Proč „eurosvazák“ V. Rakušan nemůže uspět?
Motto: „Rakušan je na odchodu, ale ještě o tom neví. Ještě chvíli bude žít v iluzi.“ (Názor čtenáře z internetu)
Chce-li politik zjistit, jak na tom je, udělá nejlépe, když si přečte názory čtenářů na svou osobu pod nějakým článkem, kde se o něm píše, nebo pod rozhovorem, který poskytl médiím. Dnes již obvykle nemá šanci, aby mu to řekli občané na politickém mítinku, protože většina stran a hnutí žádná taková setkání s potencionálními voliči nepořádá. Důvod je nasnadě: politici se začali občanů a voličů bát.
Proto je dnes taková „rvačka“ o to, aby politici mohli být co nejčastěji v televizi. Kdo není v televizi, ten se ocitá v situaci, jako by vůbec nebyl. A tak politikům spíše vyhovuje to, když promlouvají k televizním divákům z liduprázdného náměstí města či vesnice, kde bydlí, nebo se připojují do vysílání formou videorozhovoru, např. přes Skype. Zda to bude mít nějaký efekt, to ukáží až podzimní volby.
Předseda STAN V. Rakušan patří k těm „borcům“, kteří nepohrdnou ani tím, že se občas objeví i ve vysílání soukromé televize TV Barrandov. Co na tom, že část politiků dodržuje zásadu, vyjádřenou heslem: „K Soukupovi ne!“(Je to obměna známého Havlova hesla: „S komunisty se nemluví!“) Zkrátka: když se to hodí kvůli zvýšení preferencí, Rakušanovi nevadí ani univerzální moderátor J. Soukup, podobně jako jeho pirátské kamarádce O. Richterové přestali vadit „kmotři“ z ODS. Jak s oblibou říká prezident republiky M. Zeman: „Jenom blbec nemění názory!“ Neměl by je však měnit jako ponožky.
Bývaly doby, kdy jsem V. Rakušana považoval za mladého, nadějného politika „nového střihu“, který dokáže oslovovat veřejnost podnětnými myšlenkami (politika stále ještě znamená soupeření idejí) a být ve svých názorech konzistentní, což se ne každému daří. (Nejlépe nám to předvádí A. Babiš, který dokáže změnit názor i několikrát za den.) Ještě před půldruhým rokem jsem na stránkách SN chválil V. Rakušana za to, že jako jeden z mála našich politiků se nebál připomenout v televizi hrdinství našich obětí z 21. 8. 1969.
To se v principu nezměnilo ani dnes. Jen se mi zdá, že pozvolna (na způsob „plíživé kontrarevoluce“) se začíná do veřejných aktivit tohoto politika vkrádat cosi, čemu přestávám rozumět. Ale dost možná to souvisí s tím, že i jeho jméno se objevilo mezi výtečníky, které si kdosi zpoza našich hranic začal „vychovávat“ coby jednoho z příštích politických lídrů poté, kdy ti staří, skandály obtížení a politikou už značně unavení představitelé dnešních stran a hnutí, odejdou na zasloužený odpočinek. Že V. Rakušan skutečně patří k přednímu oddílu „eurosvazáků“ z líhně Aspen Institutu, to nám prozradil i svým rozhovorem pro časopis „Czech and Slovak Leaders Magazine“. (Název je sice anglický, ale text zveřejňovaných článků český.)
[O tom, v jaké společnosti se tento politik regionální strany STAN, která se vydává za hnutí, se ocitl, se čtenáři mohou dočíst v článku: Kdo jsou čeští „přátelé“ Aspen Institutu? (SN č. 2/2021, vloženo 14. 2. 2021, ZDE).]
A protože rovněž V. Rakušan patří k lidem, kteří napřed mluví a teprve pak přemýšlejí, stačil už na sebe „vyslepičit“ našim senzacechtivým novinářům, že ve vládě, kterou má po volbách vést jeho „registrovaný partner“ I. Bartoš (Piráti), hodlá zaujmout pozici ministra vnitra. Jak si s tím chce poradit, když nemá odpovídající právnické vzdělání (vystudoval historii a germanistiku), o tom zatím cudně mlčí. (Je na tom nicméně lépe než současný ministr vnitra, který nebyl schopen dokončit ani vysokou školu.)
Vzhledem k tomu, že V. Rakušan je středoškolským učitelem, byl by pro něho přece jen vhodnější post příštího ministra školství. Zdá se, že na MŠMT bude po podzimních volbách daleko větší tlačenice než na vnitru: o toto místo by se mohli ucházet jak M. Výborný (KDU-ČSL), tak i M. Baxa (ODS), ale slíbeno to prý má M. Pekarová-Adamová, která toho ví o školství asi tolik jako svého času P. Buzková (ČSSD). Rakušan by to možná zvládl, i když i tam je potřeba mít zkušenosti z řídící práce v oboru. Nestačí pouze bakalářské studium školského managementu, i když i to je lepší než nic.
Jsou to věci, jež však dnešním nadšeným „eurosvazákům“, kteří se svým budovatelským nadšením a „novátorstvím“ příliš neliší od našich svazáků z revolučních časů po Únoru 1948, kteří se pod patronací vládnoucí KSČ (jako její ideologická záloha) dostávali k moci, často jen se základním vzděláním, stěží vysvětlíte. Podobnost chování obou těchto skupin „svazáckých“ čekatelů na moc je natolik velká, že se o ní nemohu nezmínit, abychom nežili iluzí, že Piráti a jejich kolegové ze STAN snad objevili jakousi novou Ameriku. Nic neobjevili, pouze spadli do stejné pasti, v níž se ocitli před více než 70 lety souputníci soudruhů Z. Hejzlara a L. Lise.
[Jen tak na okraj: první poúnorový předseda Čs. svazu mládeže (ČSM) Z. Hejzlar (1921-1993) byl původní profesí učitel, podobně jako J. Pavel (1908-1973). Ten se v roce 1948 stal velitelem Lidových milicí (LM), jež rozehnaly známý studentský průvod k prezidentu E. Benešovi z 25. 2. 1948; pak byl na krátkou dobu velitelem Státní bezpečnosti (StB), než na mnoho let zmizel ve vězení; v době Pražského jara 1968 se stal ministrem vnitra a následně znovu skončil s nálepkou „nepřítele lidu“ v zapomnění. Inu, životopisy některých jedinců by mohly posloužit jako námět na několik románů.]
─────
„Dnešní mládež má nějakého Havla na háku. Vůbec neví, kdo to byl…“
Na rozhovor s V. Rakušanem jsem narazil čistě náhodou díky článku v „Parlamentních listech“, který o něm informoval, a to pod nepřehlédnutelným titulkem: Rakušan: Staří odejdou. Přijdou mladí, kteří ctí Havla. Oni jsou budoucnost“ (PL, 22. 3. 2021, 8:45).
Což o to! S těmi několika větami by se dalo i souhlasit, kdyby tam autor tohoto výroku nepřipletl jméno exprezidenta V. Havla. To, co platilo v dobách Rakušanova dospívání (narodil se v r. 1978), dávno neplatí. Jako učitel, pracující denně s mládeží, to musí i on sám dobře vědět. Dnes je dokonce situace daleko horší než před deseti a více lety.
Ostatně – odchod starých a příchod mladých není ničím novým. Jedná se o princip generační obměny, který je starý jako lidstvo samo. K tomu se sluší dodat, že „staří“ v každé době bývali přesvědčeni o tom, že s nimi odchází ten lepší svět, kdežto „mladí“ naopak byli toho názoru, že s nimi ten lepší svět teprve přichází. Chovali se tak i oni zmínění svazáci z doby po r. 1948, kteří pracovali na stavbách mládeže nebo asistovali při rozorávání mezí během procesu kolektivizace venkova. Kdo to chce mít hezky pohromadě, tomu doporučuji zhlédnout televizní seriál „Zdivočelá země“, kde je celý tento složitý vývoj zachycen. Jedná se o mnohem zdařilejší zpracování, než jaké předkládá často reprízovaný seriál „Vyprávěj“.
K tomu mohu doplnit ještě jednu impertinentní poznámku: Jestli se V. Rakušan domnívá, že ho dnešní mladá generace bude považovat za mladého a „předurčeného“ k tomu, aby jim organizoval život, pak je na velkém omylu. Bude pro ně stejně „starou strukturou“ jako ti, o nichž tento politik tak zasvěceně hovoří. Skončí ve „starém železe“ spolu s různými Kalousky a Schwarzenbergy, jakož i s letitým „inventářem“ ze Senátu PČR. Až se začne kácet les, půjdou k zemi i tyto „pilíře“ naší dnes již překonané, prohnilé politiky z doby po r. 1989.
Obávám se, že V. Rakušan zaspal dobu a že pracně a neprozíravě klestí cestičku těm, kteří ho brzy pošlou ke všem čertům. Ostatně – ani I. Bartoš a jeho partička nedočkavých uchazečů o moc na tom není o nic lépe než V. Rakušan. Jsou to taky jen „staré páky“, nikoli „nová krev“, kterou bychom skutečně potřebovali k obnově toho, co zbude po skončení pandemie. Po porážce „covidu-19“ se ocitneme v situaci poválečného rozvratu ekonomiky a státu jako takového, jaký tady byl naposledy v r. 1945.
Rád bych uchránil předsedu STAN V. Rakušana velkého zklamání, jež ho na podzim čeká. Jak se ukazuje, všechno nakonec dopadne úplně jinak, než kdosi zpoza oceánu naplánoval. Tak to totiž v dějinách často bývá. Ale to by V. Rakušan, jako vystudovaný učitel dějepisu, měl vědět. Dějiny nebývají to, co bychom si přáli, ale to, co se ve vývoji prosadí. Tak prosté to je, že se tomu ani nechce věřit.
─────
A co si o podivných názorech tohoto politika STAN myslí čtenáři? Uvedu alespoň několik názorů, k nimž není co dodávat. Pravda bývá občas krutá, stejně jako citát zvolený jako motto tohoto článku. Další názory čtenářů jsou tyto:
„Tak za prvé: většina mladých dnes ani netuší, kdo to Václav Havel byl. Za druhé: nevím, co je tak pozitivního na tom ctít Havla. Zásadním problémem je, co Havel na jedné straně říkal a co na druhé skutečně dělal. A za třetí: tohle může prohlásit opravdu jen velký mamlas, což ostatně také Rakušan bez pochyby je.“ – „Prolhaný Rakušan. Kdyby mladí Havla ctili, tak havloidi nemusí pořád křísit jeho mrtvolu a šermovat s ní tady neustále občanům před očima marně a marně. Mladí? 80 % už neví, že nějaký Havel byl. Navíc je jim ukradený.“ – „Narcis a paranoidní psychopat.“ – „Rakušan je na odchodu, ale ještě o tom neví. Ještě chvíli bude žít v iluzi.“ – „Havel je umělá ikona. Havla nectí vůbec nikdo. S výjimkou Rakušana a jemu podobných blbů.“ – „Pobavím se, až se mladí rozhodnou, že Rakušan je vlastně stará páka a vykopnou ho z křesla.“ – „Vykulenec se projevil jako totální pitomec.“ – „Dnešní mládež má nějakého Havla na háku. Vůbec neví, kdo to byl.“ – „Neschopní kantůrci se stávají všehoschopnými politikaříčky.“ (PL, 22. 3. 2021, 8:45)
25. 3. 2021
‒ RJ ‒
─────
P. S.
Piráti, nemylte se! Senioři doopravdy nejsou hloupí!
Týž den, kdy vyšel článek o Rakušanově rozhovoru v probruselském časopise pro lídry „nových pořádků“, byl v Babišových LN zveřejněn článek novináře M. Bernatha s tímto titulkem: Piráti, kteří mají image strany pro mladé, budou mířit i na seniory. Voličům ANO chtějí nabídnout „důstojný exit“ (Lidovky.cz, 22. 3. 2021, 11:55).
Zdá se, že voličská základna Pirátů není tak spolehlivá, jak se až dosud jejich předáci domnívali. Ono totiž je něco jiného vytrubovat své názory na sociálních sítích a něco zcela odlišného zvednout zadek a dojít až do volební místnosti. Představa, že dosavadní Babišovi voliči náhle „prozřou“ a začnou volit Piráty nebo STAN, je vskutku velice naivní. Nic takového se nestane. Pravděpodobnější je, že raději k volbám vůbec nepůjdou, než aby volili „skvadru“, o níž mají to nejhorší mínění. Tady žádné sliby nepomůžou. Senioři jsou sice konzervativní, ale nikoli blbí. Ostatně – vyjádřili se v tomto duchu sami, a to bezprostředně po zveřejnění Bernathova článku:
„Mladé komunisty [po r. 1948] také volili mladí. A kolik jich bylo! My, senioři, máme zkušenosti, proto jim nenaletíme.“ – „Pirátům nelze věřit ani slovo, nevolitelná strana.“ – „Piráti bohužel nám, seniorům, připomínají nadšené budovatelské svazáky.“ (Lidovky.cz, 22. 3. 2021, 11:55). K tomu není co dodávat.
25. 3. 2021
‒ RJ ‒