Svobodné noviny na internetu

To, o čem budu psát, není žádný vtip, ale tvrdá realita těchto dní. Jak jsme se mohli před několika dny dozvědět ze sdělovacích prostředků, dosavadního ředitele „Českých drah“ (ČD), Slováka Ing. Ivana Bednárika, nahradil jiný Slovák: o generaci mladší Mgr. Michal Krapinec (*20. 5. 1986).

Třebaže jsem se nikde v otevřených zdrojích nedočetl, že se jedná o Slováka, jeho jméno a příjmení tomu nasvědčují. Slyšel jsem ho dokonce v televizi, kde pronesl větu perfektní češtinou. To mne – jako bývalého učitele češtiny – neoklame: Slováka poznám spolehlivě na sto honů, i kdyby česky „válel“ jako Pánbůh!

[Zdá se, že rovněž tento mladý muž bude nejspíš patřit k těm zástupům Slováků, které sem v období tzv. normalizace „natahal“ soudruh G. Husák. Ten to dělal z důvodů čistě politických, protože v prostředí Čechů se necítil dobře a Slovákům se chtěl zavděčit. Naopak tito nově přišedší slovenští „hrdinové“, kteří tady chtěli zachraňovat socialismus sovětského typu (pod ochranou sovětských tanků a jaderných hlavic), sem přicházeli především „za lepším“. Měli se tady tak dobře, že se jim po r. 1989 zpátky na Slovensko již nechtělo. Nejspíš i otec M. Krapince se „zapomněl“ vrátit do své původní vlasti. Měli bychom tuto historickou anomálii napravit a Slováky zase vrátit tam, kam patří: na Slovensko. Potřeboval je tady mít sovětský kolaborant a vlastizrádce G. Husák. My se bez nich docela dobře obejdeme.]

Že je M. Krapinec Slovák („druhé generace“), nejspíš narozený v českých zemích a navštěvující české školy, nepřímo potvrzuje zápis v registru „beneficientů“ (= konečných vlastníků), který je veden na Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky, a to u firmy „CD Telematika“, z jejíhož vedení zamířil do „Českých drah“.

To, o čem píšu, není nijak namířeno proti Slovákům jako takovým. Jistě i mezi nimi jsou dobří odborníci a pracovití lidé. K takovým zřejmě patří i I. Bednárik. Podle toho, co jsem mohl vidět a slyšet v ČT a co jsem se o něm dočetl i jinde v médiích, jednalo se o schopného krizového manažera, který přišel do ČD po všech těch packalech a „trafikantech“, kteří tam byli před ním. I tady ovšem platí: raději pracovitý Slovák než líný Čech.

Potřebovali bychom naopak vymést všechny ty lenochy, kteří se dodnes válejí po různých ministerstvech, protože se tak kdysi dohodli předsedové vládnoucích politických stran. Tento nedobrý stav trvá v nejvyšších patrech státní správy dodnes – bez ohledu na to, kdo je momentálně u moci.

O Slovácích v politice píšu opakovaně a pokaždé v souvislosti s tzv. agrofertizací (= dosazováním lidí z holdingu Agrofert do vysokých úřadů, jak to prováděl A. Babiš a jeho lidé). Vždy se jednalo primárně o Slováky. Na tento problém jsem upozornil znovu, když nový ministr vnitra V. Rakušan (STAN) ještě před volbami, tehdy jako předseda dotyčné strany, vyhlásil program „deagrofertizace“ naší politiky.

Tehdy jsem v článku Nejen „agrofertizace“, ale i „slovakizace“ ČR (SN č. 10/2021, vloženo 17. 10. 2021, ZDE) poukázal na to, že „agrofertizace“ je spojena „pupeční šňůrou“ s problémem „slovakizace“ – bezdůvodným (= bývalé Československo zaniklo k 31. 12. 1992) roztahováním se Slováků v české politice. Zkrátka: co člověk z Agrofertu, to Slovák. Neznám žádný případ, kdy by se jednalo o Čecha.

Podle dopředu ohlašovaných „čistek“ se zpočátku zdálo, že nová politická garnitura to myslí s „očišťováním“ domácí politiky od nejrůznějších nešvarů předchozích vlád dobře. Leč – zdání klamalo. Brzy se ukázalo, že je všechno úplně jinak. (Podobně tomu bylo i s úmyslem odvolat nejvyššího státního zástupce I. Stříže. Tento bývalý vojenský prokurátor měl patrně na nové mocné dostatek „kompro“ materiálů, aby ve své funkci mohl zůstat.)

Příkladem toho, jak si Fialova garnitura „demokratů“ představuje onu „změnu“, kterou se neustále zaklínala, bylo jmenování Slováka Jozefa Síkely (STAN) namísto designovaného ministra průmyslu a obchodu V. Michalika. (O J. Síkelovi viz odkazy za tímto článkem.)

Ukázalo se, že počáteční nadšení z toho, jak budou Fialovi „koaličníci“ vyhazovat nepohodlné lidi, je to tam. Když má někdo sám máslo na hlavě, sotva dokáže „očišťovat“ českou politiku, není-liž pravda?  Nebezpečí, že noví vládci budou muset z české politiky vypoklonkovat kamarády některých našich politiků, kteří jsou slovenského původu, se ukázalo být mnohem větší, než se původně zdálo. A tak tu máme onen podivný stav, kdy Slováci ve funkcích zůstávají. Čili: řeč se mluví a voda teče…

[Buďme rádi, že se nám do různých lukrativních funkcí zatím netlačí Ukrajinci, ale časem se může i to změnit. Obzvláště tehdy, když se ukáže, že jsou kvalifikovanější než mnozí čeští „trafikanti“, které si kdysi na ministerstva dosadili politici včerejší i ti dnešní.]

Případ nového ředitele „Českých drah“, Slováka M. Krapince, znovu potvrdil, že halasně ohlašovaná „deagrofertizace“, spojená zároveň se „slovakizací“, bude běh na dlouhou trať. Rozhodně se nestane záležitostí několika měsíců, jak si slibovali Fialovi „hoši a holky“ z Aspen Institutu, kteří vyhráli podzimní volby v loňském roce. Zda obstojí i na podzim letošního roku, to ukáže teprve čas. Spíše to vidím na velikou porážku a nucené „přepřahání“ v polovině kopce. (I to má svá úskalí: zatím jsem nezaregistroval žádného „namakaného“ borce, který by tu káru po „Fialovém Péťovi“ chtěl převzít. Holt – nejsou lidi. Ti u nás ostatně nebyli nikdy.)

Podle defenzivního postoje, jaký zaujal i v dnešním pořadu „Otázky V. M.“ (27. 3. 2022) premiér P. Fiala, se zdá, že tento „slušňák“ v roli toho „jediného správného premiéra“ si je dobře vědom limitů svého politického působení. Když se proti člověku spiknou všichni bohové a s nimi i nejrůznější temné síly z politického záhrobí, nemá takový člověk žádnou šanci. Fiala jistě tuší, že na podzim bude všechno jinak. V politice i v dějinách platí: rozhodují činy a dosažené výsledky, nikoli krásné řeči.

Co se týká „nové politiky“, kterou sliboval Fialův „slepenec“ dlouhou dobu před volbami, nikdy jsem nepochyboval o tom, že v programu nové koalice byl a je sem tam i dobrý úmysl a rozumný nápad. Bohužel – dopadlo to jako obvykle: zvítězili političtí „čachráři“, „obchodníci s deštěm“ a další „slibotechny“. Tam, kde chybí autentické osobnosti a skuteční odborníci, nikoli jen ti „takzvaní“, tam to nemůže skončit jinak než špatně.

Z českých dějin to známe velmi dobře. Zatím ani jeden záměr nebyl nikdy doveden ke zdárnému konci: pokaždé to uvízlo v polovině cesty. (Jsme světově proslulí politikou „ode zdi ke zdi“.) Podobné to bude i s tou Fialovou bezemisní „károu“ a s Jurečkovým „žebřiňákem“. Na druhé straně to mělo své výhody: vyhnuli jsme se tím velkým dějinným tragédiím, např. když hrozilo nebezpečí, že „revoluce začne požírat své vlastní děti“ (např. v době procesu s R. Slánským), politici zatím pokaždé „hodili zpátečku“ nebo „šlápli na plyn“. Uchránili jsme se tak před nečekanými historickými karamboly a hromadami mrtvol – jako výsledku „spravedlivého hněvu pracujících mas“.

To, co uvádím na adresu nového ředitele ČD, není myšleno nijak ve zlém. Rovněž já se nechám mile překvapit skvělými pracovními výsledky tohoto 35letého mladého muže. Ostatně – není to situace nikterak nová. Před řadou měsíců působil v čele Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) také jeden Slovák. Ten při nástupu do funkce překypoval elánem a optimismem. Pár měsíců nato skončil – prý ze zdravotních důvodů. Inu, už to nebyl žádný mladík, ale byl to Slovák, což Babišovi vyhovovalo! (Dotyčný se jmenoval P. Kováčik, podobně jako stejnojmenný poslanec za KSČM.)

Kováčikův nástupce, výrazně mladší Radek Mátl, začal působení v nové funkci bez velkého a zbytečného rozruchu – a udělal dobře. Máme na to jedno přísloví, které praví: „Co v tichu začíná, zdárný konec mívá.“ A naopak: když je okolo nějaké akce mnoho rozruchu, obyčejně to dopadne špatně.

Potvrzuje to mimo jiné působení R. Mátla v čele ŘSD: pod jeho vedením udělala tato firma, zejména při budování dálnic, výrazný krok vpřed. Teď si musíme dávat pozor, aby to pod novým ministrem, který toho o dopravě ví asi tolik, co já, nedopadlo stejně špatně jako dřív. (Příklad neúspěšných ministrů dopravy z dob Nečasovy, Rusnokovy a Sobotkovy vlády by měl být pro nás všechny varováním, především jména Z. Stanjury či A. Řebíčka.)

Proto přeji M. Krapincovi, aby se mu v jeho práci dařilo stejně dobře jako R. Mátlovi. Největší nebezpečí mu nicméně hrozí ne kvůli tradičnímu „šlendriánu“ na železnici, nýbrž od politických „predátorů“. Pozor na ně! Národnost v tomto případě nerozhoduje.

27. 3. 2022

‒ RJ ‒

Odkaz na články o J. Síkelovi:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2021/slovak-ve-vlade--to-ma-byt-ta-zmena-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2021/oligarcha-a.-babis-vadi--banker-j.-sikela-nikoliv-.html