Svobodné noviny na internetu

Právě jsem se chystal, že pochválím současného zlínského primátora, 35letého Jiřího Korce (ANO 2011), za to, že nezapomněl na 700. výročí města Zlína. Na rozdíl od jeho předchůdce, MUDr. K. Adámka (STAN), který v r. 2017 zapomněl na dvojí výročí zlínského historika prof. Dr. Karla Stloukala (1887-1957), a dalšího „Vsetíňáka“, bývalého hejtmana Jiřího Čunka (KDU-ČSL), se jedná po dlouhé době nejen o zlínského rodáka, ale hlavně o patriota. To je třeba ocenit, i kdyby pro toto město neudělal vůbec nic – kromě připomínky onoho 700. výročí nejstarší písemné zmínky.

Pochvala bude uvedena až v článku, který ještě není dokončen a jenž bude publikován za pár dní. Při jeho psaní jsem mezitím jedním uchem z televize zaslechl informaci, že kdosi ve Zlíně právě rozhodl o tom, že v souvislosti s vojenskou invazí Ruska na Ukrajinu bude přejmenován hotel „Moskva“ ve Zlíně.  Možná jsem poslouchal nepozorně, ale zaslechl jsem i to, že by se měl jmenovat „Zlín“. Pokud to nebyl pouhý „šum“, horší nápad jsem již dlouho neslyšel. Proč? Protože původní název tohoto hotelu byl politicky „neutrální“ – a tak by to mělo pokaždé být: „Společenský dům“. Není proto nic jednoduššího, než aby se obyvatelé Zlína vrátili ke starému známému a dějinami osvědčenému názvu.

Na první pohled to vypadalo tak, že s tímto prapodivným nápadem přišli představitelé tohoto města. Není to pravda: tato pitomost se zrodila v hlavách zaměstnanců onoho hotelu a byla podpořena jakousi peticí občanů. Informaci o tom jsem si dnes přečetl na webové stránce: „novinykraje.cz“. Protože žijeme zatím ještě stále ve svobodné a demokratické zemi, je pouze věcí personálu a vedení tohoto hotelu, jak naloží s názvem tohoto zařízení. V tomto směru neexistují žádné závazné předpisy, jak co pojmenovávat. Je to totiž na stejné úrovni, jako když se „pan Vomáčka“ rozhodne, že se od zítřka bude jmenovat „pan Novák“, protože to vypadá líp. Matriční zápis o této změně je pouhou úřední formalitou. 

Politickou motivaci, jež vedla k tomuto rozhodnutí, sice chápu, ale jako historik, který je proti jakýmkoliv manipulacím s dějinami, s něčím takovým nemohu souhlasit. Správně by o tom mělo rozhodnout vedení města na základě místního referenda, které by se mohlo uskutečnit spolu s komunálními volbami na podzim letošního roku. Vzhledem k tomu, že tento hotel patří k dominantám města (podobně jako budova č. 21, kde dnes sídlí Krajský úřad Zlínského kraje), měla by to být záležitost nikoli skupinky zaměstnanců hotelu, ale všech obyvatel města – včetně bývalých „Zlíňáků“, jako jsem já. Doporučuji proto Magistrátu města Zlína, aby toto referendum s předstihem připravilo.

S „přejmenováváním“ mají totiž ve Zlíně své tragické dějinné zkušenosti. Vždyť právě toto město se stalo ukázkovým příkladem toho, jak to nemá vypadat, když se názvy vytvářejí účelově a když se řídí výhradně politickými kritérii. Jak známo, od 1. 1. 1949 byl Baťův Zlín přejmenován na „Gottwaldov“. Stalo se tak na základně rozhodnutí místních funkcionářů KSČ u příležitosti 52. narozenin prvního dělnického prezidenta ‒ K. Gottwalda. A nezůstalo tehdy jen o onoho přejmenování: Gottwaldov se od téhož data stal i sídlem Gottwaldovského kraje, jenž nahradil historický Hradišťský kraj. K témuž datu vznikl také „národní podnik Svit“. Od 1. 1. 1990 se Gottwaldov vrátil ke svému původnímu názvu: znovu se stal Zlínem.

Také přejmenovávání mělo ve Zlíně svou bohatou historii. Již bezprostředně po osvobození v r. 1945 byla tehdejší „třída T. Bati“ (dnes se tak znovu nazývá) přejmenována na „třídu Stalinovu“, ulice „Dlouhá“ na „Murzinovu“ (= podle partyzánského velitele D. B. Murzina), „třída Zálešenská“ na „třídu 2. května“ (= datum osvobození Zlína Rudou armádou) a „náměstí T. G. Masaryka“ na „náměstí Rudé armády“. V roce 1949 byla pak přejmenována ulice „Msgr. Šrámka“ na ulici „Osvoboditelů“ a ulice „Rašínova“ na ulici „25. února“ (= na počest tzv. Vítězného února 1948). Dovršením této přejmenovávací mánie byla v r. 1951 změna jména „Masarykova náměstí“ na „náměstí Míru“ a „třídy Štefánikovy“ na „třídu Leninovu“.

To vše se odehrávalo zejména v době, kdy byl předsedou Jednotného národního výboru (JNV) v Gottwaldově později nechvalně známý komunistický funkcionář a poslední generální tajemník KSČ před Listopadem 1989 – Milo(u)š Jakeš (1950-52). Teprve po změně režimu byla zveřejněna informace o tom, že Jakeš v té době prosazoval nejen přejmenovávání ulic a čtvrtí, nýbrž dokonce navrhoval sovětské názvy pro různé části města. Zkrátka: byl to velice uvědomělý soudruh, kterému bylo v 50. letech 20. století umožněno, aby se stal jedním z vedoucích funkcionářů ČSM a pracovníkem aparátu ÚV KSČ; následně studoval na vysoké stranické škole v Moskvě ‒ spolu s A. Dubčekem.

Tento chlapec z početné, leč chudé dělnické rodiny z jižních Čech našel v r. 1937 útočiště u „zlého kapitalisty“ J. A. Bati ve Zlíně. Ten ho nejen ubytoval a zaměstnal, ale dokonce mu umožnil získat kvalifikaci elektromechanika v tehdy proslavené Baťově škole práce. Do té doby třídně neuvědomělý vesnický hoch se náhle „uvědomil“ poté, kdy Zlín osvobodila Rudá armáda. Jako mnozí jiní také on v roce 1945 vstoupil do KSČ ‒ a díky tomu udělal závratnou politickou kariéru. K jeho cti budiž řečeno, že na Baťu nikdy nenadával (na rozdíl od jiných soudruhů), vážil si toho, co pro něho bylo uděláno a do Zlína se vždy rád vracel. Právě jeho osud je potvrzením toho, že život není jen černobílý, ale mnohovrstevnatý a barevný.

Přeji mnoho úspěchů občanům Zlína při vybírání nového názvu pro hotel „Moskva“, který byl postaven v roce 1933! Jeho původní název zněl: „Společenský dům“. Označení „Moskva“ nesl tento hotel celkem sedmdesát let. Je s podivem, že ani v důsledku sovětské okupace z r. 1968 nedošlo k jeho přejmenování. Stává-li se tak až nyní, bude nejlepší, když se město Zlín vrátí k původnímu označení, jaké mu dala podnikatelská rodina Baťova.

2. 3. 2022

‒ RJ ‒

P. S.

Bezprostředně po napsání tohoto článku mě napadla tato znepokojivá myšlenka: Co když po vzoru zaměstnanců hotelu „Moskva“ ve Zlíně také radnice městské části Prahy 10 začne narychlo přejmenovávat všechny názvy sovětských ulic (a vojenských velitelů v Praze 6), kterých jsou desítky v městské čtvrti Vršovice? Snad to nikoho nenapadne. Pražané jsou v tomto směru rozumnější. Až na Prahu 6, kde by zase mohl začít „řádit“ rusofobní starosta O. Kolář. V tomto případě by to nemuselo skončit jen odstraněním sochy maršála I. S. Koněva…

2. 3. 2022

‒ RJ ‒