, že pořádně „přestřelil“. Svým hloupým výrokem jen potvrdil, že o tom nic neví. Ostatně – ani jím pozvaní hosté žádnými mimořádnými vědomostmi o tomto tématu nepřekvapili.]

Premiér P. Fiala se týž den vrátil z „výletu“ do Spojených arabských emirátů. Naštěstí přijel právě včas. Studené zimní počasí ho zřejmě vrátilo zpátky na zem, do naší reality. Předseda Senátu PČR M. Vystrčil v sobotu 25. 2. 2023 dopoledne u pamětní desky na počest studentů, které milicionáři dne 25. 2. 1948 rozehnali násilím, aby se nemohli dostat až na Pražský hrad k prezidentu E. Benešovi, prohlásil, že „svoboda a demokracie nejsou zadarmo“. (Připojil k tomu obvyklý dovětek o tom, že je třeba podporovat Ukrajinu, jako by s tím naším „Vítězným únorem“ měla něco společného. Mohu ho ujistit, že nemá. Ukrajina byla v té době pevnou součástí stalinského Sovětského svazu.)

Na rozdíl od našeho „Tchajwance“, který by se jistě rád stal i „Ukrajincem“, to premiér P. Fiala s tímto aktuálním výročím vzal hezky „od lesa“. Spojil dvě události, které mají společného pouze to, že se staly téhož dne: 25. února. Zapomněl na to, že týž den v r. 1969 se upálil student Jan Zajíc a mnoho let předtím (25. 2. 1956) zazněl na XX. sjezdu KSSS projev N. S. Chruščova, který odhalil „kult osobnosti“ J. V. Stalina. Fakticky tím „odstartoval“ proces „destalinizace“ jak v Sovětském svazu, tak i v jeho satelitech.

Nerad bych křivdil P. Fialovi, který před rokem 1989 vystudoval učitelství dějepisu a češtiny na tehdejší Univerzitě J. E. Purkyně v Brně (dnešní Masarykově univerzitě), ale zdá se, že se tam toho příliš o historii nedozvěděl. (O XX. sjezdu KSSS mu jistě přednášeli příslušní lektoři v kurzu dějin mezinárodního dělnického hnutí. Z této disciplíny totiž musel povinně dělat zkoušku každý tehdejší student vysoké školy.) Jinak by ta dvě chybějící výročí P. Fiala uvedl také. No – nikdo z nás nemůže vědět všechno, že ano?

gottwald-21.-2.-1948-nevyretusovany.jpg

Abych jen nekritizoval, ocituji skromný příspěvek našeho „ukrajinského“ premiéra, kterého nám prý závidí celá Evropa (ó, my se máme!), na Facebooku celý. Píše se v něm toto: „25. únor je smutné výročí komunistického převratu z roku 1948. A 25. února 1950 zemřel na následky mučení příslušníky StB farář Josef Toufar v rámci zinscenované rekonstrukce tzv. Číhošťského zázraku. Krutost, zločiny a útlak komunistického režimu nesmějí být zapomenuty. S úctou si připomínáme jeho oběti.“

K tomu, co P. Fiala napsal, připojím tuto upřesňující poznámku: Farář J. Toufar nezemřel kvůli rekonstrukci případu tzv. Číhošťského zázraku v tamním kostele, kam byl zmučený duchovní pastýř přivezen z Valdic, ale v důsledku krutého mučení v této věznici ze strany vyšetřovatelů StB v čele s L. Máchou. Na filmování (probíhalo v noci z 23. na 24. 2. 1950) byl farář přivezen v natolik zuboženém stavu, že jeho roli musel pro připravovaný film o Číhošťském zázraku nakonec sehrát komunistický prokurátor K. Čížek.

Ten krátce nato, již po smrti J. Toufara (†25. 2. 1950), figuroval mezi státními žalobci (jeho kolegyní byla známá „dělnická prokurátorka“ L. Brožová, jež se „proslavila“ tím, že stála u šibenice M. Horákové během její popravy dne 27. 6. 1950), kteří se zúčastnili soudního přelíčení s opatem A. Machalkou a dalšími církevními činiteli. (Byl mezi nimi i želivský opat J. Tajovský a břevnovský opat J. A. Opasek.) Zmíněný soudní proces, zahájený dne 31. 3. 1950, předcházel „Akci K“ (= kláštery), při níž oddíly příslušníků StB přepadly v noci ze 13. na 14. 4. 1950 mužské kláštery. Roztržka s Vatikánem pak vyvrcholila vyhoštěním papežského nuncia Ottavia de Livy z Prahy.

Protože P. Fiala má evidentní mezery ve vzdělání, doporučuji mu, aby si přečetl moje články na toto téma. Tam zjistí, jak málo toho ví o našich nedávných dějinách. Jako historik by se neuživil. Naštěstí se věnuje módní „pavědě“, která se nazývá „politologie“. To je úplně jiná disciplína. Podobá se tomu, co se kdysi učívalo na VUMLu: komunistickou ideologii tam pouze nahradily jiné bláboly.

Dne 25. 2. 1948 se podařilo K. Gottwaldovi a jeho straně (KSČ) legálním způsobem uchopit veškerou moc v zemi. O totéž se dne 25. 2. 2022 pokusil P. Fiala svým protiústavním „trikem“ s vypnutím politicky nepohodlných webů. Šel přesně ve stopách K. Gottwalda, jenže se zachoval se – na rozdíl od něho – jako typický slaboch a zbabělec, který zodpovědnost hodil na někoho jiného. Mylně se totiž domníval, že mu to bude stačit k udržení moci. Bohužel nebude.

Fialovi nezbude nic jiného, než aby konečně začal něco dělat: přestat řešit Ukrajinu a naopak se věnovat problémům České republiky. Pokud to nezvládne, udělá nejlépe, když se odstěhuje na Ukrajinu. Tam může přiložit ruku k dílu a zapojit se i do vojenských operací. Když se tak na něj dívám, byl by to docela snadný cíl pro zbraně ruských vojáků. I ti ukrajinští rekruti jsou na tom fyzicky líp. Ale jako „hlásná trouba“ válečné propagandy bude dobrý. Mohl by dělat V. Zelenskému tlumočníka do „bruselštiny“.

A ještě poznámka k připojeným odkazům na články o situaci v ČSR v době okolo Února 1948 a krátce po něm. První články o Toufarovi a Zajícovi doporučuji k důkladnému prostudování P. Fialovi. Následující články mohou posloužit k rozšíření obzorů M. Vystrčila. Ten na rozdíl od P. Fialy aspoň pravidelně navštěvuje všechny pietní akce k našim důležitým výročím. Vždy jsem ho za to chválil a činím tak i nyní. Předsedkyně PS M. Pekarová-Adamová si to letos ulehčila tím, že do Nerudovy ulice poslala své místopředsedkyně: O. Richterovou a V. Kovářovou. (Z minulých pravidelných navštěvovatelů tohoto pietního místa pod Pražským hradem musím vzpomenout rovněž bývalé předsedy Senátu PČR P. Pitharta a P. Sobotku, jakož i místopředsedu KPV F. Šedivého.)

‒ RJ ‒

─────

Vyobrazení:

K. Gottwald hovoří z balkonu paláce Kinských na Staroměstském náměstí k demonstrantům dne 21. 2. 1948.
Studenti J. Lesák a F. Šedivý, přímí účastníci pochodu na Hrad z 25. 2. 1948

─────

Odkaz na články o J. Toufarovi, o roce 1948 a o počátcích „rudého teroru“:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2020/p.-josef-toufar--obet-komunisticke-zvule--1.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2020/josef-toufar--obet-komunisticke-zvule--2.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2021/trikrat-o----verejnopravni----ceske-televizi.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2018/jeste-jednou-25.-unor.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2019/pred-50-lety-vzplala-pred-narodnim-muzeem-v-praze----pochoden-c.-1---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2017/krcmanska-afera-neboli----krabickovy-atentat---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2018/ceskoslovensti-komuniste-v----prelomovem----roce-1948--1.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2018/ceskoslovensti-komuniste-v----prelomovem----roce-1948--2.-cast-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2018/kdo-patril-mezi-prvni-podporovatele-unoroveho-prevratu-z-roku-1948-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2018/politicke-cistky-na-ceskych-vysokych-skolach-po-unoru-1948.html