Svobodné noviny na internetu

Motto: „Asi jsem divnej. Nesnášel jsem minulej režim, nesnáším i současnej režim. Nebude to nakonec tím, že nám vládne furt stejná pakáž?“ (Franta Jouda, PL, 3. 3. 2022, 11:54:31)

O úrovni osob, které zahřívají svými zadky lavice Poslanecké sněmovny (PS), si již delší dobu myslím své. Většinu z nich bych poslal na Úřad práce, aby se šli živit něčím užitečnějším, než je „fušování“ do politiky, v níž tito zbyteční a nadstandardně placení jedinci hájí především své soukromé zájmy. Jejich užitečnost pro tuto zemi a její lid se rovná nule.

Nejnověji to potvrdili právě dnes (2. 3. 2022), když schvalovali další „památné dny“ našich dějin. Proti těmto dnům není co namítnout: také já se s jejich zařazením plně ztotožňuji. Obzvláště dnes, tváří v tvář ruské vojenské agresi na Ukrajině, se dostává do popředí důraz na to, co znamená hrdinství v boji za svobodu a demokracii.

Vedle data 27. května (1942), spjatého s hrdinským činem našich výsadkářů ze skupiny „Anthropoid“, kteří zneškodnili zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, byl nejnověji mezi památné dny zařazen rovněž 25. červen (1991), den odchodu/odjezdu okupačních vojsk SSSR z bývalého Československa. Ani v tomto případě není pochyb o tom, že to je správné a nanejvýš potřebné rozhodnutí. Co znamená okupace, jíž přecházela invaze vojsk Ruska (= Varšavské smlouvy), znají mnozí z nás z vlastní zkušenosti.

Zprávu o schválení nových památných dnů jsem si přečetl dnes na serveru „Lidovky.cz“, ale raději jsem si to ověřil ještě jinde. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že při tomto schvalování došlo k chybě – možná při přepisování podkladů k tomuto legislativnímu návrhu, nebo při předávání této informace novinářům (zřejmě prostřednictvím ČTK). Žijeme v hektické době, a proto je naše pozornost otupělá a snížená. Jinak si tu chybu neumím vysvětlit: místo správného data původního návrhu Senátu PČR, v němž je stanoven jako „Den odchodu sovětských vojsk“ 26. červen, se ve sdělovacích prostředcích objevilo jiné datum: 25. červen.

Že se jedná o evidentní chybu, jsem poznal okamžitě, protože jsem se touto problematikou zabýval nedávno ve svých dvou článcích. V prvním z nich s názvem V čem se Olga Sommerová mýlí? (SN č. 6/2021, vloženo 4. 6. 2021, ZDE) jsem upozornil na to, že původně navržené datum 27. 6. je již „obsazeno“ (= „Den památky obětí komunistického režimu“). Ve druhém článku s názvem Raději 26. červen než 27. červen! (SN č. 7/2021, vloženo 13. 7. 2021, ZDE) jsem ze tří navržených možností (21. 6., 26. 6., 27. 6.) podpořil návrh Senátu PČR, a to jako „historicky“ nejsprávnější datum: 26. červen.

Rovněž Poslanecká sněmovna se přiklonila k tomuto senátnímu návrhu, avšak s chybným datem – o jeden den (= 25. 6.). Jedná se o trapnou chybu, která by se v zákonodárném sboru neměla za žádných okolností vyskytnout. Je-li tomu jinak, je to velká ostuda nás všech!

Naši poslanci znovu prokázali, že nejsou schopni řádně vykonávat své povinnosti a plně se soustředit na to, co je jejich hlavní pracovní náplní. Určitě to není politikaření a nahánění politických „bodů“ na neštěstí lidu Ukrajiny, ale řádná služba občanům naší země. Pokud to někteří z těchto politiků nechápou, měli by na svůj mandát rezignovat a jít se živit něčím méně náročným. Nechápu, jak je možné, že mezi 200 poslanci se nenašel nikdo, kdo by tuto chybu odhalil. To je doopravdy velký trapas. Poslanci, styďte se!

2. 3. 2022

‒ RJ ‒

P. S.

„Práce kvapná – málo platná!“

V kouřové cloně současné humanitární krize na Ukrajině se v Poslanecké sněmovně dne 2. 3. 2022 odehrál mimořádně odpudivý čin: byl schválen další legislativní paskvil. Přitom je docela možné, ba pravděpodobné, že takových „zmetků“ bylo v minulosti přijato víc, aniž by o tom měla veřejnost – jako „zaměstnavatel“ těchto poslaneckých „lajdáků“ ‒ jakékoli tušení.

No uznejte! Kdo by pochyboval o „neomylnosti“ našich zákonodárců, když o jejich „záslužné“ práci hovoří z televizní obrazovky sympatická moderátorka J. Peroutková? Ta totiž včera (2. 3. 2022) v pořadu „Události, komentáře“ (ČT24) oznamovala onu „převratnou“ zprávu o zařazení „Dne odchodu sovětských okupačních vojsk z bývalého Československa“ mezi „památné dny“ našich dějin.

Přiznám se k tomu, že kdybych se touto problematikou nezabýval a nic o ní nevěděl, ani by mě nenapadlo o pravdivosti tohoto sdělení zapochybovat. Vždyť každý dobrý žurnalista jistě ví, že o správnost a pravdivost informací jde v novinářské profesi především. Musí se však jednat o informace ověřené alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů! Jestlipak někdo tuto informaci v ČT ověřoval? Pochybuji o tom. Pouze kdosi bezmyšlenkovitě převzal zprávu ze servisu ČTK – a tím to skončilo. To je běžná praxe.

Když už jsme u této údajně „veřejnoprávní“ instituce, která pracuje stejně špatně jako ČT, dovolím si upozornit na to, že již několikrát jsem během posledních dvou let na stránkách SN kritizoval pravopisné chyby a dokonce věcné omyly, které ČTK vypustila do světa, aniž se za to omluvila a chybu napravila. „Jede se dál – údolím černým okolo bílých skal.“ Čekal snad někdo něco jiného?

Od lidí, jimž chybí zodpovědnost za odváděnou práci, nelze nic čekat. To platí jak pro Českou televizi, kde stále ke zlepšení nedochází, tak i pro stejně „prohnilou“, nefungující, ČTK. Bez zásadních personálních změn ke zlepšení nikdy nemůže dojít. Oba generální ředitelé by měli na své funkce okamžitě rezignovat. Nejen kvůli tomuto poslednímu „kiksu“.

Ale protože i nadále platí, že „každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“, jsem nucen konstatovat toto: Tak ostudnou politickou reprezentaci, jaká se po podzimních parlamentních volbách z loňského roku „usalašila“ v horních patrech naší politiky (nejde jen o PS, ale i o obdobné panoptikum v Senátu PČR v čele s „Tchajwancem“ z Telče, jakož i o spolek diletantů a „pologramotů“ ze Strakovy akademie), jsme tady od Listopadu 1989 ještě neměli. Změnit se to dá jediným způsobem: předčasnými volbami, jež by se mohly konat již na podzim letošního roku.

 3. 3. 2022

‒ RJ ‒